Alena Malátová vede nízkoprahové centrum v Matiční ulici

V čele centra stojí Alena Malátová. V oblasti sociálních služeb se pohybovala celý život. Dříve pracovala se zdravotně hendikepovanými, drogově závislými i s osobami s mentálním postižením.

Práce s dětmi z vyloučených lokalit je pro ni ale výjimečná zkušenost. Děti ji prý dokáží nabíjet svojí bezprostředností i vděčností za každou podporu, což s dospělými klienty přece jen nezažije. Zároveň jsou podle ní děti jedinou nadějí na změnu problematického prostředí vyloučené lokality. „Jestliže má v tomto prostředí nastat nějaká změna, tak to musí být u těch dětí,“ říká Alena Malátová.

„Sama jsem byla nesmírně překvapená z toho, jak to ve vyloučených lokalitách chodí. Poprvé ve svém životě jsem se zde potkala se skutečnou chudobou. Byla jsem nesmírně zasažená podmínkami, v nichž musí ty děti a jejich rodiny žít,“ říká.

„Naše děti jsou stejné jako každé jiné děti, jen to na tom startu mají těžší. Chtějí si hrát, trávit čas s kamarády, potřebují zázemí. Kritiků se vždy ptám, jestli si umí představit, jak by se odvíjel jejich život, kdyby se narodili v takovém místě. Ty děti si tohle místo k životu nevybraly, ničím se neprovinily,“ zdůrazňuje Malátová.

Všechny kroužky, oddíly a zájmové aktivity se odehrávají jinde ve městě. Děti odsud nemají možnost nikam dojíždět. Málokdo z rodičů má práci nebo finanční možnosti je nějak podporovat. Nízkoprahové centrum je tak pro místní mládež prakticky jedinou variantou. Nabízí se zde klubovna, místo pro psaní úkolů, řemeslné a výtvarné dílny a je možné zde cvičit na hudební nástroje.

„Naším cílem je aby děti z tohoto prostředí měly alespoň trochu srovnatelné možnosti a podmínky, jako mají jiné děti. Chceme jim nabídnout něco, co pro ně bude lákavější než ulice. Ulice nikdy není ideální místo na trávení volného času a ve vyloučených lokalitách to platí stonásobně víc,“ říká Alena Malátová.

Největší radost má paní Malátová i další pracovníci centra ve chvíli, kdy děti pravidelně do centra docházejí. Účast je totiž dobrovolná, nutit je nikdo nemůže a ani nechce. Přesto je centrum plné. Ročně ho navštěvuje na dvě stě dětí, dvacet až třicet denně.

Šestnáctiletý Sebastián chodí do centra už deset let. „Nejvíc mě tady baví různé aktivity, kapela a jsou tady dobrý lidi, se kterými se dá pobavit. Kdybych nebyl tady, tak bych asi dělal problémy někde venku,“ nedělá si iluze Sebastián.

„Podařilo se tu udělat spoustu práce, která nejde popsat čísly. Dorůstají nám děti, které sem chodí třeba od sedmi let. Naučily se nějakým pravidlům, bezvadně se chovají k ostatním i k nám a my vidíme, jak moc se vyplatilo jim ten čas věnovat,“ popisuje úspěch centra ředitelka.

Kromě vedení centra Alena Malátová organizuje také tábory a víkendové pobyty pro děti, které si placené kroužky a výlety dovolit nemohou.