Jak to vidí Václav Cílek - 12.11.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký den. Ve čtvrtek 12. listopadu z Jak to vidí přeje Daniela Brůhová. Se mnou ve studiu sedí geolog, klimatolog a také ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky Václav Cílek. Pěkný den.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme cestovat hned upozorňuji posluchače. Podíváme se do Afriky, do Súdánu. Vy jste se před 2, 3 dny vrátil z Chartúmu.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Před 2 dny jsem se vrátil z Chartúmu, kde proběhla vlastně expedice. Víte, ono u expedic je vždycky důležitý říct, kdo to vedl, protože pak mají ty lidi tendenci říkat - já jsem našel a všechno je výsledkem expedice. Takže expedici vedla mladá dívčina Lenka Suková z Českého egyptologického ústavu a další 3 účastníci byli z Geologického ústavu. A cílem expedice byl zejména odběr vzorků na Nilu. Odebrali jsme víc jak 50 kilometrů vzorků, které jsou bezpečně v Praze, 3 pětimetrové profily vlastně a teďka se to bude, dejme tomu, jako rok zkoumat. A druhá část takové náplně expozice se týkala ověřování archeologických míst na šestém kataraktu, což je jako mohutné nádherné údolí Nilu, který je tam jako nejmocnější půl kilometru široký prostě jako, velká řeka, která si v délce asi 12 kilometrů proráží svoji cestu nikoliv takovýma těma nížinama, ale prostě jako krásnou skalnatou krajinou.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy mluvíte o Súdánu velmi poeticky. Já jsem studovala, kde tahle země leží, protože Afrika, nevím, jak pro posluchače, ale pro mě je trošku kontinentem málo čitelným. Zjistila jsem, že Súdán z jedné strany sousedí s Egyptem takovou dlouhou hranicí.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Na severu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Na severu. A Chartúm, že leží v údolí řeky Nilu, v místě, kde se do Bílého Nilu vlévá jeden z posledních přítoků Modrý Nil. To zní velmi poeticky. Je to ve výšce 382 metrů nad mořem. No ale to jsou jenom takové velmi suché údaje, pane Cílku.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Víte, Chartúm je zvláštní město. To je ..., ono je to hodně spjato s válečnými taženími egyptsko-britskými po roce 1820 a 1850, pak je tam ta velká válka s tím Mahdím, generál Gordon jako vlastně náboženský fanatik stojí proti jinému náboženskému fanatikovi. Pak jako přichází, že jo, lord /nesrozumitelné/ s Winstonem Churchillem dokonce jako válečným zpravodajem, že jo, město vlastně dobíjí nazpátek, mezitím je teda město jako Chartúm v podstatě téměř celé zbouráno teda a teprve po roce 1900 je vystavěno znovu. Je to město, které i na jednu stranu nemá vůbec žádný ráz, které nemá téměř žádné vlastně historické budovy a teďka tam máte takový věci, jako že tam je jako obří trh, kterej je branej jako srdce, srdce celého Súdánu, země, která je 2,5, která má 2,5 kilometrů čtverečních, anebo je tam krásnej, krásnej, prostě prašnej obyčejnej velkej hřbitov, a tam se v pátek schází dervišská bratrstva prostě z celýho Chartúmu, z celý tý oblasti a povídají si a objímají se a tančej a zpívaj a není to pro turisty, je to pro ně a taky zároveň je Chartúm místo, které je obklopeno několika uprchlickými tábory, ve kterých žije zhruba okolo 2 milionů lidí z Dárfúru a Chartúm je město, o kterém se nedozvíte, kolik má obyvatel, protože to vůbec nikdo neví.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je zvláštní africká exotika. Jak se tam mluví, jakou řečí?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Mluví se tam, mluví se tam arabsky pochopitelně, mnoho lidí teda rozumí anglicky. Lidé jsou velice černí, ale jsou to dílem takoví ty nelocký rasy, to znamená ty vysoký, štíhlý lidi, který jsou jako hodně chytrý, dost dodržujou slov, který maj dobrou schopnost vládnutí a organizace práce a vlastně, kteří založili v nějakém 25. století před Kristem vlastně velkou říši Kerma, protože ten Egypt se někdy nebere jako že je africkej, ten Egypt je vždycky tak trošičku stranou, to znamená, oni tam v tom 25. století měli své první velké království, které pokračovalo sérií dalších království, byly tam 3 křesťanské říše, /nesrozumitelné/, Makuria a Alva neboli Alodia, které dokázaly vzdorovat a mírumilovně žít 800 let, to je prostě jako neuvěřitelná stará tradice, že jo. Pak teprve okolo roku 1500 přichází islám a ten jako vytváří takový islám súdánského typu s mnoha černošskými prvky, islám, který je poměrně jako tolerantní. A stát je takovej jako zvláštní, protože, příklad, jeden cestovatel, kterej tam jel, se špatně orientoval v autobuse, kam jede, že jo, a tak za ním, a tak se jako dívá kolem, pak za ním přijde jeden Súdánec a říká: "Jako netrapte se, já už jsem za vás jízdný zaplatil." Jo, nebo náš příklad, proč vůbec archeologové trošku opouštějí Egypt, nejedná se jenom o naše archeology, je to, že v tom Egyptě se zhorší poměry. Egypťané vlastně už téměř nevědí, co by si řekli za inspektory, blokují někdy úplně jako zbytečně vykopávky, prostě byrokratický překážky a přijdete v Chartúmu na ředitelství prostě památkový péče a tam všechno je zařízeno, že to vyjednávání trvá rok nebo déle, jo, a oni říkají - vy jdete na ten šestej katarakt. Víte co, neplaťte nám tu koncesi. Vy teprve zjistíte, po tý sezóně, jestli má cenu se tam vracet a pak se domluvíme, jak nám ji zaplatíte, třeba takhle. Nebo vývoz vzorků, jeden z důvodů, proč my jsme se vlastně obrátili na ten Súdán, je ten, že z Egypta není v podstatě možný vyvízt kamínek, jakejkoliv prostě geologickej vzorek a tady přijedeme teda s těmi 53 kilogramy prostě našich vzorků a ředitel s náma vlídně pohovoří o pískovcích, taky je to geolog, tak si jako docela pěkně jako rozumíme, pak se toho chopěj inspektoři a řeknou: "Běžte se podívat do muzea, za hodinu se vraťte." Za hodinu se vrátíme a začne sice velice pomalé psaní nějakých dopisů, které nějakou dobu trvá, ale v podstatě za půl dne je všechno vyřízeno, to, co by v Egyptě trvalo možná týdny vlastně. To znamená, na jednu stranu vlastně ten Súdán je považován mezi cestovateli za jednu z nejvíc přátelských zemí Afriky a co se týče vnitřního režimu, je to tak, takový jako zvláštní uspořádání, který je napůl genocidní a napůl silný právní stát. To znamená, tam, kde je klid, my jsme se s tím jako setkali, tam jsou normálně soudy, který se zabývaj třeba ..., podobně jako naše soudy, urážkami mezi lidmi, majetkovými spory, mají právo na zemědělskou půdu velice jako dobře jako propracované, takže na jednu stranu je to absolutní právní stát a na druhý straně dochází ke kmenovýmu násilí, ve kterým se pravděpodobně angažuje vláda a dochází prostě k zabíjení, Dárfúr, že jo, možná 200 tisíc lidí, na jihu se prostě bouří další provincie. Takže je to taková jako na první jako nepochopitelná směsice těchto lidí, nicméně většina lidí je jedny skutečně z nejpříjemnějších, s jakými my jsme se potkali. A celý je to ještě zarážející tím, že koncem toho devatenáctého století za vlády po Mahdím, po bojích s Mahdím a za vlády Chalify a mezitím než přišli Britové, tam zase fungovalo vlastně otrokářství, ve velkém je tam to otrokářství cítit a v té poslední třetině toho devatenáctého století se uvádí, že Súdán ztratil 75 % svého obyvatelstva. V třicetileté válce u nás se ztratilo 60 %, v druhé světové válce zhruba 6 %. To znamená, všichni ti lidi jsou jakoby prostě jako mladý, nový a vycházej vlastně z naprosto šílený historie několika posledních století, kdy ten Súdán byl decimován zejména vlastně arabskými otrokáři. A teďka tam přichází ten islám, že jo, saúdskoarabskýho typu, vláda se snaží vytvořit jednotnou vlastně ideologii a ti lidé na to reagují svým osobitým kmenovým způsobem.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak nám představuje Súdán Václav Cílek, geolog, klimatolog. Za chviličku se podíváme do Súdánu na českou expedici, jak si tam vedla v posledních dnech.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha, to reprízujeme dnes večer od 23 hodin a 5 minut a všechny pořady této řady najdete ve zvukové i písemné podobě na webových stránkách naší stanice www.rozhlas.cz/praha. Dnes cestujeme po Súdánu s Václavem Cílkem, ředitele Geologického ústavu Akademie věd České republiky. Vy jste zmiňoval, že tam pracuje nebo pracovala geologicko-egyptologická výprava česká a říkal jste, že Súdánci umožňují právě těm výpravám velmi dobře vstup do těch vykopávek, ale vy jste přivezl i dobrodružné zážitky.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
No, já nevím jestli dobrodružné. Především ještě k tý expedici. My jsme vlastně fungovali tak, že jsme měli pronajatej domeček, jsou tam poměrně velmi vysoký teploty, přes den je běžně 40 stupňů, působí to na člověka dost, a v těch horách nebo kopcích, kde ty svahy jsou šikmé, rozpálené a tmavé, tak jsme jako běžně se pohybovali při teplotách tak 46, 45 stupňů s baťůžkama 8 až 10 kilo těžkejma a hlavně všecko je tam rozpálený, vezmete kámen do ruky a přehodíte si ho do druhý ruky, protože prostě pálí, že jo. Není tam stín a hlavně chodíte po suti několik hodin, takže za 3, za 4 hodiny toho vlastně máte dost. A zatímco 2 lidi od nás pracovali Lenka Lysá, Pavel Lysý na odběru vzorků a měli tam s sebou většinou nějakého lodníka, tak já s tou Lenkou Sukovou a buďto se zakem, místním průvodcem nebo inspektorem Murtadou jsme vyráželi na lokality, které jsme si vytipovali ze satelitních snímků. A tady je jako důležité říct, že na tom šestém kataraktu je známa, zatím popsána teda jediná archeologická lokalita, což je nějaká křesťansko-muslimská pevnost a nic víc, i když jako Súdánci vědí, že je tam toho ..., v padesátých a šedesátých letech tam probíhaly výzkumy, že ledacos bylo objeveno, ale všechno je to v nějakých zprávách a archiv není dostupný a zprávy vlastně taky nejsou dostupný. To znamená to, co jsme našli, je na takový hranici, jako že už to našel někdo před náma teda, anebo ne teda, jako v této chvíli vlastně nevíme. A z těch satelitních snímků vycházely takový jako zvláštní struktury, který vypadaly jako nepřirozeně, tak jsme se pustili do jejich ověřování a teďka před náma postupně, měli jsme teda tu jako najatou tu loďku, že jo, vyvstával jako obraz doopravdy zaniklýho světa terasovaných vesnic, tam jsou třeba terasy až 40 metrů dlouhý, mezitím jsou mohyly, občas zídky, pokud to je ve svahu, tak je to hodně poškozeno vlastně erozí, pak vedou starý cesty nahoru do hor, v jednom případě, možná ve dvou jsme našli starý cisterny, k tomu velký množství zdobenejch střepů, jedna řecká mince, zdobenej skleněnej náramek jen tak jako sebráno vlastně na povrchu a zdá se, že to je nějaké, právě tohle to období je hodně málo známé postneroiské období, to znamená někdy, dejme tomu, druhé, třetí století až desáté teda, skutečně není to jako jasné. Těhle těch lokalit máme zaměřeno a zhruba zdokumentováno asi 6 nebo 8, to znamená archeologická mapa toho šestého kataraktu dneska bude bohatě zastoupena. K tomu jsou ještě nějaké paleolitické lomy na silicifikovaný pískovec, kde oni brali, dělali nástroje pěstní, klíny, starý paleolit, střední paleolit, úštěpy prostě mladého paleolitu poměrně ve velkém a k tomu jsou ještě první rybáři, kteří osidlovali takové, taková vyšší skaliska nad řekou, takový jako pozorovatelny, aby měli jako výhled na řeku, takže se to najednou jako velice zahustilo. Kromě toho jsme našli, ono to je na tom Googlu Earthu a na dalších snímcích poměrně dobře vidět, mohylové pole, které patří mezi to nejkrásnější, co já jsem vlastně v tom Súdánu viděl, tak jako táhlý svah a na tom je zhruba 100 až 120 mohyl tak 3, 4 metry vysokých, vypadá to, jak když vezmete šálek na kávu a vyklopíte prostě bábovičku a jak je to v holým terénu a jak je to na linii horizontu a jak je to uspořádáno ty mohyly v takových jako pruzích a jsou zhruba stejně daleko od sebe, tak to najednou vytváří takovou jako fantastickou krajinu, ke které já neumím nic ..., nic podobnýho jsem vlastně neviděl. Tohle místo muselo být známo, protože když jsme se potom dívali z Nilu tak i na vzdálenost zhruba 4 kilometry ty mohyly proti obzoru zejména při slunci západu jsou vidět. Není to popsáno, nejsou tam prakticky žádné nálezy, ale je to teda archeologickej objekt jako doopravdy nádhernej. Takže z hlediska české egyptologie vlastně po archeologické stránce tahle výprava toho moc nepřinesla, protože jsme se pohybovali v mnohem mladších obdobích, ale po stránce řekl bych krajinné archeologie se prostě objevil jako nový typ vesnic, protože všechny ostatní vesnice leží v plochém, v ploché aluviální skoro jako jezerní pánvi, tak tady se prostě ukázala právě ta síť cest, přístavišť, je to, až to bude zpracováno a až nám polská archeoložka určí střepy, že to je doopravdy jako velmi obtížná záležitost, tak se doopravdy jako ta archeologie posune v tomhle tom případě o kus dál. Ale mezitím druhá část expedice pod vedením profesora Bárty kope v Usli právě ty památky jako egyptského typu, ale ta expedice právě v těchto dnech jako začala, že jo, Lenka Suková se tam přesunula z té naší výpravy a další členové tam dorazí během několika dalších dnů.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Usli je na severu Súdánu?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Usli je na severu Súdánu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste ho rozdělil ten Súdán na sever a jih, sever je blíž k Egyptu, ten jih, to už je podle mě taková ryzí Afrika.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Do Ugandy, ano, to už je jako, ano, ano, to už je do toho rovníku. No, a ta expedice měla totiž poměrně jinak jako závažnej průběh. Hned první den na nejvyšší hoře, které v okolí Mont Raviant jsme podle dalekohledu viděli jeskyňky v podstatě pod vrcholem hory, tak jsme se do nich vypravili a vlastně jsme se všichni rozdělili, naštěstí oba muži šli rychleji dopředu a obě ženy zůstaly jako vzadu, což bylo jako docela šťastný. Takže zatímco já jsem si tam fotil nějakej převis a sebral jsem jeden krásnej mezolitickej střep, protože mezolit je tam keramický, tak mě napadly divoké včely a nevěděl jsem, že zbývající členy výpravy taky napadly vlastně divoké včely. Je to hrozně jako zvláštní zkušenost, protože ten útok trval zhruba 35 minut, byl opakovanej, byl k zbláznění teda. Já jsem utíkal nahoru do hor, Lenka Suková, která byla taková subtilní a byla trošku ohrožena, ta zase utíkala, ta dvakrát spadla ze skály, ztratila GPSku, já jsem ztratil kameru, Pavel, kterej byl vlastně jako jinde, tak už měl v sobě tolik žihadel, že přestával chodit, oni tam včely teda nedávno před náma ubodaly nějakýho člověka ještě navíc. Včely jsou drobnější, žihadla nejsou tak ostrá, včely selektivně útočí na oči.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Aha, to je velmi zajímavé.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Je, ale k zbláznění je to, že prostě se vyhnete jednomu útoku, utíkáte dál, ony vás opět doženou a takhle to trvá neuvěřitelně dlouhou dobu. To znamená, děvčata, která pak našla teda útočiště v Nilu, a ty včely furt lítaly nad nima teda, zhruba po těch 35 minutách, tak urazila vzdálenost zhruba jako od Petřínské rozhledny na Kampu, ale v kamenitým terénu teda. No, a já jsem běžel jako nahoru, protože mně to nešlo běžet moc dolů těma skaliskama, já jsem byl dost jako ve vertikální části hory, a tam naštěstí vál silnej vítr, takže nakonec ty včely byly jako odvátý. Takže jsem tak jako pohledově zjistil, že mám míň jak 100 žihadel, pravděpodobně okolo 70. Pak, když jsme počítali u Pavla jeho počet žihadel, tak jenom na předloktí jich měl 98 a celkové množství bylo víc jak 400.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To už je téměř na otravu, velmi silné.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
On je velmi silný, on je velmi silný a velmi odolný, ale pak už se nehýbal, jako kdyby zůstal, kdyby ho žena nezachránila pravděpodobně a neodtáhla ho prostě jako dolů, tak doopravdy hrozilo to nebezpečí ubodání vlastně. Měl 3 žihadla v ústní dutině. Jako skutečně zhruba po 20 minutách nám bylo jasné, každému individuálně v jiné části kopce, aniž by věděl o těch ostatních, že v podstatě jde o život. Tak já jsem se tak jako otočil, zkusil jsem poslat SMSku, ale moc to nešlo. A šel jsem prostě dolů zase tím velmi příkrým svahem a jenom jsem přemýšlel, srdce strašně bušilo, že jo, kdy se vlastně člověk zhroutí teda. Pak jsem došel ke člunu, a tam jsem zjistil, že prostě už nehybnej Pavel, úplně jako posetej žihadlama, teďka všichni jsme dostali průjem, takže on tam prostě ležel ve vlastních výkalech, nešlo s ním jako hnout, jako naříkal. Ta Lenka ho ..., skutečně se o něj starala jako dobře. Vesničani, když to viděli, tak zavolali nákladní automobil a jinak jsme všechno poztráceli, my jsme poztráceli nějaký ty Zyrtecy a Fenistily, ten náš zaki, který byl vynikající, vydával hledat, jako nic nenašel, že jo. Pak jsme teda další dny vyhlásili odměnu a místní děti, teda jednak je ty včely nezabily, což jsme byli rádi, nám zase všecko našli teda, takže jsme je vyplatili a pak byl ještě takovej čajovej mejdan s těhotnejma učitelkama ve sborovně místní základní školy teda.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale všechno dobře dopadlo, přečkali jste, přežili jste.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Ono to vyřešilo několik věcí, jako první věc byla ta, že my jsme furt nevěděli, jestli si máme vzít ty antimalerika a ono, když vás skoro ubodají včely, tak jsme imunní vůči malárii, takže jsme nemuseli brát antimalerika. Druhá věc, já jsem z toho měl takovej pocit jako ze sauny, že prostě jak ten jed byl ve mně, jak to srdce prostě fungovalo, že jsem si teda dobře propláchnul ty cévy teda, zatímco ti 3 jeli do nemocnice, poměrně čistý a slušný, tak já jsem se vracel sám s tím lodníkem teda, měl jsem takový jako výpadky vědomí, že jo, zvracel jsem do vody a tak, takový v podstatě takový skorem slzy, teďka ta pustota toho kaňonu, kde jsme prostě nepotkali kromě těch rybářů několika vlastně za těch 10 dnů vůbec nikoho, prostě úplně jako obrovská řeka ve skalnatým údolí. To jsem a teďka obklopeni tou archeologií na /nesrozumitelné/ a jako metrový až a velký množství barevnejch ptáků, lednáčci prostě v houfech po 6, se třepetali jako poštolky, takže tahle ta věc byla jako velice krásná. Pavel další den zůstal doma, třetí den vyrazil s náma, v loďce se mu začalo dělat špatně, odložili jsme ho u vesničanů. Už jsme byli mezi tím populární, takže v jiné vesnici jsme ho zanechali teda, už jsme jako vždycky slyšeli ty jejich súdánský narážky - co dělají včely, nahál je to arabsky, že jo, a tak dále, že se všichni začali smát teda. Jenže my jsme si najali průvodce ve vesnici, která bohužel byla, jak jsou ti Súdánci milí, tak tahle ta vesnice, jak říkal nás inspektor Mortada, je teda silly and bad, hloupá a špatná a bylo tam dokonce asi 30 soudních sporů v rámci jedné rodiny, což je jako skutečně v tom Súdánu jako hodně neobvyklá věc a část té vesnice se nedokázala smířit s tím, že si pronajímáme jednu loďku, takže zasedal venkovskej koncil, my jsme se normálně, že jo, ohlásili u starosty pochopitelně, vysvětlili jsme, co děláme, ale zhruba ten třetí nebo čtvrtej den nám vesničani začali bránit v cestě, šílenej řev, já jako nemám rád, když jsem zastavovanej, takže mě zase strkali nazpátek a říkali: "Vrať se do Chartúmu." Takže jsme si dali pár ran pěstí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže došlo k potyčce, k bitce s místními?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Došlo k bitce s místními, ale takový jako mírný, jako v Prievidzi na nějaký tancovačce by to bylo mnohem horší teda, ale za šílený ..., přece jen nás to trošičku jako zneklidňuje. Nakonec jsme přišli za dalšího řevu k tý loďce a loďku nám mezitím obtočili řetězem, abysme nemohli odjet, takový klasický pirátský manýry teda. Pak nějakej starej muž, kterej byl rozumnej, to zase vyřešil, odjeli jsme teda k té pevnosti, která byla jako v podstatě jediná známá, tam jsme vylezli nahoru, zjistili jsme, že mezitím byl rozšířenej vojenskej prostor, takže nás za chvíli na to zatkla vojenská policie. Policie tam je trošku jako problém, oni jsou buďto hrozně hodný, anebo občas zabíjej ty lidi, že jo, což jako k cizincům si pochopitelně nedovolili, bylo jich na nás 8 a bylo to na takový hranici jako, že byli milí a nabízeli nám vodu a chleba, a já nevím, co všecko, jo, a na druhou stranu jsme si nebyli jistý, jestli nás kamsi neodvlečou teda. Nicméně prostě jeden z těch policistů znal našeho inspektora Murtadu z nějaký dřívější akce a zároveň měl kontakty v tý naší vesnici, takže za hodinu jsme se v klidu rozešli, zakázali nám jeden břeh teda, my jsme tam stejně pak chodili, ale dávali jsme si pozor, abysme nebyli vidět. No, ráno zase vypadalo to, že zase dojde k nějaký jako hádce, objevila se tam policie, jo, inspektor policie, takovej velmi přísnej muž vesničanům řekl: "Toto se nebude opakovat," a naložili nás do auta, jenom nás 300 metrů odvezli k tý loďce, aby ukázali, že jsme pod jejich ochranou. Vesničani nás zase začali zdravit, přestali jsme se bát, že nám vyrabujou domeček, jo, a pak se ta situace jako lidsky zklidnila a my jsme si mohli jednak kopat teda a jednak jsme si mohli chodit po těch našich archeologických lokalitách.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Na začátku jsme mluvili o obyčejné egyptologické geologické expedici, kterou jste teď představil ve velmi dramatických barvách, skoro to zní jako nějaký americký thriller.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Ale ne, to zní jako film od Švankmajera něco jako Včely útočí nebo něco takovýho. Situace se podstatně zlepšila. Z Usli jsem včera dostal zprávu, že prostě guvernéra samotného zajímá, co tam Češi kopou. Poslal teda skupině živou ovci, kuchař Mahmúd ji zabil a Češi ji snědli. Takže jako tam je jako ta situace naprosto odlišná a Murtada mi prostě vzkazuje - škoda, že tam nejsem, abych poznal, jak to skutečně v tom Súdánu chodí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Expedice pokračuje tedy?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Expedice, expedice pokračuje a shodou okolností ještě v dané oblasti působí ještě třetí skupina z Náprstkova muzea.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jsou velmi zajímavé postřehy, které přivezl z Chartúmu Václav Cílek, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky. My máme dnešní téma vzpomínáme na dobu minulou před 20 lety, tak já obrátím krátce list. Chybí vám nějaké výrobky, které jste před 20 lety používal, vzpomenete si vůbec?

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Heleďte se, těch výrobků teďka je tolik, že já mám pocit, že teda máme spíš jako nadbytek věcí, ale já možná odpovím jiným způsobem, dneska ráno v 7 hodin jsem měl se studenty malou procházku mezi sedmou a osmou po Karlově mostě a okolí. Přišel jsem o trošku dřív tak, abych se posadil, tak jsem si sednul v křižovnickým kostele, že jo, sv. Františka a v sedm tam začíná mše s takovýma jako varhanama a přišel pan farář a říká: "Tak vlastně dneska je to 20 let od svatořečení sv. Anežky český a že večer ještě bude nějaká slavnostní mše. A já jsem si vlastně začal přemejšlet, když jsem měl z české politiky posledních let slavnostní pocit. Kdy jste ho měla vy?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
No, mě by zajímalo, na co jste přišel. Já jsem neměla tolik času přemýšlet.

Václav CÍLEK, geolog, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky
--------------------
Já jsem si vůbec na žádnej slavnostní pocit z posledních let z české politiky jako nedokázal vybavit ani jeden, tak se mi prostě trošku možná zastesklo, ono je to takový jako hloupý, po dobách, kdy veřejné věci měly charakter veřejné vlastnosti, slavnosti.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je poslední myšlenka, kterou nám předává Václav Cílek v dnešním Jak to vidí. Zítra uslyšíte Richarda Hindlse. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová.