Jaromír Hanzlík: Byl jsem pěkné kvítko a tak mi nabídli roli zlého pionýra

Host (Jaromír Hanzlík): Tak to je zákeřná otázka. V době, kdy jsem odcházel, tak jsem byl v takové podivné situaci, že sem měl za sebou opravdu dlouhá léta velmi intenzivní práce na jevišti Vinohradského divadla, v televizi, i ve filmu. A už několik let před tím jsem tušil nebo věděl, že potřebuju trošku ulevit. A tak jsem několik ředitelů Vinohradského divadla prosil, zda by mě mohli ulevit alespoň v tom, abych třeba jednu sezónu nezkoušel.

Moderátor (Jana Klusáková): Pane Hanzlíku. Vy říkáte, proč jste odešel. Na to se ani tak neptám, jako na to, proč jste se dosud nevrátil?

Host (Jaromír Hanzlík): Aha. Paní Klusáková, proč mě vykáte? My se známe tolik let, vy jste byla první, to by diváci měli nebo posluchači měli vědět, vy jste byla úplně první, která se mnou kdysi dělala rozhovor pro, tuším, týdeník Student.

Moderátor (Jana Klusáková): Aha. Ano, to vás tam málem přivezli v kočárku, ale oni to posluchači nemají rádi, když my si se svými hosty tady tykáme, protože jim připadá, že je to příliš intimní. Takže já se tě teda, Jaroušku, ptám. Proč nehraješ divadlo? Ty už by si se nebyl schopen naučit roli?

Host (Jaromír Hanzlík): Ne, ne. O tom to není, ale ta pauza byla tak dlouhá. Já jsem původně odcházel s tím, že to bude tak na rok, na dva, odpočinu si a naberu síly a zase se vrátím. Okolnosti tomu chtěly, že jsem vlastně mimo divadelní provoz zůstal až do dneška, i když ty nabídky samozřejmě jsem dostával a nadále i dostávám, ale dnes, kdy třeba už by i chuť byla na to jeviště se znova vrátit, tak už není ta odvaha, protože po těch dvanácti letech vstoupit do té jámy lvové, to je setsakramentské rozhodnutí a zatím jsem k tomu nedospěl.

Moderátor (Jana Klusáková): O tom by si si mohl promluvit s Jirkou Menzlem, který také už tak dlouho nestál za kamerou a taky se velmi těžko rozhoupává.

Host (Jaromír Hanzlík): My jsme s Jiříkem na to téma také hovořili, jenomže na rozdíl ode mě Jirka, já ho nechci pomlouvat, ale Jirka je příslovečně línej člověk.

Moderátor (Jana Klusáková): A nemáš divadlo svých snů? Nebo režiséra svých snů? Že bys jejich nabídce neodolal, kdyby přišla?

Host (Jaromír Hanzlík): Kdyby mě nabídku učinil pan režisér Jaroslav Dudek, tak bych neváhal ani vteřinu, ale pan režisér...

Moderátor (Jana Klusáková): Bohužel.

Host (Jaromír Hanzlík): Jaroslav Dudek už bohužel není mezi námi, tak mě tu nabídku možná učiní, ale až jindy a v jiném angažmá.

Moderátor (Jana Klusáková): Takže ty si se, milý Jaromíre Hanzlíku, narodil devět dnů před takzvaným vítězným únorem.

Host (Jaromír Hanzlík): Ano, já jsem to zažil, takže já už se nemůžu vymlouvat na nic.

Moderátor (Jana Klusáková): A pro ty, kteří naštěstí nevědí oč jde, připomeneme, že to bylo v roce 48. Tvůj tatínek František byl slavný opereťák a když z kraje padesátých let neuvěřitelně vystoupil z Komunistické strany, tam byl zapsán bez svého vědomí, ano, to se někdy stávalo. Musel tehdy odejít z kladenské operety, kterou proslavil, a založil pak neméně slavný pražský kabaret U Tomáše. To je všeobecně známo. Jenomže ty jsi měl jistě kromě tatínka Františka taky nějakou maminku. Nemohl by si říct pár slov o mamince?

Host (Jaromír Hanzlík): Ano, maminku jsem samozřejmě měl, maminka byla asistentka režie v Československé televizi a musím říct, že jsem vlastně svoji hereckou kariéru nebo práci začal jako malý chlapec tím, že mě maminka občas vzala s sebou do televize, abych dělal takový ty děti v davu nebo tak podobně. No a tam, protože já jsem byl pěkné kvítko, tak si mě tam v tom komparsu dětském jednou povšiml pan režisér Pavel Kraus, který mi nabídl roli zlého pionýra v inscenaci televizní pro děti. Jmenovalo se to Taková loď. A na to hrozně rád vzpomínám, protože já jsem ve svém civilním životě hrozně trpěl tím, že mě nevzali do Pionýra, protože já jsem zlobil a tak jsem byl, jaksi nebyl jsem připuštěn. Všichni se scházeli a jak jsme byli dobří kamarádi a já jsem byl takovej ten, jak se říká šašek třídy, kterého všichni měli rádi, tak náhle prostě odpoledne, kdy oni šli do Pionýra takzvaně, tak já jsem tam nesměl a musel jsem čekat za zavřenými dveřmi a ta selekce, která mě, tak ta mě tak strašně trápila. A já jsem se hrozně těšil, že alespoň budu hrát pionýra. A představ si, že jsem hrál zlého pionýra, takže já jsem i v té roli prostě stál mimo hlavní proud.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak tě tak poslouchám, tak si vzpomínám na svého nejmladšího bratra Martina, který je jenom o málo mladší než ty a on tenkrát hrál, tenkrát byl takový film Anička z první A nebo z první B, já už nevím..

Host (Jaromír Hanzlík): Jo, jo jo.

Moderátor (Jana Klusáková): Chodili do nové školy na Petřinách a měli utíkat za psem. A náš Martin běžel tak usilovně, že on toho psa předběhl. Zkazil záběr, byl vyloučen, hrozně těžko to nes a pak z něj byl známý atlet a dokonce jednou vyhrál Běchovice. Tak jen tak mimochodem.

Host (Jaromír Hanzlík): Předběhl psa, to je hezký.

Moderátor (Jana Klusáková): Ty si hrál odmala a začínal jsi doslova u komediantů, protože si coby mrně prý odnášel činku po produkci komediantů v Prodané nevěstě.

Host (Jaromír Hanzlík): Ano, ano. V Televizních úsměvech jsem přivítal jako hosta Kateřinu Macháčkovou, a ona tam vyprávěla, že vlastně poprvé v životě stála na jevišti českobudějovického divadla, kde byl její tatínek Miroslav Macháček, významný to český herec a režisér, tehdy angažován jako herec a režisér. A ona tam jako malé dítě v Prodané nevěstě vyběhla na jeviště a křičela - medvěd se utrhl, lidi, utíkejte, nebo co. A já jsem totéž v právě té zmiňované kladenské operetě.

Moderátor (Jana Klusáková): Kladenské, ano.

Host (Jaromír Hanzlík): Proběhl jevištěm a křičel jsem totéž jako malé dítě. Takže já jsem taky začínal jako Kateřina Macháčková v Prodané nevěstě. V opeře.

Moderátor (Jana Klusáková): Když jsi v osmnácti maturoval, tak jsi měl na kontě už dvě hlavní filmové role a tehdy jsme právě spáchali ten slavný rozhovor, který se jmenoval Hvězda před maturitou. A osmnáct ti bylo v roce 66, tedy v krátkém období politického tání. Ředitelem divadla Na Vinohradech byl tehdy spisovatel, dramatik a překladatel a skvělý muž, František Pavlíček.

Host (Jaromír Hanzlík): Dej mu Pán bůh nebe.

Moderátor (Jana Klusáková): On byl po převratu první ředitel tehdy ještě Československého rozhlasu.

Host (Jaromír Hanzlík): Ano.

Moderátor (Jana Klusáková): Tedy v roce 90. Ale vraťme se o dvacet tři roky zpátky. Čerstvý maturant Jaromír Hanzlík je přijat na divadelní fakultu Akademie múzických umění a zároveň dostává nabídku z Vinohradského divadla, tehdy velice slavného, které hledá mladého, talentovaného herce. Jak si vybere?

Host (Jaromír Hanzlík): To byl úplný zázrak, co se v té době stalo. Představ si, že pan doktor Pavlíček přišel do Vinohradského divadla, tuším v roce 1965, tudíž v něm pobyl pouhých pět let, než byl odejit. A za těch pět let se mu podařilo udělat z Vinohradského divadla, které do té doby bylo Divadlem Československé armády a hrály se tam hry, ve kterých se střílelo dokonce snad i z kanónu, nebo já nevim co. Tak jemu se podařilo to, že během pěti let udělal z toho divadla, které praskalo ve švech a...

Moderátor (Jana Klusáková): Se skvělým repertoárem.

Host (Jaromír Hanzlík): Se skvělým repertoárem a právě v té době on začínal shánět jaksi jiné nové herce a taky samozřejmě mladé herce. Takže jsem to nebyl jenom já, ale on doplňoval ten soubor a doktor Pavlíček přivedl například Miloše Kopeckého, který byl tehdy, to už si lidi nepamatujou, ale on to byl vlastně tehdy po rozchodu z Horníčkem jejich dvojice tvrďák, že jo, tak on byl zařazen jako estrádní umělec. On dělal takové pidivajzlice, rozhlasu a podobně a prostě pamatuju si, že Prahou šlo, Pavlíček se zbláznil, bere estrádního umělce Kopeckého, Bohdalovou, která tehdy hrála skvělým způsobem idiotku, ale byla to vlastně bulvární komička. Tak na Vinohrady do kamenného divadla a nějakýho člena mladého Hanzlíka, který nikdy v životě nestál na jevišti. Ten člověk se zbláznil. No a musím říct ke cti pana doktora Pavlíčka, že se nezbláznil, naopak prostě Miloš Kopecký se stal nejvýznamnějším hercem snad této scény. Bohdalová dodnes září. No a já jsem se také snažil jaksi nezůstat pozadu a neudělat panu doktorovi ostudu. Ale k tomu musim jenom poznamenat to, že tam zase byl krásný rozpor, protože já jsem byl tehdy ještě před maturitou, když tahleta situace nastala, když jsem dostal tu nabídku do angažmá a tak samozřejmě za mě musel rozhodovat tatínek, jo. A teď byla krásná situace, kdy můj tatínek si dopisoval s panem doktorem Františkem Pavlíčkem z Vinohradského divadla a s panem Salcerem, který byl děkanem v DAMU. Tu korespondenci mám schovanou a jednou, já nevím, jednou to snad někde otisknu, protože to je opravdu půvabný, jak můj tatínek se bránil a řekl né, ten kluk musí napřed studovat a pak pude k divadlu. Pan doktor Pavlíček za štít jen některými kolegy, kteří na mého tatínka útočili a říkali, Franto neblázni. No tak když to nepude, tak pude potom na DAMU. Takže díky třeba Jirkovi Pleskotovi, Jiřině Jiráskový, Radkovi Brozobohatýmu a dokonce i tomu Miloši Kopeckýmu, teda tatínka přemluvili a 6.6.66 jsem maturoval a 14.6.66 jsem poprvé stál na scéně Vinohradského divadla.

Moderátor (Jana Klusáková): Pokud vím, ty jsi měl tehdy školitele mezi herci.

Host (Jaromír Hanzlík): Ještě dnes musím poděkovat paní Jiřině Stránské, což byla herečka. Významná herečka u F. Buriana, kdysi je maminka Kláry Jarnekový, ke které jsem chodíval do takzvané lidové školy umění a ona mě učila mluvit, učila mě pohybovat se po jevišti a jaksi kultivovala mě ještě před tím, než jsem vůbec jaksi se tou profesí začal zajímat. Pan doktor Pavlíček, aby uchlácholil mého tatínka, tak mu slíbil, že mé university mi nahradí kolegové, kteří se o mě budou starat a dostali Jirka Pleskot, protože byl taky studoval filozofii, tak mě měl jaksi za úkol jaksi nahrazovat tu filozofickou stránku.

Moderátor (Jana Klusáková): Ty základy, ano.

Host (Jaromír Hanzlík): Ty základy, že jo a tak dále. A Kopecký a Brodský a všichni tyhleti dostali za úkol se o mě starat. No a řeknu ti, to byli university k nezaplacení, protože například s Milošem Kopeckým jeho péče o můj umělecký vzrůst, to bych opravdu přál každýmu. To bylo úžasný.

Moderátor (Jana Klusáková): Následovala hvězdná, ale opravdu hvězdná kariéra. Jen co si vzpomínám. Hamlet, Chlestakov v Revizorovi, Cyrano, Razkolnikov ve Zločinu a trestu a u toho se zastavím. Režie Jaroslav Dudek. Byla jsem na derniéře, seděla jsem vepředu. Vyprodané divadlo, přístavky. Všichni vědí, jak to dopadne a přece se z jeviště do hlediště přenáší napětí a hrůza toho tragického konce. Pak je konec představení a to, co se přihodí jen vzácně. Několik okamžiků absolutního ticha. Dokonce možná tři, čtyři vteřiny. A potom, jak se píše v recenzích, bouřlivý a dlouhotrvající potlesk. Vzpomínáš si na to? A nebo si tyhle zázraky divadelní tvorby zakoušel častěji?

Host (Jaromír Hanzlík): Neříkám, že bych to zakoušel často, ale stávalo se to a to byly ty chvíle, pro které stálo za to nebo stojí za to být u divadla. Kdy to souznění jeviště a hlediště je natolik intenzivní, že to vlastně pohltí a vytvoří jednolitej celek a to byly opravdu chvíle, který jsem zažíval rád. To je nesdělitelný pocit.

Moderátor (Jana Klusáková): Představujeme vám herce Jaromíra Hanzlíka. Jistě víš, milý Jaroušku, že spousta lidí si v televizním programu zaškrtává víkendový pořad České televize, Úsměvy. Člověk by řekl, že je to nedávno, co jsi převzal moderování po Zdeňku Svěrákovi a zatím je to prý skoro už deset roků?

Host (Jaromír Hanzlík): Ano, v lednu to bude deset let.

Moderátor (Jana Klusáková): Před televizi na tu půl hodinu? Je to půl hodina?

Host (Jaromír Hanzlík): Je to čtyřicet minut.

Moderátor (Jana Klusáková): To uteče hrozně rychle. Týden co týden usedne sedm set tisíc diváků, jak jsem si přečetla. To je sedm set vyprodaných Vinohradských divadel. Dost dobrý, jak říkáme mi mladí. Zveš si lidi z branže a vzpomínáš s nimi na jejich uměleckou práci. A protože jsi byl skoro třicet roků u divadla a protože máš na kontě doslova stovky filmových a televizních rolí, znáš s mírnou nadsázkou všechny. S kolika kolegy už jsi seděl před kamerou Úsměvů. Víš to?

Host (Jaromír Hanzlík): Tak je to až překvapivé, ale my jsme v nedávných dnech natočili pětistý díl Úsměvů.

Moderátor (Jana Klusáková): A pořád máš někoho v zásobě?

Host (Jaromír Hanzlík): Budeš se divit, ale ano, protože jednak pořád noví dorůstají, protože před deseti lety, když jsme začínali nebo když jsem já začínal v tomto cyklu pracovat, tak dnešní čtyřicátníci byli třicátníci.

Moderátor (Jana Klusáková): Ano, bohužel ano.

Host (Jaromír Hanzlík): Jednak, a za druhé ještě se nedostalo na všechny, kteří tam ještě nebyli. Takže opravdu v zásobě máme ještě hodně hostů a těším se na ně.

Moderátor (Jana Klusáková): Přiznám se, že když jsem poprvé uviděla v roce 2002 ve výloze knihkupectví Album Úsměvů s fotografií Jaromíra Hanzlíka na titulu, řekla jsem si, další v řadě hereckých vzpomínkových knih, ale je to docela jinak. Ta tvoje knížka je těžko zařaditelná. Na jedné stránce vždycky fotografie protagonisty s moderátorem, tj. s tebou. Na druhé stránce tvůj text. Velmi osobní, nebanální, humorný. A to jsi bez kytky, to říkám docela zadarmo. Jaromír Hanzlík nedemonstruje všechno, co o tom jistém nebo o té jisté ví. Je to velice spolehlivě jen špička ledovce. To jsem nevěděla, že ty máš taky literární talent. Ty si něco píšeš do šuplete už léta, viď?

Host (Jaromír Hanzlík): Vůbec ne. Já se přiznám, že já hrozně nerad píšu. Já dokonce pohlednice z cest jenom podepisuji. Všechno píše Dana. Pro svou potřebu na památku s každým hostem jsem vždycky požádal pana režiséra Vantucha, prosím vás, cvakněte mě tady s kamarádem. No a pak jsem to někomu ukázal a bylo to opravdu velice pestrá paleta. Zajímavé album. A někdo říká, hele, s tím by si měl něco dělat. A mě napadlo jak předejít tomu, abych nemusel psát své memoáry, tak jsem vlastně postupně k těm jednotlivým fotografiím napsal takové glosy, poznámky, vzpomínky, pokoušel jsem se o trošku o vtipnou formu. No a pak jsem to seřadil do knížky, kterou jsem vydal a mělo to úspěch. No a teď už právě v těchto dnech vydávám čtvrtý díl.

Moderátor (Jana Klusáková): Vyšla čtvrtá. Já bych jenom přečetla jména některých těch lidí, které tam naši posluchači můžou najít a chtěla bych říct, že je to nejenom o nich, ale velmi taky o tobě. Tak začínáš podle abecedy. Andělová Ivana, Bobek Pavel, Bohdanová Blanka, Born Adolf. Já je nebudu jmenovat všechny. Je tady Divíšková Nina, Hegerová Hana, Hubač Jiří, Chytilová Věra. No tý jsi teda dal chudince. Kraus Jan, zmíněná Macháčková Kateřina, Potměšil Jan, Steimarová Evelína.

Host (Jaromír Hanzlík): Je jich tam hodně, no. V každém tom díle je padesát.

Moderátor (Jana Klusáková): Na konci knížky děkuješ synu Davidovi a mojí Daně. To je ta paní, s kterou žiješ už pěkných pár let ve švýcarském Bernu.

Host (Jaromír Hanzlík): Ano, to je ona.

Moderátor (Jana Klusáková): Jak jsi mi nedovolil mluvit o osobním životě. Dobrý alespoň? Řekni.

Host (Jaromír Hanzlík): Ano. Ano. Je to moje Dana.

Moderátor (Jana Klusáková): Vážení posluchači, my jsme vám dnes rádi představili Jaromíra Hanzlíka. A já ti přeji veselé Vánoce a ještě hodně úsměvů.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.