Itálie nikdy neměla přijmout euro. Ani odchod z eurozóny jí ale nepomůže, soudí ekonom Kohout

„Itálie sice není úplně jako Řecko, jsou tam jiné podmínky a čísla, ale je to srovnatelné pokud jde o zdroj rizika. A protože Itálie je větší, je to možná ještě horší než v případě Řecka,“ domnívá se ekonom Pavel Kohout.

Hlavním problémem je podle něj vysoký státní dluh ve výši 132 procent HDP, který Itálie dokázala financovat pouze s přispěním Evropské centrální banky (ECB). Země na tom není dobře ani z hlediska bankovního systému, konkurenceschopnosti a nezaměstnanosti, zejména mladých, a to navzdory hospodářské konjunktuře v Evropě.

Itálie od roku 1970 neměla jinou vládu než populistickou.
Pavel Kohout

„Itálie patří mezi nejdražší sociální státy na světě, ročně vynakládá zhruba 30 procent HDP. To je taková zátěž, že je problém investovat do infrastruktury a posilovat konkurenceschopnost. Zároveň je problematické snižovat daně. Všechny tyto faktory dohromady vypadají dosti nebezpečně,“ tvrdí ekonom skupiny Quant.

Podle Kohouta země nikdy neměla přijmout euro, protože nesplňovala podmínky. Zároveň ale dodává, že zemi by nepomohl ani přechod k vlastní měně, protože by to vyvolalo nejistotu na trhu a chaos, který by nevyvážil ani ekonomický benefit plynoucí z měkčího kurzu.

Itálie je disciplinovanější

Ekonom Jan Bureš se domnívá, že euro je spíše pozitivním faktorem pro italskou konkurenceschopnost: „Jistě byly epizody, kdy bylo euro pro Itálii příliš silné. Ale v současnosti se mi zdá, že ECB měnovou politiku šije na míru Římu spíše než Berlínu.“

Bureš připouští, že Itálie se může stát velkým problémem, ale ne dalším Řeckem. „Zdrojem italských problémů není rozpočtová nedisciplinovanost. Veřejný dluh vznikl v 80. letech a za posledních deset let Itálie vykázala primární přebytky rozpočtu okolo 2 procent HDP,“ uvádí.

Problémem Itálie je dluh zděděný z minulosti, ze kterého musí platit poměrně vysoké úrokové sazby.
Jan Bureš

Zatímco Řecko od roku 2002 hospodařilo s primárním schodkem rozpočtu až 10 procent HDP, Itálie měla za posledních 20 let výraznější schodek pouze jednou, a to ve výši jednoho procenta HDP v roce 2009.

Dopady plánovaných vládních opatření ovšem hlavní ekonom společnosti Patria Finance vyčísluje na desítky miliard euro a Itálie se z relativně pohodlného rozpočtového přebytku může dostat do deficitu.

„Poslední vláda měla dílčí úspěchy v digitalizaci soudů a protikorupční legislativě, ale u strukturálních reforem nelze očekávat rychlé výsledky. Bojím se, že nová vláda zařadí zpátečku a nebude v tom úsilí pokračovat,“ uzavírá Bureš.