Jak to vidí Václav Cílek - 20.4.

20. duben 2010

Úterním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl geolog, klimatolog, spisovatel nebo filozof RNDr. Václav Cílek CSc. V článku opět nabízíme needitovaný přepis pořadu. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí RNDr. Václav Cílek CSc. ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes geolog Václav Cílek. Přeji dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naše dnešní téma: erupce islandské sopky Eyjafjallajökull, což znamená, jak jsem se dozvěděl, ledovec ostrovní hory. To, že možná letos nebude léto, je zřejmě ten nejmenší problém, který, zdá se, způsobí probuzení tohoto vulkánu. Co myslíte?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, ono zatím ta erupce je poměrně malá. To znamená, já bych ty dopady na to počasí v této chvíli viděl poměrně, jako že nemusí být, že prostě žádné velké. Ale fakt je ten, že při těch skutečně jako velkých erupcích docházelo ty roky bez toho léta. A když čtete hlavně ty popisy, to je hrozně jako zajímavý, tak lidi vlastně povídají o konstantní mlze, jako není vidět, slunce je bledé jako měsíc, jo, objevuje se jenom prostě za poledne. Rostliny, teďka je popisováno, jak usychají rostliny od špiček listů, jo, jak vlastně není úroda, jak z nebe teda často padá déšť. To jsou jako... ty skutečný popisy těch jako očividnejch účastníků jsou jako děsivý. Nicméně zatím to na tohle to, musíme říct, vlastně nevypadá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prý ta současná erupce na jihovýchodě Islandu není úplně typická, i když pojďme si vůbec říct, co to je Island geologicky.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Island je podivuhodný ostrov. Já myslím, že nic podobnýho vlastně neexistuje. Především na Islandu... z Islandu byly popsány všechny typy vulkanických aktivit, všechny typy vulkánů s výjimkou viatrem, jednoho typu vlastně vulkanismu, který vůbec na Zemi existuje. To znamená, na Islandu můžeme najít úplně všecko a taky Island je často využíván jako takový srovnávací etalon. Třeba když se hovoří o vulkanismu na Venuši nebo na Marsu nebo na Měsíci. Na Islandu jsou vůbec nejlepší prostě podmínky pro studování vulkanismu na světě. Teďka kdyby vyschlo moře a my šli po dnu moře a dívali jsme se takhle nahoru, tak si představte platon, který je tak zhruba 3 kilometry vlastně vysoký a ten vlastní ostrov Island je sotva jedna třetina týhle tý plochy. Takže je to vlastně obrovská plošina, která je pokrytá vulkanickými horninami. Teďka Island má naprosto jedinečné geologické postavení. On sedí uprostřed, uprostřed riftové zóny, tam, kde se vlastně jako oddělují od sebe ty plotny toho Atlantiku a zároveň vlastně tuhle tu, tuhle tu zónu protíná horká skvrna. Teďka co to je horká skvrna. Já bych vlastně měl vůbec začít tím, co jsou to sopky, abysme si uvědomili, co to je vlastně za sílu, jo. Když si představíte průřez Zemí, tak úplně dole je nějaký to zemský jádro a jadérko. Ty jsou vesměs kovový a hrozně málo se látkově mísí s tím pláštěm. Většinu Země tvoří plášť a v něm jsou horniny většinou jako čedičovýho typu a tenhle ten plášť je pochopitelně pod velkým tlakem a pod velkou teplotou. A v tomhle tom plášti, který je v takovým jako zvláštním stavu hmoty, je to něco jako, představte si to jako med, jo. A protože u toho jádra se to zahřívá víc, tak jako by ta hornina, ten med jako pomalu, pomalu, pomalu teče nahoru, tam se ochlazuje pod tou kůrou a klesá vlastně zase dolů. Takže vytváří se na Zemi, říká se tomu konvekční cela, to znamená systémy velmi, velmi pomalýho proudění hornin. A teďka tyhle ty systémy toho proudění pod náma jako, tak unáší tu kůru, ty, ty, ty žuly, že jo, a sedimenty, který máme nahoře. A to pomalý proudění způsobuje, že někdy na sebe vlastně naráží, že jo, tyhle ty kry, anebo naopak se oddalují. Takže ten středooceánský rift Atlantského oceánu je právě místo, kde se jako ta kůra jako rozpraskává a odděluje se od sebe tou rychlostí zhruba 10 centimetrů za rok. A pod tím je, pod tím se otevírá vlastně taková ta čedičová zásobárna, to horký, že jo, a stoupá to nahoru. Ale je to krytý vlastně takovou to pokličkou ještě odolnejch hornin. A kromě toho, takže to je takovej jako celkovej model. Jenom si jako představte tu jako vlastně obrovskou energii, která je v tomhle tom ukrytá. A kolik jako tepla, kolik energie obsahuje vrstva, že jo, horniny, která je teplá několik tisíc stupňů, že jo, do... a od toho už několik tisíc kilometrů. A kromě toho ještě existuje další model a to jsou ty horký skvrny. A představte si, že kromě toho, že teda vzrůstají takový tyhle ty konvekční cely toho pomalýho proudění, tak občas se vynoří z hlubin toho pláště takový jakoby horký sloup, který pomalu stoupá nahoru, ochlazuje se a i rozpadává se na všecky strany. Takže vytváří jako by klobouk chladnejch hornin. A my všude ze světa nebo na více místech světa známe systémy jako lineárních vulkánů, kdy jeden konec tý linie je hodně starej a ten druhej úplně jako novej. Zase někdy se to představuje tak, jako kdybyste vzal svíčku, což je ta horká skvrna a teďka pomalu jel čtvrtkou nebo prostě něčím přes tu horkou skvrnu, což jsou ty kontinenty, který se přes to hýbají, že jo. Jednou za čas se to zastaví a propálí se to nahoru a tam vlastně vznikají ty vulkány. Takže Island vzniknul na asi 65 milionů let starý horký skvrně, která putovala vlastně od druhýho, od toho vzdálenějšího pobřeží Grónska k tomu Islandu a zároveň vlastně protíná ten, ten magmatický krb vlastně toho středooceánskýho hřbetu. To znamená, je to situace velmi výbušná, velmi bohatá energií a v podstatě jenom několik málo oblastí na světě dokázalo ovlivnit třeba klima celý zeměkoule. A pokud to někdo dokázal, tak to byl Island.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O čem nás tedy poučí ta geologická historie Islandu? Vědci mají možnost díky ledovcům dobře zkoumat, jaká byla sopečná činnost před tisíciletími. Pokud se nepletu, tak vulkány se připomínají v této části Evropy asi v nějakých stopadesátiletých cyklech?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Tohle to je hodně složitá věc a je hodně jako důležitá. My naštěstí máme, že jo, ty ledové vrty, které jsou založeny na tom, že každým rokem, ono to neplatí, platí to většinu, platí to statisticky, protože někdy taky kus ledovce zmizí, že jo, každým rokem přibyde jedna vrstvička ledu. A teďka když je velká sopečná erupce, tak v tom ledu vznikají vrstvy popela a my si můžeme na základě jenom prostého počítání, a taky to můžeme datovat různým způsobem, vlastně říct, v kterém roce byla velká sopečná exploze. A často se podaří ten popel, kterej je vždycky trošičku jako individuální, podle chemického složení přiřadit určité sopce. A kromě toho ještě existuje měření kyselosti. Protože někdy vlastně nemáme sopečný popel, ale máme spad takové té zředěné kyseliny sírové, těch, těch aerosolů prostě bohatých sírou. Takže zároveň se měří vlastně kyselost. A na Islandu byla mnohokrát zpracována nebo víckrát zpracována jednak historie holocénu, to znamená těch posledních 12 tisíc let. Jako mimochodem za těch posledních 12 tisíc let explodovalo na Islandu 17 velkých centrálních sopek, jo, my mluvíme o centrálních sopkách, pokud existují ještě sopky, které jsou svázané vlastně s touhle tou strukturou. No, a hodně detailně bylo uděláno posledních tisíc let. A teďka se ukázala věc, která si myslím, že je jako, jako nesmírně důležitá, třeba i pro letecký průmysl. Ukázalo se, že taková základní cyklicita, kdy je víc těch sopečných výbuchů a kde je... kdy jich je míň za těch posledních zase jako od toho 11. století, je zhruba 130 až 140 let. Není vlastně vůbec jasný, jak tahle ta cyklicita vzniká, jo. Může... nebude, nebudu spekulovat o tom, ale je poměrně jako výrazná. A důležitýho je něco podobnýho jako u těch povodní, že jo, že to 20. století je obdobím poměrně velkého klidu a to jsou práce, to nejsou jako současný, to bylo publikováno před 5, 6 lety a před těma několika lety se zase posouváme do toho, dejme tomu, stoletého období vyšší vulkanické aktivity. To znamená, z hlediska, já nevím, dalších 30 nebo 50 let, kam dohlédneme, můžeme říct s určitou pravděpodobností, že výbuch této sopky s tím šíleným jménem, který já vždycky jako zapomenu, že jo, může být jenom součástí několika větších prostě vulkanických erupcí. My to přežijeme, Islanďani to přežijou, ale jestli to přežije letecký průmysl, nevím, jo. Já si myslím, že letecký průmysl bude nucen v tomhle tom světle vyvinout prostě nějaký filtry, nějaký nový motory, který jsou schopný nějakou novou ochranu prostě motorů, aby byl schopnej lítat i v ovzduší, kde je víc sopečného prachu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste na to narazil, že v blízkosti toho Eyjafjallajökull dříme větší sestra Katla. Prý je velmi pravděpodobné, že to současné chrlení lávy a popílku je jenom předzvěstí výbuchu té větší sopky.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, vždycky když něco jako vybuchne, tak se objeví takový prostě jako hrozivosti, který se týkají toho, co se doopravdy stane. Fakt je ten, že... a Thordarson, jo, a tyhle ty další islandští vulkanologové spíš by předpokládali výbuch tý Katly, protože ta Katla soptila, tuším, v roce... jednak jednou, jednou v 17. století, jednou to je podle tý databáze tý americký geologický služby, 1821 až 23 něco asi rok a půl. A jako docela jako důležitý je uvědomit si, jaká je vlastně dynamika nebo aspoň statistika těhle těch explozí. Většina explozí je jednorázovejch. To znamená, je jedna velká exploze a pak jsou menší dozvuky, který trvají, dejme tomu, rok, jo. Thordarson jako odhaduje, že tato islandská sopka bude soptit na základě zkušeností, on jako to nemá moc jako podepřeno, víte, jako, jako intuitivně, on se domnívá, že tak okolo 5 měsíců to vlastně bude soptit. Teďka jak bude ta, to... jak to bude jako, jak to bude probíhat. Zase jako většina islandských, bavíme se zase o statistice, že jo, explozí, je jednorázová a pak je několik menších dalších vlastně úderů. Ale není to vždycky, jo. Takže bych čekal nebo očekává se, dejme tomu, 3 až 5 nějakejch větších erupcí nebo explozí vlastně týhle tý, týhle tý sopky. Jestli to chytí tu Katlu, je jako doopravdy jako velká, jako velká neznámá, jo. Chci tím říct, zatím se sice v podstatě nic moc neděje, až na ten leteckej provoz, což je problém jinýho typu, spíš ekonomickej. Ale musíme očekávat, že prostě islandská erupce s náma zůstane dalších několik možná měsíců. To bude vlastně téma. A že po dobu těch několika měsíců my nikdy nebudeme pořádně vědět, co se děje. Já třeba v neděli mám letět do Egypta a my to teďka jako vždycky vnímáme, že jedna optimistická zpráva: ano, obnovil let, pesimistická: přichází další mrak, jo. Takže ono to bude asi jako v tý krizi s těma akciema, že jeden den porostou, druhej den budou padat. Takže bych očekával právě velké období takové té nejistoty.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí si dnes povídáme s Václavem Cílkem.
Www.rozhlas.cz/praha, tak to je adresa, kde najdete přepis našeho rozhovoru s Václavem Cílkem hned následující den, ještě večer po 23. hodině si případně můžete poslechnout reprízu pořadu Jak to vidí. Tak povídáme si, o čem jiném, s geologem než o Islandu. Tak těch témat je samozřejmě spousta, už jste naznačil, že ona sopka Eyjafjallajökull, já jsem rád, že jsem se to naučil v tom přepisu číst, začala v noci chrlit lávu i popel s větší intenzitou a vy už jste naznačil, že těžko dnes vůbec někdo může odhadnout, jak dlouho to může ještě trvat. Kdyby to bylo jako v tom roce 1821 2 roky, co by to znamenalo pro svět? Nechme teď stranou leteckou dopravu, po všech stránkách je to globální problém.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Zatím ještě není.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Byl byl to, promiňte.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Byl, jo, jo, jo, jo. Já se furt jako vyvarovat se toho jako katastrofickýho líčení situace, protože ono de facto katastrofická situace může hrozně rychle nastat. Já se teda skoro omlouvám, jako že o tom mluvím a mluvím o tom už jako po několikátý, já tohle to vidím jako určitou zkoušku i toho, jak jsme připravený a vnímám to přes potravinovou bezpečnost, jo. Já už jsem to říkal jako několikrát, ale já to jako zopakuju, že to jsou údaje pro svět, že svět dřív míval, že jo, strategické zásoby potravin na 120 dní, dneska má na 26 dní. Ale jak jsem se bavil s lidmi, kteří by to měli mít u nás na starosti a ty mi odmítli vlastně sdělit, jaký je stav a tvářili se skepticky, tak se domnívám, že Česká republika nemá potraviny na 26 dní, jo. A teďka to jako začíná bejt jako takový jako napínavý, na kolik jsme vlastně připraveni na neobvyklost vlastně těhle těch situací. Představte si, že ten výbuch bude větší. Pravděpodobně říkám, jako nebude, ale třeba za 20, za 30 nebo za 50 let. A zase ty klimatické analýzy ne-li pro svět, tak určitě pro Evropu, protože máme hodně kronikářských záznamů, ukazují, že se jednak ochladí a jednak se zvlhčí ovzduší. Takže vlastně obilí většinou jako shnije. U nás je to tak nebo v Evropě je to tak, že když je sucho, tak se vždycky urodí nějaké obilí, protože obilí je v podstatě stepní plodina, ale pokud to, pokud obilí shnije, tak se neurodí vlastně nic. Takže se běžně uvažuje o tom, že při skutečně velkém výbuchu, ke kterému dochází tak jednou za 100 až 200 let, jo, jako rozumíme tomu, jak je to jako nerovnoměrně vlastně rozhozené, tak může v prvním roce poklesnout produkce potravin třeba o 40 procent nebo o 50. A to jsou ty evropský vlastně hladomory. Ale tehdy byla situace ještě o trošku jiná. Ony byly kontribuční sýpky, jo, Římani měli obilnice, Egypt byl postavenej taky kromě jiného, aby dokázali vlastně faraonovy obilnice jako zásobit Egypt po dobu 2, 3, možná až 5 let v okamžiku, kdy doopravdy bylo sucho. Jenže my na rozdíl od všech těhle těch civilizací žijeme od sklizně ke sklizni, jo, od výplaty k výplatě teda, bych skoro řekl. A nemáme skoro žádný rezervy. To je jako hrozně teď zajímavá vlastnost tohohle toho světa, že nemáme rezervu, jo. To znamená, pokud přijde, že jo, nějakej nedostatek potravin, co se stane, potraviny okamžitě vyletí cenově nahoru, to se může velice prostě rychle stát, ono se to ještě může zkombinovat s těma rostoucíma cenama ropy. Já se bavím jenom v podstatě jako o možnostech. No, a teďka najednou my, já si myslím, že my s radostí ty svý potraviny prodáme za ty vysoký ceny, abysme hodně vydělali, prostě někomu jinýmu, jo, protože tyhle ty věci se tady historicky vlastně děly, jo, že třeba na začátku hladomoru prostě v českých zemích obilí bylo vyváženo do Německa, protože tam byly vyšší ceny prostě, jo. To jsou takový, tohle to jsou mý v podstatě jakou soukromý obavy, který pramení z toho, jak jako pozoruju ten svět bez rezerv. Ono totiž udržovat zásoby obilí nebo potravin nebo obecně čehokoliv vlastně stojí peníze. Je to organizačně náročný a my máme tu mentalitu, že když vlastně potřebujeme potraviny, tak si je vlastně i koupíme, jo. Ale tyhle ty události nám vlastně ukazujou ty meze našeho světa. Já vlastně, víte, co mi jako přijde, že právě když se snažíme bejt jako hodně efektivní a mít jako hodně velký zisky, tak ta společnost má velkou dělbu práce, hodně se specializuje, ten stroj se stává jako čím dál tím jako jemnější, ale pracuje jenom v určitým rozmezí podmínek. A najednou když to rozmezí padne, jako třeba u bank nebo u automobilek nebo teďka u leteckýcho průmyslu, v budoucnosti třeba u zemědělství nebo u něčeho jinýho, tak vlastně všichni mají jedinou reakci, prostě jako: státe, zachraň nás, jo. A stát nemůže dělat v podstatě nic jinýho než to zachránit, protože už je, ta společnost je tak provázaná jedno s druhým, jo, že vlastně stát aby zachraňoval jako všechny anomálie. A já mám obavy takový díky proměně klimatu, díky třeba týhle tý sopečný aktivitě, díky možná proměnám sopečný, sopečný i sluneční činnosti, že prostě doopravdy můžeme vstupovat do těch období, kdy potřebujeme pružný instituce. A místo toho máme efektivní instituce schopný zisku, ale vlastně hrozně nepružný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak kdybychom teď opustili zase na okamžik ty sociálně-ekonomické aspekty a vrátili se k té geologii, dejme tomu, chci se zeptat, jestli, když to řeknu hodně nadneseně, to není od matičky Země rozmařilost chrlit do ovzduší vlastně pemzu, protože třeba na Liparech, existuje na ní lom, Dominikánská republika tuto sklovitou horninu vyváží, a už jsme zase u tý ekonomii, ekonomie. Ale co to vlastně znamená nebo jak to vypadá ten popílek, abychom si to uměli představit, a co může způsobit?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ano, analýzy zatím v podstatě scházej, nebo aspoň ještě včera nebyly k dispozici. Většina vulkanologů předpokládá, že se doopravdy jedná o pemzu, to znamená o lávu ryolitového složení a je to doopravdy podobné té pemze, kterou si dřeme ty nohy, to znamená, je to abrazivum. A vzniká to tak, většinou tahle ta exploze, vlastně nevíme pořádně jak, ale většinou si to představte, jako kdyby zespoda, jako z vnitra Země se k povrchu blížila vlastně horká láva nebo vlastně vlna teploty a vlna materiálu, a ta ohřívá povrch a rozpouští trošku víc toho ledovce, který je nad tím. Ten ledovec po systému zlomu, ta voda zatíká do hloubek třeba 2, 3 nebo 4 kilometrů a teďka se setká vlastně ta zvodnělá vrstva s tou horkou lávou a exploduje to. Je to de facto exploze páry teda. A při tý explozi dojde zároveň k náhlýmu odplynění toho magmatu. Ono totiž v taveninách, že jo, ve sklovitých taveninách je poměrně velký množství, no, relativně velký množství plynu a vody, ale v okamžiku, kdy to začíná tuhnout, tak musíte jako vypudit tu, tu, tu páru, že jo, a ty plyny pryč, takže vzniknou, vznikají bublinky, vznikají takový jako, jako by pórobeton vlastně. Takže se to, že ta láva, se z ní stanou buďto kousíčky, anebo vyloženě takový jako sklovitý částice. Někdy jsou tam krystaly živců nebo krystaly biotitu jako maličký, který jsou vlastně tímhle tím, touhle tou explozí jako vyvrženy, vyvrženy do ovzduší. A tam to doopravdy zalepí ty, ty motory těch, těch letadel, že jo. Jsou krásný popisy letadel, který vlítly to vulkanickýho, do vulkanickýho prachu, že jo, teďka se jim okamžitě ucpaly ty, ty motory, že jo, letadla začaly padat někde po třech kilometrech takovýho polovolnýho pádu. Ten vítr přeci jenom jako vyfoukal, vyfoukal ten prach z těch motorů, motory se podařilo nahodit. Ale že třeba čelní skla byly, že se těžko přistávalo, protože byly zmatovělý vlastně touto abrazní činnosti toho vulkanickýho popela.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to jediná hornina, která plave, má to nějaký význam, může to mít nějaký dopad?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, na pobřeží Východní Afriky, kde já jsem kdysi dávno byl, tak jsme hrozně rádi hledali kusy plavající pemzy. A to byla pemza z výbuchu Krakatoa koncem 19. století. Takže dodneška máte, máte pobřeží Indickýho oceánu v těch takhle vyšších zónách, kam dosáhnou ty velký přílivový vlny vlastně lemovaný malejma kouskama nebo i většíma kouskama pemzy z výbuchu Krakatoa.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Někde jsem zaslechl, že déšť může smýt ze vzduchu vlastně ten prach, ale on už je rozptýlen do stratosféry, takže tady asi déšť nepomůže.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, já nevím, jestli je rozptýlen do stratosféry. První údaje byly takový, že mrak dosáhnul 17 kilometrů, další údaje ale hovoří v podstatě o nějakých 5 až 8 kilometrech s maximem v 6 kilometrech. To znamená, déšť doopravdy pomůže v tomhle tom případě ze stratosféry, pak to sedimentuje právě ty týdny, měsíce nebo ono to zhruba trvá 2 roky, než se ta situace vrátí do normálního stavu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když nás ta současná situace nutí přemýšlet o sopkách, třeba pod povrchem Yellowstonského národního parku dříme takzvaný supervulkán, podle takových těch katastrofických vizí může jeho případný výbuch přivodit i konec života na Zemi. Připouštíte takový konec našeho světa?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ne, asi ne. Jako supervulkán je definován množstvím vyvrženýho materiálu, tuším, že to je tisíc kilometrů krychlových, poměrně jako hodně. Těch supervulkánů je několik, jako nás mimochodem se jako spíš týkají ty, ty, ta Flegrejská pole, jo, to znamená oblast Neapole a Vesuvu, kde je další pravděpodobný jako supervulkán. A kdyby něco takovýho explodovalo, tak jak by to dopadlo. No, tak přežije 10 až 30 procent populace, pravděpodobně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na světě.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ne, v Evropě, v Evropě a v okolí, dejme tomu. Na světě dál ty podmínky budou prostě o něco lepší. K takovýmhle výbuchům došlo už jako několikrát. A já mám pocit ale, že poslední skutečně velkej supervulkán explodoval asi před 70 tisíci lety. Nicméně jak v Yellowstonu, tak v oblasti toho Vesuvu se už jako zhruba 20 let doopravdy měří ta sopečná aktivita. A zdá se, že na obou místech narůstá, jo. Ale představte si to tak jako, jako kdybyste měl třeba jako velkej papiňák, jo, kterej by se uvnitř vařil a vy jste do něj udělal malou dírku a tím jako to napětí odpustíte. Anebo tu vodu necháte vařit tak dlouho, dokud ten celej hrnec exploduje, jo. To znamená, vždycky v tý přírodě, většinou existují mechanismy toho pomalejšího odpouštění, což je teďka ten islandský případ vlastně toho vzrůstajícího napětí, které se může vybít a častěji se vybije v množství drobnějších erupcí nebo explozí a nikoliv prostě v jedné superexplozi.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vidíte, říkal jsem si, jak skončit pozitivně, tak tohle je docela optimistický pohled. Dá se tedy na tom přirozeném přírodním jevu najít pro naší civilizaci něco pozitivního?

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, pro mě je tohle to něco podobnýho jako povodně roku 2002 nebo Katrina, jo. Je to v podstatě, zase ta příroda jako upozorňuje: jsem tady, jo, jsem hodně silná, jako dávejte jako na to pozor a jako dobře rozmejšlejte svý kroky a buďte opatrný, protože já nefunguju ve vašem lidským měřítku několika let, ale já funguju minimálně v těch cyklech 30 nebo stoletejch, takže vy nikdy nevíte, kdy tenhle ten cyklus se nachýlí k nějakému zvratu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším hostem v pořadu Jak to vidí byl geolog Václav Cílek. Já moc děkuji a doufám, že se co nejdříve setkáme zase za mikrofonem Českého rozhlasu 2 - Praha, že vám vyjde cesta do Egypta.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Uvidíme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Šťastný návrat, mějte se hezky, na shledanou.

Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Děkuju, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám adresu našich internetových stránek, www.rozhlas.cz/praha. Po 23. hodině si můžete poslechnout reprízu našeho rozhovoru.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Václav Cílek
Spustit audio