Přepis pořadu Jak to vidí - 5.5.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý den a neméně dobrý poslech. Napadlo vás někdy, proč byly původní deštníky černé? Dnes nám o tom přišel vyprávět geolog, klimatolog a spisovatel Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč jste si vůbec, nebo kdy jste si tuhle otázku položil?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Víte, já jsem si jí položil tehdy, když jsem si uvědomil, že některé věci s náma jdou celá staletí, a to je třeba uhlí, které s náma jde vlastně od pravěku, i když tehdy se nepoužívalo moc jako topení, ale spíš se používaly také ty gagáty, ty černé leštěné odrůdy nebo švartny u nás na výrobu náramků. Já jsem si to uvědomil vlastně v tom okamžiku, kdy jsem si představil ten Londýn toho roku 1700, kdy šlechta nosí šaty, které stojí jako dneska ojetý automobil, prostě je to skutečně jako něco jako hodně drahocennýho a protože část Londýna už tehdy topí uhlí, tak když prší, tak nepadá čistá voda, ale padá černý roztok, který ty šaty ničí, takže v tom okamžiku potřebujete něco, abyste si ochránil ten svůj ojetý automobil, to, co nosíte na sobě, že jo, a potřebujete deštník, nikoliv jako ochranu před vodou, ale jako ochranu před sazemi. A pak už je zcela logický, protože ten deštník je černý, protože prostě saze holt černý jsou a na bílém deštníku by byly dost ošklivě vidět.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se vrátili ještě dál do historie, někdy do třináctého století, tak tehdy nejstarší využívaná britská uhelná ložiska, protože vlastně využívání uhlí souvisí s Británií, tak ležela na církevní půdě a potom přišla první uhelná válka.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
No, víte, historie uhlí je vlastně hrozně jako zvláštní věc, a je možná ještě zvláštnější, než budoucnost uhlí a oni doopravdy Britové své uhlí znali někdy od 7., 8. století, moc ho nepoužívali, ale v tom 13. století, protože ještě měli dřevo totiž, dneska ta Británie má těch pár procent lesů, tak doopravdy vidíte, že od toho 16. století oni tvrdě záviseli na uhlí a tak na historii Británie a uhelného průmyslu vlastně pochopíte, že společnost, která nechtěla být odříznuta od energetických zdrojů, to znamená, od uhlí, se musela hrozně moc starat o dopravní strukturu, o ty všecky kanály, později o železnice, jo, o stroje, které by to těžily, takže tam vidíte, že to, co já jsem vždycky vnímal jako takovou, jako ten bystrý anglický duch technickej, ten tam doopravdy je, ale jak to bylo jako podmíněno tou nutností, nicméně abych se vrátil k té vaší otázce, doopravdy ve 13. století došlo k menší uhelné válce, protože místní občané se vrhli na mnichy, kteří vlastnili půdu a měli v podstatě uhelný monopol. A tehdy to začalo vypadat tak, že jednak tedy měšťané Stalinu ovládnou produkci uhlí a že uhlí už v tom 14. století se stane významný energetický zdroj, ale v tom roce 1347 přišel mor, ta černá smrt. A v takové té obecné lidské imaginaci ten černý dým a černá smrt jako začala splývat, dokonce těm vyrážkám, těm vředům, které jako rudě žhnuly, se říkalo karbun klid, jo, ta /nesrozumitelné/, jo, jako popálenina vlastně od uhlí, potom ten karbun, tomu se pak říkalo granátům nebo rubínům, protože taky jako rudě žehnuly, takže v tom 14. století díky příchody černé smrti uhlí ztratilo svou image a v podstatě až do doby královny Alžběty až do Shakespearovy doby se stalo okrajovým zdrojem energie.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, u těch názvů, proč se původně říkalo uhlí /nesrozumitelné/.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
/Nesrozumitelné/, neboli mořské uhlí, pravděpodobně se tomu říkalo tak, že na pobřeží moře byly vyplavovány kusy uhlí, tohle to označení se udrželo do 16. století a já se domnívám, ono to totiž není jasné, jo, že lidi chodili na pobřeží sbírat vyplavené dřevo, to se vždycky sbíralo, že jo, jako palivo, a když naráželi na kusy uhlí, tak ho brali taky, a proto se domnívali, že to má někde původ vlastně v moři.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se vrátíme k tomu, že se začalo tedy topit uhlím, tak to bylo východisko z nouze, protože v té době, kdy cena paliva stoupal tak rychle, že lidé vlastně si nemohli dovolit topit, tak dokonce se zimou, jestli tomu dobře rozumím, i umíralo.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Víte, já sice tady mluvím neustále o té historii toho uhlí, ale co mám vlastně namysli, je trošku jako budoucnost, jo, je jako možnost toho, že budou, že nebudou dodávky uhlí, podobně jako nebyly, jako byly odstávky plynu v těch největších mrazech vlastně letos. A co zase já mám neustále teda na paměti, je, jak já jezdím do Slovenského Krasu, tam je obec Silica, a v té Silici, na vrcholu silické planiny, kde není v podstatě nic, že jo, si lidé postavili v těch šedesátých a sedmdesátých letech ty velké domky, ty čtvercové, že jo, takový jako tehdy, kdo měl velký dům, tak byl někdo, že jo, a já už vnímám několik let, jak ty lidi žijou v tý kuchyni, protože ten barák vlastně nevytopí a to je pro mě tedy doopravdy jako velký varování, jako z hlediska jako současnýho urbanismu nebo současných bytů, my všichni se snažíme mít ty jako velký prostory, ale vlastně třeba z hlediska vytápění je doopravdy často lepší mít menší obytnou, obytnou část. A v té Británii to bylo tak, že i v těch hodně laciných dobách takový Angličan v Londýně, Londýňan utratil za uhlí zhruba deset procent svého platu, ale toho uhlí bylo tak málo, že v podstatě to byl malý ohýnek, okolo kterého se ohříval, to znamená, o nějakém vytápění nemohla být vlastně ani řeč, on se moc nezahřál, ale taky neumřel. Jo, a když si spočítáte v těch relacích a dnešní, já nevím, průměrný plat je, dejme tomu, dvacet tisíc, tak ta rodina za to vytápění tím plynem ty dva tisíce dá jako bez větších problémů, ale dříví už v té době bylo tak zhruba jako třikrát dražší a toho uhlí, a to je taky taková jako hodně aktuální věc, hrála velkou roli doprava, protože to dříví se stahovalo ze vzdálených lesů, ale naštěstí ta uhelná ložiska ležela nad řekou, takže bylo možné je snadno po lodích dovážet do Londýna.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes popularizátor vědy Václav Cílek. A povídáme si o historii těžby uhlí v Anglii, ale také o její budoucnosti. Nicméně ještě bych se vrátil k té alžbětinské doby a pojďte zkusit vlastně uvažovat o tom, co všechno ta novinka, tedy těžba a topení uhlím, využívání uhlí přinesla, třeba komín, to si uvědomme, ne, že by nebyl, ale výrazně se změnil.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
My známe, že jo, z českého prostředí nebo středoevropského výraz světnice, což je světlá místnost, většinou je to až od 19. století a souvisí to se zaváděním kamen. Podobnou revoluci v 16. století způsobilo uhlí v konstrukci krbu, ono je to tak, že to dříví je relativně čisté, pěkně jako hoří, má výborný tah, to uhlí spíš jako žehne, vytváří velký množství dýmu. To znamená, když Britové chtěli aspoň trošičku odvětrat ty svý nešťastný místnosti, protože třeba lidi z vyšších kruhů nevstupovali do domů, kde se topilo uhlím právě kvůli sazím a že to čpělo, že nasmrádli teda jako, doslova teda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dokonce odmítali jíst potraviny připravené.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Ano, ano, a nejedli ty potraviny na uhlí připravený, takže tehdy bylo nutný vymyslet komín, kterej by měl mnohem lepší tah, což byly úzké komíny a vysoké, takže někdy okolo roku 1550 se v Anglii rozšířila, ona to nebyla móda, ona to byla nutnost vlastně těch, těch úzkých, úzkých vysokých komínů, jaké koneckonců vidíme i na našich renesančních zámcích, když si prohlídnete třeba Kratochvíli, nebo když si prohlídnete dolní část zámku v Českém Krumlově, tak vidíte, že každý komín je formovaný jinak, jako že ten komín oni tak jako trošku kamuflovali jako architekturu, někdy jako čínskou nebo prostě japonskou a že to byla doopravdy kultura komínů. A zároveň to mělo ten dopad, že jako toho Hanse Christiana Andersena a u těhle těch romanticko-sentimentálních autorů máme postavu toho kominíčka, jo, tak tím velkým původním komínem prolezl hmotný chlap jako jsem já nebo vy, ale určitě bychom neprolezli tím jako úzkým, jo, takže tehdy ty deseti, dvanáctiletí kluci, jo, kteří pak za to dostali tu rakovinu, že jo, se učili prolízat vlastně těmhla úzkýma komínama.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, právě to ovzduší, zejména v Londýně, v té době muselo být opravdu hrozné.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Víte, ono si na to stěžovala královna Alžběta, jo, my zase tuhle tu dobu vidíme jako ten, tem první zlatý věk Británie jako Shakespeara, Marloa, jako divadlo, jako chembalovou hudbu, prostě jako úžasný vlastně kulturní rozkvět, ale ten byl do značný míry podmíněn uhlím, a je popisováno už za doby královny Alžběty, že byly týdny, kdy se slunce neprodralo na londýnské ulice, kde byl všude prach, kdy šlechta byla nucena odjíždět na ty venkovské zámky nebo aspoň vily, byl to asi jeden z důvodů, proč si tak oblíbili tu slunnou jasnou Itálii, prostě neznečištěnou tím jako šíleným anglickým ovzduším. A hleďte, zároveň jako od roku 1500 byl v Anglii zvláštní úřad ohledavaček mrtvol, to byly starší ženy a ty chodily po domácnostech, kde někdo umřel a zapisovaly, proč umřel. A on to nebyl vědecký výzkum, on to byl výzkum, který měl za cíl podchytit příchod moru, takže kdyby přišel mor, tak šlechta a král by okamžitě podle počtu úmrtí a podle struktury úmrtí viděli teda, co se doopravdy děje, ne nějaká fáma, jo, ale statistika, taky v tý době vznikají první statistiky, a byli by schopni včas opustit Londýn. A podle těch statistik se doopravdy ukazuje velký počet úmrtí na respirační choroby, skutečně jako velice hodně, mezi třetinou, někdy až polovinou, a velké množství úmrtí dětí do pěti let.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je zajímavé, když jste vlastně přirovnal ten, tu černou smrt, mor a černé uhlí, že to dávali kdysi Angličané do souvislosti, asi nejenom oni, tak posléze někdy v polovině 17. století začali věřit, že je ten černý dým z uhlí naopak před morem chrání.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
On asi zaháněl mouchy, jo, jako když si zapálíte někde v lužním lese cigaretu nebo doutník a teďka věříte, že vás to ochrání před komáry, tak jako do určité míry máte pravdu, pokud ti komáři nejsou příliš hladoví, jako se nám stalo tento týden v Litovelském Pomoraví, ale víte tady je možná jako důležitá jiná věc, ti chudí Britové neměli jinou šanci, než topit tím uhlím, který jim ničil to životní prostředí, podobně, jo, za možné budoucí energetické krize nebo při problémech nám doopravdy a celýmu světu do určitý míry nezbude skorem nic jinýho, než odložit část svých ekologických návyků, prostě proto, že ty lidi jsou chudí, nemůžou si dovolit koupit to třikrát dražší dříví, toho dříví je prostě málo, jo, takže já se jako obávám toho, že právě nás čeká taková ta nová jako uhelná doba, kdy to uhlí bude využívaný mnohem víc, ono už teda dneska je využíváno mnohem víc a jenom prostě z těch důvodů, že toho uhlí je zatím hodně a že je poměrně snadno dostupný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Říká Václav Cílek, náš dnešní host v pořadu Jak to vidí. Připomínám, že rozhovor si budete moci také přečíst na Internetu hned následující den na stránkách www.rozhlas.cz/praha.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí a Václav Cílek. Povídáme si o uhlí. A člověk by nevěřil, co všechno vlastně s tím, no, s kulturou uhlí souvisí, dá se to nazvat kultura uhlí?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Heleďte se, no, určitě jo, protože máte, už jsme mluvili o tom, že vlastně ta kultura uhlí, respektive za používání uhlí si vynutili ty venkovský vily a venkovský zámečky, v Londýně se rozpadaly tapisérie, takže se objevilo takový to taflování, jako máme tady, nebo jako je na Hluboký, prostě ty dřevěný obklady ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže to nebyla móda, to byla nutnost.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
No, z hlediska vývoje módy, my to pochopitelně můžeme označit jako z módu, ale teďka díky těm pramenům vlastně o znečištění ovzduší dost jasně vidíme, že to byla nutnost, že s tím nic víc dělat nešlo, mluvili jsme o těch komínech a zároveň vlastně na těch ložiscích toho uhlí docházelo ke vzniku nové kultury, a to se traduje někdy od toho 16. století, od toho rozvoje uhelného průmyslu vlastně v Anglii a oni tam často přicházeli, z počátku to byly takový jako skutečně takoví jako echtovní proletáři, vyvrhelové, někdy jako zloději, že jo, ta práce byla jako nebezpečná a ti spali v těch herbezích, jo, z počátku v těch ubytovnách, že ho, pro ty chudáky teda, později se někteří z nich jako ženili, takže vznikaly první hornické kolonie, to známe z Ostravska, z Vítkovic, že jo, ty nádherný kolonie teda z mnohem pozdější doby, a odtamtud de facto vede taková ta cesta k hornickým sídlištím, jo, ale to bychom jako předběhli situaci, a tihle ti lidé byli většinou nenáviděni okolními vesničany, ono se zdá, že jim tu a tam něco ukradli, že se porvali vlastně v hospodě, takže ty chlapi z tý šachty si začali vytvářet vlastní jazyk, vlastní slang, dodneška tam, kde jsou horníci, používají slova, která jsou nesrozumitelná, jiným lidem, které se týkají jejich řemesla a vytvářeli, protože byli ve velkým nebezpečí, mnozí z nich jako umírali, takže vytvářeli ty své obecní, profesní pokladny, jo, kde hradili tu a tam nějaký úmrtí, pohřby, zmrzačení, začali držet silně při sobě, a doopravdy vytvořili kulturu podobného typu, jako my si umíme představit, třeba na Kladně roku 1880 nebo v Ostravě zhruba v té době. A z téhle té kultury těch jako tvrdohlavých hodně pracujících a hodně solidárních lidí pak vzniká to ROH, to Revoluční odborové hnutí, jo, který doopravdy v tom 19. století v těch neobyčejně jako obtížných podmínkách se snaží uhájit nějaký prostor pro život vůči tomu velmi tvrdými kapitalismu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se vlastně tehdy dolovalo uhlí v tom 17. století?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Taková, ty sloje jsou vodorovně uložené, takže základní způsob těžby uhlí byly štoly, kupodivu už v tom 17. či 18. století jsou známy štoly dlouhé až sedm kilometrů, což je jako v podstatě neuvěřitelné, ve vzdálenějších místech ale bylo nutné razit šachty a řada těch šachet šla pod úroveň hladiny spodních vod, jo, a tehdy začal být hrozně velkej problém s čerpáním vody, tak se nejdřív čerpalo mnichy a potom to už jako moc nešlo, že jo, takže se používaly různé způsoby vytahování vody pomocí takových kol, kde chodili koně, ale od roku 1712 v Británii nastoupila cesta fakticky jako, jako k industrializaci a vznikaly první ty /nesrozumitelné/, ty ohňový stroje a tady je hrozně jako zvláštní věc, že jo, my zase, když se podíváme na historii vědy, tak jedna z takových klíčových událostí je založení londýnské královské společnosti, ale tahle ta společnost zase vznikla z nutnosti a jedna z věcí, kterou oni museli vlastně řešit, bylo čerpání vody z dolu, podívejte se, my se bojíme, že nebude plyn, nebo že nebude ropa, jo, ale Anglie tý doby jako několikrát zažila to, že nebylo uhlí, byl třeba nějaký místní konflikt nebo něco, nebo cesty byly vlastně nesjízdný, takže ta společnost jasně viděla, že je závislá na zdrojích energie a že jakýkoliv odříznutí je fatální v dlouhodobým měřítku, ty lidi jim umírali, ceny se zvyšovaly, docházelo, říkali tomu palivový mor, jo, že prostě lidi doopravdy umírali na podchlazení, to jako, žádná legrace teda, takže ta královská společnost byla postavena před nutnost nějakým způsobem definovat atmosfericky, ten atmosferický tlak a jak ho prakticky využít. A tehdy se tam objevil člověk, jehož jméno do dneška používáme, a to byl ten francouzský /nesrozumitelné/ Jean Papin a ten dělal pokusy takové, že když máte vlastně malé množství, že jo, vody a zahřejete jí, tak dostanete velké množství páry, když tu páru zase ochladíte na vodu, tak vzniká vlastně podtlak. Takže on vymyslel tehdy hrnec, kterýmu se říkalo /nesrozumitelné/, neboli změkčovač kostí, a to je vlastně ten dnešní Papinův hrnec. Pak v tom roce 1712 přichází tento /nesrozumitelné/, že jo, a vymýšlí spíš atmosferický stroj, kde obrovské písty skoro dva metry v průměru prostě čerpaly vodu a zároveň tam zase vidíte, ty stroje byly neúčinné, ale vedla, už prostě vedla tam jako jasná, jasná linie k parnímu stroji, a on sílu toho stroje uváděl v koňských silách, do dneška to přežilo, pořádně nevíme proč, a bylo to vlastně hrozně jednoduchý, protože tyhle ty atmosfericky, tyhle ty /nesrozumitelné/ měly okolo padesáti koňských sil, takže majitel šachty si mohl spočítat, jestli se mu vyplatí držet padesát koní, anebo jeden stroj.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, jak slyšíme od Václava Cílka, vlastně skoro všechno souvisí s černým uhlím. Faktem je, že do 20. století Spojené království vlastně vyčerpalo zásoby černého uhlí a s tím souvisí ta závěrečná otázka směřující k tomuto tématu, jaká je budoucnost právě tohoto zdroje energie, leccos napovídá statistika, která mluví o tom, že v roce 1900 získával, řekněme, západní svět asi devadesát pět procent veškeré energie právě z uhlí, v roce 2000 už to bylo jenom dvacet čtyři procent.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
No, a dneska je to dvacet devět nebo třicet procent, a zdá se, že ten podíl uhlí v tom energetickým mixu dál poroste, zejména díky velkým zásobám v Číně a v jiných státech. A právě nepříjemný na, shodují se v tom všecky vlastně studie, na téhle té finanční krizi je doopravdy to, že nejsou peníze nebo je málo peněz na ty ekologický zdroje, my to dobře vidíme v tý Anglii, kde je doopravdy velký rozvoj, že jo, toho ekologického hnutí, oni jsou na špici, i ty velmi konzervativní politické strany. A když si to promítneme, že oni vlastně jsou ekologickou nějakou katastrofou téměř jako bojují od doby prostě královny Alžběty, takže jako vidíme, že už si prošly svoji cestu omylů, ale třeba Čína a Indie ještě ne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A ještě jedno téma pro Václava Cílka tady mám a je to téma, které nás provází celým dnešním vysíláním na Praze. Inspirace dobrem ve zkratce řečeno, trošku to rozvedu, letos, a vy už jste o tom možná slyšeli, tomu bude sedmdesát let, co britský bankovní úředník Nicolas Winton vykonal či historicky zcela ojedinělý, s nacisty okupované Prahy odvezl do Londýna celkem šest set šedesát devět židovských dětí, kterým hrozila smrt ve vyhlazovacích táborech, projekt Inspirace dobrem má motivovat dnešní mladé lidi, aby i oni dali ve svém životě šanci lidskosti a lásce. A my se ptáme, kolik je mezi námi takových Nicolasů Wintonů, uměli bychom něco z něj najít sami v sobě, děláme dobré skutky a teď je otázka spíš v krizových momentech nebo v době dostatku a svobody nebo děláme je vůbec, pane Cílku?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Víte, tohle to trošku souvisí s tím, kdo je pro nás vzorem, jo, já jsem jako nad tím přemýšlel, protože jste mi tuto otázku takto položil včera.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My se na to budeme ptát i našich posluchačů v anketě.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
A uvědomil jsem si, že v podstatě nikdo ze současných politiků není vzorem, ale to se týká třeba i francouzských nebo německých, abychom teda nenadávali, že jo, na naše politické strany vlastně. A my jako nemáme ty vzory, které bychom chtěli následovat, my máme ty celebrity, kterým v podstatě závidíme úroveň jako jejich životu, jo, tu moc, ty majáčky, peníze a já nevím, co všecko, a to si myslím, že je spíš jako inspirace, já nechci říkat zlem, ale takovým jako, jako touhou mít se lépe, než bychom se mít dokonce vůbec jako měli. Víte, inspirace jako nějaký vzor, já si to představuju jako xenofona, já jsem teďka četl anabázi, a to se odehrává v nějakým 5. století před Kristem a řečtí vojáci, kteří jsou v tý době jako nejlepší vojáci, jsou zataženi v podstatě omylem do perský války. Teďka v první bitvě sto tisíc Řeků zaútočí proti milionu Peršanů, docílí vítězství, ale ten král Kírk, který je tam zavedl, tak zahyne. A teďka za těma řekama, který jsou už jako hodně hluboko jako v Mezopotámii v podstatě, v podstatě jsou skoro v Iráku, se, povstávají ti lokální králové a uzavírají jim cestu nazpátek. A tehdy ti Řekové se rozhodnou, že se musí vydat do hor, tak se vydají do Kurdistánu, oni říkají, že tam žijí ti Karduchové, a teďka zase taková jako hezká věc v tom Kurdistánu, oni zvítězí v každé bitvě, ale vlastně utíkají, jo, ti Kurdové té doby je jako prostě ženou, napadají ze zálohy, úplně prostě analogie k Afghánistánu nebo k dnešnímu vlastně Iráku, probojují se nesmírně takovým jako dobrodružným způsobem Černému moři, tam začnou rozpory mezi nima, mezi tím jsou vyvražděni jejich vůdci a teďka vlastně povstává ten xenofon, zřejmě teda několik dalších lidí a je schopno nějakým způsobem jednak ty Řeky vyvést z naprosto bezvýchodní situace, prostě ve vysokých horách, hluboko ve sněhu Arménie prostě všichni jako umírají, jo, musí zajišťovat jako potraviny a teďka neustále ti Řekové sami mezi s sebou bojují prostě a válčí, a teďka si představte, že toho xenofona celej antickej svět a celej středověkej svět a my čteme, abych někoho zase neurazil, tak nechci říkat, ani co čteme my dneska.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl Václav Cílek v dnešním pořadu Jak to vidí. Chcete říct, že lidé se uchylují, uchylují není asi to dobré slovo ke vzorům, právě když třeba je hůř, když je krize, máme tu tendenci, co myslíte?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Já myslím, že tenhle ten svět je teďka tak roztříštěný, že se vlastně vůbec nedá říct, co se děje a že naopak jako krize může znamenat to, že lidi si budou za každou cenu udržet ten blahobytný způsob života, to znamená, opustí vzory, takže pravděpodobně dojde k obojímu, jo, jak část lidí se bude inspirovat dobrým zdrojem, tak část lidí se bude inspirovat vlastním sobectvím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Www.rozhlas.cz/praha, přepis rozhovoru s Václavem Cílkem, možná jako inspirace pro vás, mějte se hezky. Děkuju za váš čas, na shledanou.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, spisovatel
--------------------
Na shledanou.