Jak to vidí Ivan Hoffman - 18.1.

18. leden 2010

Pravidelným pondělním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl novinář a komentátor Ivan Hoffman. Stejně tomu tak bylo i 18. lednový den. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)


Jak to vidí Ivan Hoffman. ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Je pondělí a tak je hostem pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Zdravím, dobrý den do Zlína.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji také dobrý den, úvodem by ses mě měl zeptat, jak to vidím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak to vidíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Vidím to dobře. Předesílám to proto, protože od této chvíle už budu mluvit jenom pesimisticky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrá, tak téma číslo jedna, úterní katastrofální zemětřesení na Haiti, na tom nic optimistického se asi nedá říci, zejména o pomoci mezinárodního společenství, protože odtud z pohodlí a z bezpečí střední Evropy to tak trochu vypadá, že jsme selhali, proč to říkám. Česká vláda, mimořádná schůzka unijních ministrů zahraničí i OSN mají o pomoci jednat teprve dnes. Nemělo by, Ivane, existovat něco jako humanitární jednotka rychlého nasazení?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, možná ano, ono pokaždé, když dojde k nějaké katastrofě, tak vidíme dvě věci, za prvé že lidé nejsou lhostejní, že jsou schopni soucitu a solidarity, a to i na dálku. Určitě na tom hraje, určitě v tom hraje velkou roli to, že v dnešním světě média přinesou obrázky a zvuky a názory lidí z druhého konce světa relativně velmi rychle, i když tady v tomto případě chvíli novinářům trvalo, než na to Haiti přišli, ale nakonec přišli a všichni víme vlastně i z té dálky, co se tam děje. Tak to je jedna věc.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, že ti skáču do řeči. Tady se ukázalo, jak důležitý je internet, protože první informace byly právě prostřednictvím internetu, než se tam vůbec nějací zpravodajové dostali.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně, to bylo dáno také tím, že prostě se některé ty sítě udržely na živu, jiné zkolabovaly. Ale je to určitě pravda, internet je taky strašně rychlý, internet je online, vlastně všechno je teď.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale nejrychlejší by měla být ta pomoc.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, a právě, to je ta druhá věc, že když se podíváme na to, jak se pomáhá, tak vlastně čím je ta země, které se má pomoci, na tom hůř, tím se jí i hůř pomáhá. Ve chvíli, když někde je bezmocná slabá vláda, moc mají nad tím územím spíše nějaké gangy, ve chvíli, kdy je tam prostě špatná infrastruktura a když se ta země topí v bídě, tak vlastně potřebují ti lidi pomoc nejvíc. Ale vlastně se jim pomáhá nejhůř, protože na to vlastně všichni ti lidé, kteří prostě přicházejí z těch organizací humanitárních, nejsou úplně nejlépe zařízeni a taky vlastně, když jsme viděli ty obrázky, tak na tom letišti vystupovali po zuby ozbrojení vojáci a člověk si říkal, jestli někdo v televizi nespletl ilustrační záběry, protože tam přece nedošlo k občanské válce, ale k živelní katastrofě, k zemětřesení. Nicméně ono je to tak, že těch nejchudších, těch nejpotřebnějších se vlastně ti, kteří pomáhají, bojí. Tak první, co tam pošlou, jsou vojáci, aby prostě tu pomoc, kterou jim budou rozdávat, ochránili, aby jim ten bochník chleba nebo tu láhev vody podáváme jednou rukou a tou druhou držíme prst na spoušti. Je to taková zvláštní pomoc. A je to dáno tím, že vlastně se těm zemím, které takto dopadnou, nepomáhalo před tím. Svět není solidární předem a potom ve chvíli, když se něco doopravdy takovéhoto stane, tak se mu potom pomáhá strašně těžko.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, je to pravda. Na druhou stranu je, nevím, možná je to naivní pohled, ale zarážející, že v té situaci tam vznikají pouliční gangy ozbrojené mačetami a že místo pomoci pohřbívání lidí, tak se tam drancuje třeba. Takže není divu, že ti humanitární pracovníci mají jisté obavy.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ne, ne, ne, to je naprosto přirozené. Ono také, když máme zprávy o tom, že se tam zřítilo vězení a 3 tisíce vlastně těch nejhorších gangsterů, kteří právě za takovéto počínání se do toho vězení předtím dostali, se pohybují v ulicích, tak to samozřejmě na klidu nepřidá, ale já mluvím o jiné věci. O tom, že té humanitární pomoci, kdyby předcházela před tím nějaká účinná pomoc rozvojová, tak by prostě i ta infrastruktura byla lepší, i ten stav, do kterého přicházíme pomáhat, by nebyl tak zoufalý.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Poučná je ta situace minimálně ve dvou věcech, jednak jak důležité jsou nevládní organizace, které dokázaly zareagovat velmi rychle, a potom Haiti je teď učebnicový příklad toho, jak vypadá dokonalá anarchie, nemyslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, určitě ano, pokud jde o ty nevládní organizace, tak ty jsou proto lepší, protože v nich pracují lidé, kterým, kteří na prvním místě mají ty oběti, to, co říkám, není úplně paradox, ono je to totiž tak, že většina té oficiální rozvojové pomoci sleduje vždy nějaké politické cíle, anebo minimálně sleduje zájmy těch, kteří pomáhají. Kolem rozvojové pomoci samozřejmě je velký byznys, jde o to, kdo dostane zakázku na pytle na mrtvoly, anebo na stany, anebo na pitnou vodu, protože to se platí z veřejných prostředků a na tom se prostě vydělává. Tak to je. Ti, kterým se pomáhá, ti hrají vlastně v té pomoci, v té pomocné operaci spíše takovou okrajovou vedlejší roli, i když vlastně by měli být na místě prvním. Oni jsou na místě prvním pro ty, kterým skutečně jde o ty humanitní ideály a to jsou lidé, kteří jsou v těch nezávislých nadacích. Pokud jde o státy, tam je to horší, proto také vidíme, jak vlastně všechno dlouho trvá, jak vlastně se nejsme schopni držet takového toho známého přísloví, že kdo pomáhá rychle, pomáhá dvakrát. S tím máme doopravdy problém.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Českého rozhlasu 2 Praha Jak to vidí Ivan Hoffman. Téma číslo dvě, zaznamenali jsme spor politiků o to, jak bojovat s korupcí. Copak je to tak těžké najít tu cestu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, ono to, ono je to těžké. Já mám někdy pocit, když člověk ty politiky sleduje a teď na ně budu výjimečně přísný, že jim jde o to, jak bojovat proti korupci tím způsobem, aby prostě přece jenom nějaká ta korupce zůstala, spíše tak jenom zlehka, a to z toho důvodu, že kdyby se skutečně odstranila u nás z toho systému provázané politiky s byznysem, ale i s různými nepravostmi, úplně korupce dokonale, tak by se ten systém úplně zřítil. Já, když o něčem politici pochybují, jestli by to fungovalo, tak skoro mám pocit, že právě jenom o to bych nějak stál. Jestli oni něco navrhují, tak jim už rovnou předem nevěřím, že by to pomohlo, protože to za prvé mohli udělat už dávno a za druhé proč by to navrhovali. Ono korupce, to je vlastně pokušení obejít nějaké principy, nějaká pravidla hry, usnadnit si cestu a docílit něčeho, nějakého vlivu a nejlépe i peněz rychleji než ostatní, nefér, jo, to je prostě, takhle je potřeba korupci formulovat. No, a tomuto pokušení jsou u nás politici vystaveni doopravdy bez ohledu na stranickou příslušnost. A když někdo z nich prostě překazí nějaké opatření, které by mohlo proti korupci fungovat, tak on je vlastně užitečný všem ostatním. Všichni mu v tichu poděkují, protože tím pádem je naděje, že ten systém bude fungovat dál, jo, že podnikatelé dostanou zakázky, za to dají prostě vlivným lobbyistům a přes ně politickým stranám různé desátky, různé podíly, ti z toho potom budou financovat svoje kampaně šikovně, anebo odvděčí se někomu někde něčím a tím pádem se déle udrží u moci, vydělají na tom, prostě ten systém je všude na světě a ve všech systémech podobný, teď jde o to, do jaké míry se prostě to, ta hrozba té korupce a její rozsah zmenší. No, a teď by se nejlépe zmenšil přesně tím, co by podle Mirka Topolánka, jak to řekl v minulém týdnu, bylo příliš represivní. To znamená, zavedení korunního svědka nebo agenta provokatéra, to jsou dvě věci, které by pomohly. Ve chvíli, když někdo je nachytán u nějaké velké korupce, kde už nejde o tisíce, není to pouliční zloděj, ale jde o miliardy a jsou v tom namočeni lidé z nejvyšších pater politiky a dostane nabídku, že když všechno na ně prostě řekne, zaplatí to, co vydělal, tak že bude beztrestný, tak najednou bychom tady měli lidi, kteří by začali nahlas hovořit o těch největších kauzách a najednou by se ušetřilo, najednou by prostě nechybělo tolik peněz ve veřejném rozpočtu, jenom já mám takovou obavu, že tohle to přesně politici nechtějí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Totéž, co Mirek Topolánek tedy, že ten návrh vlády je příliš represivní, říká i ministr obrany Martin Barták. On chce vypracovat vlastní postupy, jak v armádě zabránit korupci. Proč, je tam jiná?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já nevím, ona je tam stále stejná odjakživa, protože tam jsou veřejné zakázky, jo. To je stále stejné. Ve chvíli, kdy by prostě se jednalo o nějakou soukromou firmu, tak tam pochopitelně se peníze rozdělují jinak, protože je potřeba předkládat účty akcionářům. Ti chtějí vědět, jak se peníze rozdělují, kam šly a na co a jestli přinesou nějaký zisk. A ve chvíli, když jde o veřejné peníze, tak máme prostě partu lidí, kteří jsou obdařeni imunitou, díky které jim nehrozí, že by za případné pochybení, ať už proto, že jsou nešikovní, anebo proto, že jsou to, teď hledám rychle nějaký takový neurážlivý výraz, kterým bych je urazil. Tak to znamená, ať už to myslí teda dobře a jsou nešikovní, anebo ať už to myslí špatně, tak jim nic nehrozí. No, a tedy se prostě samozřejmě o těch veřejných penězích, protože z cizího krev neteče, rozhoduje velice snadno a taky to podle toho vypadá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme k dalšímu tématu, v minulém týdnu jsme mohli sledovat soudní proces s Dělnickou stranou, kterou chce stát nechat rozpustit. Jak to na tebe, Ivane, působilo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Mně se nejvíc líbilo, že jak se o těch lídrech Dělnické strany vyjádřil bývalý stranický kolega, bývalý předseda republikánů Miloslav Sládek. On říká, to jsou lidi, kteří byli u mě ve straně a říkal něco v tom smyslu, že to byli vždycky, už tenkrát, rasisté, antisemité a nacisté. Jo, tak to je strašně pěkné, protože oni určitě nejsou souzeni za to, že by hájili zájmy dělníků. Je zajímavé si všimnout, že u toho procesu na toto téma vlastně na zájmy dělníků skoro vůbec nepřišla řeč. Spíše se hovoří o tom, do jaké míry jsou propojeni s lidmi, kteří se chovají agresivně v ulicích, něco rozbíjejí, něco nehezkého pokřikují a tak dále. Čili existuje-li nějaká pochybnost o smyslu tohoto procesu, tak určitě nejde o to, že by zrušením této strany byla ohrožena demokracie. To, myslím, je spíše naopak. Demokracie je ohrožováno extremisty, extrémními ideologiemi, no, a ta otázka spíše teda stojí, zda zrušení Dělnické strany tuto neposílí, zda tu pro ni není reklama. Můžeme si všimnout, že mnoho lidí argumentuje, že vlastně tohle to je kontraproduktivní proces, protože to, oč jde lidem z této strany, je, aby se dostali do médií, aby se o nich mluvilo, aby měli publicitu, a tak dál. Já ale s tímto názorem příliš nesouhlasím, já mám pocit, že horší by bylo jim ustupovat. Druhý argument potom, který vlastně tu stranu jistým způsobem hájí, anebo dává jí právo na existenci, je, že se říká, že vlastně oni upozorňují na problémy, které zde objektivně jsou a které všechny vlády polistopadové, které tady jsou už pomalu dvacet let, neřeší. To znamená, že vlastně pro ně zde vznikla přirozená živná půda a nikdo prostě ty jejich názory by říkat měl. Na to ale já mám takovou vlastně pro sebe odpověď, že to, že existuje nějaký objektivní problém, ještě neznamená, že existuje důvod ho řešit špatně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, ale ještě se vrátím k tomu, co už jsi naznačil. Pokud soud skutečně rozhodne o zrušení této strany, co to přinese reálně.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, pokud ji zruší, tak to bude, myslím, znamenat vážnou ránu pro tuto organizaci, pro tyto politiky, protože extremismus pokaždé přitahuje lidi, kteří jsou sice agresivní, ale z druhé strany zbabělí. Ve chvíli, když uvidí, že prostě si to stát nenechá líbit, tak já nepředpokládám, že jejich popularita vzroste, ale naopak. Mnoho lidí se bude bát k nim hlásit a jejich vliv by to mělo naopak podle mě zmenšit. Ale to je můj předpoklad.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí Ivan Hoffman. Vracíme se k tomu, co přinesl minulý týden. Dozvěděli jsme se statistiku o nezaměstnanosti, ta činila v prosinci 9,2 procenta práceschopných, v absolutním počtu 539 136 lidí. Prý ale je růst nezaměstnaných ke konci roku obvyklý, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je, podstatné je spíše meziroční srovnání, které nám říká, že před rokem těch nezaměstnaných bylo o tři procenta méně a tři procenta, to je teda doopravdy hodně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je varující také ten stoupající počet absolventů vysokých škol, kteří marně hledají uplatnění.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano, protože my když sledujeme tu nezaměstnanost a v souvislosti s tím neustále skloňujeme slovo krize, tak jsou takové dva hlavní důvody toho propouštění. Jeden je, že firmám ubývají zakázky, a to je takový objektivní důvod, to je každému z nás asi jasné, že když prostě není zakázka, tak není proč vyrábět zbytečně na sklad a tím pádem není potřeba tolik lidí. Ale pak je druhý důvod, a to, že vlastně to, že všichni hovoříme neustále o krizi a ta krize prostě je na předních stránkách novin, tak umožňuje lidem ve firmách, které případně i mají zakázky a mají stejně jako předtím, aby prostě s odvoláním na krizi, aby tu krizi využili jako záminku, propustili lidi a docílili stejného zisku s méně lidmi určitou racionalizací práce. To znamená, aby ještě více prostě ty svoje zaměstnance přinutili k větší efektivitě a k většímu výkonu. To znamená, tam není důvodem toho propouštění obava, ale snaha o vyšší zisk. Což je prostě u toho zaměstnavatele také legitimní, ale to nás prostě musí přivést k takové úvaze, jestli do budoucna je vůbec naděje, že pomine krize a že znovu lidé začnou zaměstnávat, dejme tomu, střední manažerské kádry, jo, když prostě už zjistili, že mají celý jeden mezistupeň draze placených zaměstnanců, které už nepotřebují, jo, anebo jestli budou více zaměstnávat lidi, když neustále se všechno lépe mechanizuje, lépe organizuje a už je nebudou potřebovat. Na to jsme v minulosti vždycky slýchali od liberálních ekonomů na tuto otázku takovou odpověď, že sice některá místa zaniknou, ale jiná místa vzniknou, vytvoří se, vznikne poptávka po úplně jiných pracech, o kterých ještě dneska my nevíme. Ale pomalu by někdo měl říct, o jaká místa jde, co má vlastně na mysli, protože také se může stát, že jednoduše pro všechny ty absolventy, kteří přicházejí na ten trh, který je nasycený, místo doopravdy nebude, protože už je nikdo nebude potřebovat, protože všechna místa se pokusí si udržet za každou cenu, i za cenu prostě vyššího výkonu za nižší mzdu. Ti, kteří už na nich jsou, kteří už je obsadili a jednoduše nebude potřeba tolik lidí. V některých zemích se to řeší tím, že se zkracuje pracovní týden, anebo přijímají se různá jiná opatření, podporuje se volunteering - dobrovolnictví. Prostě hledá se na to nějaké řešení. Já mám pocit, že u nás jsme stále v tom stádiu toho raného kapitalismu, kdy prostě se na tyto lidi a na tyto problémy nebere příliš ohled a myslím si, že si to teda odskáčeme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Článek v Aktuálně.cz poukazuje na určité paradoxy té krize, v souvislosti s tím, že za posledního půl roku nejméně vzrostla nezaměstnanost v Ostravě a třeba Ústecko už se dostalo na roveň Plzeňska nebo Českobudějovicka, zkrátka už tam ta situace není tak špatná, jak bývala. Máš pro to nějaké vysvětlení?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná, že už je tam tak špatně, že už nemůže být hůř.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká Ivan Hoffman. Pojďme tedy do zahraničí. Tady bychom našli zajímavá témata. Mohu odcitovat, jako odvážné, pozitivní správné, hodnotí internetová veřejnost i odborníci postoj firmy Google, která odmítá nadále čínskou cenzuru i za cenu, že by musela z Číny odejít. Jak to tedy vidí Ivan Hoffman.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, všichni mají tendenci Google pochválit, nicméně mám pocit, že jsou všichni i trochu opatrní, protože nikdo nechce být naivní a nechce se nakonec zesměšnit a všichni musíme trochu počkat ještě, jak to nakonec celé dopadne, protože společnosti jako tato, které podnikají v Číně, znají to prostředí od samého začátku. A vědí o tom, jaké jsou čínské zákony, vědí o tom, že tam ta cenzura je a přesto tam vlastně do toho prostředí přicházejí a ten důvod, proč tam přicházejí, samozřejmě může být takový ten altruistický, že chtějí docílit lepšího šíření informací a importovat demokracii. Ale já si myslím, že ten hlavní důvod, proč tam přicházejí, jsou peníze, chtějí na tom trhu vydělat a některá ta omezení prostě jsou pro ně přijatelnou, přijatelným důvodem, proč to nějak strpí, protože chtějí vydělat. No, ale já si myslím, že ty důvody, proč najednou toto prohlášení přichází, můžou být buďto marketingové, reklamní, Google, abychom je chválili, jak bychom o nich hezky mluvili. Nebo můžou vidět, že ten byznys přece jenom se jim tam nedaří tak, jak by si přáli a možná hledají nějakou ústupovou strategii, jak ten trh opustit. Anebo ještě to bude nějak jinak, chtějí prostě vysmlouvat nějaké podmínky a nakonec ten svůj ostrý postoj výměnou za něco změkčí, to může být prostě všelijak a tady, než je začneme ve velkém chválit, jak jim záleží na lidských právech, tak bychom měli chvíli počkat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale zatím to má, Ivane, za následek jenom to, že vzrostly akcie konkurenčního vyhledávače, který by tedy po případném odchodu Google.cn ovládl tamní trh.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně to mě napadlo, vlastně v prvním komentáři jsem napsal, že bude potřeba se podívat nejprve ne na veřejné mínění, ale na chování akcií a to je určitě nepříjemné. My, mě ještě napadá jedna věc v této souvislosti, a to, že Čína, když se na ni díváme z dálky, tak ona není jenom nevstřícná k lidským právům, na což teď zareagoval Google, ale ona je také doopravdy kulturně jiná. Ono se to vlivem globalizace stírá, ty rozdíly se stírají, dochází možná k takové na první pohled amerikanizaci Číny, ale kdesi pod povrchem ta Čína je doopravdy jiná a na tom vpádu té západní civilizace, na vpádu té amerikanizace mnoha lidem mnoho věcí vadí. A tak, když oni vlastně hovoří o bezpečném internetu, tak není tam jediným problémem právě ta snaha vidět lidem do soukromí a dozvědět se, o čem si píší a nějak je špiclovat, ale je tam taky prostě zřejmě určitá nechuť k pornografii, která je prostě zaplevelenou, internet je zaplevelen prostě tímto nešvarem a to těm Číňanům může být z duše nepříjemné a snaží se teda vlastně hodně stránek blokovat i z nějakých mravních, anebo jiných důvodů, anebo jiných kulturních důvodů, jo. A tohle to, tohle to bych nesměšoval s tou svobodou slova, která je tam ohrožena, je to prostě složitější problém a já si nejsem úplně jist, jestli těm Číňanům už úplně rozumíme. Spíš si myslím, že jim nerozumíme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Poslední téma pro Ivana Hoffmana pro dnešek v pořadu Jak to vidí, sport je v Česku prý podfinancovaný. Generální ředitel společnosti Sazka ale odmítá jakoukoliv odpovědnost a jsou tedy odpovědní akcionáři, kteří se spokojili s tím, že většina z více než miliardy ročně tedy z těch prostředků, které jdou sportovním svazům, je na splácení Sazka Arény?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já mám pocit, že ti akcionáři vůči šéfovi Sazky, panu Hušákovi, jsou asi v podobném postavení, jako je celá společnost vůči té firmě Sazka. A to totiž, že on je tam skutečně zřejmě tak silnou osobou, tak silným pánem, že vlastně věci jsou tak, jak řekne on. Což je z jedné strany asi normální, protože je to schopný manažer a ta firma prostě vydělává velké peníze. Dokud se daří, dokud nikdo nic nekritizuje, tak jsou všichni rádi a spokojí se svými odměnami a moc do toho nemluví. Ve chvíli ale, když prostě si začnou ve velkém stěžovat sportovní svazy a teď především se to dostane do médií, která o tom začnou ze široka psát, že vlastně těch peněz pro český sport je málo a že Sazka má exkluzivní postavení právě proto, aby podporovala český sport, tak je to vlastně celé nějaké divné a něco by se s tím mělo dělat. Tak najednou prostě vidíme tu, že ta struktura je vysloveně absurdní, jo, prostě plat vrcholového manažera, ten by měl být prostě samozřejmě veřejně znám, navíc když vlastně existuje v té firmě nějaký státní zájem. No, a my doopravdy nevíme, kolik vydělává. Ale mně na tom přijde ještě jedna věc zvláštní, a to je celý ten princip, kdy my souhlasíme s tím, že existuje hazard a to, teď už nemluvíme jenom o Sazce, ale o všech ostatních loterijních společnostech a terminálech a hracích automatech a bereme to tak, že vlastně to vždycky bylo, že ten sklon k hazardu je v každém člověku a vlastně se tomu stejně nedá zabránit, tak když už se tomu nedá zabránit, tak na tom aspoň vydělejme nějaké peníze a ty potom dáme na nějakou dobrou věc. Ta myšlenka je podle mě v zásadě špatná. Ve chvíli, když vezmeme peníze za něco, co ale přitom považujeme za nepravost, anebo za špatnost, tak jsme vlastně spoluviníci, spolu se na tom podílíme, máme na tom prostě i my nějakou odpovědnost. Vlastně normální by bylo, když něco je špatné, tak udělat všechno pro to, aby toho bylo co nejmíň, anebo aby to nebylo a ne na tom vydělávat. To znamená, mám pocit, že jsme v takovém jako farizejském postavení a že to prostě není dobře a že, abych to nějak zkrátil, že pan Hušák se nám může jenom smát.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministerstvo školství chce další miliardu do sportu přinést už v příštím roce z jiných zdrojů. Třeba i ze zdravotního pojištění, anebo by prý na sport mohla přispívat Česká televize, podobně jako přispívá na kinematografii. To jsou celkem zajímavé myšlenky, ne.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Jsou to čistější peníze v každém případě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak tak to vidí náš dnešní host v pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman. Já jenom připomenu, že náš rozhovor si můžete poslechnout v repríze, pokud jste ho třeba neslyšeli celý, dnes po 23. Hodině. No, a můžete si ho i přečíst na internetu, adresa je www.rozhlas.cz/praha. Dnes jsme tedy naslouchali názorům komentátora Deníku Ivana Hoffmana. Zdravím do Zlína a přeji hezký den a úspěšný týden. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Podobně a závěrem ještě řeknu, že to doopravdy vidím dobře.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio