Na čem dělá... bubeník Martin Novák

„Mé aktivity se momentálně dělí hlavně mezi živé hraní a školu. Co se hraní týče, už několik let se snažím upřednostňovat kapely, které mě hudebně naplňují, a spoluhráče, s nimiž se cítím dobře. Dnes mám proto kalendář zaplněný pouze koncerty, které jsou pro mě vždy svátkem a radostí. Jsem za to nesmírně vděčný,“ říká Martin Novák.

Pokud jde o studium, získal před třemi lety Stipendium Strun podzimu, finanční podporu známého festivalu. Odjel do Německa a tam pobývá dodnes. „Dostal jsem se na Jazz Institute Berlin, kde momentálně studuji u skvělého Johna Hollenbecka. Škola je pro mě především motivací k osobnímu rozvoji – neboli boji s leností – a místem, kde potkávám nové lidi z celého světa.“

Ač je v jádru jazzovým muzikantem, své hudební aktivity směřuje poslední dobu stále častěji mimo tento žánr. „Jazz je nádhernou a opravdovou hudbou, ale umí být také silně povrchní a elitářský,“ shrnuje výstižně častý problém. „Čím dál více na hudbě oceňuji sdělení, srdce a opravdovost. Snad i proto nad mými jazzovými aktivitami v poslední době převážily spíše ty z písničkového světa. Místo koukání do not teď mnohdy hledám vhodný zvuk anebo zpívám vokály, což mě hrozně baví.“ „Projekt Jany Kirschner s názvem Moruša Čierna je dvanáctičlenná kapela, jejíž duší je zpěvaččin partner Eddie Stevens, britský producent s jasnou představu a především odvahu i srdcem opravdového muzikanta,“ představuje Novák jedno ze svých hlavních angažmá. „Baví mě vzájemný respekt a dobrá energie, která mezi námi panuje. V říjnu jsme absolvovali turné po Slovensku, které patřilo k mým největším koncertním zážitkům,“ vzpomíná na nedávná vystoupení.

Ve světe jazzu spolupracuje nejčastěji s Davidem Dorůžkou. „Mám to štěstí hrát s ním už několik let. V jeho triu dostal nově prostor kontrabasista, potažmo multiinstrumentalista Jirka Slavík, který je skutečnou osobností, a to nejen po hudební stránce. Hrajeme teď trochu častěji, především v JazzDocku, ale absolvovali jsme také několik koncertů v Dánsku a v Polsku. Jestli vše dobře dopadne, natočím s těmito dvěma výjimečnými pány v příštím roce desku.“

Společně s Dorůžkou a Marcelem Bártou pak Novák čas od času vystupuje s ženským sborem Tiburtina Ensemble pod vedením Barbory Kabátkové ve společném projektu Apokalypsis, mísícím středověkou církevní hudbu s volnou improvizací. Přibližně dva roky starý projekt bude možné brzy opět slyšet živě, tentokrát na JazzFestuBrno 17. února.

S tímto projektem částečně stylově souvisí nedávno vydané album Cantigas de Santa Maria (Phi Records), na jehož natáčení se podílel. „Měl jsem možnost připojit se k Haně Blažíkové, Báře Kabátkové a Margit Überlackerové. Hudba, kterou výtečně interpretují, pochází ze 13. století z kolekce španělského krále Alfonsa X el Sabia. Deska se točila v kostele na Malé Straně a pokřtíme ji v únoru v belgickém Ghentu.“

Tiburtina Ensemble |foto: Václav Vraný

Ve světě popu, jazzu i nejrůznějších fúzí Novák pochopitelně spolupracuje ještě s celou řadou dalších kapel. Jednou z nich i Baromantika Lenky Dusilové. „Lenku považuji za famózní zpěvačku, která svou energií dostává spoustu lidí opravdu do kolen. Díky skvělým aranžmá a muzikantům jsou naše koncerty doslova elektrizující a to snad nejen pro mě. Průběžně objíždíme Čechy a v prosinci máme díky našim přátelům Longital také několik společných koncertů na Slovensku. Repertoár je postaven hlavně na desce V Hodině Smrti, která vyšla u Supraphonu v loňském roce,“ shrnuje aktivity této formace. „S Lanugem jsme v návaznosti na album z minulého roku letos vydali krásný dvojvinyl. Kapela je pro všechny členy srdcovou záležitostí a přál bych jí konečně více prostoru na české scéně! Rád bych pozval všechny na náš tradiční vánoční koncert do JazzDocku 18. prosince.“ S Šárkou Adámkovou, která kromě zpěvu ovládá i klavír, ukulele a kytaru, hraje Novák už přibližně dva roky. „V kapele Sarah & The Adams se potkávám s mým oblíbeným basistou Rasťou Uhríkem (stejně jako u Jany Kirschner nebo v Lanugu), a také s Michalem Gregorem a Pepou Štěpánkem. Zvuk kapely vychází z americké folk-popové tradice. Všichni o něm máme celkem jasnou představu, kterou tiše sdílíme. Loňskou desku Thank You, jsme natočili v jedinečném studiu Sono.“

Mezi jazzovými muzikanty, s nimiž v Česku občas vystupuje, nechybí kromě výše uvedených také Jaromír Honzák, Steve Walsh či Najponk. V Berlíně nárazově koncertuje s Mikołajem Gruszeckim z Polska či s basistou Richardem Müllerem z Německa.

„V poslední době jsem měl tu čest zahrát si několikrát také s doprovodem symfonického orchestru, což je pro nás ‚neklasiky‘ zážitek v dobrém i ve zlém,“ zmiňuje další z crossoverových projektů, na nichž v poslední době participoval.

„Vždy mám pocit, že se musím rytmicky vejít mezi dirigenta, kapelu, sólistu a orchestr, který je pod tíhou rytmické hudby ještě mírně rozhozený, a bývá to zajímavý zápas. Odměnou je ale ten úžasný zvuk! Loni jsem měl tu čest s Davidem Dorůžkou a orchestrem Pražské konzervatoře nebo v projektu Zvon s Ivou Bittovou v doprovodu Janáčkovy filharmonie. Před pár týdny jsme vystupovali také s Pražskou komorní filharmonií.“ Při dotazu na hudbu, kterou v současnosti poslouchá, odpovídá následovně. „Často se na dlouhou dobu zaseknu na desce, kterou si pak pouštím pořád dokola. V poslední době to bylo album Sufjana Stevense s názvem Carrie and Lowell, Choose Your Weapon od Hiatus Kaiyote nebo Guitar in the Space Age Billa Frisella.“

„Z naší scény mám rád téměř vše, co vydává Animal Music: desky Jaromíra Honzáka – pro mě nejlepšího českého skladatele – či projektů Concept Art Orchestra, Vertigo, E Converso a dalších. Hodně se mi líbí také opavská kapela Ladě. V Česku se zkrátka děje spousta zajímavých věcí!“

www.martinnovak.com