Jak to vidí Václav Cílek - 22.6.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré dopoledne v naší rozhlasové společnosti vám všem přeje Zuzana Burešová a také geolog Václav Cílek, který je hostem půlhodiny před devátou. Vítám vás tady, pěkný den.
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Dobrý den.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Začnu jedním z novinových titulků, těžaři tajili černý scénář, do moře se valí až 16 milionů litrů ropy denně, mluvím o ekologické katastrofě v Mexickém zálivu. Zdá se, že v posledních letech přibývá těch velkých katastrof, velkých ekologických katastrof, které se týkají právě této ropy. Čím to je? Šetříme na, při výstavbě těch vrtů, nebo jak se to dá vysvětlit?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Byla provedena analýza množství nehod, zejména teda v ropném průmyslu. Ukázalo se, že množství nehod neustále klesá, že dokonce je dneska na pouhé třetině toho, co to bývalo před 10 nebo 20 lety, ale že jednou za čas přijde ta doopravdy jako velká záležitost. Mně to jako připadá pomalu jako ta finanční krize, že vlastně jakoby ten motor šlape čím dál tím líp a když přijde průšvih, tak je teda hodně velkej. On zase nemusí bejt tak úplně velkej, že když se podíváte na analýzy toho, co se stalo před 30 nebo 40 lety, tak doopravdy možná ještě větší havárie byly v roce 69 a 79, ale protože není jasný, kolik té ropy se vylilo do moře, tak to nemůžeme říct úplně přesně. Ale ono zase z hlediska dopadů těch domů na tom pobřeží a těch továrniček a rybích farem a ústřičních je vlastně mnohem víc, to znamená dneska i poměrně malý neštěstí způsobí mnohem větší škody než před 10 nebo 20 lety.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Co říkáte chování té společnosti BP, která vlastně vše zavinila, a otázka je, jak se k tomu chová, jak se k tomu vlastně staví, jaké jsou její následné kroky?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte, když zpětně teďka nedávno v nějakém Harward Business Review hodnotili takovou jako lekci psychologickou z celý tý katastrofy, tak si řekli ano, jako jsou 2 věci důležitý, že příprava na svět, ve kterém se dějou jenom jako dobrý věci a kde všechno funguje jako má, je nebezpečný, že ten svět takovejhle vlastně není. Druhá věc, a to upozorňuje hodně komentátorů, když se doopravdy, když jde do tuhýho a stane se doopravdy takováhle věc, tak je nutný hrát s otevřenejma kartama, protože lidi to jako vyčmuchaj na dálku, že vlastně v té věci něco smrdí. Dneska už některé ty výroky BP, jako že nechápou, proč klesají jejich akcie například, jsou brány jako téměř jako anekdoty prostě v oboru.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Kolik je vůbec plošin v tom Mexickém zálivu?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Mexický záliv se dělí na několik oblastí a v jedné v té největší je asi 2,5 tisíce plošin aktivních a celkem to množství plošin je mnohem větší, jo, to znamená, je to při nedodržování určitého standardu správného chování, to je doopravdy jenom otázka času, kdy dojde k nějakému problému.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to je to správné chování, jak se taková plošina musí připravit, jak ty vrty připravit bezpečně tak, aby se nic podobného nemohlo opakovat?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Zase byla dělaná analýza vlastně chybných kroků a v podstatě si to umím představit. Jelo se hodně na rychlost, aby ložisko bylo co nejrychleji vlastně otevřeno, odvrtáno, aby to bylo co nejlacinější a aby se ušetřilo na mzdových nákladech, to znamená, byly ignorovány už projekční chyby, s tím by šlo pracovat, protože ono vlastně do tý doby na těch 2 tisících plošinách všecko jako fungovalo docela jako v pohodě, tu a tam nějaký menší problém byl, ale vždycky se to nějakým způsobem podařilo zvládnout. Tady, co se asi nepodařilo zvládnout zejména, je to, že ten vrt, který vrtáte do hodně velkých hloubek, tak on se zužuje a vždycky v místech toho zúžení, kdy přijde do toho jako tenčího vrtu, tak musíte hodně dobře ten vrt vyztužit. A dělá se to většinou tak, že se tam vhání taková speciální betonová suspenze, která tuhne pod vodou, a té suspenze bylo jenom několik set litrů, bylo jako velice málo a navíc v té době už stoupaly bubliny plynu z dna, takže vlastně to roztrhaly a naředily ten beton, který měl utěsnit vlastně část té vrtné kolony. To se zdá, že byla hlavní chyba. Potom se ukázaly další problémy, který byly v podstatě, v podstatě jako negovány, jako že nejsou, nebo že se s tím něco udělá, nebo že se s tím vlastně něco děje, že jo, a pak to končí vlastně tím výbuchem, vzápětí teda ponořením plošiny a od té doby ta ropa uniká.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, ještě jste něco chtěl.
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Ještě chci říct, že jako hrozně negativní roli tady vlastně způsobilo propojilo státních organizací, které mají dávat pozor na bezpečnost těžby, to znamená, tam je nějakej /nesrozumitelné/, takovej jako preventer, teďka nevím, jak se to řekne česky, prostě něco, co zamezí úniku ropy. Ten měl chybnou konstrukci a pravděpodobně by to nezvládl prostě vůbec tuhle tu věc, a to obecně vědělo teda jako mimochodem. A ti lidé z těch státních organizací byli zváni na firemní večírky a protože se dlouhou dobu nic nestalo a protože zajistit ropu je hrozně důležitý pro chod státu, tak došlo k takovýmu jako úzkýmu propojení až jako alkoholickýmu, že jo, teda, těch dohližitelů vlastně s těmi ovečkami a výsledkem byla, bylo, že se ignorovalo nebezpečí teda.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že takhle ekologická katastrofa změní pohled na těžbu ropy z toho podmořského dna?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Víte určitě a ono teďka je vydáno jakési teda moratorium jako na další vrtání a de facto tohle to moratorium, to je jenom takový oddychový čas, ve kterém se budou nově definovat pravidla a zejména teda kontrolní mechanismy. Ono, když se na to podíváte z hlediska jako realistického, tak vidíte, jak technologie vrtání se pohybuje z hloubek do tisíce metrů, 600 až 1000 metrů tedy k mořské hladině a pak se teprve vrtá ty 2 kilometry nebo víc pod zem do hloubek okolo 2 kilometrů a jak se připravuje technologie na 3 kilometry hloubky. Vidíte, že v tom Mexickém zálivu dochází k poměrně rychlému vyčerpávání ložisek, takže například mexická společnost olejářská Pemex, která dřív jako ropu vyvážela, tak dneska má při současné úrovni těžby zásoby na 9 let jenom. Mexiko je obrovská země s velkou spotřebou. To znamená, to nějakým způsobem jako mexický výpadek doopravdy jako zatřese kusem, kusem Ameriky teda. Potom dál, když se podíváte, co se děje v Číně, tak Číňané sice otevírají v podstatě skoro každý týden novou elektrárnu, ale přesto mají black-outy, přesto produkce elektřiny nestačí a zoufale hledají nové energetické zdroje a už nejdou tou cestou dřívější, to znamená, nákupu ložisek nebo politických svazků, že jo, ale začínají budovat vlastní flotilu, v podstatě je to okopírovaný, jsou jako, velmi dobře kopírují, že jo, která bude schopná vrtat z hloubek mezi 2 nebo 3 kilometry, to znamená, Číňani počítají prostě s centrálním jako, s centrálním útokem na mořský dno. A ta, Číňani pravděpodobně můžou bejt totiž docela úspěšný, protože když ten vrt je doopravdy hluboký, on stojí ohromný peníze a když taková běžná firma vyvrtá 3 vrty a ani jednou se netrefí do ložiska a prošustruje prostě několik set milionů dolarů, tak se akcionáři naštvou a zastavěj to. Jo, ale státní podnik si může dovolit prostě jet s velkejma ztrátama poměrně velkou dobu. Dneska ta úspěšnost těch vrtů v tom hlubším moři je okolo 18 %, to znamená 80 % studní je suchých.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když tak zauvažujeme ještě na téma ropy, ví se vůbec všeobecně, jaké jsou světové zásoby ropy, a to není obnovitelný zdroj. Pokud jednou nebude, co s tím, jak ji nahradit?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Poměrně hodně se ví o ropě na pevnině, kde už hrozně dlouhou dobu, posledních zhruba 40 let došlo k objevu jenom 2 nebo 3 větších ložisek. Poměrně dobře jsou provrtány šelfy, ale obecným rysem těžby je to, že ona se posouvá buďto na sever nebo do hlubokého oceánu a v hlubokém oceánu existují velmi jako různý názory na to, kolik tý ropy tam je, experti říkají, že té ropy tam může být mnohem víc, než si myslíme, ale také mnohem méně, než si myslíme. Ale ať už je tam té ropy hodně nebo málo, tak si jako uvědomme, že dneska ropu těžíme v průměru za 25 dolarů barel, ale na tom hlubokém moři, jednak se zvětšuje toto riziko, na které teďko jsme jako narazili, a jednak tam takový ty nejnižší možný náklady jsou okolo 60, ale pravděpodobně 80 nebo 90 dolarů za barel. To znamená, za prvé je nevyhnutelný téměř pokles těžby, protože se nedaří třeba Američanům objevovat nová ložiska. Ta jejich úspěšnost je maximálně 70, maximálně objeví 70 % ropy na 100 % ropy, kterou vyčerpají teda a některé roky třeba jenom 10 %, ale průměr je okolo 70 a v podstatě jako klesá, takže ten posun k té drahé ropě je nevyhnutelný.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha náš dnešní host, geolog Václav Cílek.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů, Jak to vidí od pondělí do pátku vždy v 8.30 Český rozhlas 2 Praha.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Na dění kolem nás se dnes díváme očima geologa Václava Cílka. Pro Českou televizi připravujete dokument o islámu v Česku. Proč, jaká byla historie této spolupráce na tomto dokumentu?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Česká televize chystá sérii, já nevím, asi 20minutových dokumentů, které se mají týkat mizejících míst, jo, protože mizí kostely, mizí kláštery, mizí hodně památek okolo nás z různých důvodů. A já jsem vlastně chtěl, aby to nezůstalo jenom v nějaký poloze rozpadlý barokní kapličky a jak je škoda, jakže to s ní dopadá špatně, a říkal jsem si, tak, co mně osobně nejvíc mizí před očima je Praha, že jo, přes takovej veškerej ten jako rozmach a cejtíme za tím velkým fyzickým rozmachem cítíme poněkud jako kus prázdnoty, to znamená, jakoby tady jako mizelo kus jakoby staveb, jo, ale kus jako toho duchovního základu teda. A když si položíte z evropskýho hlediska takovou jakoby otázku, co teda vlastně ohrožuje tento duchovní základ, že jo, tak tradiční odpověď je islám. No, a tak mě jako zajímalo za prvé, jaké jsou památky na islám v Praze, kdyby se někdy dělal průvodce Praha islámská, co by mohl vlastně ukázat, že jo, a jak vůbec oproti ostatním státům na tom jsme.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná, že bychom mohli trošku začít v té historii. Kdy třeba se na našem území objevili první muslimové, možná půjdeme už hodně hodně do hluboké historie?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Nepůjdeme úplně k tomu Ibrahimu Ibani Jakubovi a nepůjdeme k těm prostě různým tureckým diplomatickým misím, ale pojďme zhruba do roku 1870, protože tehdy končí balkánské války, že jo, my jsme součástí Rakousko-uherské monarchii a po celé monarchii se šíří Bosňáci. A kupodivu vlastně, to znamená, že jo, Slované a muslimové a kupodivu teda jsou velice loajální vůči monarchii, a to zejména proto, protože u císařského dvora hledají zastání přes srbským nacionalismem, v podstatě jakoby se opakovala historie z těch počátků devadesátých let minulého století té jugoslávské války. Takže i na naše území přichází, vrací se, že jo, vojáci a tak, prostě přicházejí Bosňáci a pomalu se tady stabilizuje nepříliš početná muslimská obec. Teďka taková ta loajalita a to poměrně jako velký množství muslimů v samotné Vídni způsobuje to, že Rakousko-Uhersko upravuje vztah státu a islámu už v roce 1912 prostě zákonem, který je poměrně jako velice slušný teda. A ještě bych teda řekl jednu věc, že v té době jednak teda naši severní sousedé Němci jednak tedy se snaží expandovat do východní Afriky, ale taky na Střední východ. Dělají různé archeologické výzkumy, ale taky už se začínají dívat po ropě, po /nesrozumitelné/, takže Němci poměrně hrozně záhy začínají budovat nadstandardní vztahy k islámským státům. To znamená Češi vlastně po tom roce 1918 jsou dost jako pozadu za našimi sousedy a tehdy dokonce Alois Musil, že jo, slavný cestoval, orientalista, biblista a taky katolický kněz někdy, tuším, v roce 34 nebo 36 píše memorandum, on byl v dobrých vztazích s Tomášem Garriguem Masarykem, který se možná pod jeho vlivem učil několik let arabsky, to se jako málo ví, takže Musil píše 2 memoranda, jednak se snaží založit tady orientální společnost, ze kterého pak vznikne tedy orientální ústav na Filozofické fakultě Karlovy univerzity a jednak podává návrh, říkám, katolický kněz, znova to jako zdůrazňuju, aby v Praze, ve středu Prahy byla postavena mešita, aby byla důstojná, aby sloužila diplomatům, učencům, aby vedle mešity byl dům, kolej, kde by mohli přespávat chudí islámští studenti. A on tehdy navrhnul úplně kouzelný místo, to úplně vidím jako, když pojedete po nábřeží Vltavy, tak se podívejte na Hanavský pavilon z konce devatenáctého století litinová stavba, ona je taková trošičku jako orientální a on se domníval, že právě to místo Hanavského pavilonu nebo sám Hanavský pavilon by mohla být důstojná mešita pro Prahu. A doopravdy stačí přidat půlměsíc a ještě kdyby vedle zůstal Stalinův pomník, tak máme prostě nádhernou surrealistickou asambláž mešity a Stalinova pomníku. No, není to tam, že jo. No, tak jenom chci říct, že my vnímáme ten islám pod zorným úhlem toho, co se děje, já nevím ve Francii nebo v Německu, a bereme to jako problém, kterej je starej třeba 10 let, ale ve skutečnosti ta tradice je mnohem jako starší a že by bylo docela jako hezký navázat na ty rakousko-uherský kořeny spíš, než se teďko jako potácet v té současné Evropě. Teďko naše situace muslimská je, řekl bych, jako hodně šťastná a velmi odlišná od většiny ostatních států. Především těch muslimů na našem území, existují různé odhady, 8 až 10 tisíc nebo 10 až 15 tisíc, je tady do 15 tisíc. Když to srovnáte se 4 miliony muslimů v Německu nebo v samotné Vídni je postaveno 30 mešit, ve Vídni jako nejsou žádné velké problémy teda, ale už teda 4 miliony muslimů, když si řeknete ano, že jako třeba jenom 10 % populace u nás praktikuje křesťanství, že jo, tak vlastně v těch proporcích už bychom měli, dejme tomu, stejnej nebo podobnej počet muslimů jako křesťanů teda. Takže doopravdy jako je nutný jako vidět, že v Holandsku, v Německu a zejména ve Francii tenhle ten problém je doopravdy jako vážnej. Další jako hrozně pozitivní věc, řekl bych, naší české muslimské komunity je to, že ona je namíchána z trošku jiných muslimů, než třeba ta francouzská. To znamená, tady jsou ti Bosňáci, tady jsou lidi ze zemí bývalýho Sovětskýho svazu, jsou tady Syřani, Libanonci, je tady ..., jsou tady Palestinci, ale zase my se tak na ty Palestince díváme tak jako z novinovejch zpráv. Většina Palestinců nenávidí válku a přeje si prostě klid a mír a většina Palestinců, která žije mimo Palestinu, tak se právě vystěhovala proto, aby nemusela, aby nemusela bejt v tom válečným napětí, teda jo. To znamená, to jsou lidi, který maj hrozně silnej vztah ke svý komunitě, komunita znamená taky ten islám nebo hodně ten islám, ale jsou to lidi, který toužej po klidu, jako po míru, jo, a to je rozdíl oproti části těch francouzských muslimů nebo anglický, to jsou 2 %, že jo, takových těch radikálů, který si přinesli frustraci a nenávist, jo. A teďka ..., využijou demokracie ve Francie k tomu, aby tu nenávist dál nějakým způsobem vlastně rozvedli. Takže celkovej pocit z té islámské komunity u nás je pozitivní. Ještě bych řekl, že, že jo spor o minarety teda. Ptali imáma Omiče, který vede takovou malou mešitu na Černém Mostě teda, jestli by oni si přáli mít minaret. Ne, jako oni minaret nechtěj. Jednak jsou chudý teda a jednak to, co potřebují, je skutečně ta modlitebna a já jsem si uvědomil taková jako věc, já doufám, že se tím nikoho jako nedotknu. Ten islám je něco jako, jako tmel, to znamená, jako když český chlapi choděj na pivo ne proto, aby se úplně jako třeba opili nebo tak, ale kvůli určitýmu typu společnosti, tak muslimové choděj do mešity jako nejenom kvůli alláhovi, ale taky kvůli takovýmu jako navazování, jako obnovování kamarádství nebo bratrství, to znamená, jako ta mešita je doopravdy hodně pozitivní místo v tomhle tom pojetí. A úplně jako poslední úvaha je, jak to bude dál, že jo. Tak jako především islám tady zůstane, počet muslimů se bude zvětšovat. Ještě z těch dejme tomu maximálně 15 tisíc muslimů je zhruba 700 českých konvertitů. To není zase tak jako moc, to si myslím, že satanistů je u nás možná víc nebo hinduistů nebo buddhistů nebo tak a mezi těmi, dejme tomu, 700, přesný číslo vlastně nikdo pořádně jako nezná českých muslimů o něco převládají ženy, není to o moc víc, jo, ale je to proto, že ty ženy vlastně mají potřebu dvojího bezpečí, a to je bezpečí komunity a bezpečí boha teda, ono jim to dává. Já teďka se nechci rozpovídat, my jsme byli na pátečním kázání a já jsem si najednou uvědomil, že imám Omič hovoří o bohu tak jako lépe a tak jako osobněji, než většina katolických duchovních. A teďka jsem si říkal jako proč, jak tohle je vlastně možný? A takový to, protože tady se doopravdy projevuje to vyprazdňování, to jako mizení a jestli je teda chyba v tý katolický církvi a myslím si, že trošku je chyba v nás, možná, že to ani není chyba, že to je prostě sociální vývoj. A ono je to vždycky tak, že ty chudý lidi a ty ohrožený komunity mají větší potřebu boha teda než ty nasycený. A když ta komunita má větší potřebu boha, když je větší poptávka po bohu, že jo, tak ten imám tomu vlastně vychází vstříc, jo, a je takovej víc jako, takovej jako ..., taková jako praktická duchovnost teda jako z toho jako čišela. Tak to byla věc, která se mi hodně líbila teda musím říct. No, a ta budoucnost je buďto taková, že se prostě objeví mezi muslimama nějakej prostě blbec terorista a udělá něco, co otřese středoevropskou muslimskou komunitou, ale ono to nevypadá, naopak jako, ale nedá se to jako vyloučit. A jinak si myslím, že to s muslimama dopadne podobně jako s evangelíkama a s Židama, jo, to znamená, nejdřív to byli jako nepřátelé nebo jako jinověrci, ale už vidíte, jak v průběhu devatenáctýho století a už jdu možná až v tý druhý půlce toho devatenáctýho století vlastně, během tý průmyslový revoluce, najednou z těch jako nenáviděnejch husitů nebo nenáviděnejch Židů se stává naprosto normální prostě pilíř společnosti. Takže já si myslím, že Česká republika právě díky tomu malému počtu muslimů a díky jejich skladbě má šanci stát se, vrůst normálně do český společnosti a stát se normální součástí a pilířem.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takhle vidíte budoucnost muslimů v Čechách. Když už jste mluvil o tom, že kdyby se připravoval nějaký průvodce Prahou, Brnem, určitými místy v naší republice, abychom seznámili návštěvníky s nějakými památkami nebo s něčím, co by bylo blízko k islámu, máme co ukázat?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Je toho hrozně málo. Jo, třeba Dům U tří pštrosů na konci Karlova mostu je spjat s poselstvím roku 1620. Ono vůbec jako tehdy byl konflikt mezi protestanty, všichni to známe, před Bílou horou a začátek třicetiletý války mezi protestanty nebo evangelíky a katolíky a protestanti hledali spojence mezi Turkama. Jo, tohle je hrozně jako běžná záležitost. Podobně jako muslimové přicházeli do Bulharska nebo do části Balkánu, aby pomáhali nebo na pozvání místních sekt, třeba bogomilů, který byli právě braný jako nepřátelé církve. To znamená mnoho toho, co my vnímáme jako expanze islámu, ta skutečně jako existuje, o tom jako není, není pochyb, ale část expanze islámu vzniká tak, že byli pozváni muslimové, aby chránili nějakou část prostě křesťanské komunity proti jiné části křesťanské komunity, a nebo zejména teda v tom Srbsku byla naprosto typická situace velmi jako nepříjemný aristokracie, která utlačovala ty lidi a válčila mezi sebou. Takže tam jako doopravdy ti muslimové přicházejí v té první fázi jako dárci jako pořádku. Pak dokonce ta muslimská expanze v tom devátým století šla až do Švýcarska a muslimové byli najímáni jako vojáci, který střežili alpský průsmyky například, ale pochopitelně v té dané době toho využili k několika loupeživým nájezdům, takže pak je zase křesťané teda vytlačovali nazpátek.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže teda vy jste mi ale utekl od toho Domu U tří pštrosů, vy jste dostal někam teď úplně jinam.
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
No, jéjej, ano, ano, ano.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže Dům U tří pštrosů.
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Dům U tří pštrosů, naproti bočnímu vchodu do Týna je pomník Budovce který napsal Antialkorán a byl překladatelem z arabštiny, na více místech, já nevím, Trojský zámek jsou různé fresky, většinou jsou to bitvy s Turky, že jo. Na několika místech v Praze a na mnoha místech mimo Prahu nalézáme tureckou hlavu jako, jako teda znak jednak tureckého nebezpečí, že jo, byli v Budíně, byli okolo Vídně. Takovou jako památku jako nejběžnější, že jo, kterou bereme každý den do ruky, je rohlík, protože po roce 1683 vídeňští pekaři nadšeni nad tím, že teda jako Turci jako odtáhli, tak začali dělat pečivo ve tvaru půlměsíce. Jinou muslimskou památkou, ale má možná ještě starší kořeny, je růženec. To my bereme takový jako echt katolický, že jo, teda, nebo mariánský, ale přichází to sem z muslimskejch zemí, ale původ může bejt v Íránu nebo v Indii.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tohle téma vás naprosto pohltilo, islám v Česku. Pane doktore, tak nám ještě musíte říct, už víte, kdy se bude ten dokumentární film České televize vysílat?
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Já myslím, že někdy na podzim, já se o to jako nestarám a nejsem nikdy schopen se na to dívat, jo. Ne, proč mě pohltilo? Protože tady vedle nás prostě máme velkou komunitu, kterou a priori nemáme rádi, ale když jsme si ..., když si začínáme my, ale i oni vědomi těch různých historických kořenů, tak najednou tady se ocitá něco, co je skorem jako blízký inspiračnímu zdroji, co je najednou vlastně hrozně zajímavý a pěkný.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
V dnešním Jak to vidí vystoupil pan doktor Václav Cílek, geolog. Probrali jsme ropu, ekologickou katastrofu v Mexickém zálivu, a dostali jsme se až k islámu, dostali jsme se k muslimům. Pane doktore, jsem ráda, že jste přišel. Přeji vám krásné léto, protože zřejmě se uvidíme až někdy v září, tak se mějte pěkně, hezkou dovolenou. A zase potom hezký čas s našimi posluchači, s posluchači Českého rozhlasu 2 Praha. Na slyšenou.
Václav CÍLEK, geolog
--------------------
Vám všem, na slyšenou.