Rozhovor měsíce: Vít Křišťan a jeho české i mezinárodní aktivity

Jazz objevil relativně později, protože se dlouho věnoval hlavně klasice. „Začalo to kdysi dávno mojí láskou k Chopinovi, ale už je to pryč. Hodně mě brali Rusové, zvlášť Prokofjev, Skrjabin a Šostakovič, a samozřejmě francouzský impresionismus, ten mi vydržel asi nejdéle,“ řekl v jednom z dřívějších rozhovorů.

Čtěte takéVít Křišťan v Jazzotéce: V šestnácti jsem se zbláznil do Billa Evanse

Na Konzervatoři Jaroslava Ježka byl dva roky ve třídě jazzového piana u Jiřího Růžičky a Ondřeje Kabrny a klasiku dále studoval na vysoké úrovni u Iriny Kondratěnko. Jak říká, ke klasické hudbě se vrací stále, mimo jiné díky vlivu elitního jazzového pianisty Brada Mehldaua, jehož workshop na něj v poslední době asi nejvíce zapůsobil.

V Česku až donedávna nebylo možné jazz studovat na univerzitní úrovni: také proto odešel na známou jazzovou akademii v polských Katovicích a později do Dánska (Odense). Má tak skvělou možnost srovnávat různé přístupy k jazzovému školství.

Čtěte takéNa čem dělá... pianista Vít Křišťan

Do Česka jezdí Křišťan koncertovat vícekrát do roka. Na podzim to bylo například v pražské kavárně Potrvá v duu se známým dánským basistou Bo Stiefem (hrál na Davisově desce Aura).

„Bo hrál dlouho ve fusion kapelách, proto se občas stane, že zabrousíme i do této oblasti. Hraje na kontrabas i baskytaru, používá efekty a looper, takže někdy sklouzneme i do avantgardnějších poloh. Já kombinuji klavír a elektrické piano. Looper skýtá velké možnosti: Bo si třeba nahraje určitý spodek, vrství různé nápady nad sebe, a může tak imitovat zvuk velké kapely i s bicími, což je dobré hlavně tehdy, když se pouštíme právě do fusionových pokusů,“ popisuje komorní projekt pianista.