Na čem dělá... kytarista Vilém Spilka
Příprava populární akce JazzFestBrno představuje pro Viléma Spilku pouze jednu z jeho pestrých aktivit. Je samozřejmě aktivním muzikantem, zastává důležitou akademickou pozici na brněnské JAMU a k tomu všemu se ještě aktivně zapojuje do boje o zlepšení české kulturní politiky.
„V současné době dělím svůj čas mezi hraní, učení, vedení katedry na JAMU a organizování hudebních událostí, především mezinárodního festivalu JazzFestBrno,“ shrnuje svou časově i organizačně náročnou práci kytarista Vilém Spilka.
„Moje sezení na několika židlích má své výhody i nevýhody. Na jednu stranu je to perfektní prevence vyhoření, na stranu druhou mi neumožňuje dělat jednotlivé věci tak poctivě, jak bych si představoval. Trpí tím především moje hraní a umělecké sebevyjádření, ale pokud mám být upřímný, jsem s tím zcela smířen,“ říká otevřeně. „Nedostatek času mě navíc nutí jít pokaždé ke kořenu věci a zabývat se v první řadě aktivitami, ve kterých vidím opravdový smysl.“
Mezi těmito „aktivitami“ rozhodně nechybí dvě brněnské formace, Two-Generation Trio a vlastní kvartet. „Mám to štěstí, že hraju výhradně hudbu, která mě baví, a považuju to za velký luxus a dar. Navíc v obou těchto kapelách působím s nerozlučným kamarádem Radkem Zapadlem. Komorní Two-Generation Trio doplňuje legendární kontrabasista Vincenc Kummer, jenž se k radosti nás všech před zhruba deseti lety vrátil domů ze švýcarské emigrace. Občas nás doplní ještě bubeník Kamil Slezák a vznikne tak Vincenc Kummer Quartet. Obě varianty hrají mainstreamový jazz, přímočarý a bez zbytečných komplikací,“ představuje první projekt, jehož je součástí.
„Moje vlastní kapela Vilém Spilka Quartet reflektuje hudební současnost, mixuje různé vlivy včetně world music, drum'n'bassu a moderního jazzu. Obdobně pestrý je i repertoár. Zahrnuje vlastní věci, přearanžované jazzové i nejazzové klasiky a poněkud radikální úpravy nejpovedenějších opusů folkového písničkáře Jana Nedvěda,“ charakterizuje Spilka druhou formaci, jejíž sestavu kromě něho a Zapadla tvoří ještě Vlastimil Trllo na kontrabas a Martin Kleibl na bicí.
Album Nedvědovek
„Obecně mě v současné době zajímá fenomén písně,“ popisuje dále koncepci své kapely. „Snažím se každou píseň, se kterou se rozhodnu pracovat, plně respektovat, vytvořit si k ní vztah a poté ji uchopit po svém, aniž bych potlačil její esenci.“ Výsledek Spilkovy práce si ostatně bude snad již brzy možné poslechnout na nové nahrávce. „V září bychom chtěli dotočit další ‚Nedvědovky‘ – zatím máme nahrány čtyři – a třeba si pak udělat radost a vydat CD. Zdůrazňuju slova ‚udělat si radost‘, neb éra kompaktních disků se nezadržitelně chýlí ke konci,“ poukazuje na současné směřování hudebního trhu.
Pojem „pedagogické aktivity“ nezahrnuje v případě Spilky pouze několik soukromých hodin či malý úvazek v základní umělecké škole. Již čtyři roky vede Katedru jazzové interpretace na Janáčkové akademii múzických umění v Brně a samozřejmě i sám učí některé předměty. „Mám v úvazku hodiny kytary a interpretační seminář. Vedle toho se topím v přebytku administrativy, kterou mi ukládá moje role vedoucího katedry. Informační systém a jeho spravování je nutné zlo. Musím říct, že v dnešní digitalizované době často sním o papírových indexech a kouzlu jednoduchosti,“ říká s povzdechem.
„Když si ale odmyslím nezáživnost administrativy, zbývají povětšinou pozitiva,“ pokračuje. „Říci, že mě učení obohacuje možná víc, než moje studenty, zní jako floskule, ale je to prostě pravda. Výuka na vysokoškolském stupni probíhá spíš formou konzultací a diskusí, což dělá prostor k vzájemným inspiracím téměř nekonečným. Studenti samozřejmě musí ovládat základní řemeslo, ale najít individuální přístup ke každému z nich nad rámec řemesla je tou největší výzvou.“ Kromě hraní a akademické kariéry je Spilka známý také jako organizátor mnoha úspěšných akcí, z nichž v nejširším povědomí je již zmíněný JazzFestBrno, jehož je dramaturgem a uměleckým ředitelem. V jeho rámci se letos uskuteční mimo jiné jeden unikátní mezinárodní projekt. „Jedná se o spolupráci basisty Avishaie Cohena s Filharmonií Brno pod vedením dirigenta a aranžéra Roberta Sadina. Koncert se koná 30. listopadu v Brně.“
Do stejné kategorie aktivit patří také občasná organizace akcí v americkém Texasu, kde Spilka v letech 1997-1998 a posléze ještě 2005 studoval. „Vedle hudebních vazeb jsem na University of North Texas, potažmo v Dentonu, kde se škola nachází, našel i spřátelené pořadatele a čas od času pro tamější českou menšinu dovážíme autentickou zdejší kulturu – Horňáckou cimbálovku, dechovou hudbu ze Slovácka, ale třeba i komorní soubory hrající klasickou hudbu.“
Jak je patrné z hudby Spilkova kvartetu či ze škály jeho aktivit coby dramaturga, spektrum muziky, kterou má rád, je široké. „Baví mě nejrůznější styly a to nejen proto, že se zabývám dramaturgií festivalů a koncertních řad. Doma poslouchám jen zřídka, v autě jsem hudbu už zrušil, ovšem i tak stále poslouchám muziku několik hodin denně. Sám jsem zvědav, kdy se to změní,“ zamýšlí se nad otázkou, kterou si řada hudebníků položí nejednou v životě.
„Pokud bych měl vybrat pár desek, které jsem si v posledních měsících opakovaně a s radostí pouštěl, byli by to Dhafer Youssef – Birds Requiem, Fred Hersch – Floating, Joni Mitchell – Blue, Jason Moran – All Rise či Bill Frisell – Guitar in the Space Age. Pokud jde o živou hudbu, inspirativním může být i špatný koncert, nicméně z těch úchvatných mi letos v paměti uvízla sólová vystoupení Sylvaina Luca, Craiga Taborna a Freda Hersche.“ Nová asociace festivalů
Celkovou situaci v České republice vidí Spilka pozitivně. „Asi bych se měl rozplakat nad nedostatkem financí ve školství a v kultuře, ale vzhledem k tomu, kolik v našich profesích potkávám srdcařů, se o budoucnost obojího neobávám.“ Je rovněž vidět, že za svůj jediný cíl nepovažuje kromě hraní a výuky „pouze“ přípravu zajímavých koncertů. Jeho chvályhodné a nadmíru potřebné aktivity přesahují hranice jazzu a mají za cíl pozdvihnout úroveň české hudební scény jako celku. Popisuje je následovně: „Se spřátelenými promotéry jsme nedávno založili Českou asociaci festivalů (ČAF), jež momentálně sdružuje festivaly Colours of Ostrava, Hudební festival Znojmo, JazzFestBrno, Mezinárodní hudební festival Brno, Mezinárodní hudební festival 13 měst Concentus Moraviae, Struny podzimu a Tanec Praha. Posláním asociace je sjednocení zásadních požadavků svých členů i dalších zainteresovaných promotérů vůči nejrůznějším institucím a následné prosazování potřebných legislativních, systémových a ekonomických změn. Témat před námi stojí opravdu dost, prvním z nich je navrhovaný vládní program pro financování významných festivalů.“
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
