Polský vokální samorost Grzegorz Karnas

„Slezský rodák absolvoval Hudební akademii v Katovicích, ale na cestě k nalezení vlastního projevu ho více posouvalo experimentování se spolužáky, z nichž několik, především violoncellista Adam Oles a klavírista Michał Tokaj, dodnes patří k jeho nejbližším spolupracovníkům,“ připomíná publicista Peter Motyčka v úvodu interview v únorové Harmonii. Připomeňme, že album Karnas (Hevhetia, 2011) jsme loni vybrali za Album týdne na Euro Jazzu (více o něm čtěte zde).

Se svolením vydavatele časopisu přinášíme úryvek z rozhovoru: Nemáš obavu z jakési nedostupnosti, náročnosti, možná dokonce „jinakosti“ tvých písní?

Myslím si, že jistá nedostupnost v hudbě odráží to, že sám člověk je v jistém smyslu nedostupný. Pokud bych chtěl zpívat jinak, musel bych se vnitřně změnit. Chci ale dělat věci tak, jak to sám cítím a slyším. Nerad bych se přitom omezoval jen na Polsko, Slovensko nebo Čechy – pro mě je podstatnější podchytit tu malou skupinu lidí, která to bude akceptovat a která dokáže přijmout moji hudbu v její podobě. Takového posluchače hledám všude a myslím si, že postupně nacházím v Evropě obecenstvo, které mou hudbu přijímá a zajímá se o ni. Věřím, že mi bude stačit to publikum, které oslovuji bez ústupků, a že je nebudu muset dělat směrem k širšímu obecenstvu. Vnímám to jako základní právo každého umělce.

05.05.2006 krakow kazimierz karnas grzegorz wokalista jazzowy fot.bogdan krezel |foto: Kazimier Krakowski

Zmíněná odlišnost se na novém albu netýká jen autorských témat melodicky vycházejících z violoncellové komunikace. Výrazně přetváří i známé melodie jako Black Crow písničkářky Joni Mitchell nebo standard Bye Bye Blackbird.

Na to jsou rozdílné názory – mnozí mi říkají, že cover verze, které vůbec nepřipomínají originál, jsou k ničemu. Z mého pohledu je to zajímavá cesta, při níž změním ve skladbě skoro všechno. Zpívám si ji po svém přesně tak, jak ji slyším v hlavě a jak mi „jde do huby“. Právě takto se mi zdá autentické a přirozené interpretovat písně někoho jiného. Není to něco uměle vymyšlené ani prvoplánově umělecké, ale vychází to ze mě samého. Originál je jen inspirací, která mi zní v hlavě úplně jinak.

Grzegorz Karnas - Karnas |foto: Hevhetia

Jako například Spytaj milicjanta z nového alba. Proč právě cover polské punkové klasiky?

Znáš originální verzi Dezertera? Autor textu mi napsal, že se mu moje verze velmi líbí a že předtím nic podobného neslyšel. Na druhé straně zaznívají názory, že jsem originál zprofanoval. Minule se mě na to ptali v jednom rozhovoru a odpověděl jsem, že profanovat lze mrtvá těla, svaté knihy nebo hroby, ale píseň podle mě zprofanovat nelze. Samotný punkrock chtěl být profanací a vzpourou vůči dobovým trendům. Lze pak profanovat profanaci? (smích) Podobné reakce byly na píseň Słodka. Mnozí se pohoršovali, jak jsem mohl vzít skladbu skupiny Dżem a přezpívat ji!

Celý rozhovor s Grzegorzem Karnasem si můžete přečíst v únorové Harmonii.