Rozhovor s Barborou Hrzánovou

30. květen 2004
Host Jany Klusákové

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Dnes je to Bára Hrzánová. Vystudovala herectví na pražské Akademii múzických umění a už jako studentka hostovala v Národním divadle, kam hned po škole nastoupila. Členkou naší první scény byla sedm roků do roku 93. Výpověď jste, milá Báro, nedostala, odešla jste sama. A to prý bývaly časy, kdy se z Národního neodcházelo, dokonce ani do důchodu ne. Proč jste tuhle prestižní scénu opustila vy?

Host (Bára Hrzánová): No já musím říct, že v Národním divadle jsem zažila nejkrásnější nebo jedny z nejkrásnějších let u divadla. Měla jsem tu čest hrát po boku Josefa Kemra, Jany Hlaváčové, Luďka Munzara, Pepíka Somra, Vaška Postráneckého, Fandy Němce, Blanky Bohdanové, prostě mohla bych jmenovat a jmenovat. Po revoluci, vlastně po nástupu Ivana Rajmonta, se mi tam pomalu přestalo líbit. Přece jenom každý šéf si s sebou vodí lidi. Má na to samozřejmě právo, i když bych o tom v některých situacích někdy docela pochybovala. Jana Hlaváčová s Luďkem odešli, pan Kemr odešel navždycky. A mě to zkrátka, abych nemluvila tak dlouho, jak vždycky mluvím, mě to přestalo bavit. V té době jsem se dozvěděla, že Doubravka Svobodová, u níž jsem v té době hrála v Divadle v Řeznické Hello, Dolly!, vyhrála s Petrem Léblem konkurz do Divadla Na Zábradlí. A pak mě Navarová přinutila, ať se jdu zeptat, jestli mě nechtěj, a oni mě chtěli, no tak jsem dala výpověď a šla jsem Na Zábradlí. A musím říct, že to nebylo jednoduchý, poněvadž kdyby mě Navarová nepřinutila, tak bych nikdy v životě tu odvahu nesebrala.

Moderátor (Jana Klusáková): Navarová Zuzana?

Host (Bára Hrzánová): Navarová Zuzana.

Moderátor (Jana Klusáková): To je vaše kamarádka?

Host (Bára Hrzánová): Ano, to je dědeček, babička, tetička, maminka, tatínek...všecko dohromady.

Moderátor (Jana Klusáková): Vaše hlavní kamarádfka.

Host (Bára Hrzánová): To je guru, ano. Mám docela vkus.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdy naposled jste, Báro, zašla do Národního divadla, ať už jako divák nebo na návštěvu za kolegy?

Host (Bára Hrzánová): Tak na návštěvu za kolegy občas zajdu. Vždycky si udržuju dobrý vztahy s tím zákulisím, jako s garderobiérkama, s maskérkama. Tam trávíte nejvíc času a tam mám kamarády, tak na kafe nebo prostě na skleničku zajdu, ale do divadla jako takovýho se dostávám strašně málo.

Moderátor (Jana Klusáková): Jako do hlediště?

Host (Bára Hrzánová): Jako do hlediště. Poněvadž jednak téměř denně hraju, a když nehraju, tak mi už opravdu přijde úplně úchylný jít ještě potom do divadla se podívat.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže po tom Národním jste hrála Na Zábradlí a teď jste, jak se říká, "volná noha". Za minulého režimu jsem byla nedobrovolně "volná noha" bezmála dvacet let, takže vím, o čem se tady mluví. Svobodné povolání sice přináší relativní svobodu pohybu i rozhodování, ale znamená také, když dělám, vydělám, a když nepracuju, nevydělávám. Žádná placená dovolená, žádný 13. plat. a přesto vám takový stav vyhovuje?

Host (Bára Hrzánová): Vyhovuje. Jednak mám čistej stůl, poněvadž opravdu co udělám, za to chci mít zaplaceno. Herci jsou od toho - a je to tak odjakživa, od středověku, odjakživa - pobavte nás a pak šup za hradby pěkně, nevotravujte. My nemůžeme stávkovat. Vy stávkujete, vy chcete větší plat? Tak jiná slečna, tady třeba ta z tý drogerie, to krásně zahraje za vás, bez problémů. Zažila jsem to. Já mám osobně vnitřně prostě dobrej pocit, že se neflákám, že pracuju. Po státu nic nechci, žádný sociální sítě, ani výhody. Naopak je financuju, ty sociální sítě a výhody. Ale vnitřně jsem spokojená.

Moderátor (Jana Klusáková): Na kom a na čem je herec nejvíc závislý?

Host (Bára Hrzánová): Na všem možným.

Moderátor (Jana Klusáková): To je jedna z nejzávislejších profesí, že ano?

Host (Bára Hrzánová): Přesně tak. To je tak nesvobodný povolání, že... Když jste v divadle, tak choděj herci a dívaj se na ferman, jestli budou obsazený, jestli budou viset takzvaně nebo nebudou viset.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy si nevybíráte? Ani repertoár, ani spoluherce, ani režiséra?

Host (Bára Hrzánová): V divadle ne. Teďka jo.

Moderátor (Jana Klusáková): Když jste volná, tak ano.

Host (Bára Hrzánová): Teď ano. Já si můžu vybírat. A to je na tom pro mě to nejpříjemnější. To je vlastně to, proč jsem na tý "volný noze", že nemusím trávit čas, kterej máme vyměřenej, s lidma, s kterejma vůbec nechci bejt. Že si to můžu vybrat.

Moderátor (Jana Klusáková): A máte plný pracovní kalendář.

Host (Bára Hrzánová): Naprosto. Já jsem za únor odehrála 23 představení.

Moderátor (Jana Klusáková): Šťastná to žena.

Host (Bára Hrzánová): No, myslím si, že už by měly být prázdniny. Nevím, jestli je to nejšťastnější, teda tohle to.

Moderátor (Jana Klusáková): Existuje české divadlo, jehož výzvě ke stálému angažmá byste neodolala?

Host (Bára Hrzánová): Já se žádný výzvě nebráním, ale.

Moderátor (Jana Klusáková): Jako ke stálému.

Host (Bára Hrzánová): Ke stálému angažmá. Já nevím, jak to bude pokračovat dál, protože spousta divadel stejně najela na ten systém vlastně v podstatě že se zvou hosti a že tam třeba bude nějakej malej soubor, kterej bude hrát takovej sbor v podstatě a tak nevím, to by opravdu opět by zase záleželo na tom, kdo by mě vyzval a na tý konkrétní osobě.

Moderátor (Jana Klusáková): Ve vašem oficiálním životopise čteme: Dcera herce Jiřího Hrzána. Ale vůbec se tam nemluví o tom, že byste případně měla i nějakou maminku. Řekněte o ní aspoň pár slov?

Host (Bára Hrzánová): Moje maminka, původním jménem Věra Šmídová, tak její rodiče byli Adolf Šmíd a Věra Šmídová, oba dva herci...

Moderátor (Jana Klusáková): Z Budějovic...

Host (Bára Hrzánová): Z Budějic, a i z Plzně, tenkrát se hodně putovalo a bylo to úplně normální, že se ty angažmá měnily.

Moderátor (Jana Klusáková): A maminka byla herečka?

Host (Bára Hrzánová): Maminka původně chtěla bejt herečka, ale děda Áda řek, že nejdřív musí mít nějaký slušný povolání, aby jí v tom divadle nezkazili, takže studovala zdravotní školu a šla k doktorům. Jeden čas taky zpívala, živila se jako zpěvačka. Jenomže potom když poznala Hrzána, šli do Ostravy. To už jsem se narodila, to už jsem byla malinká, ale Jirka byl ještě na vojně...

Moderátor (Jana Klusáková): Jirka tatínek.

Host (Bára Hrzánová): Táta Hrzán. Takže vydělával co vydělával, že jo, to byla sranda, a někdo tu rodinu živit musel. Tak se maminka vrátila zpátky do špitálu a vlastně až do penze se živila jako zdravotní sestra.

Moderátor (Jana Klusáková): Žije vaše maminka?

Host (Bára Hrzánová): Ano, zdravím maminku.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak já jí taky moc pozdravuju. Asi před měsícem se mi poštěstilo získat vstupenky na jedno beznadějně vyprodané divadelní představení. Spisovatelka Irena Dousková zdramatizovala svoji úspěšnou autobiografickou novelu Hrdý Budžes a v pražském Divadle Bez zábradlí s ním hostuje příbramské divadlo. Osmiletá Helenka se tam svěřuje divákům s trampotami své rodiny v době vrcholící normalizace. A to dítě si přitom nebere ale vůbec žádné servítky. Osmiletou Helenku hraje s naprostou samozřejmostí 40letá Bára Hrzánová a narvaný sál Divadla Bez zábradlí v paláci Adria na Národní třídě jí tu holčičku věří. Znovu jsem se přesvědčila, co dokáže síla sdílených emocí v hledišti a ovace v závěru představení nebraly konce. Tak je to Báro pokaždé?

Host (Bára Hrzánová): No, většinou ano, teda, děkuju všem divákům.

Moderátor (Jana Klusáková): Těch kytek. A tý radosti. Můžete prosím posluchačům vysvětlit, proč se ten kus jmenuje Hrdý Budžes?

Host (Bára Hrzánová): No já nevím, jestli to můžu prozradit, protože aby ty lidi ještě přišli, ale oni to většinou už znaj. Hrdý Budžes je vysněná postava Helenky Součkový z básničky Stanislava Kostky Neumanna, kde ona si zpersonifikuje takovej ten kousek tý básničky, já to tak jako natáhnu trošku. Jako jsme měli my, já jsem až ve 30 letech pochopila, že na Okoř je cesta, jako žádná ze sta. Tak že to je jako ze sta, že to není, já jsem myslela, že to je taková hodně vošklivá cesta jako, hodně zničená, jako že to je zesta. Takže to je ten Hrdý Budžes. Na konci je právě rozuzlení, co vlastně ten ideál tý osmiletý holčičky, co to vlastně je a je to velké zklamání.

Moderátor (Jana Klusáková): Co myslíte, co se na tom divákům, když pominu váš opravu brilantní výkon, tedy co se na tom představení divákům tak mimořádně líbí?

Host (Bára Hrzánová): Pro mě je to záhada, abych řekla pravdu. Pro mě to je záhada, poněvadž my jsme počítali s nějakejma 10 reprízama. Ještě jsme uváděli do smlouvy, že teda aspoň těch 30. A tady ty vyprodaný sály v Teplicích, 750 lidí a takovýhle věci, pro mě je to záhada. Třeba jak lidi zapomínaj, a lidi strašně zapomínaj věci, takže to třeba připomene tu dobu a najednou si vzpomeneme, jak za těch komunistů se opravdu stály ty fronty na ty mandarinky a byly jenom na Mikuláše, a jak se nikam nesmělo a v 6 hodin večer už byla tma po celým městě a nikde nic a nikde nikdo a každý měl svého zelináře a svýho řezníka, a když někdo měl křížek na krku, no tak to už bylo zle. Já to znám, tady v Praze to možná bylo jiný, ale v těch Budějicích to bylo příšerný, co ty komunisti dělali. Tak třeba je to taková hořká vzpomínka na ty doby minulý, kdy jsme vyrostli. Já si to tak jako říkám, že kdyby to tak bylo, to by bylo príma, že by ty lidi si vzpomněli a že by těm komunistům klesly ty preference, ale to jsem naivní, pochopitelně, protože na to představení choděj pravděpodobně spíš lidi, který smýšlej stejně jako já, takže s těma komunistama nemaj nic společnýho, no.

Moderátor (Jana Klusáková): Já jsem tam o přestávce chodila mezi lidmi, protože mě to zajímalo, co si říkají, a několik lidí řeklo, že to sice viděli v televizi, přenos toho představení, ale že jsou moc rádi, že to vidí naživo, protože naživo je to, no samozřejmě jako vždycky, docela jinak. V rozhovorech, které jste v poslední době poskytla tisku, často opakujete, že herci by neměli soutěžit a že všelijaké ty ceny, udělované umělcům, zrovna moc neuznáváte. A pak najednou, tu máš čerte kropáč, do vaší rodiny přibyla letos zjara vaší zásluhou herecká Thálie už druhá. První získal váš muž Radek Holub. To asi před dvěma lety, že jo.

Host (Bára Hrzánová): Tak nějak.

Moderátor (Jana Klusáková): Ceremoniál předávání přenášela televize a vy jste se tam viditelně z ceny radovala. Báro, vy jste změnila názor?

Host (Bára Hrzánová): Ne, já jsem nezměnila názor, a říkala jsem to i na tom jevišti, že jsem si vždycky dělala z toho legraci, z těch cen, ale tam to Národní divadlo prostě má atmosféru, pan Kemr mě tam učil chodit po jevišti a učil mě mluvit, kde, a říkal, dívko, a tady musíte přidat, a to se najednou vrátí jako v těch emocích, takže najednou jsem zase po dlouhý době stála na prknech Národního divadla a ať se tomu kdo chce cynicky směje jak chce, tak to prostě funguje. Takže to je, to není o tý ceně až tak, samozřejmě si jí vážím, to bych byla cynik, kdybych si jí nevážila, ale o tom soutěžení. Já jsem dostala několik cen a dycky to bylo za trest ve finále. Protože já jsem dostala třeba cenu Alfréda Radocka a to jsem se dozvěděla mezi dvouma chlebíčkama. My jsme šli jenom vyprovodit Petra Lébla na tu ceremonii, aby se nebál, a on dostal za Racka cenu, a potom my jsme šli hrát, takže ani jsme si nemohli nic dát, my jsme šli do divadla, no a teď ten jeden pán tam jed ten chlebíček a říkal, vy taky máte cenu. Já jsem říkala, no, dyť já v tom hraju, tak já to tak beru, samozřejmě. No ne, vy máte cenu za nejlepší herecký ženský výkon za tenhle rok.

Moderátor (Jana Klusáková): Vám oznámil.

Host (Bára Hrzánová): No. To bylo celý. Takhle jsem dopadla s první. Pak jsem dostala za Rekviem pro panenku v Kanadě na nějakým festivalu cenu, a to hlásila, to byl úplně paradox, to hlásila moje spolužačka bejvalá, která byla jedna ze dvou lidí, který vstoupili do Komunistický strany v roce někdy 86 nebo kdy, tak ta to oznámila, takže tu já jsem v životě neviděla, tu cenu. Ani jsem, jako jsem říkala, kdybych tam aspoň jela na tejden, do Toronta nebo...

Moderátor (Jana Klusáková): Tam jel někdo jinej.

Host (Bára Hrzánová): Tam jel někdo jinej úplně. A s touhle cenou teda možná ještě skončím ve vězení no.

Moderátor (Jana Klusáková): To mě připomíná, že Tereza Boučková, spisovatelka, té předávala Ortenovu cenu listonoška ve Vráži u Berouna tam u nich na samotě u lesa. Když dostal prvního Oskara věhlasný americký herec Marlon Bradno, poslal za sebe na slavnost předávání mladou indiánku z kmene Odžibu. Odžibu patří k národu Siuxů. Indiánka těm celebritám a prostřednictvím kamer v podstatě celému světu přečetla obvinění americkému národu za vyhubení indiánů. Co myslíte, mohlo by se něco podobného stát u nás?

Host (Bára Hrzánová): No, já nevím. Já jsem byla několikrát nominovaná, i Radek, na Českýho lva, a my jsme tam, protože já to vopravdu nemám ráda, tak na toho Českýho lva jsme posílali kamarádku Valerii Kaplanovou, která měla plnou moc a já jsem si jenom proto přála...

Moderátor (Jana Klusáková): Takzvanou bábu Tutovku.

Host (Bára Hrzánová): Přesně tak. A já jsem si přála strašně, aby někdo z nás toho Lva dostal, že by to ta Valerie přebírala, poněvadž to si myslím, že by bylo hodně pikantní teda.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy jste se sice letos zjara pro tu Thálii dostavila osobně, ale malý český skandál se konal. Přebírajíc cenu jste přítomným celebritám a do kamer České televize řekla, cože jste to tam Báro řekla?

Host (Bára Hrzánová): No, tak teď už to je definitivní. Ano, je to citace ze hry Hrdý Budžes, kdy Helenka Součková říká, že maminka jí řekne, že paní učitelku, že teda umřela, o ona řekne, tak to jí uštvaly ty svině. No a Helenka se zamyslí a řekne: Tak to museli bejt Rusáci nebo komunisti. Protože Rusáci s komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat. Tak tohle jsem citovala a to jsem řekla.

Moderátor (Jana Klusáková): Předseda vlády Vladimír Špidla vám vzápětí oznámil, že se bude muset jít omluvit na ruské velvyslanectví. Byl tam? Stalo se to?

Host (Bára Hrzánová): Já nevím. Jak jsem byla na tom výslechu, tak to nic neříkali. Tak nevím, jestli se omluvil nebo ne.

Host (Bára Hrzánová): Teď jste to prozradila, výslech. Prý bude soud. Takže kdo vás žaluje a zač konkrétně?

Host (Bára Hrzánová): Doufám, že soud nebude, prokristapána, já doufám, že ještě žijeme v normálním státě, to už bych fakt musela emigrovat. Trestní oznámení na mě podala Komunistická strana československá, sídlící v Šumperku...

Moderátor (Jana Klusáková): To je strana taková?

Host (Bára Hrzánová): Ano, to u nás může existovat, takovádle teroristická strana u nás může existovat. A podepsán je pan Zifčák, to je ten agent Růžička a mrtvý student, to je ta Národní třída. Takže si myslím, že z pohledu jako dnešní doby, takže mluvím o terorismu, tak si myslím, že nejsem tak daleko vod pravdy, jo?

Moderátor (Jana Klusáková): A jaký paragraf by na vás měl...

Host (Bára Hrzánová): Na mě je paragraf hanobení rasy a národa, což je u mě docela legrační. Musela jsem si teda sehnat advokáta a už jsem byla výslechu v Bartolomějský. Von mi to nikdo nevěří, proto to takhle zveřejňuju. Už jenom to, že tam prostě musíte jít a že s tím vědomím, kdo na vás může podat trestní oznámení. Zatímco, a že si někdo takovejdle vůbec organizuje ještě nějaký takovýdle hnutí, stranu, že to je možný.

Moderátor (Jana Klusáková): A ve stejném "maléru" je prý Irena Dousková, autorka Hrdého Budžese.

Host (Bára Hrzánová): Ano, Irena Dousková, na ní už taky bylo podáno trestní oznámení, Irena ještě nebyla u výslechu, ale tak se čeká, jak to dopadne.

Moderátor (Jana Klusáková): A tak tradiční otázka tohoto pořadu na závěr. Na co se těšíte?

Host (Bára Hrzánová): Na prázdniny.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám představili Báru Hrzánovou. Svou píseň Do nebes uprostřed pořadu zazpívala Zuzana Navarová. Báře i Zuzaně děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jak
Spustit audio

Více z pořadu