Jak to vidí Ivan Hoffman - 11.1.

11. leden 2010

Pravidelným pondělním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) je novinář a komentátor Ivan Hoffman. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Ivan Hoffman. ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý den a dobrý poslech. Hádám, že i Ivan Hoffman má za sebou ranní rozcvičku v podobě úklidu sněhu. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Přeju hezký den. Ani ne. Já jsem měl večerní, takže přes noc tady na Moravě nic nenapadlo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
U nás přibylo asi 15 až 20 centimetrů, takže proto se ptám, ale jsem rád, že jsi dorazil do studia Českého rozhlasu ve Zlíně. Doprava je teď mnohde složitá. U vás tedy ve Zlínském kraji už je to v pořádku?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já myslím, že ano, cesty byly pěkné, ale já bych to řekl tak, já bych byl překvapen, kdybych nedorazil, protože když vezmeme náš přístup k zimě, tak ten je takový, tím myslím jako přístup člověka k zimě a k přírodě, že ty silnice jsou tak stěžejní, tak důležité pro lidskou civilizaci, že ty se vždycky uklidí, ty se vždycky prohrnou. Máme na to prostě obrovské množství perfektních různých strojů a my si nemůžeme dovolit, aby silnice byly neprůjezdné, protože by zkolabovala lidská civilizace během několika dnů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My si ale nemůžeme dovolit třeba nedorazit do studia za mikrofon, ale někdy je to docela složité, náročné. Koneckonců taková zima, nevím, jak u vás, ale mluví se o tom, že v posledních 3 letech nebyla, že možná teď se dosněžuje to, co chybělo v těch předchozích zimách.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Je to možné. Já bych k tomu řekl takový silný názor. Minule právě jsem kritizoval silné názory, ale jednou se teď dopustím. Mně připadá, že v zimě zima je normální a správná.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak dobře, k zimě sice patří zima, ale všeho moc škodí, zejména tedy na cestách je to mnohdy jenom pro sběratele adrenalinových zážitků, takže teď by bylo asi ideální být někde na horách. Záviďme těm, kteří mají třeba prázdniny.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, určitě ano. Taky se daří všem možným našim lyžařským sportovcům, anebo zimním sportovcům, je to až neuvěřitelné, jo, prostě s kalamitou přišly velké úspěchy našeho bruslení, lyžování a tak dál. Tak to je jedna věc. Ale druhá, která mě v té situaci napadá, je, že přece ne vždy jsme byli tak na zimu připraveni, tak schopni s ní bojovat a musely přece existovat nějaké, nějaké mechanismy, jak lidé i delší období byli schopni přežít, když se něco takového stalo. A mám pocit, že možná by bylo dobré tak nějak aspoň teoreticky, anebo pro zábavu, anebo z nějakého hobby některé ty staré dovednosti si obnovit, anebo po nich pátrat, nějak je zjistit a najít si prostě nějaký program právě na takové zimní dny. Já jsem fotografoval třeba.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A tak možná že vznikne nějaká agentura, která bude zaškolovat lidi, jak přežít tuhou zimu. Pojďme k tématům, která tě zaujala v posledních dnech. My se vždycky vracíme, řekněme, k tomu poslednímu týdnu. Co třeba tě tak, Ivane, jako komentátorovi deníku vytane na mysli, když se ptám na těch posledních 7 dní?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak já bych možná, já bych možná začal tím, co nový rok přinesl a o čem vlastně se rozhodlo už v roce minulém. A velmi zajímavé hned z kraje bylo, že jsme si povšimli nejen toho, co se děje tady u nás v české kotlině, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale že se také občas díváme trochu za hranice a povšimli jsme si, jak v sousedním Polsku začal platit zákon, podle kterého bývalí představitelé komunistického režimu, ale především estébáci, tajní policisté, lidé, kteří prostě pronásledovali druhé a ubližovali jim, mají kráceny penze. A to v některých případech až o polovinu. Prostě přišel zákon, který řešil situaci, kdy lidé, kteří ubližovali druhým, byli odměňováni daleko více na svých důchodech než jejich oběti. No, a papaláši si řekli, že alespoň, alespoň, alespoň dodatečně je potřeba s tím něco řešit dál, alespoň trochu ty lidi o ty nezasloužené peníze obrat. A tak se člověk samozřejmě okamžitě ptá, jak je možné, že prostě někde ten problém, a my jsme měli stejný, jsou schopni vyřešit a u nás ne. Tak to je takové první, co mě zaujalo hned z kraje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže je to vlastně třeba příklad toho, jak šetřit. Kdybychom se měli bavit o úsporách, je oblast, kde se pro tebe naopak šetřit nemá nebo nemůže?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak takovým případem u nás je asi, asi to, jak se podařilo ušetřit na mateřské, kde rodiny s malými dětmi najednou zjistily po novém roce, že výpadek jejich příjmu je až 4 tisíce korun měsíčně, což teda už je hodně peněz. A právě pro rodiny s dětmi, kde teda ty náklady na malé děti vůbec nejsou malé, a tak si člověk dává otázku, jestli teda toto je případ šetření na správném místě. Mně to přijde, mně to přijde špatné. Všude tam, kde se šetří na těch, kteří se nemohou příliš bránit a kteří ..., a kde je to vlastně nejjednodušší, tak tam mám pocit, že to je špatná cesta.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Posloucháte Prahu, máte naladěn Český rozhlas 2 a připomínám, že náš rozhovor si budete moci také přečíst na internetu následující den na www.rozhlas.cz/praha a také si můžete, budete-li chtít, poslechnout reprízu dnes po třiadvacáté hodině.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je pondělí, hostem pořadu Jak to vidí je Ivan Hoffman. Pojďme si povídat chvilku alespoň o cestování, když není to zrovna příjemné, i když asi záleží na každém z nás. Přibývá zemí, kde souhlasí s tělesnými scannery na letištích. Alespoň tak mi to připadá. Ivane, byl by to pro tebe důvod třeba raději cestovat lodí?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já myslím, že ne. Navíc na těch lodích ty tělesné scannery budou brzy také. Stačí, aby se jedna potopila, když tam prostě někdo nastoupí s výbušninou. Každá akce, jak známo, plodí nějakou reakci a když se stane něco, jako byl ten případ atentátníka, který se pokusil teď nedávno vyhodit letadlo do vzduchu, tak pochopitelně politici mají okamžitě jiný pohled na věci, které předtím se jim třeba nelíbily. Vůči těm tělesným scannerům byly velké výhrady kvůli takovému narušení lidského soukromí. Na těch scannerech je toho zřejmě vidět víc, než bychom za normálních okolností připustili a chtěli. Nicméně ve chvíli, když může to pomoci bezpečnosti v dopravě, tak najednou ta společenská poptávka se mění a priority se mění. Já si dost dobře neumím představit, že by se ty scannery nakonec nepoužily, když už jsou jednou vymyšleny. To je první věc. A za druhé, když se jejich prodejem dá vydělat, jo. Prostě lidstvo, jakmile vymyslí něco, na čem se dá vydělat, tak to určitě použije. Spíš si myslím, že už teď můžeme si představovat, co bude dál, protože je jasné, že těmi scannery určitě nic nekončí. Já předpokládám, že to je jenom otázka času, kdy nám na letišti budou schopni ti ochránci naší bezpečnosti scannovat i mozek. Teď to možná zní zvláštně, ale já si myslím, že k tomu dojde velmi brzo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak já jsem si jenom tak představil, co všechno by se mohli dozvědět. Ale přece jenom ...

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
O nás jenom to dobré.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nebude práce u těhle těch scannerů, když zůstaneme zatím u těch, o kterých víme, že vlastně se dívaj jaksi pod oblečení, lákat určitý typ lidí jistého zaměření.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, já nevím. Každý člověk, který něco dozoruje, který něco kontroluje, který, který ..., třeba revizor v tramvaji nebo dozorce ve vězení, je nějakým způsobem divný a v mírové době třeba prostě dělá práci, o které se ještě dá říct, že je užitečná společensky k něčemu. No, ale doba, kdy prostě dojde k nějakému násilí, tak lidé s touto vnitřní mentální dispozicí, tak to jsou ti, kteří potom ty druhé věší. Já doopravdy mám pocit, že to je deviace, že člověk, který se dá touto cestou, je divný. Takže máš asi pravdu. Člověk, který se bude dívat do těch scannerů, anebo tuto práci budou vyhledávat divný lidi, lidé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Soudí Ivan Hoffman, náš dnešní host v pořadu Jak to vidí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 - Praha. Pořad Jak to vidí s Ivanem Hoffmanem. Další téma a vlastně souvisí s tím, o čem jsme mluvili před chvílí. Střelba v Angole na reprezentanty Toga a tři mrtví. Ivane, překvapilo tě, že fotbalisté hodlali i přes to hrát na africkém šampionátu?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, nepřekvapilo, protože ten fotbal doopravdy, to je takový zvláštní fenomén a celá ta událost je hrozně smutná. Jak vlastně čelit tomu teroru? Tak vlastně nej, nejlepší je prostě překazit ten záměr. Jestliže těm teroristům šlo o to, aby ti fotbalisté nehráli, aby to narušili, no tak vítězstvím by bylo, kdyby hráli. Mě překvapila ta jejich politická reprezentace. Politici Toga, kteří vlastně řekli těm hráčům, že pokud by nastoupili, tak nebudou reprezentovat svou zemi. Ten, ten politický postoj byl pro ně důležitější, teda jim v tom zabránit, než nad tím terorismem zvítězit. Jinými slovy, ono je to někdy tak, že některým těm vládám, některým těm politikům možná jde více o ten spor než o to jeho řešení. Mně bylo těch fotbalistů líto. Zaprvé toho, co se stalo, protože to si musíme uvědomit, že fotbal je nejen vlastně příležitostí odložit spory, dát je bokem a demonstrovat, že všichni máme něco společného, co nás baví, co po většině světa lidi spojuje. To znamená ta záliba v tom sportu lidovém, všeobecném. Ale je ještě druhý pohled na tu věc, a to, že sport je vlastně takovou mírovou cestou, jak na sebe nevražit, jak spolu bojovat. Jak národ proti národu se postaví prostřednictvím hráčů, kteří jsou omezeni určitými pravidly, a to, co je v lidech, takové to napětí vůči cizímu a všechno ostatní se vlastně ventiluje tím, že proběhne ten zápas, ale ten skončí hvizdem toho rozhodčího, nezůstanou žádní mrtví. To znamená, jestli nějaké zprostředkované násilí potřebujeme k životu, abychom na téhle planetě se cítili dobře, tak tohle to je ta jeho forma, která toho nejméně zničí. Jo, to znamená, já toho hrozně lituju a přijde mi velká škoda, že ty fotbalisté nehráli ..., dokonce si myslím, že měli hrát navzdory těm, těm politikům, i když prostě ti tvrdili, že nebudou reprezentovat Togo. Měli reprezentovat tu myšlenku, podle mě měli hrát.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Organizátory prý zaskočilo, že se Tožané vypravili přes tu separatistickou enklávu /nesrozumitelné/ autobusem. Je to známka špatné organizace, anebo víry týmu, že třeba na sportovce nebudou ti separatisté střílet?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak může to být, může to být to druhé. Já teda pevně věřím, že to nebylo tak, že autobusem jeli proto, aby se něco stalo, aby nehráli ... Nejsem příznivec takových až konspirativních teorií, ale ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Spíš to podcenili a je divné, že ani ti organizátoři netušili, že vlastně se vydali touhle tou cestou, která evidentně nebyla úplně bezpečná, když 15 minut za hranicema, za hranicemi se na ně spustila ona střelba.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak celé je to nepříjemné ještě i tím, že vlastně kolem toho fotbalu existuje ten mýtus, že je vlastně nedotknutelný a že překonává všechny rozpory. V případě olympijských her, když poprvé došlo k takovému tomu mnichovskému masakru, tak do té doby také jsme si všichni říkali olympijské hry, to prostě je něco, co respektují úplně všichni. U toho fotbalu také. Prostě dlouho to tak vypadalo a teď se chystá v Africe mistrovství a jsou asi oprávněné obavy, co se teda bude dít. A teď už prostě nikdo nic nepodcení. Teď určitě ta bezpečnostní opatření budou důkladná, všichni budou scannováni.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže podle tebe nepoznamená nějak ta tragédie to letní mistrovství světa v Jihoafrické republice významně?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak přispěje možná k větší bezpečnosti. Tak myslím, že to bude výsledek.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, náš dnešní host.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 - Praha. Reprízu našeho pořadu uslyšíte dnes po třiadvacáté hodině. Můžete si také přečíst přepis rozhovoru na www.rozhlas.cz/praha. Povídáme si s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem. Poplatky u lékaře jdou opět k Ústavnímu soudu. To je jeden z titulků v novinách.V souvislosti s chybou zákonodárců a výběrem sociálního pojištění s mluví o stovce miliard, o které může tedy přijít rozpočet. Schodek státního rozpočtu je tak velký, že si ho málokdo z nás dokáže vůbec představit. Čím to, Ivane, že 30 korun, respektive 90, vydrží být takovým evergreenem?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak protože to jsou peníze, které musí vyplatit jednotlivec, vybrat je z peněženky. Prostě to je, to je samozřejmě věc, kterou, se kterou se setká mnoho lidí a setká se s ní každodenně. Takže to bude asi ten hlavní důvod, proč náš to zajímá, protože ty problémy, které jsou nám nejblíž a které jsou zdánlivě banální, tak těma se zabýváme. Posoudit věci komplikované a drahé, tak to nám není úplně dáno. Zvláštní je to trochu tím, že ta představa o tom, že poplatky řeší problém našeho zdravotnictví, to je, to je naprostý mýtus. Ty poplatky neřeší vůbec nic, protože tím problémem je černá díra, ve které se ztratí jakékoli množství peněz. Těch 30 korun, anebo 100 korun ... Já jsem si to dlouho jenom myslel, ale našel jsem autora, který prostě píše bezvadně o problémů našeho zdravotnictví a to je pan Jaroslav Hořejší. Toho teda doopravdy rád čtu. A je to člověk, který se vlastně tím zdravotnictvím zabývá dlouho a on za vlastně největší problémy považuje to, že celý ten náš systém zdravotní péče je nesmírně nabubřelý, neracionální a podporuje honbu za výkony a za jejich nejvyšším bodovým ohodnocením. To je jeden důvod, že vlastně to zdravotnictví tolik stojí. A ten druhý je, že jsme zcela v moci farmaceutických a přístrojových firem, které usilují ..., on tomu říká o medikalizaci našeho života. To znamená, stále spousta všelijakých léků, o jejichž účincích ne vždy můžeme být jako přesvědčeni, že něco doopravdy teda řeší. No, a pak je poslední. To je jeho argument, a to je, že lékaři prosazují heroickou medicínu. Tomu vůbec nerozumím, ale zdá se mi to, zdá se mi to hezké a věřím tomu, že to bude ten hlavní důvod, proč je zdravotnictví drahé.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak teď jsem se těšil, že ten termín objasníš, heroická medicína.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Možná ty, možná ty, protože já vím, že ty se také věnuješ medicíně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak dnes se budeme věnovat, ale zase trošku z jiného pohledu. A ještě k těm poplatkům, Ivane. Ono to vracení kraji nebo nějaké různé způsoby, jak tedy by chtěly kraje pomoci ve svých nemocnicích pacientům, aby nemuseli platit poplatky, tak tady vlastně platí to nechci slevu zadarmo, protože sice jedinec ušetří, ale potom obvykle kraj zaplatí ze společné kasy víc. Jaký to má smysl? Není to přece systémové opatření.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Určitě. Ne, ne, ne, není, je to prostě fraška, protože nejprve se přijme zákon, který je vlastně sporný. Posuzuje ho Ústavní soud, ale taky prostě jenom z určitých hledisek. Následuje prostě úvaha s různými právníky a advokáty, jak lze obejít ten zákon. Nález Ústavního soudu, jak lze prostě legálně ten zákon obejít, anebo nelegálně ho obejít. To je prostě věc, která, která není v pořádku. Ono to taky ukazuje na to, jak je ten náš systém, to naše zákonodárství komplikované. Ve skutečnosti by to mělo být tak, že zákonu rozumí každý, že si ho přečte a ví, co se smí, co se nesmí a podle toho se zařídí. Tady, tady vlastně takový bonus od těch zákonodárců, kteří ať už teda něco zavádějí nebo ruší, je, že ještě znejisťují občana, který už doopravdy neví, co platí a co neplatí a co je správné a co není správné. A oni tedy vlastně organizují nám v hlavách tento chaos. Takže prostě na těch poplatcích je všechno špatné od začátku až do konce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My se, když už jsme narazili na téma dne, zabýváme zejména informovaností pacientů, pochopitelně více o tom budeme mluvit v Kávě o čtvrté. Ptáme se našich posluchačů - má váš lékař čas na podrobné informace, které vás zajímaví? A vlastně s takovou podotázkou - a je vůbec ochotný vám na dotazy odpovídat? Ivan Hoffman svého času byl častým pacientem. Jaké jsou tvé zkušenosti?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak já jsem se ..., pardon, já se omlouvám, já jsem se vždycky od lékařů dozvěděl vše, co jsem potřeboval vědět a pokaždé se mi věnovali. Já nejsem ale úplně schopen posoudit, jestli to není tím, že mě ti lékaři každé ráno slyšeli z rádia, věděli, kdo jsem, a to znamená, že ke mně přistupovali třeba trochu jinak, než kdyby mě neznali. To neumím posoudit. Ale myslím si, že je rozdíl mezi jednotlivými lékaři. Popisuje mi to starší dcera, která studuje medicínu, právě končí a už se dostává vlastně do nemocnic na různý stáže, pozoruje samozřejmě ty lékaře a když se doma o tom bavíme a protože o tom vypráví, tak říká, že nejsou všichni stejní. Jsou někteří, které, které doopravdy, doopravdy zajímá ten pacient, a jsou takoví, kteří prostě mu pomůžou, udělají pro něj, co je potřebné, ale nemají čas prostě se příliš jakoby s ním zdržovat. A jeden takový hezký postřeh je, že ona sice přijde do té s těmi ostatními lékaři v tom konsiliu k nějaké posteli, má ten bílý plášť a vypadá jako všichni ostatní lékaři. Ale ve chvíli, když si začne povídat s tím pacientem třeba, tak on ji vždy osloví sestro. To znamená, že zdá se, že v našem zdravotnickém systému, kdybych to měl teď zjednodušit, což se teda nemá, ale zkusím to, tak si s těmi pacienty spíše povídají ty sestry než ti lékaři. To, že má někdo zájem o toho pacienta, zatím spíše, spíše, spíše je výjimečné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Těžko soudit, jestli je to výraz toho, že lékaři jsou přetížení, nemají čas, anebo k tomu nejsou, nejsou dost ochotní. Ono to může vycházet i z toho pocitu, že vlastně je zbytečné cosi složitého vysvětlovat. Nechte to na nás, my jsme odborníci a my vás vyléčíme třeba heroicky, jak jste o tom mluvil.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře. Ivane, když tedy se zabýváme tou zdravotnickou problematikou, teď tady na iDNES čtu, že ubývá dobrovolných dárců krve. Lidé raději za peníze dávají plazmu. Dávají možná není to správné slovo. Čili jak jsem se dozvěděl, darování krve tedy bez nároku na peníze vychází v Česku z módy. O čem to vypovídá?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak já si myslím, že to je, to je věc, která se určitě dá vyřešit nejjednodušeji tím, že se prostě objeví v televizi spoty, ve kterých významní sportovci, populární celebrity budou prostě u toho doktora dávat zdarma krev a budou říkat, že prostě je to potřebné udělat něco pro naše blízké a tehdy prostě půjdeme a začneme znovu dávat zdarma krev, jo. Je to jednoduše tím, že prostě někdo odvedl špatnou marketingovou a reklamní práci. Z těch lidí, kteří byli zvyklí, že kdysi to bylo normální, kdysi prostě udělat něco pro druhé lidi, nezištně, bylo ..., se tak nějak ani ..., ani se to moc nechválilo, považoval to každý za samozřejmost. Dneska to v malém určitě také zůstává, člověk v okruhu svých blízkých a známých ještě má prostě takovou solidaritu s těmi ostatními, ale když se podíváme na celkový ten trend, tak se to vlastně vytrácí a jediný způsob, jak je to možné vrátit , je těmi dnešními prostředky, které k tomu jsou. To znamená méně prostě lidi nutit k tomu, aby si kupovali zabalenou vodu a místo toho jim odvysílat několik spotů o tom, že je normální mít vztah k druhým lidem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a ze stejného zdroje se dočítám, že obezita Čechům nevadí. Mají se rádi, jací jsou. Je to informace, která by tě překvapila?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem to taky dnes zaregistroval ve vysílání a trochu jsem se při tom smál, ale soustředil jsem se samozřejmě na řízení. A zdá se, že jsme sví, prostě jdeme proti všem trendům a že prostě se nenecháme jen tak balamutit. To ale odporuje té teorii, kterou jsem říkal před chvílí. To znamená, že potom možná, i když se udělá nějaká šikovná reklamní kampaň, tak budeme sví a nezapůsobí na nás. Tak uvidíme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak ještě mě tady zaujalo ..., jednak tedy je to článek, který se týká Viktora Koženého. Ten tvrdí, že je na dně a vzkazuje to policistům pátrajícím po jeho majetku. A myslím, že čtenáře zaujme i článek s titulkem, že někdejšímu miliardáři Koženému se stýská, že do Prahy posílá stovky dopisů, Ivane.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já to, já na to zareaguju trochu z jiné strany. Z takových, z takových autorů, které, kteří prostě jsou povoláni k tomu, aby něco vymysleli s naším obrovským deficitem, je pan ekonom Zámečník. A ten přišel teda s takovým řešením a s takovou diagnózou toho našeho obrovského dluhu, která mě hrozně překvapila, jak je otevřena a jak je to vlastně všechno jednoznačné. On říká, anebo většina těch jeho nápadů, jak snížit schodek státního rozpočtu, je, zařídit, aby se veškeré peníze veřejné nerozkradly. Pan Kožený, to je přesně případ člověka, který zjistil, jak je možné se dostat k penězům, jak je nahromadit, pak o ně taky přišel bez nějakého velkého užitku, nic po něm nějak nezůstalo. V téhle zemi prostě není úcta k veřejným prostředkům. Doopravdy jako kdyby ležely na ulici, každý si je může vzít a tomu je potřeba zabránit. To je ..., pak nebude docházet k takovým smutným případům, že člověku, který tady se hrozným způsobem obohatil, nakonec se bude stýskat někde v nějakém daňovém ráji a bude brečet, že chce domů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S úvahami Ivana se můžete denně setkávat, tedy ve všední dny, na stránkách Deníku. U nás v Českém rozhlase 2 Praha vždycky jednou týdně, obvykle to bývá v pondělí v pořadu Jak to vidí. Ivane, přeji šťastnou cestu zpátky domů ze Zlína. Děkuju a úspěšný týden. Měj se hezky, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já také podobně tobě i všem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že přepis rozhovoru najdete na www.rozhlas.cz/praha. Případně si reprízu můžete poslechnout po třiadvacáté hodině.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio