Tisíce Čechoslováků bojovaly v řadách německého wehrmachtu
Muži z oblastí přičleněných přímo k Německu museli narukovat do wehrmachtu. Jiní se přidali dobrovolně, nebo doplatili na chyby svých otců tak jako Jaroslav Cimala.
Několik tisíc Čechů bojovalo za války v řadách německého Wehrmachtu. Někteří narukovali dobrovolně. Většina jich ale musela do německé armády, protože se ocitli na území Třetí říše. To se týkalo některých lidí ze Slezska, ale i z Rakouska či Sudet. Někteří padli na německé straně, některým se podařilo dostat do zajetí.
„V druhé polovině války docházely Německu lidské zdroje, a tak povolávalo i vojáky jiných národností. Narukovali k těm spíše druhořadým jednotkám. V podstatě od poloviny války to byly jednotky v okupované západní Evropě, především ve Francii, Itálii a Skandinávii,“ vysvětluje Jiří Plachý z Vojenského historického ústavu.
Čechů bylo v jednotkách Wehrmachtu několik tisíc. Přesné číslo se určit nedá. Jedním z nich byl i štábní rotmistr Jaroslav Cimala z Radvanic. Celé Těšínsko se totiž stalo součástí Říše.
„Němci se snažili stáhnout na svou stranu svoje příznivce. Používali tzv. volkslisty. Otec se k tomu též dal, ale zemřel, a já jsem musel rukovat za něho. Sloužil jsem u německé armády tři měsíce. Narukoval jsem do Rokytnice v Orlických horách a hned po základním výcviku nás odveleli až do jižní Francie,“ vypráví Jaroslav Cimala.
„Já jsem se dostal do té fronty, která táhla ze Středozemního moře do středu Francie. U Besançonu nás zajali.“ Jaroslav Cimala prošel zajateckými tábory v Itálii, Alžírsku a v Británii. Vstoupil do československé zahraniční armády a byl radiotelegrafistou ve spojenci obsazeném francouzském přístavu Dunkerque.
Dobře vycvičení a spolehliví vojáci
Podle odhadu vojenského historika Jiřího Plachého bojovaly v řadách spojeneckých jednotek asi tři tisíce bývalých českých vojáků Wehrmachtu. Další se bili v řadách Rudé armády. Byli to dobře vycvičení a spolehliví vojáci. „Po vojenské stránce byli svými nadřízenými hodnoceni velmi pozitivně jako bezproblémoví vojáci, kteří neměli problémy s kázní, s ústrojí ani s plněním rozkazů,“ vysvětluje Jiří Plachý.
Štábní rotmistr Jaroslav Cimala se po válce vrátil do Československa a pracoval v Ostravě u vysokých pecí. Mnozí jiní ale takové štěstí neměli, zahynuli v řadách německé armády.