Rozhovor s ing. Brouczkem: „Málem jsem Jana Husa nepoznal!“

18. červen 2015

Ing. Václav Brouczek procestoval kvůli Janu Husovi šest století evropské historie. Když se s Husem konečně setkal tváří v tvář, málem ho nepoznal. Na úskalí cestování do minulosti se ing. Václava Brouczka ptala Kristina Žantovská.

Pane inženýre, jste vodohospodář, kde se ve vás zrodila vášeň pro historii?
Odmala hrozně rád čtu staré noviny. Žena si ze mě dělá legraci: čím starší noviny mu dáte, tím déle máte od Vaška pokoj.

A protože vám noviny nestačily, sestrojil jste stroj času?
Je to zatím prototyp. Rám jsem svařil z pěti aut, říkám mu proto vozová hradba. Na pohled hrozivý vehikl, ale dostanu z něj maximálně osm minut v minulosti. A nejdál dojel 606 let zpátky!

Kde ten stroj máte?
V garáži ve dvoře. Děda tam míval před válkou zámečnickou firmu. Mám tam rádio, ponk, vercajk. A dosáhne tam wifina z domu.

Proč se s vaším strojem vracíte do minulosti? Budoucnost vás nezajímá?
Zajímá, moc mě zajímá budoucnost, ale narážím na konstrukční omezení našeho vesmíru. Zkouším ho oblafnout. Chci něco jako obrátit zpátečku, aby stroj jel dopředu.

Která cesta do minulosti se vám opravdu vydařila?
Mluvil jsem přímo s Janem Husem! Málem jsem ho nepoznal, vypadal ve skutečnosti úplně jinak, než ho kreslí v čítankách a v dějepise.

A jak vypadal?
Byl malý, tlustý s kulatou hlavou a tváří.

Švejkovský typ?
No ano, kdyby dostal rakouský mundur, mohl by zfleku dělat Švejka. Taky nenosil vousy! Navíc měl šibeniční smysl pro humor.

Mistr Jan Hus na hranici v Kostnici 1415

V tom by si asi se Švejkem rozuměli. O čem vtipkoval?
Mluvil jsem s Husem r. 1414 na svatého Martina, kdy se pečou husy. Byl už v Kostnici a dělal si legraci, že v tom roce už prošvihli správný termín pro jeho upečení.

Myslíte si, že byl Jan Hus hrdina?
Potřeboval bych nejdřív vědět, proč do té Kostnice vůbec jel. Tolik mě překvapilo, jak vypadal, že jsem se ho nestihl zeptat. Hledám někoho, kdo tomu rozumí, proč tam jel. Já to pořád nechápu.

Proto jste se tedy vydal za Janem Husem?
Ano, říkal jsem si, to zas bude slávy, je potřeba se podívat na fakta. Nastavil jsem stroj na 6. července 1415, ale ani se nehnul. Zkoušel jsem to několikrát, až se roztřásl, ztratil rovnováhu a hrozilo, že se dostaneme leda do pohádky o Janu Husovi. Největší možný skok byl o sto let zpátky.

To se stalo něco významného?
Spíš se něco významného nestalo. Viděl jsem, jak slavně neodhalili pomník Janu Husovi na Straroměstském náměstí. Byla tehdy válka a česká reprezentace se bála pořádat akce, které by vypadaly protirakousky. Pomník proto raději neodhalili.

A pak jste se dostal do Kostnice?
Do Kostnice jsem se dostal, ale nejprve do roku 1868. Čeští vlastenci se v tom roce vypravili na kostnickou pouť za Janem Husem. Všechno je zaneseno v policejních svazcích. Výpravu doprovázel konfident známého jména.

Proč jste nejel rovnou do roku 1415?
Souvisí to s principem fungování časostroje. Před každou cestou do historie se stroj musí podložit dokumenty, zatížit literaturou a vyvážit. Musí se vždy začít novějšími dokumenty. Na knížku z 20. století dám například časopis z 19. století, pak teprve mohu přidat dokument z 18., na něj další ze 17. století a tak pořád dál proti toku času. Funkci stroje otestuju přímo výletem do příslušné epochy. Čím hlouběji do minulosti cestuju, tím vyšší stoh dokumentů stroj potřebuje.

Novější dokumenty musejí zůstat vespodu?
Ano, musejí tam zůstat. Když je dáte pryč, stroj sice nastartuje, ale ujede do říše pohádek. Ztratí historickou oporu i spojení se současností. Nedostanete se nikam a hrozí, že se ani nevrátíte.

Takže, abyste nepotkal Červenou karkulku, musíte cestovat v čase takovými přískoky?
Ano, přískoky, to jste řekla moc hezky. Jako když hledáte v potoce další kámen, kam skočit.

Ale kameny v potoce neleží rovnoměrně jako na cestě, někde si není kam stoupnout.
Přesně tak, do toho změny kalendáře, chybné údaje, falza. Pozor si musíte dát taky na prostorové souřadnice. V Husových stopách jsem takhle skočil do Haliče, Kostnice a Vídně. I v Sasku jsem byl a abych nezapomněl na Paříž!

Ve Vídni i v Paříži jste našel Husovy stopy!?
Ano, procestoval jsem kvůli Husovi šest století evropské historie.

Pan Brouček

Dozvěděl jste se o něm něco, co vám ve škole neřekli?
Ano, ale taky věci, které se o nic neopírají. Všimla jste si, že se moje příjmení píše s cz? Mám s tím celý život problémy, tak mě zajímala reforma českého pravopisu – nabodeníčka krátká a dlouhá. Jenže zrovna termíny „nabodeníčko krátké a dlouhé“ vůbec nepocházejí od Husa, objevují se až o staletí později. Teď tedy pracuju na cestě do budoucnosti, ale tohle si ještě pojedu ověřit.

A co si vlastně chcete ověřit?
Některé knihy uvádějí jako vznik Českého pravopisu (to je ten slavný návrh pravopisné reformy ) rok 1406, ale není jasné proč. Jiné zas 1425, ale to už byl Hus po smrti. Podle mě Hus vůbec nebyl reformátorem českého pravopisu.

A kde se ve vašem jméně vzalo to cz?
Reforma spřežkového pravopisu nezasáhla všechno a moji předkové se jistou dobu vyskytovali mimo její dosah. Odjeli za Oceán do Chicaga a praděda se vrátil až po I. světové válce.

Nemáte nějaké příbuzenské vztahy se slavným Matějem Broučkem?
Ovšem. Literární postavy bývají příbuzné. Praprastrýc Matěj zdědil dům, a zůstal proto v Praze. Nejdál v životě došel na Vikárku. Celá rodina byla v šoku, když se najednou proslavil cestami na Měsíc a do 15. století. Teď asi budou v šoku ze mě.

Děkuji za rozhovor a na shledanou v budoucnosti.

autoři: Petr Šourek , Kristina Žantovská
Spustit audio