Živé nás nedostanou. Konec parašutistické skupiny Antimony

Pamětní deska na plovárně v Rovensku - Foto: Ľubomír Smatana

Pamětní deska na plovárně v RovenskuFoto: Ľubomír Smatana

Raději cyankáli než výslech. Tak se rozhodli parašutisté ukrytí v Rovensku pod Troskami. Městečko se i díky statečnému starostovi osudu dalších Lidic vyhnulo.

 

V Rovensku pod Troskami se dopsal příběh skupiny Antimony

Vložit na svůj web

Kdo ukrýval za protektorátu parašutisty, toho čekal trest smrti. V Rovensku pod Troskami to ale překvapivě dopadlo jinak. Nacisté tam chytili dva výsadkáře ze skupiny Antimony a nikoho z obce nepopravili. Dokonce ani plavčíka, u kterého se vojáci skrývali naposledy. A to byl Antimony první výsadek po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha a po vypálení Lidic. Od samotných parašutistů se ale Gestapo nic nedozvědělo, nadporučík František Závorka a svobodník Lubomír Jasínek těsně před tím, než se vzdali, spolkli kapsli cyankáli. 

Dřevěná chatka přilepená na zděný domek u vchodu na bývalou plovárnu vypadá podobně jako v roce 1943. Tehdy odtud vyšli pomalým krokem dva muži v civilních šatech a skáceli se rovnou do rukou Gestapa. Už je nezachránil ani místní lékař, ke kterému Němci bezvládná těla dovezli. „Podle pamětníků oba parašutisté chodili v Rovensku i do kina. Tolik se zase neskrývali," říká archivářka a knihovnice Kateřina Matysová. 

Parašutisté se ukrývali v domku na plovárně - Foto: Ľubomír Smatana

Parašutisté se ukrývali v domku na plovárněFoto: Ľubomír Smatana

Skupina Antimony byla jediná, která krátce po atentátu na Heydricha v protektorátu působila a vysílala do Londýna pravidelné depeše. Tři parašutisty vysadilo letadlo 24. října 1942 nedaleko Kopidlna a Gestapo dva z nich obklíčilo za necelé tři měsíce 15. ledna 1943. Druhý den byl za nejasných okolnosti zatčený i třetí výsadkář četař Stanislav Srazil. Nacisté ho o rok později popravili v Terezíně. 

„Tenkrát se tady o tom nesmělo mluvit," řekl Českému rozhlasu rovenský rodák tehdy devatenáctiletý Josef Kořínek (zemřel v roce 2014). „Gestapo s parašutisty vyjednávalo, nakonec za nimi šel starosta Kouřil a nabídl i sebe jako oběť. Aby Gestapo nerozstřílelo Roveňáky, lidi se báli, aby to tu nedopadlo jako v Lidicích". 

Archivářka Kateřina Matysová na plovárně v Rovensku. - Foto: Ľubomír Smatana

Archivářka Kateřina Matysová na plovárně v Rovensku.Foto: Ľubomír Smatana

Starosta Josef Kouřil je od té doby v Rovensku uctívaný hrdina. Zemřel tři měsíce po zatčení parašutistů na srdeční zástavu a jeho smrt lidé spojují právě s psychickým vyčerpáním po celé akci. Plavčíka Emila Lukše, u kterého Gestapo výsadkáře objevilo, nacisté nepopravili, skončil v koncentračním táboře a vrátil se živý domů. To je stále nerozluštěná záhada. 

Proč ale Němci nechali Rovensko na pokoji a v odplatě nikoho nezastřelili, zvlášť když to bylo necelý rok po atentátu na říšského protektora Heydricha? Rovenská archivářka Kateřina Matysová přiznává, že je to trochu záhada. „Podle historiků by zřejmě Rovensko vypálené nebylo. Nacisté si už nemohli další Lidice z politických důvodů dovolit. Ale v té době to lidé netušili a mnozí projevili obrovskou statečnost,“ uzavírá Matysová. 

HRDiNA.CZ - Hledej svého hrdinu! - Foto: Honza Bažant, Aleš Vavřík

Autor:  Ľubomír Smatana  (ľsm)

Nové články v rubrice

Twitter

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas