Iniciativa Ne základnám, ne radarům

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Hezké odpoledne.

Jan POKORNÝ:
Pane Tamáši, existuje někdo nebo něco, kdo nebo co by vás přimělo říct, základnám ano a radarům ano?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Tak, možná, kdyby někdo přišel s pistolí k mé hlavě, tak bych souhlasil, ale jinak asi těžko.

Jan POKORNÝ:
Takže žádné argumenty by vás nepřesvědčily, že něco takového, o čem se teď diskutuje ve veřejném prostoru by mohlo být užitečné?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Tak, mně to asi přijde jako podobné téma, jako kdybychom chtěli, aby v roce šedesát osm, když sem přišly sovětská vojska, aby jako někdo přišel s argumenty, které by to ospravedlnily. Já myslím, že nejsou argumenty, které by to ospravedlnily.

Jan POKORNÝ:
Vy, promiňte, vy vidíte paralelu mezi diskusí o protiraketové základně a jejích komponentech s rokem 1968?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Do velké míry určitě, protože opět na našem území budou cizí vojáci, opět my nebudeme mít téměř žádnou kontrolu nad nimi, my nebudeme moci na tu základnu vstoupit, naše orgány nebudou moci kontrolovat, co se na té základně děje, my nebudeme mít ...

Jan POKORNÝ:
Jak to víte?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Tak, je to režim, který je běžný v jiných základnách tohoto typu v Evropě, těch základen je, tuším, čtrnáct v různých evropských zemích a vždycky je ten režim takový, že ta země prakticky nemá žádnou kontrolu nad tím, co se na té základně děje.

Jan POKORNÝ:
Čím to ale podle vás je, že veřejnost v těch zemích, kde jsou už třeba ty základny, o kterých jste mluvil, neprotestuje proti jejich umístění?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
To bychom se asi museli podívat na každou konkrétní situaci jednotlivě. Tak například Německo prohrálo válku, takže si nemohlo moc diktovat, jestli tam, jak tam Američani nebo jiné velmoci vítězné tedy z války budou s nimi zacházet.

Jan POKORNÝ:
Dobře, mluvme o jiných státech, třeba Dánsko.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Podobná situace byla v Itálii, samozřejmě, že jo, Dánsko, tak, já myslím, že tam byla situace podobná jako tady. Informační, manipulační kampaň s cílem přesvědčit veřejné mínění v to, že je tam nějaká reálná hrozba, před kterou veřejnost ty americké základny ochrání.

Jan POKORNÝ:
Já jenom bych se vrátil ještě k té paralele s rokem 1968. Není to přeci jenom v něčem odlišné, že tentokrát by demokraticky zvolené instituce demokraticky rozhodly o tom, jestli ano, nebo ne?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Je to určitě jiné i ve spoustě věcí, ale tady je důležitý říct jednu věc, že ty, jak říkáte, demokratické instituce rozhodnou v téhle záležitosti, nemají od nás mandát. My jsme nezvolili žádnou stranu na základě volebního programu, kde by ta strana říkala, ano, my se budeme zasazovat o to, aby na našem území byla vybudována vojenská základna USA. Čili politici v parlamentu nemají mandát od občanů téhle země v tak závažné záležitosti rozhodnout.

Jan POKORNÝ:
Během volebního období ale přichází řada aktuálních témat, která neměly politické strany ve svých předvolebních programech, pak musí reagovat pružně.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Určitě, ale o zásadních otázkách typu pobytu cizích vojsk na našem území, nota bene vojsk, která nejsou ani evropská, čili pobytu cizích vojsk na evropském území musí rozhodnout občané téhle země a potažmo i občané evropské země, čili musí se o tom vést i diskuse na evropské půdě, na Evropském parlamentu a teprve potom je možné dát lidem možnost se k tomu vyjádřit v referendu. K tomu bych ještě dodal, že to referendum samozřejmě nemůže být zmanipulováno, tak jak jsme tomu byli svědky například před vstupem do Evropské unie, kdy bylo vydáno dvě stě milionů korun na takzvanou informační kampaň, která ale nebyla informační, ale prostě byla manipulační v tom smyslu, že pouze přesvědčovala občany k tomu, aby volili ve prospěch ano Evropské unii.

Jan POKORNÝ:
Vy jste v neděli, Jene Tamáši, řekl v diskusním pořadu České televize, cituji: "Pokud tady chceme mít bezpečnost, tak je potřeba odzbrojovat, nikoliv zbrojit." Konec citátu. Být člověkem s teroristickými sklony, tak se možná z vašich slov zaraduju.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
No, já nevím, já si myslím, že to, co jsem tam říkal, je prostě globální směr, globální pohled na tu celosvětovou situaci a na tom trvám.

Jan POKORNÝ:
Ale terorismus je globální hrozba.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
To tvrdí Spojené státy. Ony to postaví tak, jako že terorismus je ta hrozba a oni na ni reagují. Ovšem tam je i jiný pohled, jak se na to můžeme podívat. My se na to můžeme podívat tak, že ta hrozba je ta země, která dnes zbrojí nejvíce na světě, to jsou právě Spojené státy a ten terorismus je až reakce na to zbrojení. Je to nějaká snaha jednotlivců nebo nějakých menších skupin se bránit tomu rozpínání, toho, řeknu možná nepopulární slovo, toho impéria, prostě toho kolosu, který dnes využívá tu svou ekonomickou, vojenskou, politickou moc k tomu, aby rozšířil svou sféru vlivu.

Jan POKORNÝ:
Vy se divíte, že zbrojí země, která se stala terčem nebývalého teroristického útoku?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Například?

Jan POKORNÝ:
Například jedenáctého září?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
No, otázka, jestli ten teroristický útok právě už nebyl důsledkem toho, že ta země zbrojila už předtím, jak jsme se tady bavili před vysíláním, do roku devadesát pět se celosvětové výdaje na zbrojení snižovaly a od roku devadesát osm se ten trend opět otočil a například v roce 2005 čtyřicet osm procent z celosvětových výdajů na zbrojení vydaly právě Spojené státy americké. Samozřejmě to zbrojení, to nejsou nějaké budovy typu škol nebo nemocnic, to jsou prostě zbraně a ty zbraně někde někoho zabíjejí. A když někde někomu bomba zabije celou rodinu, tak se dá očekávat, že prostě bude následovat nějaká reakce. Já samozřejmě tím nechci obhajovat teroristy, jako terorismus je samozřejmě velmi špatná věc a je to násilí a jako takové já a všichni v iniciativě Ne základnám ho zavrhujeme, ovšem je potřeba se podívat na to, co je příčina a co je důsledek a tady si myslím, že to není tak jednoznačné, jak to staví Spojené státy, že terorismus je příčina a ta jejich zbrojící kampaň je nějaká reakce, která navíc tu příčinu vyřeší. Podívejme se na to, co se stalo od roku 2001. Je tady menší riziko teroristických útoků? Je tady méně teroristických útoků? Já si myslím, že naopak, že ta situace se přiostřuje, to napětí mezinárodní je čím dál větší a dnes já, když jedu v metru, tak mám strach, zatímco před rokem 2001 jsem ho neměl.

Jan POKORNÝ:
Dovolte námitku. Kdybyste, hypoteticky, stál v čele nejmocnější země světa, tedy Spojených států a měl rozhodnout, jestli budete investovat do zbraňových systémů i proto, že hrozba terorismu je možná reálnější než tuší řadoví občané, jak byste rozhodl? řekl byste ne, dejme to radši na bohulibější účely?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Kdybych já byl hlavou nejsilnější země světa, tak bych především začal vést dialog s ostatními zeměmi. Nedělal bych rozhodnutí typu toho, které učinil pan prezident Bush a jeho administrativa v roce 2003, že se rozhodli přes odpor celosvětové veřejnosti, přes odpor zemí v OSN, v Radě bezpečnosti OSN napadnout Irák a tím vlastně nastolit takový precedens v tom, že národní zájmy jedné konkrétní země jsou přednější než zájem celosvětového společenství, a to, si myslím, je velmi nebezpečný precedens, protože pokud tenhle ten precedens budou následovat další světové velmoci, jako je Rusko, jako je Čína, jako je Indie, jako je Pákistán, to jsou všechno jaderné velmoci, které mají k dispozici obrovský potenciál, tak se prostě řítíme ke světovému konfliktu.

Jan POKORNÝ:
Hostem dnešního rozhovoru O kom se mluví je Jan Tamáš, mluvčí občanské iniciativy Ne základnám, ne radarům. V petici, z níž jste citovali i při pondělní demonstraci v Praze, píšete, cituji: "Základna má chránit Spojené státy proti balistickým raketám, Českou republiku ale chránit nebude, naopak ji vystaví riziku jaderného útoku jiných států." Na základě jakých informací to můžete tvrdit, že Českou republiku chránit tato základna nebude?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Tak, to jsou veřejně dostupné dokumenty na stránkách ministerstva obrany Spojených států, které byly k dispozici ještě před tím oslovením oficiálním České republiky. To jsou dokumenty a koneckonců ten název už sám o sobě vypovídá, ten systém se jmenuje National Missile Defense, čili národní systém obrany a jak už prostě samo slovo národní vypovídá, je to systém, který má za cíl chránit Spojené státy americké.

Jan POKORNÝ:
Na druhou stranu na stránkách velvyslanectví Spojených států v České republice se píše: "Tento systém by se skládal z různých globálně rozmístěných komponentů zahrnujících pozemní, námořní a vzdušné systémy, které jsou schopné ničit řízené střely všech doletů ohrožující Spojené státy, jakož i jejich spojence a spřátelené země v Evropě a jinde ve světě."

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
No, tak já bych to viděl tak, jak ta situace vznikla. Tady je prostě nějaký záměr vybudovat ten systém a teď se samozřejmě využívají všechny prostředky pro to, aby se toho záměru dosáhlo včetně umisťování nějakých dokumentů, například toho, který vy jste citoval, na různé stránky oficiální Spojených států. Co je důležité, podívat se na to, co se dělo před tím, než tahle ta takzvaná informační kampaň vznikla, a to jsou právě ty dokumenty, které já jsem citoval, které právě říkají opak, že ten systém není koncipován tak, aby chránil Evropu, je to prostě národní obranný systém Spojených států a jako takový vzniknul. Samozřejmě dnes je potřeba, aby se ospravedlnila ta základna tady v Evropě, tak je potřeba tu rétoriku trochu upravit, ale to nic nezmění na té původní skutečnosti, že ten systém je budován jako obranný systém Spojených států. A tady možná ještě stojí za věc jedna zmínka, a to ta, že pokud by Spojené státy opravdu měly zájem hájit Evropu, tak by měly především začít jednat s Evropou, a ne s nějakou jednou členskou zemí v Evropě.

Jan POKORNÝ:
Vy nevěříte Spojeným státům, že by měly zájem chránit Evropu, když už to prokázaly například ve světových válkách?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Víte, já jsem velmi obezřetný, protože Spojené státy například tvrdily, že v tom roce 2003, že Irák je hrozbou, bezprostřední hrozbou pro Spojené státy, pro země v okolí, že disponuje zbraněmi hromadného ničení a pod touto záminkou napadly tu zemi a zabily desetitisíce nevinných civilistů, a to je podle mě velmi alarmující, protože ty zbraně hromadného ničení se tam nikdy nenašly.

Jan POKORNÝ:
Promiňte, jak to souvisí s tou otázkou na téma Spojené státy a ochrana Evropy?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
To byl v podstatě začátek té odpovědi, že jsem obezřetný a pokud Spojené státy tvrdí něco, tak velmi skepticky analyzuji to, co ty Spojené státy říkají.

Jan POKORNÝ:
Analyzujte, ale co Spojené státy v historii udělaly spíš než co říkají.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
To, co se týká té jejich historické, toho, o co se zasloužily a já jim samozřejmě ...

Jan POKORNÝ:
Osvobodily část České republiky.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Ano, jsem jim za to vděčný, i když jsem v té době ještě nebyl na světě, tak tam je podle mě potřeba se na to dívat v dnešních souvislostech a ty souvislosti se od druhé světové války zásadně změnily. Tenkrát tady byla nějaká situace, dneska je zcela úplně jiná, globální situace, Spojené státy již nemají globální protiváhu, jako tomu bylo například ve studené válce a já si myslím, že využívají toho současného svého dominantního postavení na celosvětové sféře a snaží se ten svůj vliv rozšířit tak, aby bylo dosaženo těch jejich zájmů. A koneckonců ony to ani netají, ony tvrdí, že například odstoupily od kjótského protokolu proto, protože by to bylo v rozporu s jejich národními zájmy. Čili oni dávají své národní zájmy nad zájmy celosvětové, aniž by si uvědomovali, že oni jako leader světový by měli dávat důraz spíš na to společné než na to jednotlivé.

Jan POKORNÝ:
Třeba dávají důraz na to společné a právě proto žádají Českou republiku, aby jim umožnila umístit na svém území komponenty jejich protiraketového systému.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Pokud by to tak bylo, tak se obávám, že koukají velmi krátkodobě a že bohužel tu situaci nevidí komplexně a myslím si, že bohužel skutečnost například toho, co se děje v Iráku, mi dává za pravdu v tom, že ta Bushova administrativa, která je dnes ve Spojených státech u moci, není dost dobře v kontaktu s realitou a že tak, jako nezvládla tu situaci v Iráku, tak nezvládá i situaci jinde ve světě a i to, ten její záměr vybudovat tady tu raketovou základnu opět nebere v potaz realitu takovou, jaká je. Je to prostě jejich prosazování jejich zájmu, který ale neodpovídá realitě.

Jan POKORNÝ:
Teprve v těchto dnech se dozvídáme i třeba technické podrobnosti, jaké by měly ty komponenty, o nichž se uvažuje, že by mohly být umístěné na našem území, mít. Vy jste iniciativu Ne základnám založil vlastně před půl rokem, jaké detailní informace o tom zařízení, které by mělo u nás být, jste tenkrát měli, že jste řekli rovnou ne?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Tak, těch technických detailů je spousta. Stačí se podívat na Internetu například Wikipedie má velmi dobré informace o celé téhle záležitosti od prostě třicátých let, kdy se o podobném systému začalo v Americe mluvit, až do současnosti. Stránky ministerstva obrany Spojených států mají dostatek informací na tuhle problematiku a pak samozřejmě desítky organizací nejenom v Americe, ale i po celém světě, lidí, kteří bojují proti tomuhle systému, protože věří tomu, že je ten systém velmi nebezpečný. Mezi takové organizace patří například i Sdružení právníků, vysokoškolských učitelů, fyziků a dalších, takže jsou to dost renomovaní odborníci na tohle téma, kterým, si myslím, je možno věřit nebo minimálně ty jejich argumenty vzít v potaz.

Jan POKORNÝ:
Dokázal byste popsat posluchačům, jak třeba taková antiraketa vypadá?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Raketa vypadá ...

Jan POKORNÝ:
Jak je dlouhá?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Interceptor, já bych tušil, tak kolem třiceti metrů?

Jan POKORNÝ:
Tady se píše základní délka šestnáct celých šedesát jedna metrů, průměr těla té rakety?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Do metru.

Jan POKORNÝ:
Metr dvacet osm centimetrů. Startovací hmotnost? A už vás přestanu zkoušet.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Tak, to netuším.

Jan POKORNÝ:
Devatenáct tisíc pět set kilogramů. Jene Tamáši, protestoval byste, kdyby třeba ten radar, o kterém se teď u nás diskutuje, měl být rozmístěn třeba na sousedním území? Třeba na Slovensku? V Rakousku, v Polsku?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Já jako jednotlivec určitě ano, protože to je věc, která se týká celé Evropy, netýká se to jenom nás, koneckonců pokud by došlo k nějaké kalamitě, pokud by například ten takzvaný preceptor, čili ta raketa, která by sestřelila nějakou blížící se raketu ať už na evropské území nebo na Spojené státy, tak pokud by ta raketa nesla jaderné hlavice, tak ty hlavice by dost možná dopadly na Evropu a pokud by ty jaderné hlavice dopadly na Evropu, tak bychom tady měli totální katastrofu a bylo by zcela jedno, odkud ta raketa, která tu raketu sestřelila, vyletěla.

Jan POKORNÝ:
Odborníci tvrdí, že ale ta sestřelená raketa by se vlastně rozmělnila v té velké výšce na prach a pokud by nějaké částečky padaly dolů, tak že by se v atmosféře stejně spálily.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
To oni tvrdí, ale to není pravda, protože tak, jako například když se rozpadnul, tuším, před čtyřmi lety raketoplán Columbie, tak i v tom případě dopadly velké kusy jeho ostatků na Zemi, tak stejně tak by dopadly i kusy té rakety tady na území Evropy, to je jedna věc. Druhá věc je, že ty vlastní jaderné hlavice jsou uloženy v ochranném pouzdře, které slouží k tomu, aby je chránilo při návratu do atmosféry, aby ty jaderné hlavice nevybouchly ještě před návratem do atmosféry a čili tady je dost velké riziko, že ta jaderná hlavice by přežila ten sestup tou atmosférou a vybuchla by až po nárazu na Zemi a pokud taková raketa může nést například deset takových jaderných hlavicí, tak ty jaderné hlavice by byly potom rozšířeny po celé Evropě a já nevím, co by to s Evropou udělalo, kdyby tady vybuchlo deset jaderných hlavic.

Jan POKORNÝ:
V pondělí jste pořádali protestní akci v Praze, na tento víkend chystáte něco podobného, ale v Brdech u obce Jince. Je to tak? Tam to máte povolené?

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Bude to v Jincích, máme to povolené a je to v podstatě iniciativa, do které se zapojují občané z toho okolí, z těch okolních vesnic toho vojenského újezdu Brdy. Občané, kteří nesouhlasí s tím záměrem. Oni nesouhlasí často také proto, protože už ví o tom, jaké parametry bude mít ten radar, o tom, že ten radar bude vyzařovat záření, že to bude v podstatě ...

Jan POKORNÝ:
To dělá každý radar.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Určitě, ovšem tenhle radar bude mít daleko větší výkon než běžné vojenské radary, protože jeho cílem je navést raketu s přesností na decimetry a ...

Jan POKORNÝ:
Právě že ten jeho paprsek bude přísně směrový, takže tam to nebezpečí, o kterém se dá takhle uvažovat, nehrozí.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
V té závěrečné fázi možná bude směrový, ale v průběhu toho obyčejného režimu, v tom režimu toho skenování té oblohy tak bude velmi široký a tam jsou v podstatě docela oprávněné obavy lidí z okolí, může docházet podle některých odborníků i k bolestem hlavy, k nádorům, to jsou všechno věci ...

Jan POKORNÝ:
Podle jiných zase nikoli, že opravdu ten jeho pulzní výkon bude tak slabý a jenom v případě, že by skutečně hrozila nějaká akce, proti níž je tenhle radar namířen, takže by se zvýšil, ale to je opravdu debata zřejmě na nějaké odborné fórum a my už nemáme ani čas. Jan Tamáš, mluvčí občanské iniciativy Ne základnám, ne radarům. Děkuji za to, že jste přišel do Radiožurnálu. Na shledanou.

Jan TAMÁŠ, mluvčí, občanská iniciativa Ne základnám, ne radarům:
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.