Jazzman Jiří Slavík se vrací k folklórním kořenům
Nové album jazzového kontrabasisty Jiřího Slavíka bude pro mnohé překvapením. Zcela totiž změnil žánr.
Když se kontrabasista Jiří Slavík před dvěma lety přestěhoval do rodné České republiky, byl pro zdejší hudebníky, posluchače i kritiky zjevením. Od svých čtrnácti let žil, studoval, hrál a nahrával v zahraničí, postupně v Itálii, Anglii a Francii. Hru na kontrabas studoval z pohledu klasické hudby i jazzu u mnoha učitelů na několika školách a univerzitách, vítězně prošel nejednou soutěží a ve hře na tento nástroj je opravdovým virtuózem v nejlepším smyslu toho slova.
Své nezpochybnitelné interpretační kvality Slavík kombinuje s výjimečným skladatelským a aranžérským nadáním, o čemž svědčí dosavadní nahrávky vydané pod jeho jménem (CD La Jeunesse, 2014), pod jménem kapel nebo uskupení, jichž byl členem (Fly Agaric, duo s Fredem Thomasem a další) a nejnověji i nahrávky vzniklé již ve spolupráci s českými umělci (nedávné album Davida Dorůžky Autumn Tales, Animal Music, 2016).
Na svém novém albu Mateřština se však Slavík vydal jinudy, než dosud. Vrátil se do dětství, kdy mu dveře do světa hudby otevřel jeho otec a s výpomocí dlouholetého kamaráda Mariana Friedla, mimo jiné odborníka na lidovou hudbu, pátrá po svých kulturních kořenech. Originálním způsobem využívá odkaz lidové hudby ve vlastních soudobých skladbách nebo v úpravách tradičních melodií.
Repertoár alba vedle toho obsahuje i několik děl jiných autorů, včetně Mariana Friedla, Slavíkova otce nebo legendy moravské lidové hudby Fanoše Mikuleckého. S výjimkou Friedlových píšťal nahrál Slavík pro album všechny nástroje sám a součtem stop nahraných na housle, violu, cello, kontrabas, klarinet, cimbál a klavír je opravdu syrově znějící „soudobá cimbálovka“.
Slavík a Friedl na albu též zpívají, stejně jako Slavíkova sestra Kateřina a Jiří Pospěch, primáš havířovské cimbálové muziky Jagár. Album je výjimečné kombinací folklorní syrovosti, využíváním autentických prvků lidové hudby a přístupu zkušeného soudobého skladatele a aranžéra.
Obal alba příznačně dotvářejí fotografie stromů z okolí Hukvald, kde působil Leoš Janáček, praotec využívání odkazu lidové tvorby v soudobé hudbě.
