Na čem dělá... pianista Petr Beneš
Sladit hudební aktivity s osobním životem nemusí být vždy lehké. Pianista Petr Beneš dělí svůj čas mezi učení, psaní bakalářské práce, hraní, kompozici, přípravu natáčení nové desky a také rozrůstající se rodinu. „Aktivit je mnoho a času málo, a tak se stále snažím vyladit systém, který mi i do budoucna umožní všechny tyto věci skloubit dohromady,“ říká na začátek.
Nejvíce energie věnuje kromě rodiny přirozeně své vlastní kapele Petr Beneš Quartet, pro kterou zároveň připravuje veškerý repertoár. „Pro spolupráci jsem oslovil vynikající muzikanty: Ondřeje Štveráčka na tenor saxofon, Tomáše Baroše na kontrabas a mladého talentovaného bubeníka Marka Urbánka. V této sestavě jsme začali hrát v srpnu roku 2013,“ představuje svůj kvartet.
„Kapelnické povinnosti jsou pro mě zajímavou výzvou,“ přiznává Beneš. „Je to disciplína, do které jsem dříve neměl možnost proniknout. Pozice kapelníka v sobě sice skrývá odpovědnost za program, muzikanty, termíny a vše kolem, ovšem fakt, že se mohu významnou měrou osobně podílet na kýženém výsledku, mi vyhovuje.“
Mezi další formace, se kterými Beneš často vystupuje, patří kvartet Libora Šmoldase a kapela zpěvačky Petry Vlkové. „Petra zatím není na naší jazzové scéně příliš známá, ale osobně v ní vidím obrovský potenciál,“ skládá kompliment zpěvačce. „Naše spolupráce se vyvíjí slibně, což mě velmi těší.“
„Rád chodím hrát i různé záskoky. Udržuje mě to v kondici. Doma v šuplíku mám díky tomu již hezkou sbírku not,“ popisuje s úsměvem výhody nárazové spolupráce s jinými interprety či kapelami.
Velké množství not však Beneš nyní dává dohromady v první řadě pro svou kapelu, se kterou bude letos v srpnu točit debutové album. Potřeba psát vlastní hudbu je poslední dobou v jeho životě stále silnější.
„Musím se přiznat, že skládání mě v hudbě naplňuje ze všeho nejvíc a vidím v něm i do budoucna možnost smysluplné seberealizace. Po mnoha letech strávených v jazzových klubech, na festivalech či koncertních turné převážně jako pianista jsem přestal cítit osobní naplnění z toho co dělám,“ vysvětluje přehodnocení své role.
„Koncert je vždy dílem okamžiku. Vnímám ho obecně jako moment, který je dočasný, neopakovatelný a zůstává tak pouze ve vzpomínkách. Skladba je ovšem zaznamenána na papíře či na desce. Vzniká tak zkrátka trvalá hodnota; otisk něčeho, co jsem dělal v daném čase,“ shrnuje výstižně jistou pomíjivost živých vystoupení, zejména těch jazzových, tedy těch s velkým podílem improvizace.
K tomuto vývoji nepochybně přispěly kromě jiného také Benešovy pedagogické aktivity. „Od roku 2000 učím na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka klavírní jazzovou interpretaci. Za tu dobu jsem měl ve třídě spoustu skladatelů a spolupráce s nimi byla nejednou oboustranně přínosná.“
Rozhovor měsíce: Petr Beneš a jeho debutové album
Pianistu Petra Beneše znají posluchači z alb Libora Šmoldase nebo skupiny Jazz Efterrätt, případně z nahrávek Bigbandu sv. Blažeje. V srpnu 2013 založil svůj Petr Beneš Quartet, s nímž pracoval na svém debutovém autorském albu. Právě o něm především hovoříme v lednovém vydání Rozhovoru měsíce, který vysíláme na ČRo Jazz 1. ledna ve 14:00 (repr. 22:00).
„Skladatelé totiž přistupují k nástroji s větším rozhledem. Instrumentalisté mají někdy tak trochu klapky na očích. Hrají skladby a moc nepřemýšlí nad tím, co vlastně hrají.“ Beneš nepochybně ví, o čem mluví – sám studoval jak klavír, tak skladbu.
„Nemohu zde v souvislosti s učením nezmínit, že mne mrzí, jak velký úbytek jazzového klavíru (byť jako obligátního nástroje) jsme na Konzervatoři Jaroslava Ježka v poslední době zaznamenali,“ říká o situaci na pražské škole. „Navíc s ohledem na to, jaké jméno a odkaz konzervatoř ve svém názvu nese...“
V poslední době se stále častěji vrací k tvorbě Michaela Breckera. „Jeho hudba je totiž tématem mé bakalářské práce na JAMU v Brně. Rád bych doporučil k poslechu jeho rané autorské desky ze začátku devadesátých let.“
„Kromě Breckera jsem také velkým fanouškem amerického zpěváka Jamese Taylora. Myslím si, že je to osvícený člověk. K zajímavým nahrávkám a jejich rozborům jsem se dostal i díky předmětu o improvizaci na JAMU. Za všechny vzpomenu třeba Paula Motiana. Ten mě velmi zaujal osobitým pojetím kompozice a interpretace,“ zmiňuje hudbu nedávno zesnulého amerického bubeníka.
Ačkoli dnes Beneš tráví hodně času kompozicí, hraní je samozřejmě stále velkou součástí jeho hudebního života. Kromě řady menších koncertů má před sebou v nadcházejících měsících dva významnější:
„Čeká mě vystoupení s Liborem Šmoldasem v rámci Pražského jara 21. května. Dalším zajímavým koncertem bude spolupráce s Buddy Rich Big Bandem ve Smetanově síni Obecního domu 21. června pod hlavičkou hudebního festivalu Prague Proms. Takovéto koncertní příležitosti vždy vítám. Repertoár se obvykle připravuje speciálně pro daný večer a jeho nastudování vyžaduje dobrou přípravu a soustředění. Těším se, až začneme zkoušet.“
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
