Dopad zimních sportů na přírodu a životní prostředí
Jaký dopad mají zimní sporty na přírodu a životní prostředí? Tato otázka se objevuje s železnou pravidelností, obzvlášť v souvislosti se sjezdovým lyžováním a snowbordingem. Jak moc horám škodí masový příliv turistů? Kam až by měli mít lyžaři možnost vystoupat lanovkou? Jaké jsou klady a zápory umělého zasněžování, které je nezbytnou součástí zázemí téměř všech lyžařských středisek? Jak se s těmito problémy vyrovnávají v sousedním Rakousku, jehož ekonomika je na příjmech ze zimní lyžařské turistiky závislá, o tom pojednává poslední díl našeho seriálu o Alpách a alpských lyžařských střediscích.
Při jízdě po takzvaném umělém sněhu - pokud nemáte na lyžích řádně nabroušené hrany - se můžete pořádně zapotit. Zápasit s ledovými plotnami technického sněhu, který je mnohem tvrdší než přírodní pokrývka, není právě jednoduché, lyžařům a milovníkům snowboardu ale možná časem jiná možnost nezbude. Podle meteorologů vše nasvědčuje tomu, že v Alpách skutečně dlouhodobě ubývá sněhu, a tak se technické zasněžování zřejmě postupně stane jednou z mála možností, jak udržet zimní alpské radovánky při životě.
Vedoucí provozu lanovek Christian Ferchl ze střediska Muterreralm u Innsbrucku nad možnými negativními dopady zasněžování vrtí hlavou, zavádějící je podle něj už označení - umělý: "Vždyť je to voda a studený vzduch."
Mnozí ekologové, například Josef Essl z insbrucké větve Alpského spolku, jsou ale jiného názoru: "Zasněžování přináší zcela zřejmé ekologické problémy. Tvrzení lanovkářů, že jde jen o neškodnou vodu a vzduch, není pravdivé. Za prvé výroba sněhu je energeticky velmi náročná, za druhé tu máme velkou spotřebu vody, neměli bychom podceňovat ani hluk sněhových děl. A pak je tu čtvrtý, skutečně ekologický problém - struktura technicky vyrobeného sněhu se od přírodního velmi liší. Umělý sníh je velmi kompaktní, má velkou hustotu a mnohem méně propouští vzduch. Mezi půdou a sněhovou pokrývkou se proto často vytváří ledová vrstva, kvůli níž se rostliny náročnější na přísun kyslíku udusí. A ubývání vegetace vede k tomu, že je půda jako taková mnohem náchylnější k erozi."
Oba tábory samozřejmě mají svou pravdu - jak připomíná Rupert Baumann, ředitel společnosti, která provozuje lanovky v salzburském Wagrainu, firmy by byly samy proti sobě, kdyby si přírodu posupně zničily. Infrastruktura pro vytváření technického sněhu podle něj může naopak v některých případech přinášet i pozitiva - například umělá jezera. Zásobníky na vodu nutnou pro výrobu technického sněhu jsou prý součástí protipovodňových opatření, která ochranu přírody podporují.
Podle ekologa Essla je však debata o umělém sněhu jen špičkou ledovce. Měnící se klimatické podmínky podle něj vedou k tomu, že mnohým lyžařským centrům nezbývá než posouvat se do vyšších horských poloh a stavět nové lanovky, aby turistická klientela měla zaručeny dobré podmínky k lyžování.
"Společnosti provozující lyžařská střediska investovaly do rozvoje infrastruktury tak velké prostředky, že jsou dnes naprosto závislé na přílivu turistů, což je při pohledu na současnou zimu obrovský problém. Navíc mezi lyžařskými centry panuje tvrdá konkurence. Jedna strana údolí musí být lepší než ta druhá a celá tahle turistická spirála se posledních deset patnáct let velmi nebezpečně roztáčí. Pro společnosti provozující lanovky dnes neexistují žádné hranice, žádný prostor pro ně není tabu - byť by šlo o vysoce chráněné zóny, na jejichž nedotknutelnosti pro lyžování a stavu lanovek se dohodli ochranáři s úřady, politiky, ale i se zástupci průmyslu," varuje Essl.
Jediným východiskem je podle Josefa Essla rázné NE dalšímu rozšiřování středisek od politiků a návrat k investicím do letní turistiky, tak jako tomu bylo ještě zhruba v sedmdesátých letech.
To, že nebude možné před nejistou budoucností dlouho zavírat oči, připouští například i vedoucí lanovkového provozu z tyrolského Mutereralmu Christian Ferchl: "Samozřejmě budeme muset najít další směry, kudy se vydat a být atraktivní i v létě. Na některých místech to už začíná fungovat, je jasné, že výhradně na lyžování se už nebudeme moci soustředit. Pro níže ležící střediska to do budoucna bude velký problém. Dřív nebo později budeme čelit potížím i my."
Změnit zvyky podle něj časem budou muset i samotní turisté, ani na umělé zasněžování se podle něj nelze na věky spoléhat. Vzhledem k vývoji cen energií by se mohlo pořádně prodražit a navíc - i umělá vločka potřebuje ke svému vzniku mráz, kterým - jak letošek potvrzuje - ne každá zima oplývá.
