Anketa publicistů: nejlepší české jazzové desky roku 2014, 2. díl
Přinášíme druhou část odpovědí jazzových publicistů a promotérů, kterých jsme se zeptali na zdánlivě jednoduchou otázku: jaká je nejlepší česká jazzová deska roku 2014?
Oslovené osobnosti měly volit nejlépe jedno album z těch, která vyšla v roce 2014 a na nichž se podíleli čeští jazzoví hudebníci (sídlo vydavatele nebo poměr českých a zahraničních účinkujících nehrál roli). Nakonec většina oslovených uvedla nahrávek více. A jejich komentáře, jejichž první část vám dnes přinášíme, dokládají, že rok 2014 byl na české jazzové scéně silný:
Tomáš Katschner (ČRo Hradec Králové, festival Jazzinec)
1. Otto Hejnic Trio – Standards OneNa první místo v žebříčku se u mě překvapivě dostala deska, která vychází ze standardů. Bubeník Otto Hejnic ale natočil se svým triem naprosto svěží a životem tepající album. Skvělé trio, které se tou hudbou opravdu baví a umí to přenést na posluchače.
2. Jaromír Honzák – UncertaintyPrávě teď nejvíc poslouchám novou desku Jaromíra Honzáka, která mě stále něčím překvapuje. Má svůj autorský i hráčský styl a stále se pokouší přinášet nová témata.
3. Najponk – A Child Is BornVyjít z vlastní „škatulky“ je hodně těžké. Pianistovi NajPonkovi se to povedlo, v sólovém projektu má stále na zřeteli úctu k tradici. Ne jako směr, ale jako východisko k vyprávění příběhů – někdy plných miniatur a jindy jako romantizující strhující ságy.
Trio WUH – Live at JazzinecSamozřejmě nemohu nezmínit desku, která mi dělá velkou radost – potají zaznamenaný koncert Tria WUH, kde muzikanti hrají nesvázáni tlakem „červené“ v nahrávacím studiu. Uvolněná a hravá deska, kde jeden muzikant provokuje a posunuje druhého. Tuto desku však jen zmiňuji, do trojice nejlepších alb si ji nedovoluji zařadit.
Trochu mě mrzí, že se do trojice nevejde víc desek, určitě bych rád zmínil Vertigo Quintet, Pavla Hrubého, Tomáše Lišku, Noční optiku… a to bych mohl pokračovat.
Celkově mi ale přijde, že v loňském roce chybělo výraznější téma. Vyšlo docela hodně jazzových desek, ale chybí mi tam něco, co by rok 2014 charakterizovalo.
Vilém Spilka (JazzFestBrno, JAMU, hudebník)
E Converso
Tahle kapela je pro mě zjevením. E Converso má svůj nenapodobitelný zvuk už teď, a to jejím členům většinou nebylo ani 30 let. Těším se, kam se posunou za tři, pět let. Doufám, že se Michal Wróblewski z Osla jednou vrátí zase do ČR, aby pomohl zvyšovat umělecký standard zdejší scény.
Václav Vraný (ČRo Vltava)
Vertigo: TajDeska Taj ukazuje, že obrovské změny, které byly započaty předchozím albem, pořád pokračují. Vertigo hraje zvukomalebněji a se skrytým humorem. Zároveň je z Taj slyšet pořád to staré Vertigo, jen z jiného úhlu poslechu. Mně se ty změny moc líbí.
Pavel Hrubý: Between the LinesBetween the Lines vnímám jako mimořádnou, skoro léčivou, nahrávku saxofonisty a hráče na další dechové nástroje Pavla Hrubého, nepokojné to duše nalézající útočiště snad jen v nedefinovatelné hudební magii, která se kolem něho dostává na světlo světa.
Jaromír Honzák: UncertaintyNa úplném konci roku vydané album Uncertainty nabízí velmi příjemný poslech pohodové a přitom chytré hudby. Člověk si u Uncertainty nemůže být jistý, jestli to, co se mu při jeho poslechu právě líbí, náhodou není onen nenáviděný současný moderní jazz. Fajnšmekři by si pak měli povšimnout např. mimořádné hudební brilance všech, kteří na desce hrají.
Pavel Víšek (hudební publicista)
Za nejlepší počin považuji album Jaromír Honzák – Uncertainty.Proč? Autorsky má Jaromír Honzáka na albové novince kontinuitu se starší tvorbou, ale vydává se i po nových cestách, atmosféra této živé studiové nahrávky je mimořádná.
Vladimír Kouřil (hudební publicista) Vertigo – TAJNOCZ & Iva Bittová
Důvod je prostý – mám rád odvážný jazz, který je dědicem avantgardy jazzové moderny.
Ale současně mám rád jazzovou „klasiku“, a tak bych jmenoval i následující tituly:Mráz–Viklický: TogetherNajponk: A Child Is BornBrunner–Šindler: On Stage
Maxmilian Wittmann (ČRo Brno) Pro dlouhodobou konsistentní kvalitu a tvůrčí názor hlasuji na prvním místě pro album NOCZ & Iva Bittová. Na druhém místě uvádím album B-Side Band – Meeting Point. Na desce najdeme skvělé původní skladby v mimořádně kvalitních, krásně znějících („amerických“) aranžmá, a to nejen v případě Jiřího Levíčka.
Jiří Švéda (Jazz do regionů, festivaly Jazz Jaro a Jazz Brno)
Bez určení pořadí: E Converso, Pavel Hrubý, Najponk, NOCZ & Iva Bittová a Tres Quatros Kvintet.
