Jana Paulová: V životě je důležité umět se občas zastavit u stánku s buřty

Když začínala hrát, měla Jana Paulová ambice a touhy. Jak se přiznala, tyto hodnoty ale během života tak trochu poztrácela. „Přestalo mě časem bavit běžet bez oddechu tu kdovíjak dlouhou trať. Je mi příjemné občas se zastavit u stánku s buřty a pozorovat, jak se kolem řítí davy. Čím jsem starší, tím víc sleduju věci z odstupu. Divadlo, setkávání s publikem a kolegy je úžasné, ale omezit svůj život jen na hraní by mi bylo líto.“

V soukromí se cítí šťastná

Právě se vrátila se z Mexika, kam ale se svým manželem původně nemířila. „Chtěli jsme odtamtud pokračovat do Guatemaly a Hondurasu, ale kvůli manželově nemoci jsme museli zůstat v Mexiku. Ale nelitujeme. Byl to úžasný pobyt a vrátili jsme se spokojení a odpočatí.“ Za týden spolu doma oslaví 35. výročí svatby a Jana Paulová nám prozradila recept na šťastné manželství. „I po těch letech se pořád překvapujeme. Nepouštíme si k sobě problémy a jeden druhého si navzájem vážíme. Když něco chceme, nenutíme k tomu toho druhého. Kromě toho, my se celý rok doma takříkajíc míjíme, takže zahraniční cesty jsou našimi šťastnými chvilkami.“

I když ve stáří bude chudá

Cestování je pro Janu Paulovou velkým koníčkem. Jak prohlásila, všechno, co vydělá, utratí za výlety, takže z ní jednou bude chudá důchodkyně. Její první cesta vedla do Himálají. „Odjela jsem tam skupinou, ale pak jsem po Nepálu cestovala sama. Je to úžasné, když se člověk cítí svobodný a nemusí se někomu zodpovídat z toho, kam druhý den vyrazí. Přináší to s sebou i lehký adrenalin, když se mi podaří dostat do míst, kam bych ve skupině nemohla, jako třeba do ghett a slumů.“ Strach prý nikdy nemá, leda tak z komárů, které přenášejí malárii (a Jana Paulová podle svých slov nesnáší antimalarika). Pozor na tento hmyz si musela dávat např. i při nedávné cestě do Afriky. „Byli jsme tam s manželem a je paradoxní, že když s ním cestuji, bojím se víc o něj, než o sebe.“

Bohatstvím budou zážitky

Věrná je prý Jana Paulová nejen svému muži, ale také hereckým partnerům: Josefu Dvořákovi, Václavu Vydrovi a Pavlu Zedníčkovi. „S Čmaňou (pozn. red. herecká přezdívka Pavla Zedníčka) hrajeme už 10 let v různých představeních a humorných chvilek jsem s ním zažila spoustu. Poslední dobou má výpadky textu a tváří se při tom, že problém je ve mně. Čeká, co se bude dít, já jsem zpocená a publikum se baví. Jsou to horkovtipné chvilky.“ Oba se vždy snaží publikum pobavit a rozesmát, ale někdy je to problém. „Nepříjemná jsou představení pro zaměstnance velkých VIP firem. To je něco příšerného. Než hlediště rozesmějeme, trvá to dlouho a já mám chuť odejít už po 10 minutách. K takovému publiku láskou nehořím.“ Jana Paulová zato ráda jezdí s Pavlem Zedníčkem tzv. po štacích. „S našimi komediemi objíždíme důsledně celou republiku a také Slovensko. Moc mě to baví, protože publikum ví, že jde na nás a jejich reakce tomu plně nasvědčují. Je to zkrátka náš velký společný mejdan.“

Více informací najdete v záznamu rozhovoru s Marií Retkovou.