Jak to vidí Tomáš Halík - 24.3.

24. březen 2010

Středečním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a prezident České křesťanské akademie Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D. ...


Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u poslechu dopoledního Hosta do domu, který si můžete na vaší frekvenci, nebo také na Internetu naladit každý všední den od půl deváté do pravého poledne. Řekla bych, že ten ranní ruch a shon už ustal, prolistovali jsme novinami, nebo zaregistrovali alespoň titulky těch hlavních zpráv. A tak bych navrhla, že bychom si mohli dopřát trochu času na aktuální zamyšlení nad událostmi kolem nás, a to s hostem pořadu Jak to vidí, kterým je dnes profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie. Dobrý den, vítejte.

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tématem dnešního dne na Praze je čistota v ulicích, aneb velký jarní úklid. A tímto tématem bychom rádi také začali. My se posluchačů budeme ptát a ptali jsme se už také. A já tuto otázku položím i panu profesorovi, jak vy jste spokojen s úklidem v ulicích? Neptám se náhodně, protože vím, že bydlíte v centru staré Prahy a dokonce bych řekla, že to vůbec nemáte snadné.

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To je opravdu tak. Já si myslím, že úklid ulice, čistota ulicí je vizitkou města a vizitkou společnosti. Když přijedete do starého Jeruzaléma, tak ať jsou vaše politické, nebo náboženské preference jakékoliv, tak okamžitě poznáte, kde bydlí Izraelci a kde bydlí Arabové, a že jsou to vlastně dvě kultury, které mají úplně rozdílný vztah k životnímu prostředí, rozdílnou estetiku, samozřejmě i arabské bazary se svými kočkami a tak dále jsou přinejmenším pro turisty velice zajímavé, ale žít bych tam asi neuměl. A když bychom šli blíž, tak bohužel stále je velký rozdíl mezi vesnicemi v Rakousku a Německu a některými vesnicemi a v našem pohraničí. Když jste se ptala na Prahu, tak skutečně život v historickém centru, a tam já žiju už 20 let, se stává téměř hrdinstvím a mučednictvím. Já to považuji za úkol, aby tam lidé přes to všechno zůstali, protože jestli věci budou pokračovat tak, jak pokračují, tak z toho může být takový ten downtown amerických měst, kde prostě jsou jenom kanceláře a večer jsou ty ulice vylidněné a jsou prostorem pro zločin, drogy a turisty, kteří už toho začínají mít dost, protože se jeden krámek za druhým ruší. Já jako člověk, který nemá auto, mám prostě problém si tam nakoupit věci k jídlu. A otvírá se jeden bar za druhým, z kterého do tří hodin do rána se rozléhají jednak ty hrací automaty a potom křik opilců. Je tam ten příšerný podnik Karlovy lázně, z kterého kilometry daleko prostě celou noc zaznívá hudba a hodinu po hodině vycházejí prostě zástupy zdrogované mládeže. Jsou tam ulice, které jsou plné, tedy s odpuštěním, kaluží moči, protože téměř nenajdete veřejný záchodek, a kde tedy také pejskaři zanechávají své stopy. Já chápu, že starý opuštěný člověk třeba potřebuje svého pejska, ale myslím si, že prostě Praha je přepejskovaná a že ten život psů tedy ve velkoměstě je opravdu psí život a především tedy nás nepejskařů je už to taky psí život, protože musíme procházet tím slalomem psích pozůstatků. A tak bych mnoha lidem, kteří tak jaksi věnují tolik péče těm svým pejskům, spíš doporučil, aby si rozmysleli, jestli nemají ten citový potenciál věnovat spíše lidem a jestli pro ty psy není hezčí prostředí někde na venkově. A takových věcí je prostě celá řada. Takže v Praze večer spíš tedy potkáte bezhlavého rytíře než policistu na obchůzce, a to jedno s druhým tedy jsou věci neblahé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem existuje také průzkum Asociace českých cestovních kanceláří a agentur a podle něj Praha i další metropole samozřejmě, protože je to celosvětový trend, úbytek turistů, ale i naše metropole zaznamenala pokles zahraničních hostů a ti si stěžují zejména na nepoctivé taxikáře, na směnárny, kapsáře a i také na chybějící, nebo na nedostatek vhodné infrastruktury pro turisty nejenom v Praze, ale i v mimo pražských regionech.

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Vůbec se nedivím. Kdyby pánové z pražského magistrátu, kteří jsou proslaveni různými věcmi, se raději prošli třeba tou ulicí mezi Karlovými lázněmi a Karlovým mostem, kudy procházejí stovky a v sezóně tisíce turistů, tak by viděli prostě, že je to příšerná ulice. Za těch 20 let je pořád příšerná a na jedné straně se téměř nedá projít, na druhé straně jeden vedle druhého ty strašné nevkusné krámky s těmi ruskými Bábuškami a čepicemi sovětské armády. To si myslím, myslím teda na Pána Ježíše, který vypráskal bičem ty penězoměnce z chrámu, a občas mám takovou chuť ho napodobit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, vy byste tu situaci mohl porovnat i s řadou dalších měst, protože vy hodně jezdíte, hodně cestujete. Mimochodem, pokud se nepletu, předevčírem jste se vrátil z Oxfordu. A jak jste mi napsal v emailu, z nejkrásnějšího města. Čím vás toto město tak okouzlilo?

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Tak já jsem bytostně člověk univerzity a Oxford a Cambridge jsou moje Mekka a Medina...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To věřím.

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
...to jsou moje poutní místa. Já jsem tam nějakou dobu působil, přednášel, takže jsem nasál podstatně tu atmosféru, mám tam řadu přátel a cítím se tam úžasně. Tentokrát ten pobyt v Oxfordu je poměrně krátký. Já jsem se účastnil jedné velmi zajímavé konference, která tam shromáždila lidi z 33 zemí ze 4 kontinentů a týkala se, měla název Obnovit katolické sociální svědomí. A byli tam lidé z akademického světa, ale i představitelé církví, někteří politici. Byli tam lidé z různých i náboženských a kulturních okruhů. A centrem byla nekatolická sociální nauka, což je ta disciplína teologie, která rozvíjí dialog se společenskými vědami, s politologií, ekonomií, sociologií a snaží se vypracovat určité, určitou morální diagnózu, nebo určitou analýzu těch etických problémů politiky, médií, otázky násilí, otázky sociální spravedlnosti, lidských práv. Poprvé se tohle to mezinárodní setkání konalo v Británii a bylo neobyčejně zajímavé, protože jaksi tím základním impulsem bylo, zda se tahle ta sociální nauka nemá vyrovnávat s některými novými jevy. To je například všechny ty sociální otázky, které jsou spojeny s prevencí ekonomických krizí a řešením důsledků sociálně, té ekonomické krize. Také otázky lidských práv, narůstajícího násilí, také toho, že přece jenom když se tvořila ta sociální nauka koncem 19. století, tak v Evropě čelila sekulární společnosti. Dnes vidíme, že všude ve světě se obnovuje takový silný náboženský akcent, náboženství znovu vstupují do veřejného života, do politiky. A i tady tedy je třeba najít nějakou pozici. A pak se to samozřejmě týká také otázky migrace a toho všeho, co souvisí s globalizací. Čili řada otevřených politických a sociálních otázek a byla to výzva, aby především tedy to křesťanské svědomí a křesťanská teologie se zaměřila hodně na tyto otázky sociálně politické, že se příliš možná v tom svědomí křesťanů zakcentovaly otázky týkající se sexuality a trochu se dostávalo do stínu pozornosti to, co je možná ještě daleko závažnější, a to jsou právě tyhle ty otázky základů společenského života.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Tomáš Halík, prezident České křesťanské akademie, host dnešního vydání Jak to vidí. Posloucháte Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, pořad, který vysíláme od pondělí do pátku v době od půl deváté v premiéře a po 23. hodině reprízu. Přepis pořadu i zvukovou podobu nabízí web Českého rozhlasu 2 Praha na adrese rozhlas.cz/praha. No, a zájemci si mohou také dopřát přímý přenos prostřednictvím našich dvou webových kamer. S profesorem Tomášem Halíkem, prezidentem České křesťanské akademie, pokračujeme v našem rozhovoru. Vy jste, pane profesore, nám také přiblížil mezinárodní konferenci v Británii, otázky morální diagnózy společnosti. Iniciovala, nebo byla nějakým, promítla se do té konference třeba i ta aktuální situace kolem katolické církve? Mám na mysli teď skandály se zneužíváním, i dnes noviny opět píší o dalším případu v Česku. V poslední době snad skutečně neuplyne ani den, kdy by se neobjevil nějaký nový případ zneužívání dětí nebo mladistvých, a to v zařízení spojených právě s katolickou církví.

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já jsem velmi rád, že mám příležitost o tom hovořit a že máme trochu víc času o tom hovořit, protože je neobyčejně obtížné se k tomu vyjádřit prostě jednou větou a v jedné minutě. Já bych chtěl hájit stanovisko, které opravdu je vyvážené na obě strany. Před závorkou vytknu to, že mě tahle ta situace se velice dotýká a bolí mě, že si myslím, že je to vážná věc, kterou je třeba se v církvi i společnosti vážně zabývat, že je to skutečně skandál v tom pravém smyslu toho řeckého slova skandál, nebo pohoršení, kámen úrazu, jakási zraňující překážka. Já strašně oceňuji na tom nedávném listu papeže, který napsal irským katolíkům, že má plné porozumění pro lidi, kteří něco takového zažili a pro které je vlastně bolestné, nebo téměř morálně nemožné překročit práh kostela. Ano, tohle to papežovo slovo a stanovisko mnoha církevních představitelů oceňuji jako odvahu těmito věcmi se zabývat, protože tohle to otevřela sama církev. Tohle to otevřel poprvé ten představitel jezuitského gymnázia v Německu, byť se to týkalo jednoho člověka a v dávno už skončené době, který už nebyl v tom řádu. A pak když se ty věci objevovaly, oni se předtím objevovali v Irsku a ve Spojených státech, tak nyní církev řekla - tak dost, je třeba o tom naprosto otevřeně mluvit, ano. Teď je, takže ano, ty věci jsou problémem. Mě to bolí dvojnásob, protože mě samozřejmě tyhle ty věci velice zaskočily. Já sám jsem byl při své konverzi, já jsem se stal křesťanem až ve své dospělosti, tak jsem byl formován kněžími, kteří byli nádherné postavy. A lidé, kteří svoji věrnost víře dosvědčovali desetiletími tvrdého žaláře, mučením v době komunismu, někteří i v době nacismu, jako byl Josef Zvěřina a mnozí další, a to byli morální hrdinové. Byly to nádherné postavy. Tito lidé mě inspirovali, že jsem se rozhodl pro kněžství, tito lidé mě formovali. Takže jaksi na základě této osobní zkušenosti s celou řadou nádherných kněžských postav já jsem si vytvářel představu o katolických kněžích. A samozřejmě bráním se i tomu, aby se říkalo - no, podívejte se, děje se to všude, všude jinde. O tom budu za chvíli mluvit, ano, děje se to všude jinde a víc. Ale přece jenom kdo by měl být ten člověk, ke kterému mají lidé absolutní důvěru, kdo by měl být tím nositelem té morální spolehlivosti, ne-li kněz? Kdo by měl nabídnout to bezpečné prostředí, ne-li církev? Takže jistě, v mnohých případech a většině případech ano, jsou dobří kněží, jsou velmi dobrá zařízení. Tyhle ty věci jsou skutečně výjimkou. To je třeba říci. A teďka přicházím k té druhé straně. Dneska slyšíme od mnoha lidí, že jde o jakousi řízenou mediální kampaň. Mluvil o tom nedávno arcibiskup Duka, že vlastně za tím je taková snaha vytlačit církev z oblasti vzdělání a odstřihnout od těch finančních zdrojů. Tyhle ty tendence tady nesporně také jsou. Četl jsem článek pana arcibiskupa Graubnera v Katolickém týdeníku, který je nazván Útoky na církev připomínají hon na čarodějnice. Ten článek se mně hrubě nelíbí. Obsahuje řadu věcí, které jsou nesporně pravda, které musí být řečeny, ale postrádám tam přece jenom takovou, to, ano, je to problém a je třeba se tím zabývat. Jistě je třeba jasně říci, že tohle není žádná katolická specialita. Ty statistiky mluví zcela jasně a prostě ten mediální boom by tu pravdu neměl zastínit. Například v Rakousku asi 25 procent dívek a 8 až 10 procent chlapců je vystaveno nějakému typu toho sexuálního obtěžování a 8 z 10 případů se dějí ve vlastní rodině, 2 zbývající připadají na nejrůznější zařízení škol, skautských táborů a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také v samotných rodinách, že vám do toho skáču.

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Právě jsem říkal od rodinných příslušníků. Těch 8 z 10 je od rodinných příslušníků. Já sám samozřejmě jsem působil jako klinický psycholog, zpovídám a zpovídal jsem stovky lidí, viděl jsem do tisíců životních příběhů. A já jsem se tedy osobně nesetkal bezprostředně s tím, že by se něco takového stalo ze strany kněží. Myslím si, že pokud je u nás, tak je to naprosto výjimka. Je zajímavé, že se to týká především těch zemí, kde je buď většinová církev, anebo kde je církev nějakým způsobem přece jenom mocná, jak je to Rakousko, jak je to Irsko, jak je to Německo. Byly takové případy také v Polsku. Jsou zatím naprosto výjimečné třeba v takových zemích, jako je Anglie, Francie i Čechy. Neříkám, že ty věci nejsou, ale jsou naprosto okrajové. A samozřejmě v tom celkovém počtu největší problémy jsou uvnitř rodiny. Takže jaksi hodit to bezprostředně třeba na celibát, to není docela pravda. K té otázce se ještě vrátím. Ale ty některé statistiky opravdu říkají například, že v Německu bylo 210 tisíc případů zneužití, které byly oznámeny od roku 95, a z nich 94, z těch 210 tisíc se nějakým způsobem týkalo církve. Čili těch skoro 200 tisíc dalších proti těm 94, o těch se prostě nemluví. Mnoho těch případů se děje ve školách naprosto světských a také třeba v Americe, kde to byl velký problém, tak se to týkalo, bylo teda obviněno 4 procenta kněží a z toho vždycky, z těch, dejme tomu, takových 10 procent se skutečně prokáže, že se tam něco takového dělo. Tady také je řečeno, že v těch Spojených státech například mezi pastory protestantských komunit v tom stejném období, kdy bylo odsouzeno 100 katolických kněží, bylo za stejný zločin odsouzeno 5 tisíc profesorů gymnastiky a trenérů. Takže to opravdu není nějaká katolická specialita. Nicméně tím to nechci bagatelizovat. A myslím si, že přesto, že jo, taky u nás se tyhle ty problémy vyskytly například v tom hudebním tělese, že jo, vůbec to nemělo, Bambini, vůbec to nemělo něco společného s církví, takže jaksi rozhodně to není nějaká katolická specialita. To by bylo nešťastné. Na druhé straně ale já se skutečně domnívám, že až ten hlavní boom mediální pomine a média si zase najdou něco jiného, tak že bude třeba, aby si představitelé církve v klidu sedli s řadou morálních teologů, psychologů, pedagogů a aby se zamysleli nad celým tím komplexem té křesťanské sexuální etiky a vztahu náboženství a sexuality. Víte, křesťanství tady nabízelo takovou velmi rozumnou teorii přinejmenším, velmi rozumnou střední cestu mezi dvěma extrémy. Jeden extrém představovala ta náboženství, která sexualitu zbožťovala, které viděli, tam byly ty orgiastické kulty, tohle to obklopovalo ten svět Starého zákona. Proti tomu také takový ten mravní rigorismus židovského náboženství a Starého zákona se obrací vůči těm kultům plodnosti okolo, kde ta sexualita byla sakralizována. Mně se zdá, že ve světské podobě to máme okolo nás, takové to, sexualita se stává takovou posvátnou krávou současné, velmi přesexualizované společnosti. A na druhé straně zase byl ten extrém gnostických směrů, které viděly v tělu, tělesnosti, sexualitě něco temného a ďábelského. A křesťanství říkalo ne oběma těmto extrémům. Říkalo ne, sexualita sama o sobě není ani božská ani ďábelská. Je to lidská věc. Je to dar boží, ale je to dar, s kterým je třeba určitým způsobem rozumně a zodpovědně zacházet. Je to, jak mnozí říkají, vždyť je to přirozená věc. Ano, je to přirozená věc podobně jako jídlo, ale i v jídle platí určitá pravidla, že je prostě rozdíl, jestli člověk jí z talíře, nebo ze země, nebo ze svého talíře, nebo cizího talíře. Takže i to zacházení se sexualitou samozřejmě má svá určitá morální pravidla a o těch je třeba hovořit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řešila, pane profesore, katolická církev ve svých dějinách tak vážný problém, který by podkopával její autoritu? Existuje nějaký historický precedens?

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ta katolická církev během dvou tisíc let své existence řešila strašně moc problémů a prostě ty věci se, protože je jaksi totálně inkarnovaná ve společnosti a netvoří ji andělé, tvoří ji lidé se všemi lidskými vlastnostmi a je společenstvím, kde jsou světci a kde jsou i hříšníci a kde jsou taky lidé jako my, kteří, v nichž se prostě setkává ta lidská slabost a úsilí o nějaké skutečné dobro. Takže těch problémů byla celá řada. Zejména to byly věci, které se týkaly té doby, kdy církev byla silně spojena s politickou mocí. Tyhle ty věci jsou naštěstí dávno, dávno pryč. Anebo se to týkalo takového prostředí, kde církev byla silně spojena s celkem společnosti, takže tam nebyly vlastně nějaké trošku jasnější hranice. Mně je vždycky nejsympatičtější ten katolicismus menšinový. Proto mám třeba tak strašně rád ten katolicismus v Británii. Já sám bych asi těžko žil v nějakém prostředí, kde by to katolictví bylo majoritní, kde by náboženství bylo samozřejmou věcí. Já vždycky sympatizuji s menšinami, stojíme v opozici a myslím si, že ty menšiny jsou nuceny, aby trošku hlouběji přemýšlely o své identitě, o svých hodnotách. A tak si myslím, že křesťanství, které je nějakým způsobem v menšině, by nemělo být samozřejmě do sebe uzavřeným ghettem, ale mělo by být zároveň otevřeno všem jako svobodná nabídka, ale zároveň prostě nemít takový pocit, že je to něco, co budou samozřejmě sdílet všichni. Nebudou, že jo. Z církve budou za různých okolností odcházet lidé, a to je na místě, protože vždycky asi těch lidí, kteří brali to křesťanství velmi vážně, byla i uprostřed prostě té křesťanské kultury menšina. A potom byl takový okruh lidí, kteří se nějakým způsobem s tím, tak říkajíc vezli. A tam prostě záleží na mnoha věcech, i takové to společenské akceptace církve, jestli tito lidé s tou církví půjdou, nebo jestli se k ní obrátí zády.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Také se spekuluje v poslední době v souvislosti s těmi skandály, zda se katolická církev nemusí obávat odchodu oveček? Protože třeba v Rakousku loni vystoupilo 53 tisíc věřících.

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
O tom právě mluvím, že samozřejmě je vždycky nějaké to silné jádro a potom ti lidé, kteří nějakým způsobem jsou na okraji a kteří prostě reagují na ty vnější věci. Já si myslím, že kdyby, že samozřejmě tohle je důvod k tomu, aby se lidé uvnitř církve nad některými věcmi vážně zabývali. Ale jestliže pro někoho to, že tady určité procento kněží selhalo, je něčím, co je vede k nějakému zpochybnění jejich víry a příslušnosti k církvi jako takové, tak ta jejich víra za moc nestojí. Já si myslím, že člověk musí umět unést i tyhle ty paradoxy a že je dobré o těch věcech mluvit velmi věcně, velmi otevřeně, ale že člověk, který cítí nějakou zodpovědnost za církev, tak od ní neutíká a snaží se, aby ty věci řešily. Já jsem strašně rád, že dneska je ta odvaha o těch věcech mluvit a řešit a že není jenom jaksi vynucena nějakým mediálním tlakem. Tady skutečně se ta situace změnila. Ty věci dlouho se nějakým způsobem zakrývaly. To, o čem se mluví, tak jsou většinou problémy, které byly před 20, 30 lety, a to samozřejmě obecně ve společnosti se o těchhle těch věcech prostě nemluvilo. Dodneška se nemluví o těch věcech, které se dějí bohužel v mnohých rodinách. Tohle to všechno přijde ještě. Ale, no, a potom samozřejmě je třeba, já myslím, znovu otevřít celou tu, celý ten komplex problematiky sexualita a náboženství, kde není možné jenom se přiklonit k takovému jednoduchému řešení, tedy uznáváme takovou tu praxi okolo nás, ale je třeba prostě netrvat na některých věcech, kde život ukazuje cestu trošičku jinou, ale to by byla samostatná problematika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A určitě téma pro další Jak to vidí s profesorem Tomášem Halíkem, prezidentem České křesťanské akademie, který byl hostem toho dnešního vydání. Děkuji a přeji hezký den, na slyšenou.

Tomáš HALÍK, profesor, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Hezký den.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Tomáš Halík
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.