Octurn: M-Base s příměsí Messiaena

Je překvapivé, že Octurn je tak málo známý mimo francouzský jazykový okruh (především Belgie a Francie). Přitom jde o seskupení velmi originální, ve své tvorbě obtížně předvídatelné, mající na svém kontě množství výjimečných desek. Pro posluchače neobeznámeného s jejich tvorbou není jednoduché je na první poslech zařadit. Obecně bývá jejich hudba srovnávána s rytmickým fundamentem amerického nonkonformního hnutí M-Base, nicméně jejich přístup ke kompozici neskrývá rovněž inspirace evropskou artificiální hudbou, především Olivierem Messiaenem.

Leaderem experimentálního belgického sdružení (z obvyklých osmi zredukovaného nyní na pět členů) je baryton saxofonista Bo Van Der Werf. Interview s ním pořídila Harmonie krátce před prvním vystoupením Octurnu v Česku (25. 6. na festivalu United Islands na „Euro Jazz Stage“ v Jazz Docku, na jehož programu se podílelo i webové rádio Euro Jazz). Se svolením vydavatele přinášíme krátký úryvek.

Mám pocit, že v Octurnu jste od samého počátku. Můžete stručně nastínit historii kapely? Začali jsme zhruba před patnácti lety na týdenních jazzových workshopech v klubu Sounds v Bruselu. Ze začátku jsme hráli hlavně převzaté skladby, ale časem jsme si vyvinuli vlastní specifický zvuk a začali poptávat u různých autorů hudbu psanou přímo pro nás. Posledních šest let se ale soustředíme výhradně na hudbu psanou členy Octurnu. Původně jsme hráli vlastně straight-ahead, starší muziku jako byl Art Blakey nebo Oliver Nelson. Postupně jsme začali nasávat i jiné vlivy, jako je Steve Coleman, Greg Osby nebo Gary Thomas. Nechceme je nicméně napodobovat, nebo jen improvizovat na jejich základě, ale snažíme se najít svůj vlastní jazyk.

SONY DSC |foto: Petr Vidomus

Někteří publicisté srovnávají Octurn s americkým nonkonformním kolektivem M-Base, jehož hlavním protagonistou je saxofonista Steve Coleman. Co pro vás jeho hudba znamená? Na hudbě Steva Colemana jsem odrostl a velmi ovlivnil i ostatní členy, hlavně po rytmické stránce. Co se týče harmonie, větší vliv na nás měla současná vážná hudba. Takže jsme se snažili využít některé její prvky, například od Messiaena, ve vlastní tvorbě. Nejde o harmonie běžně používané v jazzu, což bylo během let stále znatelnější.

Vliv Messiaena zmiňujete častěji. Lze to popsat nějak konkrétněji? Jako student jsem hodně poslouchal moderní vážnou hudbu, včetně Messiaena. Když jsem ho slyšel poprvé, bylo v něm něco, co mě velmi oslovilo. Jeho hudba je velmi zajímavá, protože v ní můžete slyšet modalitu i tonalitu současně; jde o relativně samostatné prvky, ale můžete na ně pohlížet jako na celek. Je to mnohem zajímavější, než s nimi pracovat odděleně. Naše hudba je dosti prokomponovaná a vliv Messiaena je patrný hlavně v kompoziční rovině. Hodně pracoval s vlastním harmonickým systémem modů s omezenou transponovatelností a část našich skladeb z něj vychází. Nejde ale pouze o jeho vliv na kompozici, snažíme se Messiaenův přístup využít i v improvizacích.

Octurn také spolupracoval se známým francouzským flétnistou Malikem Mezzadrim Jak jste se k tomu dostali? Byli jsme s Octurnem na jednom festivalovém workshopu a Malik docházel na naše zkoušky. Neznal jsem ho předtím osobně, ale zjistili jsme, že máme podobné názory i přístup k muzice. Začali jsme spolu pracovat, ne jako profesionálové, ale prostě jako přátelé, vyměňovali jsme si názory na své skladby. Pak jsme začali psát společně pro Octurn. Jeho hudba byla velmi důležitá pro můj hudební vývoj. Pro členy Octurnu to byla skvělá zkušenost, protože Malik si vyvinul svůj vlastní harmonický a rytmický přístup a bylo to velmi intenzivní, protože jsme se učili něčemu úplně novému. Pro něho to taky bylo přínosné, protože psal myslím poprvé pro jinou než svou vlastní kapelu.

V bookletu k desce 21 Emanations jste se vyznával ze svých inspirací v buddhismu, nedávno jste také představili nový projekt Octurnu s tibetskými mnichy. Je tam nějaká souvislost? Určitě to má souvislost. Hodně se zajímám o buddhistickou filozofii, těžko vám ale vysvětlím, jak konkrétně ovlivnila mou hudbu, je to dosti osobní záležitost. To promítnutí je spíše nepřímé: hudebník bez vztahu k buddhismu by podle mě psal jinak. V květnu jsme dali dohromady projekt Octurnu s šesti tibetskými mnichy z gyutského kláštera. Hudbu jsem složil přímo na jejich rituály, protože sami těžko změní něco, co dělají stovky let. Nejde tedy o klasický zpěv, ale rituál, kterému musíte ostatní hudbu přizpůsobit. Šlo o velmi intenzivní zážitek a rád na něj vzpomínám. Rádi bychom v tom pokračovali, i když je to organizačně náročné, protože sídlí v Indii.

Octurn |foto: Raymond Mallentier

Zkoušeli jste na koncert spolu s mnichy? Není jednoduché na to zkoušet, protože oni dělají, co dělali vždy – rituál. Nicméně souhlasili se spoluprací, protože pochopili, že na nich nechceme jen vydělávat a respektujeme jejich hodnoty. Takže jsme zkoušeli tři dny ve Francii, ale většinou jsme jen potřebovali vystavět zvuk a kompozice okolo jejich rituálů. V tom to bylo velice specifické: nic jsme jim nepředepisovali, bylo třeba najít dobrou rovnováhu mezi naší hudbou a jejich vibracemi. Dnes je velmi obtížné hrát s tak velkými kapelami jako je Octurn, hlavně z finančních důvodů. Když jsme hráli s tibetskými mnichy, bylo nás na pódiu dvanáct, ale paradoxně nebylo tak těžké získat vystoupení, protože to pořadatelé považovali za dosti kuriózní záležitost; odehráli jsme pět zcela vyprodaných koncertů, což se nám předtím s Octurnem nikdy nestalo.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Chystáme nahrávku v kvintetní podobě Octurnu spolu s nějakými hosty. Jde o součást většího projektu dvojalba, ve kterém využijeme i nasamplované snímky z našich vystoupení s tibetskými mnichy. Bude tam zachycena také naše spolupráce s vážnohudebním ansámblem Iktus z Bruselu, kde jsme se inspirovali gamelánskou hudbou: jedná se o spojení osmičlenné verze Octurnu s pěti perkusionisty. Většina materiálu je již nahraná a deska by měla vyjít začátkem příštího roku.

Plnou verzi rozhovoru najdete v srpnovém čísle měsíčníku Harmonie.