John McLaughlin – Black Light
Kytarový guru a průkopník fusion vzpomíná na zesnulé přátele, oslavuje život i tvorbu. I v třiasedmdesáti (!) letech se John McLaughlin snaží najít v hudbě nové barvy a kombinace. Na albu Black Light se mu to daří.
Legendární kytarista jakoby se po vzoru alchymistů snažil vytvořit amalgam všeho, čím byl rád. Jazzrockovou superhvězdou, adeptem indické hudby i ctitelem flamenka. Na albu Black Light (Černé světlo) najdete ode všeho trochu a navíc elektronické inovace. A nikoliv „na střídačku“, ale neoddělitelně stmelené. Vlastně vytvořil současnou „fusion na druhou“.
„Našel jsem pro hudbu nové cesty a se štěstím je nahrál. Black Light mi otevřelo průchod k něčemu, co není ani jazz ani rock, ani indická muzika ani blues, ale vším tím dohromady,“ potvrzuje John McLaughlin na svých webových stránkách.
Indické vokální techniky i rytmické patterny se přirozeně proplétají s ostrým jazzrockem a funkem ve skladbách Clap Your Hand, Kiki či Panditji, kterou „Mahavishnu“ věnoval svému učiteli a zesnulému příteli, hráči na sitar Ravimu Shankarovi. Dobře se vyjímají i v kombinaci s moderním elektronickým beatem v 360 Flip.
Akustickou kytaru bere McLaughlin do rukou v El Hombre Que Sabia a za současného doprovodu flamenkového rytmu, elektroniky i elektrické kapely skládá jiskřivými tóny poklonu dalšímu zesnulému příteli, Pacovi de Lucía. Jde zřejmě o jednu z nejlepších a nejemotivnějších kompozic nového alba.
„Here Comes The Jiis jsme věnovali našemu drahému příteli, který odešel, Uppalapovi Shrinivasovi,“ prozradil kytarista další dedikaci prostřednictvím svého profilu na facebooku. K památce virtuózního mandolinisty odkazují bleskurychlé běhy a kaskády tónů, evokující tvorbu McLaughlinova projektu Remember Shakti.
Samozřejmě ne každá skladba má přesné věnování, poselství však vytane už díky názvu. Jako smutné memento a rekviem pro tisíce duší zní balada Gaza City.
Desku vydává kytarista jen pod svým jménem, ale ve skutečnosti jde o další nahrávku spolu s kapelou The 4th Dimension. Obsazení zůstalo stejné jako na předchozím studiovém albu Now Here This (2012) a až na Banjita Barota vlastně i jako na debutu „Čtvrté dimenze“, To The One (2010).
Že jde o kapelovou práci je v dobrém smyslu znát, každý z hráčů patří k těm výrazným a dostal prostor k vyjádření. Banjit Barot exceluje ve zmíněných pěveckých exhibicích i jako geniální mozek na polyrytmy. Právě Gary Husband, multiinstrumentalista se zkušenostmi od široké plejády muzikantů včetně Jeffa Becka, Mika Sterna, Billyho Cobhama, hardrockera a elektrického bluesmana Garyho Moorea či pop-funkových Level 42 má prsty (doslova) v řadě zvukových inovací. A při poslechu slapu a bleskových vyhrávek Etienna M’Bappé (hrával západoafrické žánry se Salifem Keitou i jazz s Joem Zawinulem, stihl se podílet na nahrávce ikony Raye Charlese) oceníte nejen oslnivou techniku, ale i mimořádnou procítěnost, ohebnost a „ladnost“.
Někteří hudebníci zřejmě nestárnou. Stále aktuální a muzikantsky svěží John McLaughlin k nim patří.
John McLaughlin – Black Light
John McLaughlin – elektrická a akustická kytara, kytarový syntezátor, programováníGary Husband – klávesové nástroje, bicí nástroje, perkuseEtienne M‘Bappé - baskytaraRanjit Barot – bicí nástroje, zpěv
Label: Abstract Logix, 2015
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
