Historie budovy Českého rozhlasu

Historické fotografie budovy - Foto:  ČRo

Historické fotografie budovyFoto:  ČRo

Český rozhlas, to na mapě znamená Vinohradskou 12. Rohová budova v ulici na Vinohradech je nejen českou kulturní památkou, ale především duší rozhlasového vysílání. Funkcionalistická budova z 30. let 20. století již desetiletí symbolizuje médium, které každou minutu zachycuje život u nás i v zahraničí.

Zahájení provozu 10. prosince 1933 

Budova Českého rozhlasu na Vinohradské 12 byla původně postavena pro Ředitelství pošt a telegrafů a pro Československý rozhlas. Ten tu svou činnost zahájil 10. prosince 1933, tedy deset let po svém vzniku. Jako celek pak přešla budova do majetku Československého rozhlasu kolem roku 1935. 

Nosnou konstrukci budovy tvořila ocelová konstrukce; vyrobili ji ve Vítkovicích, vážila 1160 tun a její stavba trvala tři a půl měsíce. Objekt tvořil mírně nepravidelný čtverec o stranách kolem 60 metrů; křídlo do dnešní Vinohradské mělo sedm pater s mezipatrem, ostatní tři křídla měla čtyři, respektive tři poschodí; jak se zvedal terén v Balbínově ulici, byla do východního křídla vložena polopatro a mezipatro. Ve vnitřním prostoru jsou vestavěna studia; na sálové studio 1 navazuje blok menších a středních studií s režiemi. 

Historické fotografie budovy - Foto:  ČRo

Historické fotografie budovyFoto:  ČRo

Konstrukční systém budovy je ocelový skelet s cihlami obezděnými pilíři. Stropy jsou neseny ocelovými nosníky, na kterých jsou žebrové železobetonové desky a keramické tvarovky. Obvodové stěny i příčky jsou zděné. Je to stavba funkcionalistická nejen svým výrazem, ale i konstrukcí a původní dispozicí. Tvarosloví je čisté, jednoduché a elegantní. 

Autorem návrhu byl známý funkcionalistický architekt Bohumil Sláma, s kterým měla poštovní správa dobré zkušenosti. Dokládají to mj. poštovní budovy v Kladně i v Praze (Střešovice, Vršovice). V roce, kdy se počala stavět budova rozhlasu, bylo autorovi projektu 42 let. O čtyři roky později vyrostla na parcele, které se po původním majiteli říkalo Seidlovo pole, moderní budova, která měla nad vchodem na Fochově třídě sedm pater. V sousedství třípatrových domů uplatnil autor své oblíbené materiály - železobetonovou konstrukci a beton. 

Stopy po válce aneb mýtus vzdušného torpéda 

Přízemí rozhlasu po zásahu pumy shozené z letadla Messerschmitt 262. - Foto:  Archiv ČRo

Přízemí rozhlasu po zásahu pumy shozené z letadla Messerschmitt 262.Foto:  Archiv ČRo

Po válce byly jednak opraveny následky bojů včetně exploze letecké pumy shozené letadlem Messerschmitt 262 (a nikoli vzdušného torpéda, jak se dodnes nesprávně informuje), díky níž vzalo za své schodiště ze vstupní haly; jednak byla přistavěna podle projektu, který zpracovali ing. arch. Tausenau, akad. arch. Hurta a akad. arch. Pavelka, dvě křídla. Přístavba respektovala vertikální členění Slámovo stejně jako jeho funkcionalistickou koncepci. To se už nedá říct o dalších úpravách budovy po r. 1953 do 80. let, které se leckdy pokoušely i narušit odkaz moderny 30. let. 

Historické skvosty budovy 

Zvláštní pozornost si mezi historickými prvky budovy zasluhují zejména okna. V budově jich nalezneme několik typů. Pro každý z nich byl zvolen jiný přístup, závislý na jejich historické hodnotě a aktuálním stavu. Tam, kde již nebyla možná rekonstrukce, byly v předstihu vyrobeny repliky, které jsou již nyní osazeny na svých místech.  

Unikátní jsou posuvná okna vyrobená firmou Strnad a Vaníček z pražských Vysočan v roce 1930. Využívají konstrukční systém Peters, který i dnes překvapuje svojí funkčností. Jednotlivá křídla se posunují pomocí důmyslného kladkového systému vyváženého závažími pro snadnější manipulaci. Pro aretaci křídel byla použita pera zapuštěná ve vodících drážkách a spojená s ovládacími rukojeťmi. 

Páternoster: srdce budovy 

Rozhlasový páternoster byl instalován v historické budově již v roce 1929 a je tak nejstarším funkčním oběžným výtahem v České republice. Výtah má k dispozici 18 kabin a celkem projíždí osmi stanicemi. Mezi původními prvky se zachovaly originální popelníčky u vstupu do kabin, naopak světla či madla byla v průběhu let vyměněna. 

Skrytá potrubní pošta 

V suterénních prostorech pod Balbínovou ulicí můžeme najít fragment systému potrubní pošty. Potrubní pošta spojovala v této lokalitě Hlavní poštu v Jindřišské ulici, ČTK v Opletalově ulici a odsud vedla do budovy Českého rozhlasu, tehdejšího ředitelství pošt a telegrafů. Systém potrubní pošty končil na poště v Italské ulici. Potrubní poštu využívali od počátku i pracovníci rozhlasu, kteří tudy dostávali zejména zprávy ČTK. Tento fragment byl zakonzervován a dále využit jako muzejní exponát. 

V celém komplexu můžeme najít ještě mnoho dalších prvků, které dokumentují nejen vysokou kvalitu původní stavební a řemeslnické práce, ale také fakt, že technologické vybavení budovy bylo na svou dobu vysoce moderní a funkční. 

Studiový dům 

Po prodeji rozestavěného mrakodrapu na Pankráci byl zbourán komplex starých budov tvořících zadní trakt budovy Vinohradská směrem z Římské ulice a na tomto místě byl v roce 2000 otevřen nový moderní studiový dům. 

Rekonstrukce Vinohradské 12 

Rozsáhlá rekonstrukce původní budovy na adrese Vinohradská 12 probíhala ve dvou časových pásmech v letech 2004 - 2005 a 2007 - 2011. 

Cílem veškerých úprav objektu v rámci celkové rekonstrukce bylo navrácení prostor do původního stavu dle dobových fotografií z doby postavení objektu (např. vstupní hala), výměna původních morálně i technicky dožilých prvků (např. okna, dveře, podlahy), realizace nových prvků za účelem zvýšení užitné hodnoty objektu (např. nové schodiště do suterénu, nové výtahy, prostorová akustika ve studiích, technologie). Stavba byla zkolaudována 8. dubna 2011. 

Model komplexu budov Českého rozhlasu

Nové články v rubrice

Zákulisí Českého rozhlasu

Ekonomika a hospodaření ČRo

Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas