Iva Pekárková: Hříšné pampelišky
Pampeliška je pravděpodobně ta nejúspěšnější květina na světě. Přinejmenším od dob, co člověk začal obhospodařovat krajinu a na mnoha místech zmasakroval lesy. Pampelišky nemají rády stinná místa.
Čtěte také
Jinak přežijí skoro všechno. Zimu, horko, záplavy i relativní sucho. Když posekáte trávník, ze kterého provokativně vyčuhují, nezbavíte se jich: brzo vyrostou a vykvetou znova, jen na kratších stvolech.
Snesou půdu bohatou na humus i půdu písčitou, s pramálo živinami. Někdy je vídáme uhnízděné v rozsochách stromů, jindy se krčí ve škvírách v betonu, napůl ušlapané, ale živé. Umí se přizpůsobit.
A samozřejmě: Taraxacum oficinale – pampeliška (dříve smetanka) lékařská je pravděpodobně celý cluster druhů nebo možná poddruhů (přijde na to, kterého rostlinného taxonoma se na to zeptáte), které je velmi těžké od sebe rozlišit podle morfologických znaků.
Čtěte také
Tak jako řadu dalších rostlin je zřejmě vědečtější je rozlišovat podle odlišností jejich DNA. Obyčejný člověk se ovšem může na vědu vykašlat a říkat jim prostě pampelišky.
Zatímco původ anglického slova dandelion je dobře znám (pochází z francouzského výrazu „dent de lion“, tedy lví zub, čímž je míněna zubatost jejich listů), původ českého lidového názvu nebyl vyřešen.
Možná pochází ze slova „pléška“ (což ve valašském nářečí znamená mnišská pleš čili tonzura), možná ze starohornoněmeckého „pappala“ (kaše), možná z latinského „pappus“ (chmýří), možná i z kombinace těchhle slov.
Nezničitelné pampelišky
Samozřejmě: jak v češtině, tak v angličtině i mnoha jiných jazycích existuje pro pampelišku spousta lidových výrazů. Je to rostlina tak oblíbená, že prý ještě začátkem 19. století lidé ze zelených ploch odstraňovali trávu, aby tam bylo víc místa pro pampelišky.
Čtěte také
Dodnes se používají v lidovém léčitelství na celém světě a navíc se jich najíte. Kdo nikdy nepil pampeliškové víno, nenamazal si chleba pampeliškovým medem, nešklebil se nad kávou z praženého pampeliškového kořene ani si nedal k obědu pampeliškový salát, připravil se o mnoho.
Snad se aspoň snažil odfouknout chmýří odkvetlých pampelišek a radoval se, jak daleko letí. Pampeliška prý symbolizuje hned tři nebeská tělesa: květ je Slunce, bílá odkvetlá hlava Měsíc a padáčky semínek hvězdy. Pojí se k ní i mnohé dávné mýty. Je velmi populární už pár tisíců let.
Pampeliška je bohužel jedna z mála kvetoucích bylin, jejichž pyl je silně alergenní. Louka plná kvetoucích pampelišek mnohým jedincům přináší utrpení. Nejspíš o nic horší utrpení než louka plná kvetoucích trav, ale ty nejsou tak nápadné.
Mnozí lidé dnes vidí pampelišky jako rušivé elementy v trávníku a mnozí alergici se jich děsí. Každý rok nalijí zahradníci na travnaté plochy tuny pesticidů, jen aby se pampelišek zbavili. Moc to nefunguje. Pampelišky mají hluboké kořeny a jsou neuvěřitelně přizpůsobivé. Žijí si dál, navzdory protivenství. A dál jsou jedlé a léčivé.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
