Jak to vidí Ivan Hoffman - 28.12.

28. prosinec 2009

Pravidelným pondělním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) je novinář a komentátor Ivan Hoffman. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Ivan Hoffman. ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje příjemný poslech. Letos naposledy zdravím do Zlína komentátora Deníku a spolupracovníka Českého rozhlasu Ivana Hoffmana. Vítejte na Praze.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Zdravím srdečně. Dobré ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme po Vánocích a ptám se - nevyplatilo by se dávat si pod stromeček obrázky toho, co si v povánoční slevě obstaráme třeba až o 70 % levněji?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, možná ano, ale já mám pocit, že lidé, kteří prostě se zúčastnili nakupování těch zlevněných věcí, už byli předtím v těch obchodech a kupovali si jiné předměty za ty ceny původní, to znamená, dneska nakupování má zcela jinou, jinou funkci než pořídit si nějaké předměty, které nám chybí, to znamená, já mám pocit, že ten obraz těch přeplněných vánočních domů by se tím příliš nezměnil, bylo by plno i před Vánocema.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže máš pocit, že to shoppování v uvozovkách, není to hezké slovo, že to je pro někoho zábava, koníček, možná i posedlost?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak já si ještě pamatuju dobu, kdy se nakupovalo proto, aby člověk mohl užívat konkrétní předmět. Nakupování byla nepříjemná činnost, protože většinou ten předmět dlouho musel shánět, než ho teda sehnal, ale zase potom mu dlouho, dlouho vydržel a člověk měl teda na dlouhou dobu boty anebo svetr anebo rádio. To se ale postupně proměnilo a myslím, že dnes, dnes lidé doma hromadí věci v důsledku právě té záliby nakupování. Trendem je pořizování spíše teda věcí levných, nejlépe poruchových, snadno recyklovatelných a to, co dnešního konzumenta ohrožuje, není to, že nesežene boty a bude muset chodit bos, ale je ohrožen tím, že nebude moci nakupovat, protože mu dojdou peníze anebo že se mu nahromadí doma věci s nemile dlouhou životností a pak je bude muset používat se skřípěním zubů, už by si rád je koupil znovu, ale nemůže, protože ještě to funguje. No, a ti ..., ale už dneska dorůstá generace, která s lehkým srdcem vyhodí i věc fungující, aby si mohla koupit trendovou věc, novou, stejnou, o něco méně životaschopnou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co si ale myslet o těch cenách, které je možno snížit o 70 % a je zřejmé, že na tom obchodník stále ještě neprodělá?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já mám pocit, že naprosto se vytratila taková nějaká objektivní, objektivní měřítko pro hodnocení těch věcí, protože dneska ve chvíli, kdy rozhoduje o ceně trh, tak se může stát, že věc, která má výrobní hodnotu naprosto zanedbatelnou, se prodává za obrovské peníze, protože chybí konkurenční výrobek, který by snižoval tu cenu, anebo prostě prudce vzroste poptávka a než zareaguje konkurence, tak na přechodnou dobu třeba ta věc se prodává mnohonásobně dráž, než kolik stojí její výroba, a potom naopak jsou věci, které se vyrábějí velice pracně a člověk je koupí za babku, až mu je to prostě trapné, protože si představuje člověka, který to kdesi prostě pracně vyráběl a říká si: "Jakou ten mohl mít odměnu za práci?" Ale tohle to zřejmě jsou myšlenky už dávno, dávno komické a ekonom asi, když tohle říká, se musí smát, protože on ví, že ten obchodní řetězec klidně si může dovolit drahou věc zlevnit a potom na levné věci, teď mám na mysli pořizovací náklady, anebo to, za kolik to ten velkoobchod kupuje, dát, dát prostě potom, prodat draze, a tím se to celé vlastně vykompenzuje a už vlastně ta cena výrobku sleduje spíše nějakou, nějakou širší strategii, jak tam nalákat lidi, než by sledovala konkrétní cenu toho jednoho výrobku. Ale mně by se samozřejmě jako víc líbil ten stav, který byl předtím, kdy ta cena jakžtakž odpovídala hodnotě a pracnosti a použitým materiálům toho výrobku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To mi připomíná, že v Polsku se porvali lidé o rozdávané vánoční stromky, což měla být taková, řekněme, zelená iniciativa, tuším, že varšavské radnice. Kde potom je to kouzlo Vánoc, ten čas předvánoční, protože je vidět, že lidé opravdu jim jde o to něco získat zadarmo, ale samozřejmě asi se to nedá takto zevšeobecňovat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Možná ne, ale určitě jsme takto viděni z Číny, jak jsem si všiml, z takové nějaké zajímavé reportáže, o tom, jak si Číňané, kteří prostě samozřejmě mají úplně jiné zvyky, jiné tradice, nás velice, velice si oblíbili ty západní konzumní Vánoce a mají pocit, že jejich smyslem je právě to nakupování a mají z toho takový velmi příjemný pocit, oblíbili si nás, že máme takový hezký vánoční zvyk prostě a snaží se to dělat taky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se ještě vrátili na chviličku k té tvorbě cen, v příštím roce, jak jsme se dočetli, podraží voda, ale ne kvůli tomu, že bychom jí plýtvali, nýbrž proto, že s ní šetříme. Jak se tomu dá rozumět?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Tak dá se tomu rozumět tak, že u zvyšování té ceny vody sice vždycky se ukáže nějaký takový manažer anebo jednatel, který zastřešuje ty firmy, co na tom vydělávají a voda je právě ta věc, která je zadarmo a dá se na ní skvěle vydělat, a ti nám tvrdí, jak musí vyrábět nové potrubí a jak musí to nějak čistit a tak, a to jsou jistě teda nějaké vysoké náklady, ale oni prostě průběžně se vlastně do té vody investovalo vždycky, a přesto ta voda je stále dražší. A já mám pocit, že hlavní důvod je, že je to taková kapitalistická osvěta. Tam nejde o to, abychom my šetrností ušetřili svoje peníze, ale jde o to, aby zvyšováním ceny jsme byli dotlačeni k šetrnosti. A když se to tak vezme, tak ono to úplně špatné není, protože už se vlastně v takových dlouhodobých předpovědích kalkuluje s tím, že zrovna my jsme v takové, v takové části Evropy, kde kvůli globálnímu oteplování se dá očekávat rapidní úbytek vody, sucho, možná i nějaké pouště a ta voda bude vzácná a v takových prognózách CIA, které zpracovávají pro Bílý dům prostě už před lety ti analytici američtí přišli na to, že se bude válčit o vodu a že prostě to bude naprosto strategický zdroj a na té planetě ta voda bude chybět, voda pitná teda, použitelná k pití a k životu, to znamená, že, to znamená, že asi je to správný trend. My si musíme zvyknout na to, že tou vodou se musí šetřit a kdybychom, kdybychom ji měli levnou, tak bychom nešetřili. Asi prostě všechno se dneska přeměřuje přes ty peníze, které jsou až na prvním místě a my jsme vlastně asi tak nepoučitelní, pokud jde o to ..., o ten sklon k plýtvání, že jiná možnost není. Druhá věc je, že někdo z toho má asi dobrej kšeft.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě jedna otázka k financím, prezident včera přes výhrady ke schodku podepsal za přítomnosti televizních kamer státní rozpočet na příští rok. Jaká je to zpráva?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já neznám nikoho ve svém okolí a ani jsem se nikde nedočetl, ani na internetu, že by někdo snad trpěl nějakou srdeční arytmií z toho, že prezident nepodepíše rozpočet. Myslím si, že lidem je to naprosto jedno. Vnímají to hospodaření jako spíš takovou účetní šarádu než jako výraz nějakého reálného procesu tvorby hodnot. A to, že ho podepisoval v přímém přenosu v estrádním anebo v zábavním pořadu v takovém one man show, tak tím jenom naznačil asi váhu toho dokumentu, který mu poslali poslanci. Navíc ten rozpočet je špatný a na tom se shodli všichni, i když prostě se na něj dívali zprava, zleva, ze středu, shora nebo zdola a je špatný proto, protože v dnešní době všechny státní rozpočty jsou špatné. Pan prezident správně zmínil americký, který je daleko horší než ten náš, daleko větší deficit a teď čerstvě se dopracovali k rekordnímu deficitu v historii, respektive schválili na příští rok rekordní deficitní rozpočet Japonci třeba. No, a z toho vlastně vyplývá, že když se tak nějak předvídá, jaký bude další vývoj a co se bude dít, tak taková základní otázka, před kterou stojí svět, je asi tak, jestli ten obrovský dluh, který finančníci mají už nejenom vůči konkrétním firmám anebo jednotlivcům, ale vůči státům, jestli se bude vůbec splácet, anebo jestli ty státy, prostě politici v jedné chvíli pochopí, že tu obrovskou daňovou zátěž nemůžou přenést na lidi, protože ti si to prostě jednoduše nemůžou zaplatit, už se dluží tolik, ale jednoho dne řeknou bankéřům, že "Víte, co, my vám nic nedlužíme, ani nic od nás nedostanete, ale dávejte si pozor, nebo s váma ještě můžeme taky zatočit," a prostě ty dluhy se budou odepisovat. Jak se to prostě přesně bude dít, to nikdo neví, ale to odepisování těch dluhů, to, že se prostě ty nuly budou škrtat, protože jsou vymyšlené, je daleko pravděpodobnější podle mě, než to, že se ty dluhy budou splácet. Zatím se stále mluví o tom, jaká je to katastrofa, jak dlužíme moc a jak zatěžujeme příští generace, ale já si myslím, že ta politická rozhodnutí nebudou vycházet z nějakých ekonomických pouček a z učebnic, ale z politické únosnosti těch politických rozhodnutí, sociální únosnosti těch politických rozhodnutí a dnes už je dávno jasné, že to prostě není možné splatit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takové jsou úvahy komentátora Deníku Ivana Hoffmana.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Toto je Český rozhlas 2 - Praha, posloucháte pořad Jak to vidí dnes s Ivanem Hoffmanem. Nigerijci v letadlech to teď asi nebudou mít lehké a za všechno může 24letý Abdul Mudallad, který se snažil urychlit přistání letadla Delta Airlines v Detroitu. Skoro jsme se už přestávali v letadlech bát, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, je to tak. Ono pokaždé, to vlastně říkají ti všichni bezpečnostní experti, že se zavádí přísná opatření tehdy, když k něčemu dojde, a když potom dlouhou dobu se nic neděje, tak slábnou, tak to je asi prostě přirozená psychologie člověka, že se bojí toho, co zažije a že nepředvídá něco, čeho by se měl bát. Na tom případu je zvláštní, že šlo o studenta 23letého, který je synem významného bankéře, který snad předtím byl dokonce politikem a z toho je vidět, že prostě tohle to nebyl nějaký chudák, někdo, kdo by byl dotlačen poměry prostě k takovému činu, ale je to typický příběh fanatika.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale zvláštní je, že na to prý, jak jsem dnes slyšel, už i jeho otec upozorňoval americké úřady, že má takové smýšlení.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Přesně tak. Ono zřejmě těch lidí, kteří upozorňují, zřejmě musí být strašné množství, kteří prostě vidí kolem sebe někoho s nestandardně silným názorem, takhle bych to řekl, jinými slovy fanatika nebo člověka, který je přesvědčen o nějaké věci tak silně, že to má pro něj to jeho přesvědčení větší hodnotu, než vlastně život dokonce, takových lidí je zřejmě hodně, tak možná, kdyby měli prostě všechna taková varování se brát vážně, tak by prostě letadla létala prázdná, ale možná, že to není vůbec špatná myšlenka, protože tady se ukazuje, že to před čím se máme bránit, není přímo jenom speciálně Island, ale je to fanatismus a fanaticky lze vyznávat skutečně různé víry, různé ideologie a teď jde jenom o míru toho fanatismu. On ten fanatik je ze začátku jenom, jenom trapný, politováníhodný anebo je k smíchu a potom v jedné chvíli najednou už může být skutečně nebezpečný. A já si myslím, že vlastně do letadel, oni nás teď budou různě skenovat, co s sebou nosíme, ale asi by nám měli skenovat hlavu a do letadel by se prostě neměli pouštět lidé s příliš silným názorem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak nevím, kam bys doletěl, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já mám slabé názory.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale pojďme ..., ne, tím jsem nechtěl říct, že bys byl v nějakém smyslu fanatik, to vůbec ne, beru zpět. Ale pojďme k tomu samotnému zásahu cestujících proti tomu, jak se ukázalo nakonec neúspěšnému teroristovi, protože tak, jak ho popsala média, tak byl obdivuhodný, myslím ten zásah. Možná k tomu přispělo 11. září, že lidé začali uvažovat jinak a umějí se možná víc bránit?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, ono je to taky bližší nějak k životu a skutečnosti a realitě, že když člověk je ohrožen, tak se brání. Vlastně to, že se vyvinuly takové umělé psychologické prostě metody, návody jako je know-how, jak se chovat ve chvíli, když se objeví najednou někdo právě teda s nějakým tím strašně silným názorem a jedná hrubou silou, takže my prostě máme sedět a hlavně ho nemáme dráždit, tak to je vlastně strašně nepřirozené. Normální je, že když člověk vidí nějakou takovou situaci, tak se brání a že bojuje o život, to je prostě pud sebezáchovy by ho k tomu měl vést. Jinými slovy, ta situace před 11. zářím už směřovala k takové naší infaltilnosti, neschopnosti prostě jako se chovat jako normální lidé, takže spíš bych myslel, že se teď ta situace, když se lidé začínají spontánně bránit, vrací k jakémusi, jakémusi normálu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdyby to scénárista napsal do příběhu, tak by to vypadalo velmi nepravděpodobně, ale stejné aerolinky, vlastně i stejný let, trasa z Amsterdamu do Detroitu, muž stejné národnosti a podivný incident hned 2 dny po tomto nezdařeném pokusu o atentát, opravdu to působí zvláštně, ne?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, já nevím, já spíš ..., určitě si pamatuješ, že ve chvíli, když se někde zřítil most a objevila se o tom zpráva, tak vlastně v průběhu několika dnů nebo týdnů ještě spadly někde další 2. Ve chvíli, když se rozlomil tanker někde, tak prostě do ..., ve velmi krátkém čase se ještě rozlomily ještě další 2 tankery, anebo když prostě byli objeveni lidé, kteří jsou převáženi v nějakém uzavřeném prostoru, běženci a udusili se, tak hned vzápětí se nějaký jiný kontejner našel, ve kterém taky byli. Jinými slovy, většinou tyhle ty situace přicházejí v takových sériích a je to možná dáno trochu i tím, že ve chvíli, když nějaká zpravodajská stanice anebo nějaké noviny mají úspěch anebo nějaká tisková agentura s nějakou zprávou a všichni ostatní přeberou, tak možná všichni ostatní strašně zbystří a hledají do série ještě nějaké další podobné případy, protože vědí, že s tím se také dostanou do médií. Já nevím, jak to přesně teda funguje, ale ten mechanismus, to sis určitě také všiml, on takový je. Ještě čekám toho třetího.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom to uzavřeli tuto kapitolu, tak se možná shodneme na tom, že je to vlastně ve finále dobrá zpráva, protože zdá se, že zase alespoň na chvíli bude bezpečnost cestujících v letecké přepravě o něco vyšší?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Je to určitě dobré, i když já teda momentálně se nechystám nikam letět, ale všem, kteří mají toto hobby, přeji, aby prostě doputovali do svého cíle zdárně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším hostem v pořadu Jak to vidí je dnes Ivan Hoffman.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Www.rozhlas.cz/praha, tak to je internetová adresa, kde hned zítra najdete přepis našeho rozhovoru s komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu Ivanem Hoffmanem. Jinak reprízu vysílá Český rozhlas 2 - Praha dnes večer po třiadvacáté hodině. Mluvili jsme o fanatismu, ještě jedna otázka, nemůžeme tuto událost pominout. Jak na tebe zapůsobilo to napadení papeže Benedikta XVI. před půlnoční, mohli jsme to vidět v televizi?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
No, tak ta žena údajně 24letá měla být psychicky nějak narušená nebo v nějaké špatné psychické kondici, tak pokud jsem to teda zaregistroval, tak přeskočila ty zábrany a nějak ho strhla za roucho k zemi, ale bez toho, že by způsobila nějaký úraz, bez toho, že by se něco, něco teda stalo. Určitě je zvláštní, že ta ochranka není schopná, není schopná prostě takovým případům zabránit, ale já jsem v tom Římě byl, vím, jak tam ty zábrany vypadají, ony přesně odpovídají tomu, o čem jsme si povídali předtím ohledně té letecké dopravy, že vlastně překročit je, překonat je není žádný velký problém. Už vlastně se strašně dlouho nic nestalo, takže tam ta opatření nemůžou být nějaká bezpečná. Navíc já mám takový pocit, že tady v těchto případech se předpokládá ještě nějaká jiná ochrana, řekl bych, od prozřetelnosti, takže vlastně se podceňuje ten lidský faktor a ti strážní, ta garda, která hlídá papeže, je spíše taková dekorativní. Člověk z nich nemá pocit, že by se jich měl bát, spíše se s nima jako ti turisti fotí. Tak nejsou to takoví typičtí bodyguardi, a to je jedna věc. A druhá, která mně na tom přijde ale zajímavější, je, že ta zpráva o pokusu dostat se do blízkosti papeže, že ani není jasné, jestli šlo o napadení, daleko přerušila to, co vlastně papež řekl, to, co je podstatou toho jeho posledního poselství, a to byla výzva, že by se lidé měli zbavit sebestředného egoismu a otevřít se víře. Já mám pocit, že to je doopravdy daleko důležitější, taková ta obecná debata o egoismu, co to vlastně je, protože ve skutečnosti egoismus došel v posledních letech anebo desetiletích, řekl bych, obrovské rehabilitace. Dneska egoismus už není pomalu špatné slovo nějaké záporné. To, že člověk vnímá sebe sama jako střed všeho a cíl všeho a že se o všechno míní postarat sám, ten důraz na individualitu naproti předchozí nějaké, nějaké víře v kolektiv, to je prostě obecný trend a kde vlastně to, že člověk se o sebe stará sám a nespoléhá na druhé a že o něco jde a že kráčí za něčím udělat tu kariéru, kde to je ještě v pořádku a kde už je to najednou špatné, kde je ta hranice? Já myslím, že to je, to je prostě klíčová otázka pro budoucnost lidské civilizace na téhle planetě, jestli teda půjdeme tou cestou takového boje muže proti muži pomalu až, anebo se znovu začneme ohlížet o nějakých společných ideálech anebo hodnotách nebo něčem, co ..., na čem nám společně záleží. To je daleko důležitější, než jestli ta holka anebo mladá žena přeskočila tu zábranu, ale já vím, že tomu se média prostě nikdy nebudou věnovat, protože to není dost atraktivní úvaha.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se přesto, co jsi teď řekl, ještě k tomu vrátím, protože ono to vlastně podtrhuje tu tvoji teorii, nebo nějakým způsobem to vychází vstříc, že ty případy se množí. Můžu připomenout vlastně nedávný incident s Berlusconim. Ten byl, jak si vzpomínáme, napaden tím hozeným suvenýrem v podobě modelu milánského Dómu. Myslím, že už prohlásil, že tomu viníkovi odpustil. Nicméně i toto je vlastně varující pro všechny vrcholné politiky, jak blízko se mohou jejich protivníci k nim dostat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Máš pravdu, že ten Berlusconi okamžitě reagoval i na tento incident s papežem a znovu vyzval k boji, jak on to říkal, s projevy vzrůstající záště a extremismu vůči veřejným osobnostem. No, a tady, tady je i možná i zajímavé trochu debatovat o tom, co se skrývá pod tím pojmem veřejná osobnost. Ono většinou nejde o lidi, kteří oplývají nějakými mimořádnými vlastnostmi, ale jde o lidi, kterým se dostalo mimořádné publicity. Tím se z nich vlastně stávají ti výjimeční lidé a výjimeční jsou tím, že jsou všem co nejvíc na očích a někdy se pro ně také používá výraz celebrity a když to tak vezmeme, tak vlastně nejlepší bezpečnostní ochranou by bylo, kdyby se nevytvářely ty celebrity a kdyby prostě lidé, kteří za jiných okolností nejsou ničím výjimeční, se nedostávali dennodenně na obrazovky, ale kdyby na těch obrazovkách spíše se hovořilo o důležitých událostech, důležitých trendech, důležitých věcech a vypovídali o nich lidé, kteří tomu nějakým způsobem rozumějí. No, ale ..., a po těch by asi zřejmě nikdo nic neházel, protože nebyli by obklopeni vlastně takovým tím kultem, jak jsou vlastně strašně důležití a já nevím, a chráněni a ztratila by se vlastně takhle ta výzva k tomu nějak se jim dostat do blízkosti a upozornit na sebe přes tu celebritu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme ještě k dnešnímu tématu. Připomenu, že podle odhadů opustí na Nový rok brány věznic asi 1600 odsouzených. Nejedná se vlastně o amnestii, ale v platnost vstupuje nový zákoník, který na některé dosud trestné činy pohlíží benevolentněji a hodnotí je už jenom jako přestupek. Ivane, ptám se, je to nějaký důvod k obavám?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Těch 1600 lidí, kteří se dostanou dřív z vězení, ve kterém pykali za drobné krádeže a za pytláctví, zřejmě nezpůsobí nějakou dramaticky větší kriminalitu. Oni způsobují doopravdy jenom tu kriminalitu malou, tu velkou kriminalitu, tu, jak je všeobecně známo, provozují lidé v době padnoucích oblecích a kravatách, které prostě nikdy nikdo nezavřel, ani nezavře, protože mají vynikající advokáty, a těch 1600 lidí si myslím, že vlastně mnozí z nich už vlastně byli i poučeni a budou rádi, že se dostali, dostali ven a udělají všechno proto, aby se tam nedostali zpátky. Ale někteří tam zřejmě znovu skončí za nějaký větší trestný čin. Zajímavé je to pytláctví a to, jak se v poslední době té nesmírně silné myslivecké lobby nedaří prostě si zachránit ty svoje srnky, které si vykrmují, aby si je mohli zastřelit, a jak jim prostě zákonodárci kazí prostě život, protože to pytláctví dneska bude hodnocené podle nových zákoníků, podle toho, jak drahé zvíře bylo upytlačeno a z trestných činů se stanou přestupky a ty přestupky budou už bagatelný, protože vlastně se způsobí malá škoda a tím pádem vlastně si do lesa půjde zastřelit zajíce každý už vlastně bez nějaké velké obavy a já si umím představit, že to ty myslivce musí strašně štvát.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak my se tomu budeme věnovat více v dnešní Kávě o čtvrté. Otázka na závěr, jak jsme se dozvěděli, tak včera na Staroměstském náměstí se radovali turisté, protože celou hodinu kvůli poruše orloje defilovali apoštolové pořád dokola, vlastně nezastavilo se to jejich defilé. Ukázalo se, že to je prý vzácná, vzácná porucha. Ale nedá se to vyložit i třeba jako nějaké znamení, Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Já jsem to čekal. Oni, když vyhodili toho původního orlojáře a nahradili ho týmem lidí, kteří s tím měli menší zkušenost, tak jsem si říkal - ten orloj určitě přestane fungovat, ale jsem příjemně překvapen tím, jak rychle to opravili, do hodiny, to je výborný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Reprízu nabízí Český rozhlas 2 - Praha po třiadvacáté hodině. Přepis rozhovoru najdete už zítra na www.rozhlas.cz/praha. Ivane, šťastný nový rok.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Těším se v novém roce, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Díky. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor Deníku
--------------------
Ahoj.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio