Ben Williams – State of Art
Basista Ben Williams vystoupil minulý pátek v Táboře v triu Jackyho Terrassona. Role spolehlivého sidemana však není jediná, ve které jej můžete zastihnout: nyní vydal svou první sólovou nahrávku State of Art, kterou jsme vybrali za Album týdne.
Ačkoli jde o Williamsův sólový debut, u labelu Concord není úplným nováčkem: účinkoval například na albu Urbanus (2009) vibrafonisty Stefona Harrise, jež obratně kombinovalo jazz, hip-hop a R&B, nebo na posledním snímku Jackyho Terrassona, Push. Williamsův dřevní zvuk se smyslem pro groove a melodické frázování si získal pozornost jak mezi kritiky, tak v komunitě předních jazzových umělců: hrál s Wyntonem Marsalisem, Terencem Blanchardem, Patem Methenym, Royem Hargrovem, Mulgrew Millerem a dalšími.
Album State of Art je výsledkem výhry v prestižní „Thelonious Monk International Competition“ (2009). Titul snímku odkazuje k Williamsově snaze o aktuálnost. „Snažím se jít s dobou, říkat co se odehrává dnes, v tomto okamžiku,“ říká k tomu basista. State of Art je tak amalgámem soudobého jazzu, hip-hopu, R&B či klasických vlivů, tato fúze však nepůsobí samoúčelně, ale je zjevně podpořena Williamsovou dobrou znalostí jazzové historie (alespoň na svůj věk – 26 let!).
Generace takto mladých jazzových umělců má nepochybně jiné hudební zázemí, než mají mnohdy jejich o generace starší spoluhráči. Inspiracemi v pop-music se mnohdy nijak netají, naopak těchto vlivů eklekticky využívají (vzpomeňme například Christiana Scotta nebo Esperanzu Spalding). Willims mezi své rané formativní vzory počítá hudbu umělců, které si doma pouštěla jeho matka: Marvin Gaye, Stevie Wonder, James Brown, Jackson 5; později Michael Jackson nebo Prince.
Ovlivnění současností a zároveň respekt k jazzové minulosti asi nejlépe vystihuje kousek The Lee Morgan Story, kříženec jazzu a hip-hopu, kterou pro příležitostnou akci „Hip-Hop 1942“ napsal rapper John Robinson. Oblíbený MC v ní rapuje životopis hard-bopového trumpetisty Lee Morgana, doprovázený vstupy talentovaného Christiana Scotta, velmi vhodně vybrané postavy, která se rovněž briskně pohybuje napříč žánry. Skladby obratně využila nahrávací společnost pro přiblížení alba mladšímu publiku:
Již zmiňované inspirační zdoje jsou tu více, tu méně znát i v dalších skladbách. Svědčí o tom třeba Williamsem vybrané covery písní Stevieho Wondera (Part Time Lover) nebo Michaela Jacksona (Little Susie), nakažlivý groove v úvodní autorské kompozici Home, nebo rovněž autorská pocta Jamesi Brownovi s názvem Mr. Dynamite, která může evokovat pozdního Cannonballa Adderleyho:
Little Susie je méně známá skladba Michaela Jacksona (z alba HIStory, 1995). Poměrně výpravné aranžmá je s respektem k originálu doplněno o smyčcové kvarteto:
Také klasika Woodyho Shawa Moontrane (poprvé na souljazzové desce Larryho Younga Unity, 1965) je infikována funkovou rytmikou, konkrétně subžánrem go-go, populárním v 70. letech právě ve Washingtonu, odkud Williams pochází:
V překvapivém kontextu je představen jediný standard alba, Moonlight in Vermont, známý například z interpretace Frankem Sinatrou. Paradoxně pouze zde Williams přechází k baskytaře. „Rád srovnávám nové se starým,“ vysvětluje basista, „zatímco Part-Time Lover je jediný track na albu, který po celou dobu swinguje, i když jde paradoxně o skladbu Stevieho Wondera, v Moonlight in Vermont postupuji obráceně: velmi starý standard interpretuji dosti moderním způsobem – má blíž k Princovi než k Franku Sinatrovi.“
Debutové album Bena Williamse je svým způsobem generační výpovědí umělce, který vedle samozřejmých jazzových vzorů (studoval na Juilliardu) absorboval zjevně to, co od mládí slýchával na MTV. Bude zajímavé sledovat, jak se s tímto zázemím bude vyrovnávat na dalších sólových deskách. State of the Art je album pro každodenní poslech, které asi nebude patřit mezi jazzové mezníky, což jej ale v žádném případě kvalitativně nedegraduje.
Ben Williams – State of Art
Ben Williams – kontrabas Marcus Strickland – tenor, soprán saxofon Matthew Stevens – kytara Gerald Clayton – piano, el. piano Jamire Williams – bicí Etienne Charles – perkuse
Hosté: Jaleel Shaw – alt, soprán saxofon John Robinson – rap Christian Scott – trubka
Label: Concord Jazz, 2011
www.myspace.com/benwilliamsjazz
Album týdne je programový blok ve vysílání Euro Jazzu, tedy webcastu na novém jazzovém webu Českého rozhlasu. Album týdne vybírá Redakce jazzu a populární hudby ČRo 3 – Vltava s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci (často podle tematického rámce daného týdne). Vybrané Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních alb. Ukázky z něj se vysílají na Euro Jazzu pravidelně každý den od pondělí do pátku vždy v 11:00 a 19:00.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
