Osudný skeč Vlasty Buriana
Král českých komiků, mistr improvizace a legenda prvorepublikového filmu. Kvůli propagandistickému skeči byl ale po válce souzen jako kolaborant.
Vlasta Burian se narodil v Liberci. V deseti letech se rodina přestěhovala do Prahy a Burian se vyučil obchodním příručím. Od mládí ho to táhlo k divadlu, vynikal ve zpěvu a také ve sportu.
Na doporučení Karla Hašlera začal poprvé vystupovat v kabaretech. Jeho kariéru ale přerušila první světová válka. Aby se vyhnul vojně, hrál po českých vesnicích, byl ale chycen a odsouzen. Po propuštění působil ve vojenské kapele.
Po skončení války hrál znova především v kabaretech, dostával ale postupně role i na velkých scénách jakými byly Národní či Vinohradské divadlo. Zároveň zvládal Burian chytat ve fotbalové brance za přední české celky. Skloubit všechny povinnosti dohromady se ale ukázalo téměř nemožným a ředitelům divadel docházela s nedochvilným komikem trpělivost.
V roce 1925 si proto Burian založil vlastní Divadlo Vlasty Buriana. Po většinu své existence sídlilo v Lazarské ulici na místě dnešního divadla Komedie. Díky výjimečnému talentu i tvrdé píli se Burian brzy stal nejpopulárnějším komikem v Československu. Po jeho boku se navíc objevovalo mnoho vynikajících herců jako Jaroslav Marvan nebo Čeněk Šlégl.
Skutečnou zlatou éru pro Buriana znamenala 30. léta, kdy se stal díky ozvučenému filmu hvězdou mnoha legendárních filmových komedií. Po boku svých dvorních režisérů Karla Lamače a Mace Friče natočil dodnes oblíbené filmy jako Anton Špelec, ostrostřelec, Ducháček to zařídí, U pokladny stál a mnoho dalších. Ve všech využíval své výjimečné schopnosti improvizace.
Ve své úspěšné kariéře pokračoval Burian i po Mnichovu a během okupace Československa. Proněmeckým postojům se ale vyhýbal a nebyl členem žádné kolaborantské organizace. Burian se vyhnul i účinkování v německém velkofilmu Cyrano z Bergeracu. Přestože uměl dobře německy, zkoušku z němčiny údajně záměrně zkazil natolik, že o roli přišel.
V prosinci 1941 ovšem účinkoval v antisemitském rozhlasovém skeči s názvem Hvězdy nad Baltimorem. V pořadu parodoval tehdejšího exilového ministra zahraničních věcí Jana Masaryka, z kterého udělal alkoholika. Někteří svědkové později tvrdili, že hru sehrál záměrně natolik špatně, že Masaryka téměř nebylo možné poznat. V jednom ze svých amerických skečů pak označili Buriana za kolaboranta i Voskovec s Werichem. Jan Werich ale brzy svůj názor změnil a Burianovi po válce dokonce pomáhal vrátit se na scénu.
Přestože se dalším podobným angažmá vyhnul, stanul Burian po válce před soudem za účinkování v oné hře i za údajné přátelení s nacisty. První soud jej osvobodil, druhý odsoudil ke třem měsícům vězení. Divadlo po válce nesměl obnovit a byl mu zabaven rozsáhlý majetek. Nějakou dobu pracoval na horských chatách.
Teprve v padesátých letech se směl Burian částečně vrátit. Hrál v karlínském divadle, vystupoval na estrádách a zvládl i několikolik filmových rolí z nichž asi nejvíc vyniká postava rádce ve Werichově pohádce Byl jednou jeden král... Dřívějších úspěchů ale i kvůli podlomenému zdraví nedosahoval. Zemřel v roce 1962 na plicní embolii.