Jak to vidí Tomáš Halík - 19.5.

Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
A hostem první rubriky Hosta do domu Jak to vidí je dnes a do křesla pro hosty před pár vteřinami usedl prezident České křesťanské akademie profesor Tomáš Halík. Přeji vám dobrý den.
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Pěkné dobré jitro.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Pane profesore, vzpomněl byste si, kdy a kde jste byl naposledy v muzeu?
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Naposledy, naposledy, mně se to trošičku, mně se to trošičku splývá. Já teda, to je dnešní téma, že jo, muzea.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano. Dnešní téma Dne Českého rozhlasu.
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já se přiznám, že já jsem od dětství vášnivý, ale skutečně vášnivý fanoušek muzeí. Zdědil jsem to trošku od mého otce, který vlastně vytvořil libreto ke dvěma muzeím. Muzeu Karla Čapka v Malých Svatoňovicích v roce 46 a potom v 60. letech muzeu téhož spisovatele Karla Čapka na Strži a už s ním jsem navštěvoval muzea. A to je skutečně prostředí, v kterém jsem strávil spoustu, spoustu času. Já jsem v životě nebyl na žádném sportovním zápase. Nikdy jsem nebyl na fotbale, nikdy jsem nebyl na, na, na, na hokeji.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Včera jste nefandil našim hokejistům?
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Nefandil. Já na tohle jsem totálně amuzikální. Vůbec tím nepohrdám, jo, ale prostě jsou lidé, kteří nejsou na, na vážnou muziku. Já prostě nejsem na sportovní utkání a stadiony, ty jsou prostředí, které mě vždycky děsilo a odpuzovalo, ať tam byly jakékoliv akce, včetně náboženských. Ale zase tedy muzea. Já jsem si vzpomněl, když jsme dneska na to narazili, že možná kdyby byla nějaká olympiáda v návštěvnosti muzeí nebo nějaký Guinessův rekord v návštěvnosti muzea, že bych možná mohl kandidovat.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
A kdybych vás zeptal na zážitky spojené s muzei?
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já miluju jednak ta veliká muzea, jako jsou vatikánská muzea, britské muzeum, metropolitní muzeum v New Yorku, celá ta krásná alej muzeí ve Washingtonu, Capitolu, berlínská muzea, Pergamon Museum, pařížská a tak dále a tak dále. Předkolumbijské muzeum v Chile nebo je nádherné muzeum na Tchaj-wanu, kde se Čankajškovi ještě podařilo převézt největší klenoty čínské kultury. A já mám rád tahle ta muzea, v kterých člověk může brouzdat vlastně celý den. Nikdy mě to nepřestalo bavit a potom možná i taková dojemná muzea v malých městech nebo speciální muzea spisovatelů, která zachovávají jejich přirozené prostředí, jejich byty. Já si myslím, že o osobnosti člověka hrozně vypovídá to, jak si zařídil byt, kde se otisklo jeho prostředí. Takže takový byt Ibsenův v Oslu nebo v Moskvě třeba byt Gorkeho, který o něm mnoho říká nebo to jsou... nebo potom je ještě další styl, to jsou ty prezidentská muzea v Americe, Nixon má v Kalifornii, Roosevelt v Saint Andrew-on-Hudson, krásné Kennedyho muzeum v Bostonu. Tak to je vždycky nejenom osobnost toho prezidenta, ale i svědectví o té době, o všech těch zápasech, do kterých vstoupil. Čili muzea, ano, muzea jsou asi plodem osvícenství. Podobně jako galerie a koncerty, předtím to krásno bylo součástí přirozeného světa, bylo součástí bohoslužeb, bylo součástí šlechtických domů a teprv vlastně osvícenství ty krásné artefakty, ať to byly prostě umělecké předměty nebo třeba hudební díla, tak je utřídili a dělali zvláštní kulturní, kulturní performance, které měly vzdělávací charakter. Čili to je taková stopa osvícenství v naší kultuře.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Je u nás v Česku dost zajímavých muzeí pro profesora Tomáše Halíka?
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já si myslím, že ano. Já, já, já si myslím, že ano, je celá řada. Teďka se některá modernizují, také jsou ta interaktivní muzea, že jo, kde můžete dotykem na těch všech možných obrazovkách si vyvolávat programy. Ano, já si myslím, že, že, že v muzeích na tom nejsme špatně.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
V Kávě o čtvrté uslyšíte k dnešnímu tématu dne, milí posluchači, například generálního ředitele Národního muzea Michala Lukeše i Zdeňka Bergmana z Muzea Karlova mostu. Teď ovšem pokračujeme v pořadu Jak to vidí, dnes profesor Tomáš Halík.
Od 14. května vlivem vytrvalého deště stoupaly hladiny řek v Moravskoslezském kraji. Zasažen je i sever Zlínského kraje, jak jsme slyšeli ze zpravodajství Českého rozhlasu 2 - Praha i našeho reportéra Martina Ježka, hladiny moravskoslezských řek postupně klesají. V kraji je ale nadále asi 2 tisíce domácností bez elektřiny. Omezena je doprava na některých železničních tratích. V noci naopak stoupala řeka Morava v Kroměříži i na jihu Moravy je už ale situace klidná, déšť bude dále ustávat. Když se podíváme, pane profesore, na přehled největších záplav posledních let, vidíme, že jich není málo. Nemusíme chodit daleko, záplavy trápily Moravu i vloni. Co tedy vzkázat ústy Tomáše Halíka a vysíláním Českého rozhlasu 2 - Praha do postižených území? I slovo může pomoci, byť asi není nejdůležitější, co v té chvíli lidé potřebují.
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
No, já jsem vždycky v rozpacích, když člověk tady z prostředí, kde sedíme v suchu a v teple, má hovořit k lidem, kteří jsou takhle hrozně, hrozně postiženi. A myslím si, že tím prvním slovem má být spíš skutečně ta praktická pomoc, ať už je člověk tam, jim fakticky může pomoci, anebo kdyby se tam jenom pletl, tak alespoň třeba tou finanční pomocí. Ale samozřejmě je třeba také těmto lidem ukázat, že skutečně na ně myslíme, že nám to není lhostejné. Samozřejmě nás taky zlobí to, že některá města, byť měla tu hroznou zkušenost před 13 lety, se dostatečně nezabezpečila. Děsí mě a myslím, že samozřejmě nejen mě, zase ty případy rabování, to je skutečně lidský hyenismus, když to...
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Už byly zaznamenány i během letošních povodní.
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Už byly zaznamenány bohužel.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
V Ostravě, myslím.
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
To je, to je, to je, to je příšerná věc, ale já si myslím, že vždycky je to takovou zkouškou solidarity mezi lidmi a že je důležité s těmito lidmi hovořit. A víte, já jsem hovořil s lidmi tenkrát v těch velkých povodních a zjistil jsem, že mnohdy ti lidé, kteří byli oloupeni o mnohé, najednou ale se jim otevřelo takové větší porozumění pro vlastně smysl života. Člověk si uvědomí, co mu vlastně všecko ještě zůstává. A že třeba přišel o majetek, ale že zachránil si život, jeho bližní tam nezahynuli. Takže je vlastně, vidí, že ten život je nesamozřejmý a je za něj daleko více vděčný. A potom se někdy nadechne také k tomu, že začne ten svůj život budovat nějakým novým způsobem. Ale to víte, všechna slova ze sucha a tepla jsou málo, málo věrohodná. Teď je třeba především té praktické pomoci.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Tak rozhodně jsme s vámi v postižených oblastech, přejeme pevné nervy, hodně sil a dobrých pomocníků a lidí kolem vás všech. Už jste to od nás slyšeli, vážení a milí posluchači, v pražském Divadle na Fidlovačce se v pondělí vrcholní politici, a to už přicházíme k dalšímu tématu, a představitelé veřejného života naposledy rozloučili se zesnulým ombudsmanem, ochráncem veřejných práv Otakarem Motejlem. Vzpomínalo se na Motejlovu statečnost, erudici i vášeň pro cigarety. První český ombudsman Otakar Motejl zemřel po krátké nemoci v neděli 9. května ve věku 77 let. Dnes, tedy ve středu 19. května se na přání rodiny doktora Motejla koná veřejná zádušní mše v kostele svatého Salvátora na Křižovnickém náměstí v Praze. Mši bude celebrovat zde přítomný profesor doktor Tomáš Halík, kterého také prosím o krátkou vzpomínku na pana Motejla.
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Já jsem si Otakara Motejla nesmírně vážil. Vždycky když jsem ho viděl, tak jsem si vzpomněl na takovou starou židovskou legendu, která byla zaznamenána v talmudu a později byla silná v hasičském hnutí, že svět stojí na 36 spravedlivých, že někde mezi námi je 36 lidí, kteří o sobě nevědí, kteří dokonce ani o sobě nevědí, že patří do tohohle počtu, ale kdyby jeden z nich zradil, tak svět přestane existovat. Já myslím, že tahle ta legenda říká něco velmi podstatného. Nikdo vlastně neví, k čemu je povolán a jestli ti mnozí velcí spravedliví odcházejí z našeho středu. Já bych si dost tipnul, že Otakar Motejl byl jeden z těch spravedlivých, ať už ten faktický počet jejich je jakýkoliv. A že je třeba vždycky si říci, kdo na jeho místo, a teďka si nemyslím jenom na to místo ombudsmana, vůbec v té české společnosti, lidí, kteří budou skutečně nezištně a statečně bojovat za právo. A tohle byl muž, který ten zápas za spravedlivost a za právní kultury učinil tématem svého života. A když mnohé věci se mu nepodařilo prosadit, například on velmi usiloval o to, aby byla nějaká instituce, která by to zřízení nejvyšší rady soudnictví, i když se to nepodařilo a právě ti, kteří potom získávali ty lehké doktoráty v Plzni, tak mu v tomhle tom zabránili, tak rezignoval na místo, na místo ministra spravedlnosti. Čili to byl člověk, jemuž ta věc ležela na srdci daleko víc než jeho vlastní posty. Víte, já vzpomínám na takový zápas vlastně politický a mravní zápas, který byl na počátku 90. let, kdy nám jeden politik řekl, že prostě ti právníci se stále pletou do cesty, že to všecko zdržují, všechno rozhodne ekonomie, svobodný trh. A ti právníci prostě zdržují tu geniální cestu k privatizaci, českou cestu. Já si myslím, že tam to, že zvítězil tento trend, že to byl ten největší zločin posledních 20 let. Že to způsobil nejen tu zpackanou kuponovou privatizaci, nejen tu divokou privatizaci dalších let, to rozkradení národního majetku, začátek zadlužování naší republiky, ale že to otevřelo cestu vlastně těm nejrůznějším mafiím, tomu prorůstání té politické a podnikatelské sféry. A já si myslím, že dneska vlastně cítíme důsledky toho, jakým způsobem to právo bylo podceněno. Pořád je zoufalý stav justice, pořád, podívejte se, jak zůstaly vlastně nepotrestány ty komunistické zločiny. Jediná žena vlastně byla odsouzena za tyhle ty věci. To má velký morální efekt, to není věc nějaké msty, ale je to výraz úcty také k těm obětem toho, toho, toho příšerného komunistického režimu. A takže stále... a co právní povědomí, to, že vlastně dneska se hrnou na právnické fakulty bohužel mnozí lidé, kteří v tom vidí spíše zlatý důl a je smutné, že právě na právnických fakultách dochází k nerespektování základních zásad práva a morálky. Před několika lety byl velký korupční skandál na pražské právnické fakultě, všichni máme v dobré paměti ostudnou kauzu plzeňské právnické fakulty. Vždyť soudce, kněz a lékař, to jsou 3 povolání, ke kterým člověk není kvalifikován jenom tím, že složil nějaké zkoušky, ale musí také složit slib, určitý morální slib. Čili tahle ta zaměstnání mají svoji morální dimenzi. A já myslím, že to podceňování práva a to upřednostňování a naivní spoléhání, že ekonomie a trh, to všecko samo vyřeší, že způsobil vlastně ten úpadek politické scény, který vidíme teď. Já mám takový pocit, že před žádnými volbami nebyla tak ubohá nabídka, jako je dnes, že žádná kampaň za těch 20 let nebyla tak myšlenkově vyprázdněná, tak agresivní, tak arogantní. Podívejte se, ta naše země je zaplavena plakáty, tedy placených z kapes daňových poplatníků, které až na několik málo výjimek prostě vyjadřují myšlenkovou prázdnost, hloupost, agresivitu, člověk už nerozezná, které ty plakáty jsou míněny vážně a které mají jenom zesměšnit tu druhou stranu. A především chtějí zesměšnit a pomluvit tu druhou stranu. Víte, když člověk se dívá na plakáty pravice a levice, nikoho nejmenují a z jednoho vyplývá, že ti druzí jsou mizerové a z toho druhého vyplývá, že ti první jsou mizerové, tak efektem může být, že jaksi volič uvěří oběma a že dojde k názoru, že všichni jsou mizerové. A to je samozřejmě neblahá situace pro demokracii.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Až dalo by se říci, k upadlosti politické scény, tak jak ji vidí Tomáš Halík, jsme se dostali od hledání autorit a od úmrtí ochránce veřejných práv Otakara Motejla v pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha.
Dopady řecké krize jako zkouška evropské solidarity, to je další téma pořadu Jak to vidí, dnes profesor Tomáš Halík. Otázka solidarity je jistě velmi aktuální, stále slyšíme na jedné straně o injekcích Řecku, na druhé straně o spekulacích, spekulace, zdali jsou na tom Řekové opravdu tak zle. Ptám se Tomáše Halíka, dokáže v této souvislosti Evropa táhnout za jeden provaz, když jednomu je zle a jeden stát je v krizi?
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Rozhodně by měla, a já doufám, že to nakonec dokáže. Já jsem rozhodný stoupenec evropského sjednocení. Já jsem přesvědčen, že národní státy už dohrávají tu svou dějinnou roli, že jestliže máme obstát v dnešním světě, tak je třeba se prostě spojovat ve větší celky. A já si myslím, že budoucnost patří federaci evropské, skutečně spojeným státům evropským. Vidím i velkou roli té společné evropské měny, nejenom ekonomickou, ale především psychologickou. A samozřejmě že tohle je zkouška, tohle je krize, ale je to zkouška zralosti, solidarity, vzájemné odpovědnosti. Víte, my všichni a náš stát z Evropské unie čerpá obrovské peníze. Byli lidé, kteří nás strašili, jak to bude hrozné, až budeme v té Evropské unii. Není to pravda. Dneska téměř každá vesnice získala mnoho z evropských fondů. Lidé, kteří čerpají strašně z těch evropských fondů a které někdy jimi mrhají také, a to se v naší zemi také děje, tak na tu Evropskou unii pořád přesto nadávají. Ale já si myslím, že jako Evropa musíme být schopni podržet i toho člena rodiny, i když se zachoval špatně a selhal. Samozřejmě nesmí to být notorické, nesmí se tyhle ty věci opakovat. Ale prostě když je to tady, teďka Evropa musí prokázat svoji solidaritu. A samozřejmě se ukáže, na kolik ještě převládá jenom to národní sobectví. Já se obávám že je silně samozřejmě na mnoha místech, a na kolik jsme už zralí pro ten vývojově vyšší stupeň pro to vědomí skutečně té, té, té, té evropské identity. Já si myslím, že tady některé instituce jako univerzity, církev, byla to i evropská šlechta, byly vždycky těmi globálními hráči. A já si myslím, že budoucnost není v uniformitě, probůh to ne, ale že to specifické toho jednotlivého národa a jednotlivého regionu vynikne právě v tom širším kontextu, že máme být nezastupitelným nástrojem v tom evropském koncertu. Já si myslím, že dneska není už čas pro sólisty, ale že nastává čas pro symfonický orchestr.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Pane profesore, vy teď mluvíte o kladném vztahu k Evropské unii, který podporujete. Na druhou stranu za ta léta vytknul byste něco tomuto evropskému společenství, respektive Bruselu?
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ale samozřejmě že ano. Já tam poměrně často jezdím, znám to prostředí a jistě, to naříkání na ty bruselské byrokraty, to je samozřejmě přehnané. Jestliže demokracie je záležitost, která bohužel se neobejde bez velké byrokracie, diktátoři se obejdou bez byrokracie. Ale demokracie v sobě nutně zahrnuje nejrůznější instituce. Ale to, co mě nejvíc mrzí samozřejmě na Evropské unii, je, že je tam hodně zanedbán ten prvek té kulturní integrace. Ve smyslu opravdu ne nivelizace, ale toho, aby se, a existují tam jistá, jistá, jistá grémia, která se o toto přece jenom snaží, abychom vyzařovali to nejlepší z té evropské kultury. Zatím tam převažují tedy hlasy, které jsou opravdu nepříjemné a které někdy prosazují věci, které nejsou dobré. Ale alternativou není se stáhnout, ale naopak snažit se do těch evropských institucí vyslat ty nejkvalitnější lidi a snažit se o to, aby skutečně ten duch toho evropského parlamentu a Rady Evropy a tak dále byl prosycen skutečně tím nejlepším, co v Evropě je. Já bych v téhle souvislosti s dovolením ještě upozornil na jedno téma, které mě dneska strašně zaměstnává, protože jsem poslouchal několik zajímavých pořadů na, na BBC a četl k tomu řadu, řadu článků o té takzvané soft power. Co to je, tohle je vlastně politická teorie, která vznikla za prezidenta Clintona v Americe, kdy jeden politolog řekl: Amerika přestává být tou mocností, která má svoji zastrašující sílu v oblasti zbrojení a také přestává být tím hegemonem v oblasti hospodářské. Ale to, co bude v budoucnosti rozhodovat o vlivu a síle jednotlivých zemí a velkých celků, je to, jestliže dovedou být nějakým způsobem pro ostatní svět atraktivní.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Teď nevím, jestli míříte k Číně?
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Mířím samozřejmě k Číně.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Když mluvíte o velmocích.
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Mířím samozřejmě k Číně, protože právě, a k tomu dneska je veliká mezinárodní debata, protože jeden z čínských politiků právě vyzdvihl tuhle tu teorii soft power a řekl: ano, Čína bude tou rozhodující velmocí 21. století, ale my už nesmíme budovat jenom na tom odstrašování, ale musí nám jít o to, aby se lidem ta naše kultura a naše země líbila. A celý ten koncept EXPO v Šanghaji je vlastně, rozjíždí tohle to. A já si myslím, že je to strašně důležitý aspekt. Jako skutečně v tom dnešním světě, tak jeden významný politický filosof už před časem hovořil o tom, že tím hlavním mechanismem moci v moderní a postmoderní společnosti už není jaksi násilí. On řekl: je to taková, je to taková technika svádění, je to taková technika, která jde přes reklamu, která jde přes atraktivitu. A tady prostě ty velmoci říkají: ano, máme ve své kultuře a máme ve svém životním stylu něco, pro co ty druhé národy by nás mohly obdivovat a milovat, nejenom respektovat, nejenom bát se, ale čím jsme inspirativní. Amerika hodně ztratila v době Bushovy éry, tuhle tu atraktivnost pro svět. Dneska samozřejmě celý ten obamovský kult je budovaný také s tím, že má oslovit i ten svět nejenom bílé rasy, a právě ta Čína dneska strašně hraje na to, že ona může oslovit islámský svět, ten ohromný islámský svět, který touží po modernizaci bez pozápadnění. A ukazuje se, a je to veliký civilizační problém, že dneska v Asii mohou obstát velké státy, ekonomicky báječně obstát, aniž by implikovaly, aniž by aplikovaly do své, do, do, do, do svého systému prvky evropské demokracie. My jsme si dlouho mysleli, že když se zavedou ty civilizační vymoženosti, když se bude modernizovat po stránce hospodářské, společnost, takže si to vynutí jakousi nadstavbu také té kultury lidských práv, politické demokracie. Ono to platí v určitém kulturním prostředí. Ono to platí v tom kulturním prostředí, které bylo poznamenáno tou židovsko-křesťanskou civilizací. Mimo ni tahle ten, tenhle ten mechanismus neplatí. To se nejvíc ukázalo v Iráku samozřejmě a teď se to ukazuje různě po světě. Prostě mnohé velké části světa touží po technických vynálezech, touží po ekonomické prosperitě, ale nechtějí s ním vzít ten náš kulturně-civilizační západní model a najednou ta Asie ukazuje, že to nějakým způsobem jde. A to je obrovská výzva pro západní svět.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Říká v pořadu Jak to vidí profesor Tomáš Halík.
Profesora Tomáše Halíka jsme mohli před nedávnem vidět na obrazovkách České televize v přímém přenosu udělování Cen Paměti národa. Vy jste tam, pane profesore, měl působivý projev. Na konci toho pořadu ředitel Post Bellum, tedy organizace, která pořádala ony ceny, Mikuláš Kroupa vyzval k založení evropského institutu Memory of the Nations, jakéhosi centra paměti národu. To by mohl být asi další ze spojovacích prvků Evropy.
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Určitě ano. Já se domnívám, že ta národní paměť a kulturní paměť je něco, co zdaleka není a nesmí být jenom jakýmsi sentimentálním ohlížením se do minulosti, ale že je to obrovská práce pro budoucnost. Ten, kdo zapomíná, ten, kdo ty obrovské a draze zaplacené dějinné zkušenosti jimi pohrdá, tak ten vlastně dělá atentát vůči budoucnosti. Já si myslím, že u nás nejrůznější síly, které navazují na ty totalitní režimy, a jsou jejich pohrobky, tak vlastně čerpají z té bohužel lidské schopnosti zapomínat a že je třeba věci připomínat a znovu se k nim, znovu se k nim vracet. Já jsem tam ukázal, že vlastně ten, ten totalitní režim stál na jakési nepsané smlouvě mezi tehdejší mocí a mezi obyvateli, když obyvatelé se nebudou, občané se nebudou hlásit o svá práva, když jim bude vlastně jedno, že není duchovní a kulturní svoboda, když jim půjde především o ty plné mísy. No, tak jim ten režim dovolí ledacos, že se skryje nezaměstnanost za flákání v práci, že si lidé budou moci trošku přikrást toho majetku, který patří všem a nikomu.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Jaký ohlas vzbudil ten váš projev, promiňte, že vám vstupuji do řeči.
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Ano, ano, ano. Byl jsem překvapen, že velmi pozitivní. Lidé říkali: ano, to je přesně to, co jsme zažili a je vidět, že z téhle té mravní korupce mnoho bohužel zůstává. Lidé zapomínají, víte, a demokracie stojí na tom, že velmi malý počet lidí nebo že, že jenom omezené procento bude těmi černými pasažéry, těmi lidmi, kteří se vezou a nejsou ochotni za to nic zaplatit. Takoví lidé vždycky ve společnosti budou. A i když jejich procento je kritické, tak ta společnost jde ke dnu. Demokracie stojí na tom, že lidé nebudou jenom těmi pasivními černými pasažéry, jenom těmi příživníky, těmi, kteří budou chtít mít ty sociální jistoty a tak dále. Ale že vloží do toho společného skutečně nápady, tvořivost, aktivitu, společenskou zodpovědnost...
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Tak tak to viděl...
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
A o to dneska jde.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
A vidí dění kolem nás prezident České křesťanské akademie profesor Tomáš Halík. Děkujeme vám za návštěvu, přejeme krásné dny. Míříte teď do muzea, pane profesore?
Prof. Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie
--------------------
Teď bezprostředně ne, ale k dalším úkolům dnešního dne.
Tomáš VOŽENÍLEK, moderátor
--------------------
Děkujeme ještě jednou. Přepis pořadu najdete do 24 hodin na stránkách www.rozhlas.cz/jaktovidí. Jeho reprízu uslyšíte dnes po 23. hodině. Zítra po půl deváté přijde do studia profesor biochemie Václav Pačes.