Jak se má český velvyslanec v New Yorku?

26. září 2004
Host Jany Klusákové

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé osobnosti. Každoročně koncem prázdnin se do Prahy sjíždějí doslova ze všech konců světa čeští tituláři. Tj. naši velvyslanci a generální konzulové. Zatímco kupříkladu velvyslanec v Ruské federaci přilétá z Moskvy a generální konzulka v Kalifornii z Los Angeles, velvyslanec v OSN Hynek Kmoníček přiletěl z New Yorku. Jakpak je teď u vás doma v New Yorku?

Host (Hynek Kmoníček): Samozřejmě, když je tam člověk 3 roky, tak už to trošku jako domov cítí, ale musím říct, že jsem si teda dost dlouho zvykal, abych to město cítil jako domov a postupně jsem zjistil, že se tam dá žít, ale je to skoro lepší tam pracovat než žít a že jsem celkem rád, že tam budu 4 roky a ne třeba 40.

Moderátor (Jana Klusáková): Měli jste horké léto?

Host (Hynek Kmoníček): Bylo docela horké léto a v těchhle dnech je samozřejmě ještě o něco více horko díky bezpečnostním opatřením a obecně Manhattan je takový zvláštní klimatický úkaz, že mnoha lidem ani vlastně nedochází, že žijí na docela na zas tak velkém ostrově v moři, který je celý zabetonovaný, že tak klasická manhattanská struktura těch mrakodrapů prostě vznikla tím, že lidi přibývali a do moře je strkat nemohli, takže museli jít nahoru s domy, mnohem víc, než kdekoliv jinde na světě a to počasí je tam typické prostě tím, že se změní během jednoho dne.

Moderátor (Jana Klusáková): Vzpomínám si, pane Kmoníčku, že někdy v roce 1992, tedy před 12 lety, Jiří Dienstbier říkal, že je členem mezinárodní komise, která má za úkol rekonstruovat zbytnělo a nevýkonnou Organizaci spojených národů. Co je tam od té doby nového?

Host (Hynek Kmoníček): No nového z pohledu Jiřího Dienstbiera by bylo, že malinko méně zbytná, malinko výkonnější, ale ta opravdová strukturální reforma, kterou ta organizace potřebuje, jednoznačně neproběhla, to je prostě celé tím, že ta organizace vznikla v takové té historické euforii po druhé světové válce, kdy mnozí v té chvíli dokonce i Stalin, byli ochotni udělat kompromis často z falešného důvodu, jak to pro ně bude výhodné a ono pak nebylo a OSN se pravděpodobně jako všechny velké mezinárodní organizace dokáže opravdu změnit jenom v okamžiku opravdu velké katastrofy, když už nic jiného nezbývá.

Moderátor (Jana Klusáková): Když se koná Valné zasedání, kolik vás tam zasedá?

Host (Hynek Kmoníček): Přijde na to, co je na programu. To je jako v kině.

Moderátor (Jana Klusáková): No když je vás tam nejvíc, kolik vás tam může být?

Host (Hynek Kmoníček): Když je nás tam nejvíc, tak je nás tam na začátku Valného shromáždění 191 zástupců 191 států a pak záleží opravdu zase jako v kině na programu. Když je tam nějaký prezident, který přivolává pozornost, tak se dočká té třeba 170 lidí, a když je tam nějaká komise, která úspěšně probíhá již 27 let a stále nezměnil nikdo stanovisko, tak se vám taky může stát, že v té hale jsou 4 lidi.

Moderátor (Jana Klusáková): Znáte se navzájem? To vás tam přece jenom není tak moc?

Host (Hynek Kmoníček): Známe se navzájem, respektive 190 kolegů, které mám, tak si s polovinou se znám tak dobře, že se prostě známe i rodiny a křestní jména a vesele na sebe voláme, i když jsme zrovna neoblečen oficiálně. A tu druhou polovinu zná člověk takovým tím oficiálním způsobem. Některé kolegy je nutno dlouho hledat, protože zastupují třeba svůj malý tichomořský ostrůvek a no do našich zasedacích místností zabloudí třeba dvakrát ročně.

Moderátor (Jana Klusáková): Jakou má dnes, pane Kmoníčku, OSN reálnou moc?

Host (Hynek Kmoníček): Reálnou moc, obvyklá odpověď je, má takovou, jakou mu členské státy dají. To znamená, že OSN jako takové není nic než součtem toho, co mu členské státy dovolí. Kde řekne nějaký vlivný stát ne, tam OSN končí.

Moderátor (Jana Klusáková): A jaký přináší užitek? Co Organizace spojených národů naposledy konkrétně zmohla?

Host (Hynek Kmoníček): Rozpohybovat súdánskou vládu, aby konečně začala dělat něco s Dárfúrem, aby neříkala, že tam žádná humanitární katastrofa není, a aby třeba alespoň dosáhla toho, že nad hlavami těch hladových lidí nelétají letadla, když ty letadla nemohou být džandžavídských milic, oni žádné nemají, takže je celkem jasné, kdo tam bombardoval. Takže svůj vliv má. A pozor, OSN je i spousta odborných organizací, jakoby pod nich schovaných, UNDP, spousta rozvojových programů kolem celého světa a taky spousta smluvních záležitostí. To je jako velká právní kancelář a třeba i taková Mezinárodní poštovní unie, aby člověk nalepil známku v Čechách a došel mu dopis do Ameriky a známka byla uznána, to jsou všechno věci, které nějakým způsobem procházejí skrz OSN.

Moderátor (Jana Klusáková): Co je to UNDP?

Host (Hynek Kmoníček): UNDP je organizace, která se zabývá zhruba tím, že řídí rozvojové programy v mnoha rozvojových zemích světa. Jste v bangladéšské vesnici a potřebujete si zvýšit životní úroveň a nutně potřebujete dvacet dolarů na koupení krávy. Tak to samozřejmě vám žádná banka nepůjčí a v tu chvíli nastupuje třeba OSN, UNDP a UNFPA, organizace, specializované na to, že vám půjčí právě těch 20 dolarů na tu jednu krávu a vy je zpátky splatíte, až se vám narodí telata a prodáte.

Moderátor (Jana Klusáková): Pokud OSN učiní nějaké rozhodnutí, jakými mechanismy zajistí, aby se rozhodnutí stalo skutkem?

Host (Hynek Kmoníček): Velmi chabými. Otevřená odpověď. Když to je rozhodnutí, které učinila Rada bezpečnosti a nebo takzvaný pátý finanční výbor, který teďka zrovna předsedá, tak to jsou dvě části OSN, jejichž rozhodnutí jsou právně závazná. Čili řekne se a tak se stane, když se nestane, budou sankce a vynucuje se v rámci mezinárodního práva. Všechna ostatní rozhodnutí OSN mají charakter doporučení a státy se jimi řídit nemusí.

Moderátor (Jana Klusáková): Věříte, pane velvyslanče Kmoníčku, že někdy v dohledné budoucnosti vznikne cosi jako světová vláda? A pokud ne, co tomu brání?

Host (Hynek Kmoníček): Já tomu osobně moc nevěřím, protože si nedokážu představit, jak by se do ní volilo, jak by fungovala, kde by seděla. Já myslím, že dnešní stav OSN s tím, kolik toho vyprodukuje a není to málo, a z toho, kolik toho vyprodukovat vůbec nemůže a toho teda taky není málo, je docela dobrým odrazem, jak daleko se v té světovládě můžeme dostat a on, mě se to nelíbí ani jako koncept.

Moderátor (Jana Klusáková): Krátce o vás. V říjnu vám bude 42. Vaše studia jsou různorodá. Hudební věda, hra na kytaru a loutnu. Mimochodem zahrajete si někdy?

Host (Hynek Kmoníček): Naposledy v roce 1995, to jsem měl ještě koncert s orchestrem, Vivaldiho dvojkoncert pro dvě kytary a od té doby jsem na to sáhl třikrát, když jsem ukazoval své nejstarší dceři, že i když cvičí, tak jsem pořád lepší.

Moderátor (Jana Klusáková): To jsem se chtěla zeptat, jestli zahrajete svým třem dětem někdy? Tak přece jen.

Host (Hynek Kmoníček): Zahraju, ale já už mám teďka vlastně čtyři děti, takže dětí přibývá, hudby ubývá.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy máte čtyři děti?

Host (Hynek Kmoníček): Já už mám čtyři děti.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak o nich vyprávějte.

Host (Hynek Kmoníček): Nejmladší je dcera Malvína.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak jí říkáte?

Host (Hynek Kmoníček): My jí říkáme Malví.

Moderátor (Jana Klusáková): A kolik je Malvíně?

Host (Hynek Kmoníček): Malvíně je teďka rok a půl.

Moderátor (Jana Klusáková): Potom?

Host (Hynek Kmoníček): Potom máme doma pětiletého Kristiána, potom máme doma půjčenou od mé předešlé ženy moji starší dceru Markétu a potom máme ještě Terezu, která byla předtím v New Yorku s námi a teď je tady v Praze.

Moderátor (Jana Klusáková): A nejstarší Tereze je?

Host (Hynek Kmoníček): Nejstarší Tereze je 18, protože já už jsem strašně starý.

Moderátor (Jana Klusáková): Tak dále jste studoval arabštinu a angličtinu, také hebrejštinu a moderní dějiny Blízkého východu. Na Ministerstvu zahraničních věcí pracujete už devátý rok a vaše kariéra je obdivuhodná. Od teritoriálního rady a ředitele odboru až k vrchnímu ředitel sekce zemí Asie, Afriky a Ameriky, dále k náměstku ministra zahraničních věcí, až k dnešnímu velvyslanci při OSN. Nač, co se vám během těch 9 let diplomatické služby podařilo, můžete být hrdý a vzpomeňte si prosím aspoň na jednu konkrétní věc.

Host (Hynek Kmoníček): Tak, samozřejmě těžká otázka, protože člověk se těžko zhodnotí sám, ale když bych si měl vybrat jednu, tak myslím, že se mi výrazně podařilo rozpohybovat, ježíš, to se chválím, výrazně podařilo rozpohybovat naše vztahy s rozvojovými zeměmi, které prostě v té polovině 90. let umíraly na úbytě a oni někteří z nich ještě ani nezjistili, že se Československo rozdělilo a bylo potřeba navštívit strašlivé množství států a ukázat jim, že je prostě ještě pořád máme rádi a jestli by si vod nás nekoupili aspoň jeden diesel generátor. Takže třeba tohle.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže výsledkem toho rozpohybování je oživení zahraničního obchodu?

Host (Hynek Kmoníček): Bylo to oživení zahraničního obchodu a třeba i to, že jsme najednou začali přece jenom trošku lépe vyhrávat různé volby v mezinárodních organizacích, prostě jsme vystoupili ze stínu. A jsou věci, který se zas nepovedly.

Moderátor (Jana Klusáková): Před několika dny bylo už zase 11. září. Koncem roku 2001 jste pro tisk, pane Kmoníčku, řekl, že útok na Manhattan byl v prvním plánu bojem o Rijád, to je metropole Saúdské Arábie. O kontrolu nad svatými městy islámu, Mekkou a Medinou a jejich politickým kapitálem. O kontrolu nad jednou třetinou světových zásob ropy v saúdskoarabské provincii Hasa. Konec citátu. Tento názor zastáváte dodnes?

Host (Hynek Kmoníček): Zastávám ho dodnes a s chutí říkám, že už ho po pár letech nezastávám sám. Je celkem jasné a člověk může věřit tiskovým prohlášením organizace Al-Kaida, co oni říkají, to také dělají. A ve všech posledních prohlášeních, která se za ty dva, tři roky objevila, je jejich strategický cíl zcela jasný a jakoby to opsali tajdle z toho, co jste citovala ze starých Lidových novin.

Moderátor (Jana Klusáková): Mimochodem někdy nám posluchači telefonují, proč demokratické země posílají dál zprávy organizace Al-Kaida?

Host (Hynek Kmoníček): Nerozumím přesně té otázce.

Moderátor (Jana Klusáková): No, voni něco řeknou a my to vokážeme v televizi.

Host (Hynek Kmoníček): Tam je samozřejmě trošku etický problém, jestli tím, že jim člověk dopřává nějaké publicity, tak je vlastně nepřímo nepodporuje, ale to je strašně těžké rozhodnutí a strašně individuální. Jsou věci, které by se jim asi neměly pomáhat distribuovat, z druhé strany, já vám dám klasický příklad. Před několika dny spadly v Rusku dvě letadla a mě docela překvapilo, že při diskusi o tom, jestli to byly čečenské teroristické vdovy, tak jsem se také v jedněch českých novinách dočetl, v jakém typu letadla na kterém sedadle máte sedět, aby ten výbuch byl nejúčinnější. Tak to je zrovna ta informace, kterou bych do tisku úplně nedával, i když samozřejmě ten, kdo ji potřebuje, si ji najde, ale lidé jsou různí a nemusí jaksi úplně každý člověk někdy dost zvláštních názorů tuhle informaci, která by ho ani nenapadla, že pro úspěšnost jeho výbuchu může mít nějaký výrazný užitek a ona může, tak by ji prostě nemusel mít. Tak teď jsem vlastně na to ještě upozornil, takže to je taky dobře.

Moderátor (Jana Klusáková): Ministři zahraničí se střídají, Hynek Kmoníček zůstává. To je hezký slogan, že?

Host (Hynek Kmoníček): To je hezký slogan.

Moderátor (Jana Klusáková): Moderátor (Jana Klusáková): To máte ode mě jako dárek. Dosud poslední ministr, Cyril Svoboda, promluvil v pondělí 30. srpna k českým diplomatům, kteří se sjeli do Prahy. Hovořil o problémech, které spatřuje ve společné zahraniční a bezpečnostní politice zemí Evropské unie, především ale mluvil velmi otevřeně o hrozbě terorismu. Mimo jiné řekl, že islámští teroristé nehodlají s umírněnou západní společností vyjednávat, ale že ji chtějí zničit. A mnoho Evropanů to stále ještě nechápe. Souhlasíte, pane Kmoníčku, s názorem ministra Cyrila Svobody?

Host (Hynek Kmoníček): Z 98 procent ano, ale měl bych k tomu velmi podrobný komentář na ta zbylá dvě procenta, který zdaleka přesáhne rozsah tohodle pořadu. Co chce Usáma bin Ládin, říká velmi přesně. Přestaňte podporovat rodinu Saúdů a já se vrátím do své Saúdské Arábie a bude patřit mě. Co by s tím potom udělal, to je samozřejmě otázka, kde pan ministr má asi pravdu, že pokud by se nám nepodařilo tomuto zabránit, po prvním kroku vždycky následuje další, ale znáte to. V projevech je třeba dosáhnout údernosti a údernost se dosahuje zploštěním. Takže to není filosofující a filosofický projev, to by bylo na přednášku proč se to může různě posunout.

Moderátor (Jana Klusáková): Mimochodem honba na bin Ládina stála svět už spoust peněz a taky spoustu životů dokonce. Co myslíte, že bude ten člověk někdy dopaden?

Host (Hynek Kmoníček): Já myslím, že nikdo není nesmrtelný, ani Usáma bin Ládin není nesmrtelný a hlavně, že o tom to vůbec není. Ten problém není o jednotlivých osobách, ten je o tom, jakým způsobem vzniká hnutí, ať už se jmenuje jakkoliv, které velmi efektivně užívá nejbrutálnější násilné prostředky k prosazení svých politických cílů a oni mají své politické cíle a dosahují jich. Třeba výbuchy ve Španělsku jsou klasickou ukázkou toho, jak zasáhli přesně ve správný okamžik na správném místě a dostali výplatu za svou dokonalou sehranou činnost během několika dnů zpátky. To vůbec nebyl pozitivní signál, ale nutno říct, že to byl velký úspěch jejich plánovačů.

Moderátor (Jana Klusáková): Co myslíte, lze vůbec nad tímhle zákeřným terorismem nějak zvítězit?

Host (Hynek Kmoníček): Terorismus je starý stejně jako lidstvo samo...

Moderátor (Jana Klusáková): Ale ty prostředky nebývaly tak masové.

Host (Hynek Kmoníček): Vybombardování Tokia za druhé světové války za jeden jediný den přineslo, no, 10x, 20x víc obětí než celý útok 11. září. Takže já bych měl trošku takový pocit, že my se po kruhu vracíme. Ty prostředky jsou v téhleté chvíli brutálnější, ale možná, že se nám zdá, že jsou brutálnější, protože k nim máme jakoby blízko. Že se nám to přibližuje, že to vidíme on-line, v živém přenosu. Vemte si, jak by asi naše civilizace reagovala na dobytí Bagdádu, které podnikli Mongolové někdy na začátku našeho středověku? Mongolové přijeli a jak zaznamenal dobový kronikář, nic je nezajímalo, nic nechtěli, všechno jenom rozbořili, spálili a ručně během několika málo dní porubali skoro dva miliony občanů Bagdádu v době, kdy Paříž měla 50 tisíc obyvatel. Pak je naskládali do několika velkých hromad a odjeli, nikdo neví proč. Pravděpodobně proto, že koňům došla tráva. Jakým způsobem by na takovou katastrofu reagovala naše civilizace? Takže ono to vlastně není vůbec nový jev?

Moderátor (Jana Klusáková): Já jsem ráda, že tady sedíte proti mně, protože konečně mohu položit kvalifikovanému muži otázku, která mě už nějaký čas sužuje, a jistě nejsem sama. Novou metodou teroristů se staly vyděračské únosy. Vyhrožují a z hrůzných zkušeností víme, že nikoliv planě, že pokud nebudou jejich požadavky splněny, často si jimi vynucují změny v domácí politice toho kterého státu, rukojmí přijdou o život. Jak na to mají, milý pane Kmoníčku, vydírané státy reagovat? Co mají dělat?

Host (Hynek Kmoníček): Platí základní pravidlo, s teroristy se nevyjednává, protože jinak jich přibyde. Já vím, že je to těžké a že bych možná hovořil jinak, kdyby drželi čtyři mé děti...

Moderátor (Jana Klusáková): No právě.

Host (Hynek Kmoníček): ...ale teoreticky platí toto pravidlo a logicky si ho odůvodníme, jakmile přejdem do emocionální roviny, dostaneme se k něčemu jinému. Strašně těžké, ale to je třeba jedna typická OSN diskuse, kterou často vedeme, kdy všichni jsou v zásadě proti mučení. Mučit se nikdy jiná lidská bytost nemá. A pak přijdou třeba naši izraelští kolegové a říkají, co byste udělal, kdyby vaši příbuzní byli v budově, která je zaminovaná, vybuchne za 30 minut a vy tam máte toho člověka, který ty bomby rozmístil a směje se vám do obličeje. A to už je pak zase asi taky o něčem jiném.

Moderátor (Jana Klusáková): A moje předposlední otázka. Existuje, pane velvyslanče Kmoníčku, přátelství a trvalé spojenectví mezi národy? Nemyslím na papíře a ve smlouvách, ale opravdu v praxi. Existuje?

Host (Hynek Kmoníček): Já myslím, že existuje, ale má to několik podmínek. Ta základní je, že státy jsou egoistické, takže pokud jim to přátelství a trvalé spojenectví egoisticky oběma stranám vyhovuje, protože jim přináší od pohledu podstatně více, než jakákoliv jiná možnost, je to přátelství upřímné a oběma stranami více než podporované.

Moderátor (Jana Klusáková): A na věčné časy a nikdy jinak. A na závěr moje oblíbená otázka. Kdo rozhoduje o osudu světa?

Host (Hynek Kmoníček): O osudu světa nerozhoduje žádná pozemská bytost.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vám, vážení posluchači, představili Hynka Kmoníčka, velvyslance České republiky při Organizaci spojených národů. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: jak
Spustit audio

Více z pořadu