Otto Hejnic Trio – Standards One
Bubeník a skladatel Otto Hejnic si do svého tria před časem přizval dva špičkové hráče – pianistu Ondreje Krajňáka a kontrabasistu Josefa Feča. V roce 2012 nadchli kritiku Hejnicovým čistě autorským albem One a nyní přicházejí trochu překvapivě s kolekcí standardů, nikoli pouze jazzových. Desku Standards One jsme zvolili Albem týdne.
Otto Hejnic své trio zformoval v roce 2009. Hledal spoluhráče, kteří by jej doprovázeli na turné po Bulharsku a dalších evropských zemích a po koncertě v bratislavském klubu Hlava 22 oslovil pianistu Ondreje Krajňáka a kontrabasistu Štefana Bartuše. Toho po roce nahradil Josef Fečo a v tomto složení trojice funguje dodnes. Autorské album s názvem One natočili v roce 2011 (vyšlo o rok později u košického vydavatelství Hevhetia), aktuální kolekci převzatých skladeb nazvali Standards One.
Pojem standard chápe Otto Hejnic v širším slova smyslu. Nejde tedy striktně o klasické jazzové skladby ze zlatého fondu, i když i takové na jeho novém albu najdeme. Ostatně mnohé klasické standardy, ne-li jejich většina, byly původně muzikálové melodie nebo skladby z oblasti populární hudby. A dnes se za novodobé standardy běžně počítají skladby od Beatles (jen kolik úprav Norwegian Wood najdeme na jazzových deskách) nebo dokonce od Nirvany. Proč by tedy Otto Hejnic nemohl vedle slavné melodie Errolla Garnera Misty nebo skladby Victora Younga Stella By Starlight zařadit hudbu z filmového Vinnetoua, kterou u nás kdysi dávno hrával Orchestr Karla Duby?
Z alba je na první poslech zřejmé, že máme co do činění s triem vedeným bubeníkem. Stačí si poslechnout úvodní Scrapple From The Apple Charlieho Parkera a porovnat ji například se známou verzí Keitha Jarretta a jeho tria. Hejnic si ještě před úvodní klavírní motiv (mimochodem i Krajňák zde hraje velmi energicky) předsadil bubenické entrée, které svou energií koresponduje s groovovým charakterem celé této úpravy. A s výjimkou opravdu klidných momentů v čele s ševelivou Misty se bicí na albu skutečně neztratí. I melodickou Feelings (Karel Gott ji kdysi zpíval s textem Zdeňka Borovce jako Cítím) trio rozvíjí poměrně energicky včetně zakomponování výrazné bubenické pasáže.
Třebaže zvolené skladby mají různý původ i dobu vzniku, Hejnicovo trio je překládá naprosto přirozeně do vlastního jazyka. Böttcherův Vinnetou tak zní jako naprosto standardní jazzová melodie, která z řady Besame Mucho a dalších vůbec nevybočuje. A mimochodem právě z Vinnetoua je naprosto jasně cítit, jak muzikanty, kteří mají pochopitelně zkušenost i s větších sestav, hraní v triu baví. Stačí si poslechnout lehkou rukou vedené Krajňákovo piano nebo Fečův kontrabas, který se přibližně ve čtvrtině skladby nenápadně vynoří z pozadí a přibližně o dvě minuty později dostane prostor k sólu.
Vedle léty prověřených melodií, které si pánové upravili k obrazu svému, album obsahuje dvě autorské mezihry a jednu dohru, jejichž úkolem je album jako celek ještě víc propojit a současně možná zrelativizovat rozdíl mezi vlastní tvorbou a standardy. Zatímco například miniatura Interlude Two náladou přímo navazuje na předchozí skladbu Feelings a na ploše pouhých několika desítek vteřin nabídne klavírní rozvinutí tématu, závěrečná Postlude, navazující na skutečný koncert v podobě jedenáctiminutové Stella By Starlight, zní jako vystřižený fragment další plnohodnotné skladby.
Možná by mohlo jít o pojítko k příští autorské nahrávce tria. Mezitím však Otto Hejnic pracuje na několika dalších projektech v různých sestavách, a můžeme se tedy těšit, čím příjemným nás opět překvapí.
Otto Hejnic Trio – Standards One Ondrej Krajňák – pianoJosef Fečo – kontrabasOtto Hejnic – bicí Label: Hevhetia, 2014 www.ottohejnic.com
Album týdne je programový blok ve vysílání stanice Český rozhlas Jazz. Ukázky z vybraných CD vysílá ČRo Jazz pravidelně každý den od pondělí do neděle vždy v 11:00 a 19:00. Album týdne vybírá redakce s přihlédnutím k aktuálnosti, originalitě, hudebnímu přínosu a dramaturgické relevanci. Album týdne získává v daném týdnu vyšší rotaci, než je obvyklé u ostatních nahrávek.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
