Ludmila Petráňová - generální ředitelka se znalostmi i autoritou

Host (Ludmila Petráňová): Jedna funkce je, že vlastníme dráty vysokého napětí, to jsou ty nejvyšší stožáry, které jsou vidět v krajině, ale opravdu jenom ty nejvyšší a ty vlastně fungují jako transevropské dálnice pro přenos elektřiny. Pak máme druhou povinnost, a tou je, že na straně zákazníků se dá těžko přesně odhadnout, kolik budou v každém okamžiku potřebovat elektřiny, elektřina se nedá skladovat a aby jí bylo v každém okamžiku úplně přesně v těch drátech tolik, kolik je ta spotřeba, tak my na to vykupujeme určité elektrárny nebo rezervní výkony a těmi potom dorovnáváme situaci v soustavě, protože kdybychom to nedělali, tak by světla blikala, frekvence by se lišila, počítače by dostávaly šoky a přestaly by fungovat, a to je naše druhá funkce a třetí je mezinárodní evropský obchod, to znamená zajišťovat to, aby se elektřina od nás dostala do jiných zemí a naopak a na to jsou různé mechanismy, ale to asi není předmět téhle otázky.

Moderátor (Jana Klusáková): To je takové časté novinářské téma, že máme nadvýrobu elektřiny, a to tak, že ji až prodáváme do zahraničí. Můžete do toho vnést aspoň trochu jasno?

Host (Ludmila Petráňová): Je pravda, že jsme skutečně druhým největším evropským vývozcem elektřiny, a to po Francii a je pravda, že krátkodobě je v České republice nadbytek elektřiny, takže se vyváží. Je ale potřeba říci, že kolem roku 2010 elektrárny uhelné, odsířené budou na konci své životnosti, bude potřeba stavět nové a je otázka, kdo je bude stavět, v jaké rozsahu je bude stavět a tam už potom je ta situace úplně jiná.

Moderátor (Jana Klusáková): Stále častěji se mluví o tom, že zřejmě tady vyroste nová jaderná elektrárna. Byla byste pro?

Host (Ludmila Petráňová): Já jsem jadernou fyziku vystudovala, chtěla jsem být Marie Curie, já jsem pro.

Moderátor (Jana Klusáková): Pro Technický týdeník jste nedávno napsala. Poptávka po elektřině roste v globálním měřítku rychleji, než její výroba. Klasické primární zdroje začínají signalizovat své vyčerpání a jejich využívání prokazatelně ničí životní prostředí. Zároveň se naše civilizace stala na elektrické energii existenčně závislou a bez této energie nedokáže přežít. Technická řešení již jsou v podstatě k dispozici. Větrná a sluneční energie, biomasa, vodní energie, bioplyn či energie geotermální se mohou během několika příštích let stát velmi důležitým doplňkem ve struktuře energetických zdrojů.

Host (Ludmila Petráňová): Já jsem zřejmě v tom článku hovořila o obnovitelných zdrojích hlavně, ale ve skutečnosti věřím spíš v nové technologie, jako je jaderná fúze, byla bych taky ráda, kdybych se ještě dožila vývinu vodíkových technologií a tam si myslím, že bude základ pro příští další dlouhá léta.

Moderátor (Jana Klusáková): Můžete aspoň malinko vysvětlit, o čem to hovoříte? To první, to bude nějaký nový typ jaderného reaktoru méně nebezpečný, více výkonný a tak dále?

Host (Ludmila Petráňová): Ano, všechno, co jste řekla a nebudou tam vlastně takové ty zbytková vyhořelá paliva s obrovsky dlouhou dobou, kdy jsou nebezpečná pro lidi. V podstatě to je ono. No a vodíkové technologie, protože voda, vzduch všude kolem nás, tak ty mají nesmírně laciný tedy zdroj paliva, ovšem jsou zatím málo efektivní, takže jsou ve svém výsledku drahé, ale já věřím tomu, že se podaří v nějaké historicky krátké době tu technologii zvládnout, zvláště poté, co jsem si přečetla, že ve Spojených státech se chystají masivně investovat do výzkumu, takže já jim věřím.

Moderátor (Jana Klusáková): V tomtéž článku, z kterého jsem před chvílí citovala, ještě píšete. Jedním z progresivních řešení, které navrhuje ČEPS je vytvoření středoevropského koordinačního centra, v němž by se soustředily informace o elektrických tocích v mezinárodní přenosové síti v reálném čase. O výrobě a spotřebě, o klimatických podmínkách v regionu a tak dál a kterých by se využívalo hlavně v předpovědi provozu sítě v příštích několika hodinách. Už se na tom koordinačním centru pracuje?

Host (Ludmila Petráňová): Pracujeme na něm intenzivně už dva roky a chtěli jsme, aby to původně bylo koordinační centrum pro celou Evropu. Rozhodně nechceme, abychom dospěli jako Itálie k nějaké poruše velkého rozsahu, které v naší hantýrce říkáme blackout,to znamená totální tma. Dnes ty komunikace jsou na takové úrovni, že kdyby každý posílal všechna svá data, která posbírá o tom, kolik se zrovna v jeho zemi vyrobí a spotřebuje do společného centra, tak by dispečeři věděli třeba čtvrt hodiny předem, jak bude vypadat situace a čtvrt hodiny je někdy strašně dlouhý čas.

Moderátor (Jana Klusáková): A jak to vyprávíte, tak to nevypadá vůbec nijak komplikovaně, proč se o tom centru už dva roky mluví a proč ještě není?

Host (Ludmila Petráňová): No, musí mít někdo vůli, aby ty data posílal, musí mít pocit, že mu to něco přinese, no a pak taky ještě my o tom mluvíme, že to centrum by mělo být v Praze, protože prostě my to umíme nejlíp. Teď se směju, ale víte, tady historicky bývalo centrum takzvané CDO, které řešilo soustavu mír, a když dneska to vypadá z takové velké dálky, jakože to je něco z dávné hluboké minulosti, tak přeci jenom je to určitá historická zkušenost těch lidí, jak se takové věci dělají, a to tady ještě pořád je.

Moderátor (Jana Klusáková): A konečně poslední zneklidňující věta Ludmily Petráňové ze zmíněného článku v Technickém týdeníku. Mohlo by se zdát, že elektřiny je nyní dostatek, ale není možné tomuto dojmu podlehnout. Jak tomu má občan porozumět, že jednoho dne může taky nastat tma a zima?

Host (Ludmila Petráňová): Přesně tak. Zásoby uhlí odhadují odborníci, že jsou do roku 2050, u nás se říká, že uhelné limity v roce 2040 budou vyčerpány, pokud budou teda ještě posunuty a co dál, musíme hledat nové zdroje elektřiny, jsme na nich strašlivě závislí. Když vezmete, že lidé by třeba neměli vodu, protože i do vyšších pater se voda čerpá a potraviny jsou, aby vydržely, převážně chlazené minimálně, že do energetiky všeobecně se počítá i ropa na převoz zboží, prostě my na to nejsme připraveni, my nejsme schopni přežít jako naši předkové, kteří ve svém statku měli základní potraviny, dřevo a vodu.

Moderátor (Jana Klusáková): Je-li něčeho nedostatek, cena takového zboží stoupá. To platí i energiích, včetně té elektrické. Kam až může její cena růst?

Host (Ludmila Petráňová): Já si nedokážu vůbec představit odpověď na vaši otázku, ale určitě to bude zboží drahé, ale musím vám říct jednu věc, že v současné době mám někdy pocit, že sedíme ve dvou vlacích najednou, ty dva vlaky jedou zatím vedle sebe, ale už brzo budeme u výhybky a ty dva vlaky pojedou každý někam jinam. V tom prvním vlaku se usilovně pracuje na detailních dalších předpisech o liberalizaci trhu a podporuje se liberalizace trhu. Trh může fungovat jedině, když je přebytek a otazník je, jak dlouho ten přebytek bude. V tom druhým vlaku sedí zastánci spolehlivé kvalitní dodávky, ale ta teda není o trhu. Spolehlivá kvalitní dodávka znamená, že možná bude někdo velmi tvrdě kontrolovat cenu té energie, možná, že se vrátí myšlenka všeužitečných společností.

Moderátor (Jana Klusáková): Co tím myslíte všeužitečná společnost?

Host (Ludmila Petráňová): V zákoně z první republiky energetickém byly energetické společnosti takzvaně všeužitečné, to znamená, že nevytvářely třeba zisk pro akcionáře, jenom vydělávaly v podstatě na investice a obnovu a dodávaly za minimální náklady. Uvidíme, kam nás ta energetická krize dovede, možná, že toto bude jedna z věcí, která urychlí způsob myšlení o Evropě.

Moderátor (Jana Klusáková): Tím hostem je inženýrka Ludmila Petráňová, generální ředitelka a předsedkyně představenstva ČEPS, loni zjara vyhlášená manažerkou roku. Americký časopis Forsen zařadil paní Petráňovou mezi 50 nejmocnějších žen světového byznysu. Já jsem se chtěla zeptat, těší vás to a vy si tady chytáte hlavu do dlaní, vy z toho nemáte radost, že jste taková slavná?

Host (Ludmila Petráňová): Z toho, že jsem slavná, radost nemám. Samozřejmě, když dostanete nějaké ocenění, je to lepší, než když vám někdo vynadá, ale já jsem ráda, když je takový stav, který jste řekla někde na začátku, že mě ty chlapi respektujou, naprosto přirozeně a ta sláva k tomu je šlehačka na kávě, která může být příjemná, ale pro mě to není to nejdůležitější.

Moderátor (Jana Klusáková): Kdyby býval někdo přeslechl, že Ludmila Petráňová patří mezi 50 nejmocnějších žen světového byznysu, tak to jsem tímto zopakovala, a ptám se vás, jestli se také dělá pořadí nejmocnějších mužů světového byznysu.

Host (Ludmila Petráňová): Já teda, když mluvíme o těch nejmocnějších ženách, tak ten pořadník časopisu Forsen trošku upřesním. Oni udělali pořadník 50 manažerek amerických, které setřídili podle tří parametrů, hlavní parametr byly tržby té společnosti, a pak vzali jako zbytek celého světa a tam zase to setřídili podle tržeb, takže já jsem byla jeden rok na 49., druhý rok na 50. místě a musím říct, že nemám žádnou ambici dostat se na vyšší příčky, protože pokud bych se tam dostala, tak to znamená, že se zdraží elektřina kvůli tomu kousku, který já spravuju, a to jistě není mojí ambicí. Vy jste se ptala, jestli se dělá taky žebříček mužů. Zatím se nedělá, ale já jsem se musela velice smát, protože dámy z časopisu Forsen mě pozvaly na konferenci a já jsem po nějakém váhání na tu konferenci jela a musím říct, že jsem byla velmi mile překvapená. Já k těm čistě dámským spolkům mám takový trošku nedůvěru k tomu, ale všechny dámy, které tam byly, byly vzdělané, sebevědomé, žádný problém. A takže jsem se tam cítila velmi dobře a po návštěvě konference jsem dostala od jedné novinářky dopis a tam mi psala, co si myslím o tom, že bychom v příštím roce uspořádaly konferenci pro muže, aby mohli najít své místo v současném světě. To mi přišlo velmi zábavné. A myslím si, že žebříčky se teda nedělají, ale že když se podíváte na žebříček opravdu firem s největšími tržbami, takže tam žádné ženy nejsou. Takže vlastně tam jsou ti muži.

Moderátor (Jana Klusáková): Ženy a muži rozhodují rozdílně. Podle mé zkušenosti ale právě díky tomu fungují nejlépe namixované týmy. Když jsou tam muži i ženy, staří i mladí. Každý do toho dá něco svého, také to jsou vaše slova. Říkáte muži a ženy rozhodují rozdílně. Jak rozdílně? Mohla byste uvést příklad?

Host (Ludmila Petráňová): Já myslím, že muži jsou někdy zamilovaní do technických řešení a ženy pořád koukají ještě kolem toho na to okolí, které obklopuje řešení, to je asi tak ten hlavní rozdíl. Samozřejmě jsou i muži, o kterých to neplatí, to, co jsem teďko řekla, ale těch, kteří jsou do techniky zamilovaní a nevidí, neslyší, tak těch je hodně, aspoň teda u nás je jich hodně.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy, paní generální ředitelko Petráňová hrozně klamete tělem. Vy jste modrooká blondýna, berou vás ti chlapi doopravdy vážně?

Host (Ludmila Petráňová): Tak, za mlada mi to dalo trochu práce a teď už je to bez problémů, já myslím, že mě berou jako muže.

Moderátor (Jana Klusáková): Pomáhá vám ve vaší manažerské práci, že jste vdanou matkou tří dětí?

Host (Ludmila Petráňová): To mi určitě pomáhá, protože rodina je něco, co kdyby by nepomáhalo, tak bych to asi nemohla dělat. Musím říct, že jsem v tomto měla v životě štěstí, to je určitě potřeba, měla jsem štěstí na to, že mi maminka hlídala děti, měla jsem štěstí na to, že jsem ty děti rozmazlila, ale ne tak, aby mi to nevracely, oni mi to naopak teďko vracejí a rozmazlují mě a od té doby, co jsem generální ředitelkou, tak se mnou zacházejí jako s trošku nemocným člověkem, o kterého je potřeba pečovat.

Moderátor (Jana Klusáková): Někde jsem četla, že relaxujete v kurzu starých řemesel. Opravu?

Host (Ludmila Petráňová): Byla to pravda po dobu asi dvou let, musím říct, že od září jsem ty kurzy teď nenavštěvovala, ale koupila jsem si před Vánocemi kolovrátek, takže zkusím teď tuhletu technologii. Se mnou je ale jeden problém, že když si myslím, že už jsem to řemeslo trochu zvládla, tak už mě to pak nebaví. Pak bych možná zařídila dílnu a začala bych to řídit.

Moderátor (Jana Klusáková): Představili jsme vám Ludmilu Petráňovou, generální ředitelku ČEPS, podniku, díky němuž a můžete to doříci, co díky vám máme.

Host (Ludmila Petráňová): Díky nám máte v pořádku všechny citlivé přístroje a máte nepřetržitou, stabilní dodávku kvalitního elektrického proudu, ale já musím říct, že naše povinnosti končí v polích, v rozvodnách, takže až vám světlo zhasne, tak za to nemůže ČEPS, ale pravděpodobně porucha na nižším napětí.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.