Bill Frisell – Guitar In The Space Age!

Alba, na kterém umělec vzdává hold hudbě svého mládí, dětství, nebo dokonce písním, které mu kdysi pouštěli nebo zpívali rodiče, nejsou nic neobvyklého. Takové nahrávky natočili Paul McCartney, Rod Stewart či Kurt Elling a také Billy Joe Armstrong a Norah Jones, kteří se společně zhostili písní z repertoáru The Everly Brothers. Bill Frisell na svém nejnovějším albu nevzdává poctu pouze skladbám přelomu 50. a 60. let, ale především elektrické kytaře jako nástroji.

Byla to doba, kdy populární hudba začala košatět a kdy k ní rokenrol patřil stejně jako country, blues nebo raný surf rock. Ostatně se zpožděním několika let tyto styly ovlivnily i naši středoevropskou scénu, což je ovšem už jiný příběh. Frisell, který dotyčné skladby zažil skutečně jako dítě (je ročník 1951) se jich nyní zhostil po svém. Nechal elektrickou kytaru promluvit i tam, kde původně hrály dominantní roli například skvěle sezpívané vokály.

Přestože skladby pocházejí od různých autorů a od kapel a sólistů různých žánrů a přestože sám Frisell na svých minulých projektech osciluje mezi jazzem, country, folkem, rockem a téměř ambientní hudbou, album tentokrát sjednocuje zvuk dominantního nástroje. Kytarista totiž celou desku nahrál na jedinou kytaru značky Telecaster. Zároveň neměl potřebu obklopovat se plejádou spoluhráčů, ale pozval do studia osvědčenou kapelu, se kterou už před třemi lety vzdával poctu Johnu Lennonovi na albu All We Are Saying. Za bicí usedl zkušený Kenny Wollesen, na basu hraje Tony Scherr a druhou kytaru (elektrickou a v některých skladbách velmi výraznou steel kytaru) nahrál Greg Leisz.

Materiál, kterého se Frisell se svými spoluhráči na albu zhostil, není primárně jazzový a kytarista si v řadě případů ani na jazz nehraje. Když například v první části desky zařadí výraznou skladbu z repertoáru Juniora Wellse Messin’ With The Kid (1960), soustředí se především na funkový rytmus a na zpěvný „popový“ charakter písně. Snaha zachovat čistou a přehlednou melodii je ještě patrnější v předchozí Turn, Turn, Turn, i u nás velmi oblíbené písni Peta Seegera. A do třetice – nebyla by to tvorba Briana Wilsona z Beach Boys, kdyby v ní nevynikla základní melodická linka. Frisell ji v Surfer Girl neskrývá, naopak, vystavuje ji na odiv, ale současně díky druhému kytaristovi v kapele může rozvíjet i harmonickou složku skladbu, u Beach Boys také velmi důležitou.

Album oživují ty momenty, kdy se kapela nejvíce vzdaluje pokusům o resuscitaci dávné populární hudby a vydává se na půdu relativně okrajových žánrů. Mezi tyto případy patří valivé blues Rumble nebo country Merla Travise Cannonball Rag. Právě ta je krásnou ukázkou toho, že s týmiž nástroji se dá hrát opravdu pestrá hudba bez žánrových hranic. Ostatně country bylo v americké hudební kultuře vždy důležité a Frisell jej svým posluchačům rozdává mírou vrchovatou – stačí si dále poslechnout skladby jako Rebel Rouser nebo Bryant’s Boogie, relativně klidnou skladbu Jimmyho Bryanta, přezdívaného „nejrychlejší kytarista v country“. Nebo pěkný duet Frisellovy elektriky s Leiszovou steel kytarou, který nabízí skladba pedal steel kytaristy Speedyho Westa Reflections From The Moon.

Billa Frisella známe od jeho rané spolupráce s Emilem Viklickým (nahrávky Okno a Dveře) jako jazzového muzikanta s přesahy do jiných žánrů. Na albu Guitar In The Space Age se na styly nikdo neohlíží. Deska je oslavou radosti ze silných melodií a oslavou spontánního a přitom čitelného hraní. Ostatně až na několik málo pasáží z nahrávky slyšíme skutečně pouze čtyři muzikanty, tak jak bychom je mohli sledovat na koncertě. A dokladem toho, že Billu Frisellovi je mezi starými melodiemi opravdu dobře, je skutečnost, že mezi desetiletími prověřené melodie úspěšně propašoval dvě vlastní skladby. The Shortest Day svou náladou – nikoli překvapivě – opět evokuje country, zatímco skladba Lift Off ambientní náladou připravuje půdu pro důstojnou tečku alba, skladbu Telstar Joea Meeka.

Bill Frisell |foto: Michael Wilson

Bill Frisell – Guitar In The Space Age! Bill Frisell – elektrická kytaraGreg Leisz – elektrická kytara, steel kytaraTony Scherr – baskytara, kontrabas Kenny Wollesen – bicí Label: OKeh Records, 2014

www.billfrisell.com