Rozhovor s kytaristou Radimem Hladíkem

Host (Radim Hladík): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Radim Hladík se narodil třináctého prosince 1946 v Praze. Už v patnácti letech se objevil v kapele Komety. Studoval gymnázium a současně konzervatoř, ani jednu ze škol ale nedokončil. První profesionální angažmá získal v roce 1964 v Klubu Olympik. Byl členem legendárních Matadors, po jejich rozpadu založil na podzim roku 1968 Blue Efect. Ten se později přejmenoval na M Efect a ještě později na Modrý Efect. Radim Hladík skládá hudbu k filmům a divadelním inscenacím, produkuje desky, vystupuje v akustickém duu s Jaroslavem Hutkou. Je pětatřicet let ženatý, s manželkou Zlatou má dceru Lucii a syna Radima.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste se podílel na ceněném dokumentárním cyklu České televize Bigbeat. Určitě vás to dovedlo k zamyšlení nad tím, co přinesly kapely Matadors a Blue Efect naší rockové scéně?

Host (Radim Hladík): Tak určitě to byl takový stupínek, malej stupínek v tom vývoji. Možná bez kterýho by ten vývoj byl trošičku jinej. Ale těžko to přeceňovat nebo nedoceňovat, prostě patří to do historie.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dovedete si představit, kudy by se tedy muzika ubírala, nebylo-li by Matadors a Blue Efectu?

Host (Radim Hladík): Já nevim, tak možná by byla slabší taková ta větev, která vycházela s Rytmem Blues. Protože Matadors v určité době soupeřil tvrdě s Olympikem, když se Olympik rozhodoval, jestli vlastní tvorbu nebo přejatou. My v tý chvíli taky, ale my jsme šli vopačnou cestou pro nás tenkrát jo. Protože Olympik byl směrem, když to přirovnám, směrem k Beatles a my jsme byli k Rolling Stones taková ta tvrdší větev. A konkrétně Beatles já jsem vobjevil až asi v roce 74 nebo 75 se mi začali líbit jo, musel jsem k tomu dorůst.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co váš osobní přínos? Vy jste uznávaným experimentátorem a inovátorem. Jako první jste prý kupříkladu použil takzvané kvákadlo, což tehdy před těmi asi pětatřiceti lety prý vyvolalo němý úžas.

Host (Radim Hladík): No dokonce jsem měl snad první zkreslenej zvuk kytary tady, protože do tý doby všechno cinkalo. A pamatuju, když jsem točili, to bylo studio Supraphonu bylo v Bráně borců na Strahovským stadionu, tam se točilo na dvě stopy. Tak když jsem zahrál prvně na zkreslenou kytaru, tak mě ze studia vyhodili s tím, že mi ta kytara zkresluje. To byl naprosto jinej zvuk pro uši. Ale v tý době byla spousta věcí jinak a poprvé.

Moderátor (Vladimír Kroc): V tom roce 68 jste byl jediný z Matadors, kdo se z toho tehdejšího složení tedy vrátil z angažmá v Mnichově. Co bylo tím důvodem, že jste se rozhodl neemigrovat? Rodina?

Host (Radim Hladík): No částečně taky rodina, i když rodina nebyla, byla tady pouze vlastně to ani nebyla žena ještě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Budoucí žena?

Host (Radim Hladík): Budoucí žena přesně tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Budoucí manželka tedy musím říci.

Host (Radim Hladík): A já jsem nikdy na emigraci vážně nepomejšlel. Vždycky jako člověk s tím koketoval, jestli bych se venku chytil a jestli bych měl šanci spíš v tom srovnávání. Já jsem si vždycky řikal jako hodně dlouho teda, ať jdou voni, co bych chodil já, že jo. Já sem patřím, voni jsou cizorodý tady. Zjišťuju, že nejsou, že všichni dělaj pro to, abychom je tu zase měli zpátky. Možná.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste to sám řekl, uvažoval jste o tom, jestli byste se vůbec na západě uplatnil. Já myslim, že muzikant vašich kvalit by problémy neměl.

Host (Radim Hladík): No tak možná jsou měřítka tady naše místní a ty světový jsou určitě trošku jiný, takže měl bych to velice tvrdý a de vo to na jaký úrovni bych se chytil. Já řikam dneska mladejm, ty kapely když se snažej prorazit ven jako, jako celek, že to nemá cenu. Ať jdou jako jednotlivci, nasbíraj zkušenosti, vrátěj se a pak teprv to pude jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jakou zkušeností bylo třeba hostování právě v muzikálu Hair v tom roce 68?

Host (Radim Hladík): My jsme měli štěstí, my jsme Matadors v podstatě fungovali, se říkalo jednu dobu za tatíčka Novotnýho. Před tim osmašedesátym se to začalo maličko uvolňovat, takže my jsme s Matadors byli dvakrát v Belgii, byli jsme čtvrt roku ve Švýcarsku a to byly určitě zkušenosti. Protože minimálně jsme si koupili nástroje, koupili jsme si mikrobus, voblíkli jsme se že jo, tady bolševický taky hrálo svoji roli. A vypadali jsme jinak, či-li tady nám to potom umožňovalo takovej trošku větší rozlet jo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jaroslav Hudka už v roce 69 hostoval v Blue Efect. Vy jste se v polovině sedmdesátých let podílel na jeho deskách lidových balad Stůj břízo zelená a Vandrovali hudci. V jedenadevadesátém jste spolu natočili alba Pánbůh nad koleje a Pravděpodobné vzdálenosti. Přesto, jak on říká je divné, že se vašemu společnému vystupování lidé pořád diví. Proč si myslíte, že zřejmě zdánlivě nejdete dohromady?

Host (Radim Hladík): A tak to má takový různý důvody. Pikantní je ten začátek, protože když jsme založili Blue Efect, tak my jsme chtěli programově dělat vlastní tvorbu. V tý době už bylo nevyhnutelný, pár přejatejch skladeb jsme hráli, to je rok 68, 69, ale většina byly vlastní věci a to jde pomalu je složit. Takže my jsme měli zhruba hodinu repertoáru a už jsme chtěli hrát pro lidi, protože v tý době chodily tisícový návštěvy a potřebovali jsme předkapelu. Jenže to bylo komplikovaný tím, že jsme jezdili mikrobusem NISA, kterej byl pro pár lidí a druhá kapela by se tam pochopitelně nevešla. No tak Jirka Kozel basista přitáh Jardu Hutku, kterej nám dělal půl hodiny předkapelu celej rok. Pro něj to byla zkušenost, pro nás taky a pro publikum pochopitelně taky. Protože já nevim v Ostravě hala Tatran nacpaná, všichni čekali Blue Efect a vylez tam samotnej Hutka jo. Ale vzali ho, vzali ho. Ta doba byla vodevřená, lidi poslouchali, měli uši k poslouchání a nějak to fungovalo. Dneska by to bylo daleko horší.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak je to s tím hodí nehodí ve skutečnosti. Já teď ocituji. S Radimem Hladíkem jsme se skamarádili hned. Je to přemýšlivý člověk, padli jsme si do oka ani ne tak kvůli muzice, ale kvůli pohledu na svět a na smysl života. To prohlásil Jaroslav Hutka. Zřejmě to platí, protože spolu už více než deset let pravidelně... Jak pravidelně hrajete?

Host (Radim Hladík): No já s nim v posledních letech nejezdim uplně všechno jo. Protože jednak jsme dva, takže jsme trošičku dražší i v podstatě si vybíráme, kam pojedeme ve dvou a kam pojede von sám. No a to mě potěšilo tenhle výrok, ten já jsem nečet. Protože známe se strašně let a myslim je zajímavý, nejenom že spolu mluvíme, ale že spolu nemusíme vo věcech mluvit, protože máme stejnej názor no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže si řeknete třeba, četl jsi noviny? A pak už je všechno jasné?

Host (Radim Hladík): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc):

Zpátky k té muzice. Mě by zajímalo, abychom od vás slyšeli, proč si myslíte, že lidi to neustále překvapuje to spojení? Je to proto, že vás mají zafixované jako rockového kytaristu?

Host (Radim Hladík): Lidi, lidi fungujou strašně ve škatulkách jo. A já se a čím dál tím míň nepokládám za rockového kytaristu. Já jsem to snížil a zglobalizoval, já se pokládám pouze za kytaristu. A dřív jsem bojoval, jestli hraju na kytaru já nevim typu Gexi nebo Fender nebo akustickou, vždycky to byl boj. Protože každá kytara má, jinak se tvoří tón, má jinou menzuru a musel jsem se přešaltovat jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Se nezlobte, že se tak ptám. Co to je menzura?

Host (Radim Hladík): To jsou odborný názvy. Jako vzdálenost pražců od sebe.

Moderátor (Vladimír Kroc): A k čemu jsou dobré ty pražce různě vzdálené od sebe?

Host (Radim Hladík): No protože ta struna, když je delší menzura, tak ta struna celkově je delší a má jinej zvuk, jinej tón.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře. To už bychom se asi pro nás pouštěli na příliš tenký led.

Host (Radim Hladík): Ano to jsou specializace. Či-li mně je to dneska jedno, jestli hraju na akustickou nebo na elektrickou kytaru, protože je to pro mě pouze kytara. Jenže lidi, který to slyšej, tak to potřebujou mít zaškatulkovaný. Já jsem schopnej do Susila hrát na elektriku a do big beatu na akustiku. Mně to nedělá problém, pokud to funkčně prostě funguje to.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vás prý, když to chytne, tak protáhnete sólo klidně na půl hodiny. Je to i relaxace nebo improvizace?

Host (Radim Hladík): To bylo za mlada, to bylo za mlada. Teď já nevim posledních patnáct let jdu opačným směrem a řikám si, že méně je více. Já jsem se narodil 13.12., což je střelec, v pátek navíc a já všechno přestřelim jo. Takže přehánim, takže takovou jsem si vypěstoval sebekontrolu, že se snažim hrát co nejmíň. No někdy se to nepovede.

Moderátor (Naděžda Hávová): S tím přestřelováním Jaroslav Hutka, když jsme tady u těch citací, tak o vás také prohlásil, že jste i nepříčetně skromný. Ohradíte se?

Host (Radim Hladík): To já nevim, to nemůžu já objektivně posoudit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Přirozená skromnost vám v tom brání, aby jste se k tomu vyjádřil?

Host (Radim Hladík): Snažim se nevytahovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vaší písničku Sluneční hrob...

Host (Radim Hladík): To není moje, to je Vládi Mišíka.

Moderátor (Vladimír Kroc): Aha. Tak jak to je vlastně s tim, vy tam hrajete a...

Host (Radim Hladík): Já tam hraju no a vol efekt, že jo. Či-li to patří ke mně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to se omlouvám teda.

Host (Radim Hladík): Ne to je v pohodě. Dokonce do dneška si pletou lidi naše jména Myšík, Hladík z neznámýho důvodu, ale funguje to, pletou si nás.

Moderátor (Vladimír Kroc):

Ale podobní si nejste?

Host (Radim Hladík): No právě, právě proto je to pro mě velice záhadná záležitost a já to... No měsíc je to, to jsem dělal rozhovor u vás v šestce no a tam mně suverénně řikali, pane Mišík jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak, pane Hladíku, my si pustíme teď písničku od Vladimíra Mišíka Sluneční hrob, kterou znovu zpopularizoval slavný film dvojice Jarchovský -Hřebejk Pelíšky. No ta potom si budeme samozřejmě s naším dnešním hostem pořadu Dva na jednoho dál povídat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Sluneční hrob na vlnách Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu. V pořadu Dva na jednoho si povídáme s kytaristou a také producentem Radimem Hladíkem. My se ještě u téhle písničky Sluneční Hrob zastavíme, protože měli jsme tady takovou malou mystifikaci ještě než začal Vladimír Mišík zpívat. Povězte, jaké je vlastně pozadí, jaká je minulost tohodle songu?

Host (Radim Hladík): No to je písnička Ládi Mišíka, kterou údajně prvně dali dohromady u Petra Nováka a Čočens Beethovens. Láďa Mišík s nima byl v roce 68 jako kytarista na zájezdu ve Finsku a tam tu písničku dali dohromady. A přivez jí a my jsme jí jako Blue Efect udělali. Pak byl nějakej big beetovej festival v Lucerně a dostalo to skladbu roku a vydali jsme to na singlu. A pak, pak tadle písnička byla v tomhle baráku celýho bolševika do roku 89 zakázaná, byla na indexu, nesměla se hrát. Proto mě docela potěšilo, že v těch Pelíškách nějak zafungovala a, a dostala to, co si zasloužila. Ale zajímavý je, že u publika žila celou tu dobu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Také jste ale říkal, že Vladimír Mišík nechtěl zpívat a že tohle je jedna z mála skladeb....

Host (Radim Hladík): No v tý době právě. To je první, kterou s náma nazpíval česky a pak to tvrdě odmítal, že pouze anglicky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže, kvůli tomu ji muselo...

Host (Radim Hladík): A v podstatě to byl důvod, proč jsme ho vyhodili, respektive vzali knihu Semelku a posléze vyhodili vládu. Protože já si myslim, že česká kapela by měla zpívat česky a myslim si to do dneška.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pojďme teď k tomu producentství, vy tomu říkáte spíš hudební poradenství. V čem tedy spočívá?

Host (Radim Hladík): Tak to už je myslim pro mě tak lehce uzavřená, uzavřená kapitola. No dělal jsem produkci, já mám pocit na třech deskách kapely Chinaski, pak jsem dělal Vokčok ice, pak jsem pomáhal s demáčema Redy Kirken. No takový, že se pokusim to dát dohromady, aby to... Já jsem vždycky říkal takle, jsem takovej popletenej, že správnej producent má fungovat tak, že má udělat desku takovou, aby bylo možný udělat ještě další. A takovej ten mezikrok, aby se, aby se to uplně neuzavřelo a ta kapela byla schopná vývoje.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč říkáte, že to je pro vás uzavřená kapitola? Protože předpokládám, že se vám určitě shází velké množství demosnímků začínajících kapel. To se nerýsuje žádná naděje českého big beatu?

Host (Radim Hladík): No jako velice, velice málo. Jsou lidi, jsou lidi odvážný, který to pošlou a někdy je to strašný, hrozný jenom si to poslechnout. Ale někdy jsou i zajímavý věci, ale zase když člověk vidí, jak v tom hudebním kšeftu jak to funguje, tak je to skoro beznaděj. Maličkej trh a já ty firmy dvakrát nemusim, protože z těch muzikantů se stanou nádeníci a...

Moderátor (Vladimír Kroc): Myslíte vydavatelské firmy?

Host (Radim Hladík): Právě vydavatelský firmy. A je to svázaný i s váma s rádiama a je to takovej divnej konglomerát, takže z toho zmizí totálně svoboda. Z muziky se stane zboží a já to prostě na starý kolena todleto nemusim no. Mně je bližší ten model, kterej fungoval dřív vode mě přímo k lidem. Tak nějak mi to připadá...

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak nějak to dělá třeba Jaroslav Hutka.

Host (Radim Hladík): Třeba. A já si myslim, že v tom je budoucnost. Že ty firmy obchodní se sežerou sami, že až si lidi uvědoměj, že peníze maj určitou hodnotu, tak začnou platit pouze za věci pravdivý, ručně dělaný. A takový ty konzervy, že to bude okrajová záležitost. V tom moc budoucnost nevidim.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že by současní teenageři, kterým třeba radíte s muzikou, dokázali pochopit zvrácenost doby, kdy vás úřady přinutily změnit třeba název kapely a tak?

Host (Radim Hladík): Ne to už je, to už zaplať pánbůh nikdo nepochopí. Dneska jsou jiný problémy. Já myslim, že na světě klid nebude. Dneska jsou problémy jinýho druhu, který my jsme zase neměli. Já si myslim, že jsme to měli jednodušší než je to dneska.

Moderátor (Naděžda Hávová): A v čem myslíte, že nejčastěji mladé rockové kapely chybují? Vy jste si před vysíláním a teď před chvilkou jste to znovu zmínil posteskl, že naši mladí rockeři nemají pravdivé texty, nenachází se v nich výpověď generační.

Host (Radim Hladík): To je, já mám pocit v tomhle státě, že funguje nějaká devalvace nejenom obecně hodnot, ale i vnitřních hodnot, že si lidi sami sebe málo vážej. A tudíž nejsou lidi originálem a každej kumštýř by měl bejt originál a řikat to, co je vevnitř, tu svojí pravdu. Pak je na trhu, jestli si to lidi vyberou nebo ne. Ale pokud se stylizuje do někoho jinýho nebo papouškuje něčí názor, tak to prostě není pravda. A muzika by podle mě měla bejt v první řadě pravda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tvrdíte, že dělat muziku se ctí je boj o holý život. Rozumíme tomu správně, že tedy je stále těžší nedělat kompromisy v tom byznyse?

Host (Radim Hladík): No pokud se člověk zapojí do byznysu jo. Pak ještě existuje taková struktura, což je v každym většim městě zhruba sto sto padesát lidí, který jsou, když to přeženu v uvozovkách, normální a fungujou na tom přímym vztahu. Já k nim mluvim, voni poslouchaj, co řikám jo, tak takle. A pak jsou lidi, který jsou naučený na, já bych si trouf tvrdit, že jsou tady média, který si lidi vychovávaj k tomu, aby byly spotřební stroječky a tím pádem se ztrácí ta osobnost nejenom u muzikantů, ale i obecně. A to je bohužel ta postmoderna vošklivá no, tu já nějak rád nemusim.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se, pane Hladíku, vaše muzika dostala až na hudební stanici MTV?

Host (Radim Hladík): No to je náhoda. My jsme udělali asi v roce 72 nebo 73 takový nahrávky s jazzovým orchestrem Českýho rozhlasu, Československýho rozhlasu. Vyšlo to na desce Nová syntéza, byl to big band a big beat dohromady a najednou se ze Sony Bontonu ozvali, že Francouzi maj zájem vo osm taktů. Koupili si osm taktů, dali k tomu takový ty duc duc bubny, zpěvačku, udělali kreslenej klip jako gorila a běhalo to na MCN a MTV.

Moderátor (Naděžda Hávová): Líbilo se vám to?

Host (Radim Hladík): No docela jo. Bylo to trošku něco jinýho než, než jsme tim tenkrát mysleli no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Letos už je to čtyřicet let, co aktivně muzicírujete. Jak dlouho je to, co hrajete na kytaru?

Host (Radim Hladík): To je asi vo tři vo čtyři roky dýl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Cvičíte ještě? Protože to má...

Host (Radim Hladík): Cvičim pořád.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem měl pocit, že už to je pro vás tak zažité, že už ani nemusíte.

Host (Radim Hladík): Ne, ne, ne naopak. To tři dny nehraju a patrně únava kloubů a podobně, hůř se to rozhejbává jo, když si dám delší pauzu. V létě jo, v létě to zapíchnu a hraju jenom na pár festivalkách, ale dycky před tim se musím rozehrát. Já hraju s váma s Radiožurnálem. Já mám strašně rád mluvený slovo v rádiu, tak...

Moderátor (Vladimír Kroc): Že si pustíte třeba Radiofórum a potom....

Host (Radim Hladík): Když začnete hrát, tak já si k tomu hraju, protože to poslouchat nemůžu. Tak si k tomu hraju a upravuju si to. Ale mluvení to, to mám rád.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je to už více než tři desítky let, co Blue Efect vznikl. Od roku 89 už spolu ale nehrajete. Chystáte nějaké příležitostné setkání?

Host (Radim Hladík): No příležitostný bylo, já nevim je to čtrnáct dní, Jirka Dědeček slavil v Baráčnický rychtě padesátiny. A tam jsme si zahráli s Láďou Mišíkem, docela to fungovalo. No chystáme. Já pořád koketuju, že tu kapelu ještě dám dohromady jo. Ale jedinou výhodu, kterou v ní jako mám, je ta, že jsem starej. A čím budu starší, tím ta výhoda se bude zvětšovat do určitý doby, pak už jako bude po ní. Takže jako tolik nepospíchám, protože ta kapela má docela slušný jméno i dneska, tak nechci dělat blbost a to jméno zničit no. Chtěl bych. Půlku starý, půlku mladý.

Moderátor (Naděžda Hávová): My vám budeme fandit, aby vám to vyšlo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prý máte také v úmyslu vydat sólové album. Jak s ním jste daleko? Už o tom mluvíte tak dobře tři roky.

Host (Radim Hladík): No v poslední době dělám hlavně muziky k filmům, k divadlům a ty si schraňuju a chtěl bych vydat desku. Patrně vlastním nákladem, protože firma nějaká vo to nebude mít zájem. Týdletý trošku jiný muziky, jsem to pořád já, ale je to, je to uplně něco jinýho, než jsou lidi vode mně zvyklí. Tak možná pár fanoušků by vo to mělo zájem nebo to pověsit na internet, to je úplná svoboda.

Moderátor (Vladimír Kroc): My teď za chviličku se rozloučíme skladbou, kterou jste přinesl. Dalo by se říct, že je ještě horká, kdyby se dalo mluvit v souvislosti s cédéčkem. Ono se vlastně vypaluje, takže je horká ještě než se to vydá. Protože je to, a to byste asi měl říci vy, muzika k filmu...

Host (Radim Hladík): Já teď dodělávám muziku k dvoudílnýmu filmu pro ostravskou televizi. Film se jmenuje Kobova garáž a zahrajeme patrně titulkovku. To znamená podtitulky prvního i druhýho dílu. Pikantní je, že tu písničku zpívá Michal Hrůza z Redy Kirken, Honza Křížek z Volkčoka Ice a já jsem jí začal skládat minulý úterý. Michal Hrůza napsal text ve čtvrtek a v pátek se to, v sobotu se to nazpívalo a smíchalo. Takže je to vopravdu šibenice...

Moderátor (Vladimír Kroc): A v pondělí to budeme v Radiožurnálu hrát v premiéře.

Host (Radim Hladík): Ale řikám je to, je to filmová věc, je to trošku atypický, není to žádnej big beat. Ten film taky není nic moc veselýho, aspoň první díl. Ale jako nemusim, nemám pocit studu za ten film.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co dalšího chystáte, ještě než se rozloučíme, abychom věděli, co Radima Hladíka čeká?

Host (Radim Hladík): No pak bych chtěl už asi pět let slibuju Jardovi Hutkovi, že vemu ty jeho nejznámější písničky, ale takový ty hravý, ty Tramvaje a Alšičku a tydle ty hezký. Protože ty vznikaly na začátku sedmdesátejch let a jak se do nich dostala tadle ta zvuková kulisa tý doby, tak já si myslim, že k tý písničce patří takovej klasickej big beatek. Harmoniky, jednoduchý bubny a podobně. Tak bych tydle ty krátký písničky chtěl udělat s takovým malým big beatkem no. Příjemný, vyhnilý už prostě tak jako...

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak my se budeme těšit a budeme se loučit. Mě napadlo, že když posloucháte Radiožurnál a přitom si hrajete, tak aby vás to inspirovalo k pokud možno spíš k veselejším melodiím. I když uvidíme, jak to bude dál.

Host (Radim Hladík): Já jsem veselej člověk.

Moderátor (Vladimír Kroc): Docela by mě to někdy zajímalo, jak kolorujete třeba naše zprávy vaší muzikou?

Host (Radim Hladík): Tvrdě, tvrdě. Ke zprávám nehraju.

Moderátor (Naděžda Hávová): Naším hostem byl dnes muzikant Radim Hladík. My děkujeme. Na shledanou.

Host (Radim Hladík): Já taky děkuju. Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): A ještě jednou si připomeneme, že si teď na závěr pustíme v premiéře vlastně nejenom rozhlasové, ale i celosvětové...

Host (Radim Hladík): Světové ano, jak se říká.

Moderátor (Naděžda Hávová): Titulní píseň k filmu...

Host (Radim Hladík): Kobova garáž. Jmenuje se probuzení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kobova garáž. Mějte se hezky. Na shledanou.

Host (Radim Hladík): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Za týden při prvním jarním vydání pořadu Dva na jednoho s Františkem Černým ze skupiny Čechomor se na vás opět těší Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.