Snarky Puppy – Culcha Vulcha

23. květen 2016

Americkému kolektivu Snarky Puppy se rozhodně nedá upřít nadšení pro věc. Sotva utichly ohlasy na jejich zkraje roku vydanou desku Family Dinner – Volume 2, už se formace kolem baskytaristy Michaela Leaguea prezentuje dalším albem, Culcha Vulcha. To jsme na stanici Český rozhlas Jazz zvolili Albem týdne.

Snarky Puppy jakoby v posledních letech nalezli formuli na úspěch. Místo vypiplaných studiových alb se soustředili na zachycení syrových emocí během svých „živáků“. S nejrůznějšími hosty po boku a s podporou publika v hledišti.

To byl případ desky Family Dinner – Volume 1, za níž i díky nadpozemskému výkonu zpěvačky Lalah Hathaway obdrželi Grammy, stejně jako alba We Like It Here, které bylo nadšeně sdíleno na sociálních sítích. Konečně deska Sylva z loňského roku přinesla skupině další ocenění Grammy a opět se jednalo o tentýž koncept (tentokráte s ansámblem Metropole Orkest).

Proto bylo trochu překvapením, když před pár týdny vyšlo album Culcha Vulcha v podobě, jaké jsme se od Snarky Puppy už nějakých osm let nenadáli – jako tradiční studiový počin, ve stabilní sestavě kapely bez hostujících hvězd. Příznačné je, že deska vznikla ve studiu v texaském Tornillu, jen pár set mil od University of North Texas v Dentonu, kde se kapela v roce 2004 dala dohromady.

Culcha Vulcha je velmi pestrým albem. Michael League, autor pěti z celkových devíti kompozic, se netají svým obdivem k hudbě nejrůznějších afrických či asijských kultur. Vzpomeňme jeho doposud patrně nejznámější skladbu Shofukan (z desky We Like It Here), která dle jeho slov vznikla v japonském kulturním centru, ovšem paradoxně na základě jakéhosi utkvělého libanonského hudebního motivu.

Podobný mix nabízí už úvodní Tarova, která nezapře blízkovýchodní rytmické inspirace, v některých pasážích připomíná tradiční japonskou hudbu a nakonec kulminuje v rockový závěr ve stylu Led Zeppelin.

V následující Semente jsme svědky neobvyklé kombinace brazilské melodiky s rytmem, který opět odkazuje někam na Blízký východ. Třetí v pořadí, Gemini z pera klávesisty Justina Stantona, originálně spojuje jednoduchý groove á la Hank Williams se snovou melodií, jež připomíná skladby Hermeto Pascoala.

Snarky Puppy

V podobném duchu se odvíjí i dalších šest kompozic alba Culcha Vulcha. Na první poslech se to může zdát jako poněkud divoký mix nesourodých vlivů, ovšem po čase je třeba uznat, že Michael League se svými souputníky odvedl skvělou práci při aranžování materiálu a zejména při jeho provedení, čemuž jistě pomohla i soustředěná atmosféra v nahrávacím studiu.

Když k tomu připočteme skvělé výkony jednotlivých sólistů, jejichž výstupy jsou rovnoměrně rozděleny napříč celým albem, nezbývá než konstatovat, že Culcha Vulcha je dalším milníkem v diskografii Snarky Puppy.

Snarky Puppy – Culcha Vulcha

Michael League – basa, klávesy, leader

Bill Laurance – klávesy

Justin Stanton – trubka, klávesy

Shaun Martin – klávesy

Bob Lanzetti, Mark Lettieri, Chris McQueen – kytary

Mike Maher, Jay Jennings – trubky

Chris Bullock – tenor saxofon, flétna, klarinet

Bob Reynolds – saxofon

Nate Werth – perkuse

Robert „Sput“ Searight – bicí

Cory Henry, Bobby Sparks – klávesy

Zach Brock – housle

Label: Ropeadope Records, 2016

www.snarkypuppy.com

autor: Jan Kyncl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.