Najponk / George Mraz / Matt Fishwick – Final Touch Of Jazz

30. listopad 2015

Najponk podruhé sdílel studio s hvězdným Georgem Mrazem i dalším z někdejších spoluhráčů, britským bubeníkem Mattem Fishwickem. V disciplíně pianového tria, hrajícího převážně standardy, s lehkostí předvádějí vrcholnou úroveň.

Je dobré vracet se k partnerstvím, která fungovala. S Georgem Mrazem natočil Najponk svoje comebackové album Night Lights (2009). Matt Fishwick se zase podílel na desce The Real Deal (2012). Jako trio spolu Najponk, Mraz a Fishwick nahrávali poprvé. Ale možná i díky předchozímu souznění, nehledě na erudici každého z těch tří, jim muzika odsýpá tak přirozeně, hladce a zdánlivě snadno.

Co víc: Kontrabasista se vlastně zasloužil o to, že Najponk vůbec hraje. Nabídkou nahrávání, která se prostě neodmítá. Kdyby k ní nedošlo, možná by se dnes pan Jan Knop věnoval všednímu, ale jistému zaměstnání.

„Návrat na scénu pro mě souvisel s deskou, kterou jsme dělali s Martinem Šulcem a hlavně s Georgem Mrazem. Možnost natočit s ním desku byla priorita. Tím se můj stav překulil, na desku se nabalilo nějaké hraní. Najedou jsem byl zase leader svého tria a už to jelo nanovo,“ vysvětlil před časem pianista autorovi upoutávky, proč přerušil svůj bojkot, vyhlášený na protest proti nedůstojným podmínkám pro jazzové muzikanty.

Album Final Touch Of Jazz obsahuje jednu Najponkovu autorskou skladbu, dedikaci For All Swingin‘ Cats / Don’t Forget Lester Young. Jinak si pánové vybrali více či méně známé standardy. To ovšem neznamená, že jde o rutinní záležitost. Ostatně o Najponkově schopnosti hrát zároveň tradičně a přitom osobitě, vše díky geniální hlavě na frázování, už se napsalo dost a vše pořád platí. Opěvovat elegantní vedení tónu a cit pro melodii basové linky George Mraze by bylo nošením sov do Athén. Ani pozorný „chytač nálad“ s lehkými končetinami Matt Fishwick, absolvent Královské hudební akademie v Londýně a spoluhráč Toma Cawleyho, Johna Colianniho, Mika Carra, Orlanda Le Fleminga či Osiana Robertse nezískal dobrou pověst náhodou.

Krásnou ukázku a srovnání, s jakým citem pro kouzlo okamžiku Najponk a spol. standardy uchopují, nabízí třeba dvojí zařazení Monkova kusu Hackensack, který album rámuje jako úvod a závěr. První nahrávka, Take 1. působí „tradičněji“. Ve druhém pokusu, Take 2, ve druhé době druhého taktu, trochu pianista „rozvolnil“ melodii (šťastný kiks? záměr?), trochu pohnul s frázováním a rytmika ho v timingu přirozeně následuje. V první verzi zní Mrazovo sólo záměrně „trhaněji“, v druhé vláčněji. Navazující sólo bicích přitom plně odpovídá náladě kontrabasu. Č. 1 je frenetičtější, razantněji odsekávané, v č. 2 postupně dynamicky roste z úvodního víření na virblu. Každá verze je trochu jiná, obě zdařilé, obě stojí za poslech.

03294513.jpeg

Final Touch Of Jazz je oslava kumštu a dalším důkazem upřímné úcty k tradičnímu jazzovému materiálu. Zní tak nadýchaně jako hudba padajícího podzimního listí. Věříme, že vyvolá příjemně nostalgickou náladu i u posluchačů ČRo Jazz.

Najponk / George Mraz / Matt Fishwick – Final Touch Of Jazz

Najponk – pianoGeorge Mraz – kontrabasMatt Fishwick – bicí nástroje

Label: Animal Music, 2015

autor: Tomáš S. Polívka
Spustit audio