Spor manželů Rumanových a jejich sousedů

Je tomu přes 11 let, kdy začal první soud mezi Rumanovými a jejich sousedy. Nemohou se totiž dohodnout, komu patří schodiště a zeď. Zdlouhavá kauza, která je stála už více jak 2 miliony korun, navíc brzdí kolaudace domu a rodina se tak nemůže nastěhovat. Jak mi řekl Jaroslav Ruman, dům zakoupil přesně před 13 lety.

Jaroslav Ruman: Koupili jsme ho od města Jeseník za účelem, že tady budou obchody, kanceláře a byty pro dvě dcery. Požádali jsme o stavební povolení, které jsme dostali, a přesně podle toho stavebního povolení ten dům byl opraven. Po roce a půl soused se obrátil na stavební úřad, že nebyl obeslán jako účastník stavebního řízení a celou tuto záležitost dal k soudu. Napadl zkrátka to, že ta zeď, jelikož ten dům byl postaven jako jeden celek někdy v předminulém století, a teprve administrativně byl rozdělen až v tom roce 1990, kdy tu naši část s číslem popisné 171 jsme zakoupili my a s číslem 181 soused pan Ondrušík. Tato zeď dle našeho názoru je společná. On však tvrdí, že zeď je jeho.

Vy se ale soudíte nejen o tu zeď, ale i o schodiště, jestli se nemýlím.

Jaroslav Ruman: Další věc, kterou dal k soudu, ta se vleče už přes 6 let, schodiště. To schodiště půlkruhovité zasahuje do pozemku pana Ondrušíka, to nikdo nepopírá, ale to schodiště je součást našeho domu, to byl jediný vertikální prostředek, jak se dostaneme do vyšších pater.

Čili kde tedy přesně vidíte tu příčinu celého toho sporu?

Jaroslav Ruman: Tak příčina vznikla v městě Jeseníku, že město Jeseník nám to špatně prodalo. Nikdo si nezkontroloval soudně znalecký posudek, kde tedy nebylo přesně definováno, že to schodiště zabíhá na pozemek souseda. Kdyby tehdy tam někdo napsal jedinou větu, tak jsme dnes nic neřešili, dnes se k tomu nikdo nehlásí. Všichni se vymlouvají, že už nikdo tam nepracuje z těch pachatelů, a zkrátka to přehazují jako horký brambor.

Jeho žena Bohumila vnímá soudní proces daleko citlivěji. Jedenáctiletá kauza pro ni znamená osobní prohru. Se svými problémy ale nechtěla manžela zatěžovat. Vše vyvrcholilo tím, že se před rokem psychicky zhroutila.

Bohumila Rumanová: Proto jsem s vámi nechtěla mluvit, protože je mi to vcelku nepříjemné. Vždycky je nepříjemné, když se někdo přiznává k určité slabosti a pro mě ze začátku to bylo jakoby selhání, že to nezvládám. No a teď to vlastně zvládám až s pomocí lékařů.

Jak dlouho jste ochotná tohle ještě vydržet?

Bohumila Rumanová: Já se obávám, že už to dlouho nevydržím.

Dokážete si představit, že byste ty soudy prohráli?

Bohumila Rumanová: Dokážu si to představit, protože tady se dějí věci velmi zvláštní v této republice a pokud by se to stalo, tak i když je mi už 51 let, tak bych si vzala zubní kartáček a odcestovala bych někam hodně daleko.

Manželé Ondrušíkovi na poslední chvíli rozhovor odmítli, prý jim nic dobrého nepřinese. Obrátila jsem se proto na stavební úřad v Jeseníku, jeho vedoucího Ladislava Cabadaje jsem se zeptala, kde vidí příčinu sporu on.

Ladislav Cabadaj: Domnívám se, že došlo už k pochybení při zpracování těch kupních smluv, které byly zpracovány v roce 1990 a 1991, kdy vlastně zde bylo nedostatečně ošetřeno schodiště a dále zde nebyla brána v potaz zeď, která vlastně dělí tyto dvě nemovitosti a vlastně o tyto dvě skutečnosti dneska se tito sousedé soudí. Z našeho pohledu jsme se několikrát snažili o dohodu mezi těmito stavebníky, nicméně vždy k dohodě mezi nimi nedošlo. Je to samozřejmě věc problematická. Můj osobní názor je ten, že ta zeď je společná, nicméně musíme opravdu vyčkat rozhodnutí soudu, protože toto rozhodnutí bude mít vliv na další průběh řízení. Nedá se s ním nic jiného dělat.

Dnešní Pod kůži se věnovalo soudnímu sporu manželů Rumanových a jejich sousedů v Jeseníku.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.