Internetovému rádiu Euro Jazz je rok
Ano, 17. ledna to je rok od spuštění webového rádia Euro Jazz a souvisejícího jazzového portálu Českého rozhlasu. Jak si dnes stojí a co chystá?
Když se Český rozhlas Euro Jazz spouštěl, měli jsme celkem jasný cíl: vytvořit kvalitní jazzový web a (bezpochyby minoritní) internetové rádio, které by uspokojilo náročného jazzového posluchače. Pozice rozhlasu v tomto ohledu nemůže být jednoduchá, protože internet nabízí jazzovému nadšenci přehršel jiných lákadel (typu Youtube či sociálních sítí), kterým tradiční kontinuální vysílání může jen těžko konkurovat.
Vsadili jsme na odlišnost a náš playlist sestavili z valné části ze současného evropského jazzu (60 % vysílacího času tvoří jazz z Evropy a Česka). „Americký be-bop a swing vysílají na internetu tisíce rádií z celého světa, a navíc je hrajeme i na Vltavě. V Česku vyrůstá nová generace jazzových hudebníků, která má respekt k tradici, ale zároveň pokukuje po tom, co se děje v Polsku, Francii, či Norsku, což jsou dnes jazzové velmoci. Evropský jazz představuje fenomén, který není možné opomíjet a právě veřejnoprávní rozhlas by mu měl dát prostor,“ řekl jsem tehdy v jednom z rozhovorů.
Zdá se, že sázka na Evropu se vyplatila: posluchači v ohlasech oceňují akcent na současnou jazzovou tvorbu a celkově „nekomerční“ profil. Nejvíc mě v poslední době potěšil email jednoho z nich, který Euro Jazz považuje za „nejlepší stanici na světě“. „Prozkoumal jsem už velkou řádku internetových radií z celého světa a musím konstatovat, že Euro Jazz u mě nad všemi vítězí! Přemýšlím, co bych dramaturgii vytknul, ale nic mě nenapadá. Tak skvělou směs si nenamíchám ani na Last.fm, ani na Aupeu. Tohle je prostě stanice, kterou jsem si vždycky přál, a teď jen doufám, že nezanikne,“ napsal pan Miloslav Nepil.
Tato slova potěší každého dramaturga, tedy i mě, zároveň ale dost zavazují, a tak se snažíme hlavně „neusnout“, jak se to stalo vícero českým jazzovým webům.
Jazzový web ČRo Jazz jsme tak postupně doplňovali o některé nové rubriky a tematické bloky (jako například Jazz Fokus, unikátní řadu jazzových videodokumentů, dvojité výročí Milese Davise) a věnovali se otázkám, které jazzovou komunitou rezonovaly (např. jazzové školství). V samotném vysílání Euro Jazzu jsme rozšířili playlist (na úctyhodných 4000 skladeb) a za rok zde odvysílali několik unikátních jazzových koncertů z EBU i vlastní produkce (což byl hlavně vynikající pražský koncert Esperanzy Spalding). V říjnu jsme spustili cyklus Rozhovor měsíce, tedy profilová interview s výraznými českými jazzmany, a v listopadu začali s video přenosy z Jazzu na Hradě.
Takto nový projekt musí být především vidět. Ne vždy se nám to daří (za což mohou hlavně peníze), ale přesto jsme byli během roku partnery výrazných jazzových akcí, na které nelze jen tak zapomenout: festival United Islands pojmenoval jednu ze svých scén dokonce Euro Jazz Stage a umožnil nám nahrát tak výjimečné seskupení jako je belgický Octurn.
V pražské kavárně Potrvá vznikla série experimentálních večerů Improvising (Ob)sessions, jejíž první díl jsme už odvysílali. A koncem listopadu měl vynikající ohlas první ročník Euro Jazz Festu, na který jsme díky klubu Jazz Dock mohli pozvat Billa Frisella a špičku estonského jazzu Kristjana Randalu. V těchto akcích hodláme pokračovat i nadále.
Co nás čeká v nejbližší době? Doufejme, že rozšíření okruhu spolupracovníků, aby se web ČRo Jazz stal skutečně živoucí platformou a místem, kde se soustředí ty nejzajímavější texty. Doplnění vysílání Euro Jazzu o větší počet záznamů, na které v archivu sedá prach.
Naším specifikem se staly tematické speciály zaměřené na různé národní jazzové scény. V roce 2012 v tom budeme jistě pokračovat. Nemine nás „Skandinávský rok“, na kterém spolupracujeme se stanicí Vltava (která Euro Jazz založila jako svůj internetový projekt) a v jehož rámci se budeme důkladněji zabývat severskou jazzovou scénou. No a dlouhodobě? Mým osobním cílem či přáním je nepochybně DAB – podaří-li se Euro Jazz dostat do digitálních sítí podobně jako třeba D-Dur, budeme vědět možná už tento rok!
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
