Jak to vidí Tomáš Halík - 22.12.

22. prosinec 2009

Úterním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a prezident České křesťanské akademie Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D. Přepis posledního předvánočního Jak to vidí s Eliškou Wagnerovou najdete zde až 28. 12.2009. Přejeme krásné svátky, a to nejraději ve společnosti Českého rozhlasu 2 - Praha. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D. ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný dobrý den. Zita Senková vás vítá při poslechu dopoledního Hosta do domu, který si můžete naladit každý všední den od půl deváté do pravého poledne. Také samozřejmě dnes 22. prosince neuděláme výjimku. Přineseme dopoledne, samozřejmě i odpoledne řadu zajímavých reportáží a setkání, chybět nebude ani dávka napětí v naší vědomostní soutěži po deváté, no, ale nejdříve zvolníme tempo v tom každodenním shonu, v tom předsvátečním shonu a zamyslíme se společně s prvním hostem v pořadu Jak to vidí, a tím je profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Dobrý den. Vítejte.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré jitro.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, my, když jsme se včera domlouvali na tématech dnešního povídání v Jak to vidí, dovolte osobní dotaz, tak jste říkal, že právě se připravujete na Vánoce a trošku jste uklízel.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
No, hodně jsem uklízel, protože jsem si uvědomil, že byť se Pán Ježíš narodil v chlévě, tak by se byt křesťana neměl podobat chlívku, takže jsem celý den třídil papíry, knihy a stavěl betlém na krbu, náš starý rodinný betlém a takže jsem byl solidární se všemi hospodyňkami po celé zemi. Ale jinak můj Advent je na jedné straně hektický čas, protože já zpravidla na počátku Adventu vydávám novou knihu, protože mám hrozně špatnou fantazii na kupování dárků a nesnáším ty tlačenice v hypermarketech, tak to řeším tím, že napíšu knížku a vydám ji před Vánocemi a mám dárek a potom s tou knížkou objíždím, vlastně dělám besedy se čtenáři na různých místech republiky, a to jsou hezké adventní setkání. A kromě toho má každý kněz řadu povinností a má-li živou farnost, tak také je tam mnoho předvánočních zpovědí, také lidé, kteří chodí k tomu vyznání třeba jenom jednou v roce, nebo lidé, kteří našli cestu vlastně k téhle té svátosti poprvé v životě, těch letos bylo vlastně celá řada, takže se jim člověk musí hodně věnovat, tak to je můj Advent. Ještě tam je jedna vlastně věc specifická, já jsem před řadou let si našel takový nový motiv Adventu, já v Adventu čtu židovskou literaturu. Pro mě židovství je vlastně takový Advent, taková příprava na křesťanství, příprava, která nekončí, jak si to většina křesťanů představovala tím narozením Ježíše, ale já si myslím, že i ty další dějiny židovského myšlení a židovského náboženství jsou i pro nás křesťany inspirativní, takže si vybírám vždycky nějakou židovskou literaturu, ať od těch nejstarších talmudistických a mystických textů po ty texty moderní, letos to byl jeden britský rabín Jonathan Sacks, který píše fantastické knížky, a ponořuji se do tohohle světa, tak taky jeden aspekt mého Adventu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A inspiruje vás to všechno, co jste právě popsal, pane profesore, i třeba k přípravě kázání na půlnoční mši?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Do jisté míry ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste řekl, já bych se ještě možná vrátila jenom krátce, zmínil jste, že stavíte každoročně betlém, možná, kdybyste nám to trošku přiblížil, jak vypadá betlém u profesora Tomáše Halíka?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak to je stařičký betlém papírový, který vystřihoval můj tatínek asi tak před 50 lety, ale já ho vždycky ..., je to takový chodský betlém, protože kořeny našeho rodu jsou v Chodsku, takže tam část těch postav jsou tedy stylizováni do té Svaté země, ti Tři králové a pastýři, ale část jsou vlastně sedláci a selky v chodských krojích, takže na jedné straně je betlém stylizovaný jako palestinské město a na druhé straně je domažlická věž, takže taky část tam je takový jakoby sníh a v té druhé části jsou větvičky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké jsou pro vás, řekněme, ideální Vánoce, nebo měly by být pro nás, jak je co nejlépe ...?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak já asi neodvážím se předepsat nějaký obecný recept. Já si myslím, že každý člověk má k Vánocům zcela speciální vztah a že je dobré, jestliže jsou nějaké rodinné tradice a jestli si člověk tvoří i nějaké osobní tradice a dlouhá léta jsem měl takový ritualizovaný Štědrý den v době mého dětství, kdy jsem často ráno jezdíval za svým tatínkem do práce, tenkrát se pracovalo na Štědrý den, a on pracoval v Národní knihovně v Klementinu, ale moc se nepracovalo, lidé seděli, popíjeli čaj a povídali a takže tam byli velmi zajímaví lidé tenkrát v těch padesátých letech, tam vlastně bylo uklizeno. Řada lidí, například vdova po popraveném Vladimíru Klementisovi a řada lidí, kteří se nemohli nějak politicky uplatnit nikde jinde a v té Národní knihovně v Klementinu tak byli schovaní, takže vždycky ty besedy byly báječné, byť jsem tomu jenom zčásti rozuměl jako malý chlapec. Pak jsme se šli podívat s tatínkem na jesličky, a jesličky do kostela Nejsvětějšího Salvatora v Klementinu. Kdyby mě tenkrát někdo řekl jako dítěti, které vyrůstalo vlastně ve zcela sekulárním nenáboženském prostředí, ale vždycky jsme měli smysl pro tyhle velké symboly Vánoc, že v tom kostele budu za 50 let působit, že to bude mé pracoviště kousek od toho pracoviště mého otce, tak bych se asi hodně divil. No, a pak jsme šli s otcem na oběd, do takové staropražské, nějaké staropražské restaurace, kde jsme vedli takové řeči jako 2 chlapi. Maminka doma připravovala Vánoce a otec mně ještě říkal: "Víš, na ten den jsou všichni lidi k sobě hodní, podívej se v tramvaji, podívej se v autobuse, jak jsou lidé k sobě ohleduplní." Takové části dětských Vánoc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A když se podíváte třeba do té dnešní společnosti, končí rok 2009, jsme na sebe hodní? Možná bychom se mohli dostat takhle i k dalšímu podtématu, když se rozhlédnete právě v tomto období po kostelích, které jsou během roku přece jenom ne tak plné, tak přece jenom v době toho Adventu, v době Vánoc se trošičku plní, nacházíme víc, máme blíž k naší víře?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Půlnoční je stále něco, co je v povědomí v Čechách takový důležitý okamžik Vánoc, takže přicházejí lidé, kteří jsou tomu církevnímu světu hodně vzdálení, což je samozřejmě náročné pro kazatele. Já mám takovou specifickou situaci, že ten náš kostel akademická farnost je plný celý rok, ale on se vlastně paradoxně vylidní o Vánocích z jedné části, protože studenti, kteří ho nejvíce navštěvují, tak řada z nich je mimopražských a jedou na Vánoce domů, ale zaplní se těmi ostatními lidmi a já vždycky hledám nějaký způsob, jak tyhle ty lidi oslovit. Velmi se mně osvědčila jedna věc, kterou letos udělám taky, byť jsou pandemie chřipky a tak dále, že lidi vítám u vchodu a každému podám ruku a podívám se mu do očí a přivítám ho. Pro mnoho lidí je to šok, protože si myslí, že jdou do nějaké anonymní instituce, že jdou na něco jako koncert a najednou vidí, že je tam někdo, kdo je bere vážně a když se jim podívám do očí, tak řada i těch lidí, kteří tam přišli v tak takové náladě po štědrovečerní večeři, tak se tím cítí zavázána se chovat slušně. Jistě jsou tam drobná překvapení. Někdo si nedávno přivedl dogu a diskutoval se mnou, že je to také tvor boží, což je teoreticky jistě pravda, ale z toho logicky nevyplývá, že je to vhodný návštěvník půlnoční bohoslužby, takže jsou tam lecjaká překvapení. Ale já se vždycky na to těším, protože sleduji tu změnu atmosféry, těch lidí, kteří najednou zpozorují, že je tam něco, co mohou brát vážně, že je to svět, který nějakým způsobem, není nějaký svět šamanů a čarodějů, který by nebyl schopen je oslovit třeba i s určitým humorem a zároveň, že je to něco, co se jim nepodbízí, co není tou běžnou součástí toho, co zažívají každý den, co nějakým způsobem reprezentuje tu dimenzi posvátného, po které přece jenom, každý člověk nějakým způsobem touží. A já myslím, že o Vánocích, pokud člověk tuhle tu dimenzi prostě v sobě nezabije, přejde alkoholem a jenom tím, že ty Vánoce jsou pro něj zdroj starostí a obstarávání a už tu nervozitu nevede zabrzdit a ještě ten Štědrý den ta nervozita ještě stoupá, lidé se pohádají, tak jestli to prožívají takhle, tak někdy ta dimenze posvátného nepřijde nebo jim je uzavřena. Ale přece jenom já si myslím, že jestli lidé dovedou vychutnat i tu čistě lidskou atmosféru Vánoc, tu rodinnou atmosféru, takže jim to zároveň otevírá něco, co je ještě víc, než je jenom to mezilidské.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je asi i, pane profesore Halíku, možná i ten smysl těch Vánoc, uvědomit si blízkost toho příbuzenstva, vůbec smysl života.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Určitě ano. Já si myslím, že je to taky čas návštěv a já jsem tomu věnoval jedno kázání o teologii návštěvy a navštívení jedním biblickým textem, protože je strašně důležité, když ta naše láska je vtělena, když člověk přemýšlí jenom o lásce tak romanticky nebo prožívá jenom nějaké nezávazné vztahy, tak pořád může být plný iluzí a když ta láska je vtělena skutečně do toho rodinného života s jeho starostmi, kdy navštěvuje i ty příbuzné, které třeba nemá tak úplně v lásce, kteří mají, mohou být někdy nepohodlní nebo nepříjemní a je schopen je plně akceptovat a hledat k nim blízkost, tak v tom je něco velkého. V křesťanství je taková krásná, krásný příběh evangelií, kdy se Ježíše ptaj: "Kdo je můj bližní?" Když on říká "miluj svého bližního". Je to ještě ten soused, je to i ten cizinec a Ježíš obrací tuhle tu otázku a říká: "Ty se učiň bližním." Vyprávět o milosrdném Samaritánovi a o člověku, který se učinil bližním, "Buď blízký lidem". Já mám rád jednu větu filozofa Martina Heideggera: "Technika překonala všechny vzdálenosti a nevytvořila žádnou blízkost." Blízkost není jenom nedostatek vzdálenost, blízkost je určitá hluboká, duchovní, lidská dimenze a já si myslím, že my, kteří jsme nějak osloveni tou křesťanskou zvěstí a to snad v naší kultuře přece jenom je určité procento lidí, tak by měli být experty na blízkost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie, host dnešního pořadu Jak to vidí.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste i nadále ve společnosti Českého rozhlasu 2 Praha, ve společnosti pořadu Jak to vidí. Dnes je naším hostem profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie, profesor Univerzity Karlovy a také rektor univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvatora. Pane profesore, my si povídáme dnes především o Vánocích, o té nádherné, krásné, ojedinělé atmosféře, o blízkosti mezi lidmi, což je asi to hlavní poselství. Možná i v době Vánoc naděje, víra, to provází třeba i pohádky, kde přece jenom v té klasické pohádce dobro vítězí nad zlem. Také hledáte v televizním programu pohádky, pokud máte čas, díváte se na ně?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To se přiznám, že ne, ale mám například své dětské knížky, které vždycky otevírám okolo Štědrého dne a ponořím se zase do toho světa pohádek, který je, myslím, vzácný, zvláště ty české pohádky jsou nádherné, plné hlubokých symbolů a myslím si, že bychom je měli hájit tak, tak jako se snažíme hájit Ježíška proti Santa Clausovi, tak hájit české pohádky proti všem možným Simpsonovým a ne takovým pseudopohádkám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, promiňte, když jsme právě u těch dětí, tak našla jsem jeden velmi zajímavý průzkum, který se týká právě Vánoc a dárků, podle agentury Stenmark, 7 let je průměrný věk, ve kterém českým dětem přestává v uvozovkách nosit dárky Ježíšek a začínají to dělat rodiče. Víra v Ježíška opadá zhruba v první až druhé třídě základní školy, a právě ve škole se tu pravdu o původu dárků dozví velká část dětí. Co říkáte tomuto průzkumu?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
No, ona to není pravda o původu dárků, já se nechci opakovat, protože na tohle téma jsem několikrát už hovořil, já si myslím, že je to trošku jinak. Já sám na otázku jaksi, kdo mně nosí dárky, tak mně nosí dárky samozřejmě Ježíšek, já jsem pochopil v jistou dobu, že to nemůže fyzicky stihnout všechno, takže musí delegovat rodiče a dneska delegujeme přátele a kdyby se Ježíš nenarodil, nikdo žádný dárek nedostane. Ale já bych trošku šetřil tím víra v Ježíška. Ona je to ..., dokonce se říká víra na Ježíška, věřit na Ježíška a lidé si myslí, že je to nějaký, něco, co nějak souvisí s křesťanskou vírou, která je přece jenom něco úplně jiného. A tak já si myslím, že to, že oslavujeme rodinnou vzájemností narození Ježíše jim docela stačí a že měnit Ježíše a dítě Ježíš v nějakou podivnou bytost, která nám klade objednané předměty za okno a takže je vlastně i taková degradace toho křesťanského motivu. Navíc, když si lidé diktují, co mají přijít a potom by měli Ježíškovi vyčítat. Tak já si myslím, že jedním z velikých náboženských prožitků je nesplněná modlitba, protože tam si člověk může uvědomit, že bůh není nějaký automat, do kterého si člověk nastřádá nějaké mince svých modlitbiček, objedná si věci, to bysme si nedovoli k nikomu, ke svým rodičům, ke svým přátelům říkat: "Tohle to a tohle to mně splníš, a když to nesplníš, tak neexistuješ." Přece právě tam, kde ty věci nevycházejí podle našeho, tak si člověk může uvědomit, co to a kdo to je bůh a že člověk by měl spíš plnit jeho přání, než si z něho udělat automat na plnění přání. To slovo věřit je pro mě natolik drahé, dokonce někteří ho odvozují, filologicky to asi není správné, ale významově to je hezké, od toho credere latinské věřit od cor dare - dát srdce a já si myslím, že víra je určitý existenciální, hluboký vztah, který neznamená jenom nějaké přesvědčení o nějakých nadzemských bytostech. Víte, ono potom může člověku zůstat představa, že náboženství je něco takového, jako přesvědčení, že tady za kulisami světa jsou nějaké nadpřirozené bytosti a vůči tomuhle je ne každý křesťan, který trošku něco ví o evangeliu, atheistou. Takovéhle bytosti neexistují. A dokonce takové to povídání o těch nadpřirozených bytostech a bohu jako nadpřirozené bytosti je velmi problematické po osvícenství, které úplně jinak definovalo to, co je přirozené. Podle toho dnešního chápání nebo toho, které ovlivnilo osvícenství, přirozené je to, co je reálné a nadpřirozené, ve středověku to znamená něco úplně jiného, ale potom osvícenství nadpřirozené jsou nejrůznější víly a rusalky a když se bůh někde ocitne v téhle té společnosti, no, tak má zaděláno atheismus. A já si myslím, že pro člověka, který bere vážně evangelium, bůh a Ježíš nejsou nějaké nadpřirozené bytosti, ale bůh je prostě základ lidského života, který, o kterém nemůžeme moc mluvit o tom, jestli je nebo není. Život má svoji hloubku a jde jenom o to, jakou ta hloubka a ten základ má povahu, jestli to je nějaká anonymní hmota, jestli to je nějaký neúprosný osud a křesťanství říká, je to něco, co má charakter ty, co můžeš oslovit a co tebe oslovuje a tenhle ten bezejmenný základ hluboký tajemný základ, my mu říkáme bůh, podle křesťanské víry vstoupil do dějin a vstoupil v lidství Ježíše Krista, to je to vánoční poselství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To nám popsal profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie, host dnešního vydání pořadu Jak to vidí, pořadu, který na Praze vysíláme od pondělí do pátku od půl deváté v premiéře a po třiadvacáté hodině jeho reprízu.

/ Písnička /

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nyní si s profesorem Tomášem Halíkem budeme pomyslně trošičku číst. Tématem dne jsou dnes knihy, které mají vlastně přes ostrou konkurenci, zůstávají jedním z těch nejoblíbenějších dárků. My se dnes, pane profesore, ptáme posluchačů, jakou knížku by rádi našli pod stromečkem. Co u vás, co vy byste přál? Vy jste si jednu tedy nadělil, tu vlastní, ke které se dostaneme.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
No, já se trošičku bojím, že zase dostanu spoustu knih, protože já už je nemám kam dávat, a letos jsem poslední stěnu v mém bytě, která nebyla zaplněna knihami, tak jsem tam musel postavit obrovskou knihovnu, aby knihy nevytvořily pyramidy po zemi všude okolo mě, takže já, a já mám závislost na knihách, já se přiznávám, já nemám závislost na alkoholu a na krásných věcech a žiju celkem střídmě, ale jedna věc, na které jsem bohužel závislý, jsou knihy. Já každý čtvrtek, když skončím přednášky na fakultě, tak obrazím několik knihkupectví a když se mi stane, že já nekoupím žádnou knížku, já se cítím jako alkoholik, který prošel hospodou a nedal si a nedal si, odolal. Já jsem na sebe vymýšlel už tolik takových zvláštních triků. Tak jeden trik jsem měl, že jsem chodil do knihkupectví u Fischera nejprve a tam jsem byl jenom takovým knižním voyerem, jenom jsem tak jako na ty knížky koukal, čuchal k nim a říkám: "Tady si nekoupím, protože tam kousek dál bylo knihkupectví v /nesrozumitelné/ domě," tam byla ještě motivace, že tam jsem měl slevu jako autor, nakladatelství, a tam bych si nejdřív koupil asi 7 knih a za těch 20 minut, než jsem došel, tak jsem si říkal: "Ale, ty hlupáku, vždyť stejně nebudeš mít čas to číst a k tomu se nedostaneš," tak jsem si koupil třeba jenom jednu. Teďka mi zrušili teda to knihkupectví druhé, takže je to zase problém. Takže já si vždycky na ten mezivánoční čas už z těch knih, které mám, připravuji takovou velikou pyramidu, že si to přečtu. A já doufám, že mně bude dopřán čas, kdy budu moct několik dní mezi těmi svátky opravdu číst od rána do večera. Těším se na to hrozně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem vy už jste to naznačil, my dnes můžeme knihy číst i, řekněme, elektronicky třeba na monitoru počítače, bylo by to něco pro vás, nebo preferujete opravdu tu knihu mít fyzicky v ruce, hezky, jak ten papír ještě čerstvý voní?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Přece jenom já mám taky ten elektronický reader a samozřejmě pracuji s počítačem a mnoho věcí musím hledat na počítači, ale kniha v ruce, to je něco nezastupitelného. Myslím si, že určitý smysl mají ta audio cédéčka. Já jsem sám k té knížce teď Stromu zbývá naděje vydal paralelně, že vychází vlastně ve 3 verzích, jednak jenom jako knížka, knížka s cédéčkem a samostatné cédéčko a já si myslím, že to má taky něco do sebe, zvlášť, když je tam autorské čtení. Já mám pocit, že když lidé slyší hlas autora, takže potom, když čtou jeho texty, tak podvědomě slyší ten hlas a že k nim ta knížka přichází zase mnohem intimněji, než by to byla jenom ta písmenka, to je taky důvod, proč dělám různá autorská čtení a teďka to do určité míry může nahradit to cédéčko. A já se také moc těším, že letos, když chci opravdu věnovat pár dní četbě od rána od večera, tak přece jenom, když jsou oči unavené, tak, že si pustím nějaké to audio. Já jsem si koupil v Americe řadu krásných cédéček Shakespearovy hry natočené v nádherné angličtině Britské královské společnosti, tak se těším, že si sednu k tomu krbu a zapálím svíčky a že také budu chvíli poslouchat, ponořím se do té krásné Shakespearovské angličtiny. Takže cédéčka také, ale kniha, si myslím, jako předmět je nezastupitelná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě přežije v konkurenci internetu a médií, o to se nemusíme stoprocentně strachovat. Vy už jste, pane profesore, zmínil, že 9 let už vydáváte před Vánocemi knihu, letos vyšla vaše kniha Stromu zbývá naděje s podtitulem Krize jako šance. Ta důležitost naděje v lidském životě určitě je nezastupitelná?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Určitě ano. Já se hodně zabývám třemi fenomény, které bývají nazývány jako základní křesťanské ctnosti, víra, láska a naděje. Hodně jsem se zabýval vírou a já chci ukázat, že tohle to, ukázat tyhle ty hodnoty takříkajíc zespodu, z té lidské perspektivy, že je to určitá hlubinná dimenze takových základních lidských zkušeností a že jak ta víra, tak láska, tak naděje procházejí krizemi a že ty krize jsou přirozené. Například, když člověku vyprchá taková ta dětská víra, jak jsme o tom mluvili a musí najít nebo má šanci najít zralou, dospělou víru, tak on často prochází krizí, stejně jako prochází třeba láska k rodičům, když vyprchá ta iluze, že ti rodiče jsou ideální a všemocní a člověk je musí také akceptovat takové, jací jsou, nebo když vyprchá to první zamilování v milostném vztahu, kdy na tom druhém spíš miluje nějaký ten ideální obraz a musí se ho naučit akceptovat takového, jaký je, tak já mám dojem, že je to něco takového i s tou nadějí a v té knize o tom tak hovořím. Já mám dojem, že ta víra, láska a naděje se vlastně vztahují k absolutnu, že člověk je nějakým způsobem otevřen vůči tomu tajemství absolutna, i když se třeba nepovažuje za věřícího člověka, tahle ta dimenze tam je. A že vlastně ta víra, láska a naděje i v těch čistě lidských oblastech v sobě má ještě něco víc, než je ten i bezprostřední předmět, že je i naděje v nějakou konkrétní věc. Když i ta konkrétní věc, kterou jsme si přáli, ztroskotá, když se někdy ukáže, že byla iluzí, tak nemusí ztroskotat naděje, že ta tu krizi přežije, a dokonce je jí nějakým způsobem pročištěna, stejně tak, jak když člověk ztrácí náboženské iluze a různé naivní představy, tak se může zrodit taková zralá, mystici tomu říkali nahá víra, která je vlastně tím odvážným vstupem do tajemství. Já si myslím, že to je to, co v životě potřebujeme, nejenom se upínat k nějakým věcem, k nějakým konkrétním předmětům, ale mít odvahu vstoupit do tajemství a že víra je vlastně taková schopnost žít s tajemstvím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A těmito slovy končí dnešní vydání Jak to vidí. Hostem byl profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Pane profesore, děkuji moc a přeji vám krásné požehnané Vánoce.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Požehnané Vánoce všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na slyšenou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Tomáš Halík
Spustit audio