Rémi Panossian Trio – RP3
Co se stane, když jeden jazzový pianista produkuje desku druhého? Odpověď nám může dát nová nahrávka tria Rémiho Panossiana, francouzského klavíristy narozeného v roce 1983 v jihofrancouzském městě Montpellier. Její produkce a mixáže se totiž ujal o téměř generaci starší a již dobře etablovaný belgický pianista a skladatel Éric Legnini
Panossian, ani jeho spoluhráči a zároveň spoluautoři většiny skladeb, nepatří k těm jazzmanům, kteří se našli v tradici jazzových velikánů. Nepochybně ji dobře znají, ale rychle pochopíme, že vycházejí především ze současné hudby a to nejen jazzové. Základem jejich tvorby není improvizace, nýbrž kolektivní groove, ostatně možná nejvýraznější element dnešní hudby. Charakteristická je pro ně tudíž rytmická preciznost a dále také až neuroticky se měnící nálady. Zda jde ve druhém případě o záměrnou nebo náhodnou reakci na současnou uspěchanou dobu, zůstává nicméně nezodpovězeno.
Bláznivě rychlé pasáže (Into the Wine, Pt. 1) střídají zatěžkané rockové rify (Into the Wine, Pt. 2), efektní tutti mezihry nebo plochy s doslova tanečními beaty (Brian le raton laveur). Pro zpestření zvuku navíc Panossian často hraje prsty přímo na struny piana. V popovější Cords na ně dokonce rytmicky drnká tak, že „klavírní“ doprovod téměř připomíná akustickou kytaru. S nadsázkou řečeno, uslyšíme zkrátka všechno, jen ne jazz – a právě na tom RP3 úspěšně staví.
Improvizace tedy není pro tuto formaci středobodem. Tím je vždy kompozice jako celek; její výstavba, atmosféra a energie. Sóla ani neuslyšíme ve všech skladbách. Každý z muzikantů nás sice několikrát ujistí, že hrát umí, jen se zkrátka spokojí s málem. Možná za tím stojí kapelník: ač má až do samého konce energie na rozdávání, nepostrádá francouzskou estetickou vytříbenost a umí tak s množstvím jednotlivých příměsí dobře nakládat.
Trio tedy většinu času táhne za jeden provaz, jen výjimečně dostane více prostoru jedinec. Kontrabasista Maxime Delporte nevypluje na povrch zvukového spektra více než dvakrát, o bubeníkovi Frédéricu Petiprezovi nemluvě. Ega všech hráčů jsou vyrovnaná a nikdo nemá potřebu výrazně exhibovat, což je nesmírně sympatické a v jazzu bohužel zdaleka ne běžné.
Nahrávky Rémiho Panossiana mají zlepšující se úroveň, což RP3, již třetí album jeho tria, dokonale potvrzuje. Jestliže mu předcházely dvě desky natočené v duu, znamená to, že se nyní můžeme těšit na čtyři další – v ještě neexistujícím – kvartetu? Doufejme, že ano.
Rémi Panossian Trio – RP3
Rémi Panossian – klavír Maxime Delporte – kontrabasFrédéric Petitprez – bicí, perkuse
Label: Add Fiction, 2015
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
