Jak to vidí Václav Cílek - 3.3.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkné dopoledne. Je 3. března. Začíná pořad Jak to vidí, dnes s geologem a také ředitelem Geologického ústavu Akademie věd Václavem Cílkem. Pěkný den.

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Zdraví i Daniela Brůhová. Jaká témata probereme například? Jakou knihu má Václav Cílek v batohu, protože on chodí jedině s batohem, možná se dostaneme i na sluneční elektrárny, také se podíváme možná na kru, která se odtrhla a pluje po oceánech. No a budeme mluvit i o dalších zajímavých tématech. Mě například, pane Cílku, zaujalo, když jsem si včera přečetla, že zemětřesení v Chile, které bylo o víkendu, pohnulo zemskou osou a zkrátilo den o 1 mikrosekundu. Člověk se raduje, vychází sluníčko, blíží se jaro a zase se nám ta noc prodlouží. Jak si tuhle zprávu přečíst?

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
No, mně se na tom líbějí dvě věci. Za prvé, že jsme schopný změřit zemětřesení, že vůbec jako jsme schopný změřit mikrosekundu. A poslední věc, že pokud jsme zásobovaný tímhle tím způsobem zpráv jako o světě,tak co rozumnýho můžeme vědět vlastně.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
No, právě, co rozumného můžeme vědět. To se dozvíme teď od vás. Když jsem zmiňovala to jarní sluníčko, které velmi nesměle na nás mrká, tak bychom mohli zůstat u solárních elektráren. Dívala jsem se na to téma a musím říci, že z něj moudrá nejsem. Možná je to tím, že jsem blondýna, jak jste mi tady naznačoval nebo že se málo vyznám. Ale snad nás do téhle problematiky více ponoříte. Já jsem se dočetla, že je to energie zelená, ale zároveň jako obyčejná domácnost, pokud spotřebováváme v průměru 250 kilowatt elektřiny měsíčně, tak na podporu těch solárních elektráren musím připlatit až 500 korun ročně. No, to je zvláštní. Já jsem myslela, že naopak budu platit méně.

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
No, teďka jste se dotkla několika věcí. První je vůbec jako energetika, pak je to ta ekologie, ta šetrnost k tomu prostředí a pak je to, kolik to stojí vlastně. A já vám taky můžu říct, že kdybych nechodil mezi energetiky do energetického klubu a nesledoval to a nebavil se s nima, takže vlastně na základě toho, co si přečtu v novinách, že se v té věci těžko orientuju. Ale představte si situaci, že je doopravdy zapotřebí, protože jsou tady emise, že jo, je tady to globální oteplování, na které chvíli věříme a chvíli nevěříme. Takže, musíme nějakým způsobem najít nové, náhradní zdroje energie. Těch mnoho není, že jo, to je jaderná energetika zejména teda, pak je to vítr a pak jsou to nějaké prostě další, na vodě, nějakých pár desetin procenta můžeme nahnat, ale to je tak zhruba všecko. A tak jako takovej poslední velkej zdroj zbývá solární energie. Abychom vůbec nastartovali ten proces, aby se vůbec někdo toho chopil a začal se o to zajímat, tak stát musí garantovat, všechny státy Evropské unie garantují určitou výkupní cenu této energie. Tak je tak jako pětkrát, šestkrát, někdy až desetkrát vyšší, než kolik stojí ostatní typy energie. Takže z hlediska, ekonomové jako prskají, protože tohle to jako deformuje trh, jo. Představte si, kdybyste přišla do krámu a tam se prodávala ekologická houska, která by stála 60 korun, ale stát by prostě zaručoval, že ji prostě někdo vodkoupí, ale pochopitelně my bychom se všichni na tu housku museli složit. To ještě není tak jako hrozná záležitost. Teďka u nás je to nastaveno na těch 12 korun vlastně za jednotku energie. V okolních státech je to těch 6 až 7 korun. Ale protože v Německu, ale vlastně skoro všude okolo nás ty solární elektrárny začínají dělat problémy se sítí, tak oni je nechtějí prosazovat. Tím pádem investoři vlastně z celé Evropy mají jeden takový velký ostrůvek, na který se mohou vlastně vrhnout, a to je Česká republika, jsou to do značný míry zahraniční investoři. A teďka musíme jako rozlišovat několik věcí. Jako síť, hned se k tomu dostaneme, má určitou vlastně kapacitu jenom, takže regulace té sítě v současné době probíhá tak,že přenosová soustava už nebere další solární energii. A protože není ze zákona nástroj, jak rozlišovat mezi malými a velkými odběrateli,tak se šmahem zamítá všechno. Na Slovensku je to podobně. To je hrozně špatná situace. Já si vždycky uvědomuju situaci počítačových sítí v roce 1990. Tehdy ty sítě se nastartovaly hrozně rychle, protože tady byla velká komunita fandů do počítačů. Podobně velká komunita tady existuje lidí, který se tak jako napůl soukromě, napůl služebně, napůl ze zájmu prostě zabývají energetickou soběstačností, solární energetikou. A teďka tyhle ty lidi, který tady nutně potřebujeme, to celý podhoubí prostě rozházený po celý republice, tak najednou přestávají mít možnost dodávat ty svý přebytky energetický do sítě, protože ten rybník obsadili ty hodně vlastně velký ryby. Navíc z hlediska stability sítě, vono vlastně ty malí odběratelé dávají málo do sítě, za druhý ono je to většinou na střechách,takže půlka střechy špatně skloněná, protože ty domy jsou starší než solární energetika, že jo. Teďka vždycky přejde nějakej mráček. To znamená, vono jako velmi mnoho malých odběratelů na velké ploše de facto to nějakým způsobem vlastně homogenizuje. No a v čem chyba v zákoně? Chyba v zákoně není v té výkupní ceně, ta dovopravdy byla jako nezbytně nutná, aby se ten proces nastartoval, ale chyba je v tom, že zákon zaručuje, že po dobu dalších 20 let ta cena může klesat jen o 5 % ročně. Správně by bylo okolo 20 %, tam někde to prostě vidím, prostě mezi 10 až 20 %, aby ten stát vlastně mohl regulovat. A zároveň v tom posledním roce klesla cena těch solárních panelů o 40 %. Ona tak dlouhodobě klesala o 5, o 10 % ročně a najednou jsou v podstatě o polovinu lacinější. Takže, si představte, že máte tu housku za těch 60 korun, ale cena mouky klesla na polovinu vlastně a celý to garantuje stát. Teďka v okamžiku, kdy se tohle to propočítá ekonomicky, a jako říkám, že ekonomika je jenom jeden z aspektů, ale poměrně jako důležitej,tak zatím podle různých výpočtů to vypadá tak, že už jenom podle toho, co je nasmlouváno a co je ze zákona, tak příštích 20 let nás bude stát celá tahle ta solární soustava okolo 380 miliard korun. A teďka se docela jako zaražte, protože já jsem z toho taky zaraženej. Energetici říkají, a myslím, že mají pravdu, že se jedná v podstatě o ekonomický problém velikosti penzijní reformy.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže, solární energie, bioenergie náhle se stává úplně jiným nástrojem v ekonomice.

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Ano, je to jako špatný nastavení zákona. Je to, řekl bych, soustředěnej útok jako spekulantů, jo, který zároveň vytěsňujou prostě ty malý fandy. To znamená, zdá se, že se tady děje poměrně jako velká škoda.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A ještě navíc jedna drobnost, já jsem jenom laik. Když jedete tou krásnou, malebnou českou krajinou, tak třeba na Moravě jsou opravdu obrovské solární elektrárny, které hyzdí kusy krajiny. Nevím, co si o tom myslíte vy jako milovník české krajiny.

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Víte, já bych to vydržel, jo, protože oni se jednou prostě musí rozmontovat a odvézt, jo. To znamená, není to trvalý nebo doufejme, že to není trvalý. Jiná věc je, že to je na orný půdě. Ale pojďte se na to podívat ještě z dalšího důležitýho aspektu, kterej je stejně důležitej, a to je stabilita přenosové soustavy, to znamená ty dráty, transformátory a to všechno, co vede kolem nás. Energetici mají hrozně velký obavy z jevu, který nazývají neděle dopoledne. Jo, vysvitne to slunéčko, o kterém jste mluvila a začne to vlastně svítit. Je neděle dopoledne a odběr je v podstatě malej a teďka do toho vlastně najede obrovský výkon slunečních elektráren. Teďka jaký my máme takový ten mix tý energie. Představte si to třeba jako takový, já nevím, proužky. Velmi stabilní pruh jsou jaderné elektrárny, kdy zejména ty starší se nedají regulovat nebo velice málo. Vono to taky není jako rozumný, vona taková elektrárna je něco jako automobil, nejlíp vám to jede mezi 60 až 90 kilometry. V elektrárny nějaký ty otočky, nějakej ten výkon. A jakmile to jede na hodně malý výkony, tak je to nestabilní a ty velký výkony taky vlastně nejsou tak jako úplně v pořádku. To znamená, ty elektrárny jsou naštelovaný na určitej výkon. U jaderný energetiky, u těch starších typů elektráren, jichž je většina, vlastně všecky, tak téměř nemůžete regulovat, ale můžete vypnout jeden blok. Ale zase ten blok uvést do provozu je vlastně složitá věc. To znamená, na jadernou elektřinu je lepší nešahat, jsme rádi, že to jede a jede to hrozně lacino teda, musím říct.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A navíc drží tu stabilitu, o které vy mluvíte.

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
No, na tu stabilitu, vy potřebujete pružnou stabilitu totiž, jo. To znamená, já nevím, přijde bouřka nad Prahu a v tom okamžiku začnou lidi svítit, jo, protože je tma a najednou vám to vyskočí v podstatě skoro na velikost jednoho bloku v Temelíně. Nebo začne fotbalový utkání nebo skončí mistrovství světa v hokeji, jo, takže najednou máte obrovský vlastně výkyvy v síti, takže vy musíte tyhle ty výkyvy regulovat a ty můžete regulovat jenom kapacitou na tepelných elektrárnách, ať už na plynu nebo na uhlí. Tam můžete velmi rychle, během 20 minut nebo dokonce několika desítek vteřin u plynu najíždět nebo vlastně snižovat výkony. To znamená, i když tady bude hodně solárních elektráren, tak protože to sluníčko nesvítí furt, tak vy stejně k těm solárním elektrárnám musíte dostavit regulovatelnej nějakej zdroj, což jsou v podstatě jenom dneska tyhle ty uhelný. A teďka si představte, že tahle situace, že nemůžete hejbat s jadernou energetikou, teďka do toho stoupá podíl sluneční energie, vy, když začnete snižovat tu regulaci, tak vlastně ztrácíte kontrolu nad tou sítí, takže v tom okamžiku je nutný ten nadbytek té elektřiny vyvézt. A protože to je třeba ta neděle dopoledne nebo nějaké podobné jako vlastně období, tak vy tu energii vyvážíte hrozně lacino. A dokonce teda, to je taková ta úplně největší noční můra. To znamená za 12 korun energii vyrobíte a za 3 koruny ji vyvezete, jo. A podotýkám furt, že to je v rámci těch několika desítek miliard ročně, kolik tohle to stojí a situaci státu, který už teďka si půjčuje na penze. Jo, takže stát si jakoby půjčí na penze, penzisti zaplatí účet za elektřinu, ve které jsou rozpočítány tyto náklady a zisk odchází z části, neví se přesně, z jak velké části, ale pracuje se na tom, do zahraničí. Tahle ta situace je naštelovaná vlastně hrozně špatně a přitom, jak říkám, ta solární energetika je doopravdy něco, co potřebujeme jako další zdroj.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je naštelovaná špatně. Dala by se nějak přeregulovat, aby se zlepšila ta situace? Vy jste říkal, že to je na 20 let naplánováno.

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
To je na 20 let ze zákona a tam je ta pojistka těch 5 % a pokud vlastně se stát nedohodne s investory na nějakém vlastně vyrovnání, tak státu hrozí arbitráže za zmařenou investici prostě nebo za ušlej zisk. Jako doopravdy ta situace má jako velmi obtížný řešení. Jedno z těch řešení je prostě teďka okamžitě, pracuje se na tom, že jo, provést prostě revizi zákona a aspoň už změnit tu budoucnost, jinak prostě nám hrozí nebezpečí zavalení těma solárníma elektrárnama ze spekulačních důvodů. To znamená, jsou to dovoprady ty elekrárny, které tu síť destabilizují, zatímco ty malé zdroje naopak vytvářejí ty stabilní ostrovy a tu síť vlastně stabilizují. Je to tedy hodně otázka toho měřítka. No a představte si situace, která zatím jako nenastala, ale v Německu už ano a tam to bylo z větrných elektráren, že ty větrné elektrárny udělají tak velký přebytek elektřiny, že tu elektřinu musíte vyvízt a on jí nikdo nechce. Takže, jak to uděláte? Zaplatíte za to, aby si tu elektřinu vzal, protože tu síť nemůžete stabilizovat. Typicky se to dělá tak, že poprosíte Francouze, aby vypnuli jeden blok jaderné elektrárny. A když jim řeknete, je to na měsíc, tak voni řeknou, to je v pohodě, je to bezvadný, my si zatím uděláme údržbu. Ale nemůžete jim za dvě hodiny zavolat a říct, jako sorry, sluníčko zašlo, větrníky přestaly točit, pojďte ten blok zase znova nahodit, jo. To by s váma jako hodně rychle vyběhli. Takže, tím chci říct, že na samém začátku té solární energetiky byl skutečně jako dobrej nápad, dobrej impuls. Zákon se nepovedl, jako se nepovedlo, já nevím, jestli vůbec mám o tom mluvit, jako se nepovedlo víc zákonů. Já to řeknu, aby bylo vlastně jasný, oč se jedná, teďka přemejšlím, jak to mám říct diplomaticky. Když vznikala zpráva Pačesovy komise, tak různé firmy byly žádány, aby podaly vlastně expertizu situace. Profesionální firma má většinou dost dobrý analytiky a dobrý zdroje a protože má určitý postavení na trhu a rozumí situaci, tak se zeptá v podstatě automaticky, jaké je zadání. To znamená, k jakým cílům má ta zpráva dojít, jaký aspekty má zdůraznit. V okamžiku, kdy vy jim řeknete, že vás zajímá reálná situace, tak oni pokejvají hlavou, zeptají se: Vopravdu vás zajímá reálná situace? Nechají si to ještě jednou zopakovat. Když vy řeknete ano, tak vám udělají zprávu, která odráží reálnou situaci. Ale já, neumím to odhadnout, ale já si myslím, že zhruba nyní dvě třetiny zpráv, které dostává vláda, je to můj odhad, možná se pletu, jsou dělaný s určitým zadáním. To znamená ti lidé, kteří rozhodují vlastně o situaci v nějakém oboru, ať už je to zdravotnictví nebo ty penze nebo ekonomika nebo ta energetika, tak se vlastně pohybují ve velké nejistotě a ve velké neobjektivitě, neznají správný stav situace. A zároveň ta společnost je jako polarizovaná. To znamená, my dneska bereme jako normální, že zastáváme určitý stanovisko a naopak je nenormální prostě podat, řekl bych, jako objektivní zprávu se všema nejistotama vlastně, který jsou. Takže, prostě došlo holt k té pětiprocentní pojistce, ke který dojít vlastně nemělo a to celý vrhá naši ekonomiku, ale taky vlastně důvěru lidí v ty obnovitelný zdroje energie do prostě úplně jinejch měřítek.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak mluvíte o pětiprocentní pojistce, která se týká těch solárních elektráren.

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Ano, to znamená, že v příštím roce stát vykoupí tu elektřinu za cenu současnýho roku minus 5 % a tak to půjde vlastně dál a dál.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Z té zprávy vyšla nejlépe jaderná energie, jak jsem to četla.

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Já jsem zastánce jaderné energetiky a zase energetici říkají, že pokud nás to bude stát, dejme tomu, 400 až 600 miliard, že za tuto částku by šlo postavit nebo dostavit dvě jaderné elektrárny, které by byly schopny pokrýt zhruba 20 až 30 %, možná míň prostě energetický spotřeby a že bychom měli vystaráno zase na 20, 30 let dopředu. Ale elektrárny jaderný nakonec stojejí vždycky mnohem víc, než se uvádí. Takže, je to taky jako nejistá věc.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekněte, proč jste zastáncem jaderné energie?

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Já jsem jím v podstatě skoro jako odjakživa, protože jaderná energetika mi vadí mnohem míň než oxid uhličitý a než vlastně taková ta celá věc jako, že musíte někde vytěžit obrovský množství uhlí. Jen si to jako představte, pak to někam dovízt, pak jako vlastně to spálíte, uděláte CO2, odeje vám hrozně velký množství energie ve formě odpadního tepla, protože ta kogenerace, ta společná výroba tepla a elektřiny ještě neběží prostě takovým způsobem, jako by měla.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
No a ty ekologické zdroje? Nepřipadají vám příliš experimentální zatím?

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Ale já se vám to snažím vysvětlit. Ekologický zdroj, ano, solární energetika je jako bezvadná. Pravděpodobně nikdy nepokreje víc jak 6 %, možná 8 nebo 10 % naší energetické spotřeby, jo. Takže, vypneme teďka tady v rozhlase z 10 žárovek 9, jo a pojedeme na solární energetiku, když zajde sluníčko, tak budeme držet černou hodinku. Jako třeba nám to vadit nebude, ale v továrnách už to vadit bude. A je tady dovopravdy to, že jak ten zdroj funguje jenom občas, tak ho musíte jistit stejně nakonec těma tepelnejma elektrárnama.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Václav Cílek, klimatolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd v Jak to vidí. Tento pořad najdete také na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Společnost vám dělá Český rozhlas 2 - Praha. Decoupling, to je slovo, které přinesl Václav Cílek k mikrofonu. Měl by nám ho vysvětlit. Je to něco jako rozdělení, rozvedení, rozvod přímo?

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
To couple, to je pár, že jo. Takže, je to odpárování nebo většinou se to překládá jako přerušení vazby. Ale bohužel ono je to dost ošklivý slovo, se z toho stává v podstatě termín. Před ekonomickou krizí jsme věřili na globalizaci, to znamená na slučování věcí. Jako už staří Řekově věděli, že každá věc má fázi slučování, to je ten eros, kterej vlastně vytváří ty druhy, sloučeniny, hvězdnou soustavu a tak dále. Pak ten systém dojde do určitýho vrcholu a nastoupí svár, neboli chaos a teďka jako vymírají druhy, rozpadají se společnosti a je to součást v podstatě jako přirozenýho cyklu. Slovo decoupling bylo původně používaný spíš ne moc často v ekonomice, myslím, že někdy už od 70. let a většinou znamenalo to,že když máte firmu, která něco vyrábí a pak má třeba nějaký odbytový oddělení, nějakou přebujelou administrativu, tak se od toho odpojí, aby zůstalo to zdravý jádro. Potom pozdějc se toho výrazu decoupling začalo používat pro oddělení americké a čínské ekonomiky. Jako, že ten základní pár ekonomickej je ta Čína vlastně a Amerika. My si to uvědomíme vlastně hrozně jednoduše, že jo. Kdysi jsme tak jako nedávno, mnozí ještě dodnes jako jsme věřili na to, že je dobrý stavět ty továrny, že jo, třeba ty textilky nebo továrny na hračky prostě v nějakých těch dalších státech, že tím získáme tu lacinější sílu a že to je ekonomicky hrozně výhodný. Pak se ukázalo, Američani zjistili najednou, že jim během několika let přestal téměř existovat průmysl hračkářskej. Teďka voni tomu nevěřili, protože jak by nějaký vesničani, který sedějí támhle na břehu čínskýho moře, že jo, mohli dělat hračky, který se budou líbit americkým děvčátkům a chlapečkům a Číňani to dokázali. Pak přišli na řadu textilky. A tady se nejedná jenom vo tu tupou výrobu toho lacinýho zboží, ale o neustále zlepšovanou, inovovanou výrobu, často s dobrým designem. No a další taková, jo, takže v tý určitý fázi my jsme z toho měli jako výhody, jako když se dá pár dohromady a voba žijou nějakým způsobem harmonicky, že jo. A pak třeba jeden má větší moc nebo a tak dále a ten druhej najednou z toho vztahu chce vycouvat a vono to vlastně najednou nejde, že jo. No a teďka já, když si to představím, jak to může dopadnout s automobilkama. Stejně jako s textilkama. Zatím vyvážíme, že jo, ty automobily do tý Číny, jsme hrozně nadšený. Ty automobily ale vlastně spotřebovávají tu ropu, který je celkově nedostatek, takže bychom měli naříkat a plakat, že jo, z dlouhodobého hlediska. A ještě z toho dlouhodobějšího hlediska pochopitelně ty Číňani se naučejí dělat stejně dobrý auta, jaký si přeje většina západní civilizace. A tehdy bychom byli rádi, kdyby došlo prostě z toho outsourcingu k tomu decouplingu. A ono to má celou řadu takovejch jako problémů, protože když něčemu věříte, tak jako máte určitou sílu, máte vnitřní jako koherenci nebo takovou jako, nevím, jak to mám říct. Takže, když věříte na liberalizaci nebo globalizaci nebo prostě volnej trh nebo tržní svobody, tak to přece jenom nese vlastně určitej etos. A teďka zejména na tom Západě se čím dál víc používá to slovo decoupling, to znamená najít způsoby, jak zamezit tý globalizaci, jak jí přerušit. Ale tím vlastně myšlenkově jakoby podkopáváte sami sebe. A mně to přijde, když bylo takový to stádium reálnýho socialismu, že už vlastně se na ty myšlenky vůbec jako nevěřily a nějak se prostě čekalo v takovým jemně zahnívajícím rybníku na nějakou změnu, že vlastně ten kapitalismus se posouvá o těch 30 let prostě vejš a o evoluční otočku dál do stádia reálnýho kapitalismu, kdy hledám způsoby, jak se rozejít s těma myšlenkama, který nás nesly a teď už nás jako nesenou. A vlastně je to takový jako prázdný a divný a všichni to nějakým způsobem takhle pociťujeme.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to pociťuje Václav Cílek. Než se s ním rozloučíme, tak já jsem slibovala, že si zalovíte ve svém batohu a vytáhnete knihu, která má nádherný zelený přebal. Dnes si povídáme s posluchači o tom, co čtou a jak rádi čtou. Co čte Václav Cílek?

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Je to knížka Mariána Paly. Já jenom takhle to volně přejdu. Jmenuje se Bill, jako Buffalo Bill teda, ale byl s tvrdým Y. A je to kniha, která se nehodí ani pro děti, ani pro dospělý a je psaná nádherným jazykem. Tady je třeba takový úryvek, jak ti dva hrdinové u rybníka narazili na hasiče: "Měříte hloubku, zeptal se Bumbín hasičů. Kdepak, hledáme mrtvolu učitele, odpověděli hasiči a opět ponořili naběráky do rybníku. A nemohli byste zároveň změřit i hloubku? Zeptal se Bill. Mohli, ale nemusíme, řekli hasiči." A takhle se to jako chvílí odehrává a oni jako diskutují ti hrdinové, jak vypadají opravdové prázdniny: "Budou taky prázdniny, nejenom knížky, že jo. No, musíme zajít na maliny, nechat se uštknout od zmije, štípnout od vosy a taky se musíme zamilovat do nějaké učitelky, řekl Bumbín. A opéct si špekáčky. A co kdybychom z toho něco vynechali? To prostě nejde, to by nebyly prázdniny." Tak přemejšlejí, kdo se nechá uštknout vod zmije a kdo se zamiluje prostě do tý učitelky. A nakonec, protože ten příběh vypráví se ve škole, že jo, tak jeden z těch žáků se ptá paní učitelky na konec: "p´Paní učitelko, proč se ten učitel utopil?" A paní učitelka řekla: "Možná měl malý plat." A pohladila toho studenta po hlavě a tomu vypadl další vlas. Tak to je Marian Palla.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Bill a Nebyl s tvrdým Y Marian Palla. Zalistoval knihou velmi zajímavou Václav Cílek, ředitel Geologického ústavu Akademie věd. Chystáte se někam na cesty mimochodem? Já vím, že rád se procházíte nejen českou krajinou.

Václav CÍLEK, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
O cestách, které člověk plánuje nebo jsou spadnutí, se možná nemusí mluvit. Ale chystám se za chvíli na cestu na Suchdol a to taky může být dobrodružné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
No, určitě. Václav Cílek. Děkuji, přeji krásný den. Vy posloucháte Hosta do domu. Příjemný poslech přeje Daniela Brůhová.