Matej Benko v Jazzotéce: Zaostřeno na pianisty

V pořadu Jazzotéka, který vysílá Český rozhlas Jazz každý třetí pátek v měsíci, zve jeho autor Martin Brunner st. (též flétnista a zakladatel festivalu Jazz Goes to Town) do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi výběrem z nahrávek, které oni sami mají za podstatné pro svůj hudební vývoj či směřování.

Matej Benko si již stihl vybudovat úctyhodnou reputaci na jazzové scéně i mimo ni. Má za sebou respektovaná alba se svým triem a kvintetem, stejně jako několik projektů s textařem Michalem Horáčkem nebo zpěváky Ondřejem Rumlem a Richardem Müllerem. Loni na podzim pak vydal zdařilou desku Planety, kolekci písní pro děti v podání populárních zpěváků.

Do první půlky Jazzotéky vybral Benko kapely a projekty vedené klavíristy. Zvolil dobře známé interprety, ovšem nikdy ne jejich zprofanovaná alba. Na úvod pouští Chicka Coreu. „Corea je úplně zásadní osobnost, která mě výrazně ovlivnila. Jak po instrumentální stránce – je na první pohled rozpoznatelný, má elegantní tón a přitom hraje výrazně perkusivně – tak po skladatelské stránce. Zajímá mě jeho kompoziční technika, myšlení a zkrátka způsob, jakým vyrábí muziku.“

SONY DSC |foto: Petr Vidomus

Po Italovi Enricu Pieranunzim, který „navazuje na styl triového hraní dovedený k dokonalosti Billem Evansem“, uslyšíme v zajímavém kontrastu také Buda Powella a Bennyho Greena, starého modernistu a současného tradicionalistu.

Ve druhé části pořadu přijdou na řadu další instrumentalisté a jejich desky, opět spíše méně známé. Nahrávka Double Rainbow saxofonisty Joea Hendersona již před lety Benka zaujala skvělou hudbou, ale i koncepcí. „Postavil ji na kontrastu dvou rytmik. První polovina alba je natočená s brazilskými hudebníky, [...] zatímco druhá je více jazzová a má mnohem modernější pojetí.“

Vybírá ukázku také z alba Quiet kytaristy Johna Scofielda. „Je to úplně jiný Scofield, než by člověk čekal. Hraje zde totiž pouze na akustickou kytaru. Všechny kompozice jsou navíc krásně zinstrumentované a hostuje v nich řada zajímavých osobností.“ Volbu Kurta Ellinga pak Benko zdůvodňuje následovně: „Zpěv je zásadní věc v mém životě. Doprovázím hodně zpěváků a začal jsem teď i psát písničky. Když jsem objevil Ellinga, bylo to jako blesk z čistého nebe. Úplně jsem mu propadl a několik jeho CD jsem celé měsíce doma pouštěl pořád dokola.“

Pořad uzavírá pianistův komentář k tvorbě Johna Taylora a Davea Hollanda.