Potápky – tanečníci zakázaného swingu

I v časech Protektorátu se mladí lidé chtěli bavit. Tanec jim ale okupační úřady hned v roce 1939 zakázaly. A to s jednoduchým zdůvodněním: zatímco němečtí vojáci krvácejí na frontě, v zázemí se Češi přece nebudou bavit tímto způsobem.

Když ale wehrmacht dobýval nová území, úřady tanec povolily, k oslavě vítězství patřil. Definitivní zákaz přišel až na jaře 1941. Výjimku představovaly taneční kurzy. „My jsme mohli chodit do tanečních, ovšem jenom odpoledne. Bylo to jenom pro určité školy, nesměli tam chodit všichni. Ti zas měli taneční jindy, asi abychom nebyli všichni moc pohromadě,“ vzpomíná paní Hana Krýšová, která žila v Turnově. Mládež tehdy toužila po tanci, který přišel z Ameriky, po swingu.

Swing tanzen verboten - v Německu i v protektorátu byl swing zakázán.|foto: CC BY-SA 3.0

„V těch tanečních jsme nesměli tancovat swing. Jenom normální tango, walz, mazurku nebo polku. Tak jsme se vždycky slezli v nějaké rodině. Třeba u nás měl otec kanceláře, protože byl stavitel. Tak nás tam na sobotu a na neděli nechal. My tam tancovali a naučili se tam i ten swing.

Takto vypadala typická "potápka".|foto: Free Art License

Tanečníci swingu si říkali potápky. „Při tom tanci se tak jako potápělo, šlo se až k zemi a pak zase zvednout a přitom se točilo,“ vrací se paní Krýšová do časů protektorátu a naznačuje taneční figuru. Pravým ramenem se jakoby potápí a levým vynořuje zpátky nahoru. K potápkám patřilo i výstřední oblečení.

„ Museli jsme mít vysoké korkové boty, které jsme různě barvili. Krátké sukně a dlouhé saka. Ale ono toho nebylo moc k mání. Všichni měli dlouhé vlasy až na krk, nebo vlasy sčesané dopředu. A všichni se toužili učit anglicky,“ vzpomíná Hana Krýšová.

Osobitý styl potápek vyjadřoval nejen svobodomyslný postoj mládeže, ale často byl i projevem odporu vůči nacismu.