Victor Bailey mě ovlivnil víc než Pastorius, říká Filip Spálený v poslechovém testu
V listopadovém vydání pořadu „Tak to slyším já“ jsme tentokrát otestovali sluch basisty a rovněž tubisty Filipa Spáleného. „Zkušební materiál“ si pro něj tentokrát připravil Jakub Doležal, jeho spoluhráč z kapely Los Quemados.
Představovat basistu Filipa Spáleného jazzovému fanouškovi pravděpodobně není nutné. Pakliže se k nám ještě nedostala hudba jeho vlastní formace Los Quemados, určitě jsme jej slyšeli s různými uskupeními pod vedením Milana Svobody. A legendární ASPM (pod pomyslnou taktovkou Filipova otce Jana) jsou příslovečnou tichou vodou mezi břehy české jazzové, bluesové či folkové scény.
Člověk nesmí zůstat jen u toho, že někoho kopíruje. Musí do muziky vložit i sebe a hrát sám za sebe. Inspirace z venku jsou důležité a posunou člověka dopředu, ale pak je třeba se od nich odpoutat a hrát sám za sebe.
Když jsme s Filipem natáčeli listopadové vydání pořadu Tak to slyším já, nemohli jsme tušit, že nás (než se relace bude vysílat) zasáhne nepříjemná zpráva ‒ 11. listopadu 2016 zemřel basista Victor Bailey. Rozhovoru s Filipem Spáleným se tak dostalo smutného kontextu, Victor Bailey byl jedním z Filipových nejoblíbenějších basistů a muzikantů vůbec:
„Je to pro mě zásadní člověk, nejen co se týče zvuku, ale i díky frázování, způsobu improvizace i skládání mě oslovil nejvíc. Vlastně víc než Jaco Pastorius.“ Na Victora Baileyho si můžeme vzpomenout při skladbě Goose Bumps, kterou Filip uhodnul po prvních několika taktech.
Povídali jsme si ale i o Stanley Clarkovi, kterého Filip přirovnává k Jimimu Hendrixovi. Došlo samozřejmě na Jaca Pastoria i jeho syna Felixe. Věnovali jsme se Richardu Bonovi a zajímal nás Filipův názor na africké vlivy v současném jazzu.
„Richard Bona se (v Africe) narodil a tohle byla hudba, kterou slyšel, když byl ještě dítě… pro nás je to world music, ale pro něj je to v podstatě lidová hudba. V takovém případě fúze jazzu a africké hudby smysl má,“ míní český basista.
Rasťo Uhrík v poslechovém testu: YouTubeovou generaci neodsuzuji
Jakub Doležal testoval hudební znalosti původem prešovského basisty a kontrabasisty známého mj. z kapel Vertigo nebo Lanugo.
Pochopitelně nemohl chybět ani Marcus Miller: „U něj je podle mě nejdůležitější zvuk a přesnost. Nastavil laťku zvuku slapové baskytary. Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by byl takto vyprofilovaný.“
Neméně zajímavé bylo ovšem i povídání o méně známých nahrávkách kapely Chingari, tubisty Daniela Herskedala a díky Stantonu Moorovi jsme na chvilku navštívili i New Orleans. Filip Spálený zmínil i své první české vzory ‒ Vladimíra Gumu Kulhánka, Jiřího Veselého a Aleše Charváta. Na studium tuby na Pražské konzervatoře vzpomínal Filip s úsměvem: „Nosil jsem ve škole tajně baskytaru pod kabátem ‒ nesměl to nikdo vidět, jinak by mě vyhodili.“
Jak vidíte, hudební menu pořadu „Tak to slyším já“ bylo velmi pestré. Hostem příštího vydání bude kontrabasista Miloš Klápště ‒ čeká nás hostina neméně pestrá a zajímavá.
Seznam testovacích nahrávek: hádá Filip Spálený
1) School Days – Stanley Clarke: School Days – 1976
2) Bruce Lee – Marcus Miller: Silver Rain – 2005
3) Goose Bumps – Victor Bailey: That’s Right – 2001
4) An Informed Decision – Yellowjackets: A Rise in the Road – 2013
5) Sea Breeze Front – Daniel Herskedal: Slow Eastbound Train – 2015
6) Engingilaye – Richard Bona: Munia (The Tale) – 2003
7) Tempest – Chingari: Bombay Makossa – 2014
8) Havona – Weather Report: Heavy Weather – 1977
9) Let’s Go – Stanton Moore: Flying the Koop – 2002
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
