Rozhovor5. dubna  2016 v 09:30  

Calm: skrytá síla Ondřeje Štveráčka

Saxofonista Ondřej Štveráček - Foto: Petr Vidomus

Saxofonista Ondřej ŠtveráčekFoto: Petr Vidomus

Matador české jazzové scény, saxofonista Ondřej Štveráček, vydal své třetí řadové album s názvem Calm. Na něm se obklopil rytmikou, jíž velí jeden z nejvýznamnějších žijících jazzových bubeníků Gene Jackson, svého času spoluhráč Herbieho Hancocka či Dianne Reeves. Přinášíme úryvek z delšího interview, které vychází tento týden v měsíčníku Harmonie. 

Gene Jackson je považován za mistra všech rytmických stylů a své renomé si získal převážně díky své hráčské všestrannosti. Tu Štveráček ocenil nejen na novém albu pro New Port Line, ale i nedávném českém turné, kde jej dále doprovodili Klaudius Kováč (piano) a Tomáš (Kaštan) Baroš. 

Se svolením časopisu Harmonie publikujeme úryvek se Štveráčkem, který pořídil Jan Kyncl:   

Jaký posun v rámci tvé tvorby nové album znamená?

Řekl bych, že neustále tak nějak hledám zvuk kvarteta. První deska What's Outside mě sice strašně bavila a myslím, že je to úžasná muzika, ale pořád to nebylo to, kam bych se chtěl dostat. Dá se to přirovnat k vývoji Coltraneova kvarteta, chtěl bych se také postupně dostat k energii a zvuku, jaké měl on. Třeba Gene Jackson mě velmi inspiroval během našeho loňského turné, v jeho hře jsem slyšel hodně z Elvina Jonese. To jsem ani nečekal, protože mám nějaké jeho nahrávky s Herbiem Hancockem a tam hraje úplně jinak. No a co se týče skladeb, tak Calm obsahuje jak zcela nové kompozice, tak ty, které jsem měl nějakou dobu v šuplíku. Různě jsem je předělal, změnil. Hlavní posun ovšem nevidím v kompozicích jako spíš v onom hledání zvuku kapely. 

Ondřej Štveráček: Calm - Foto: New Port Line

Ondřej Štveráček: CalmFoto: New Port Line


Během posledních let ses v nejrůznějších projektech setkal se špičkovými, převážně evropskými bubeníky. V čem je pro tebe Gene Jackson speciální?

No, spíš bych měl říct, jak se mi hrálo s dalšími bubeníky poté, co turné s Genem skončilo (smích). U Genea cítím strašně velký prostor, člověk se „zapasuje“ v podstatě kamkoliv. Navíc má takový downbeat, že pak když jsem hrál s dalšími bubeníky, připadalo mi, že s nimi nemůžu hrát, že zrychlují a že nedostávám žádný prostor pro své hraní a pro ten svůj downbeat, který je třeba jiný než u ostatních lidí, usazenější věkem. To byl můj hlavní dojem ze společného hraní. Jinak, Gene je samozřejmě fantastický hráč – sóla, doprovody, hned se dokáže na kohokoliv napojit. Kromě toho musím říct, že Gene je jeden z nejzlatějších lidí, co jsem kdy potkal. Strašně skromný a nikdy s ním nebyl žádný problém, nechoval se jak nějaká primadona. 


Mohl bys tedy trochu rozvést, proč v případě desky Calm dostal přednost Klaudius Kováč před tvým častým spoluhráčem z posledních let Ondrejem Krajňákem?

S Ondrejem jsme natočili mou první desku a pak spolu hráli, když byl nějaký větší koncert. Nicméně, koncept hraní Klaudia Kováče momentálně více sedí skladbám, které teď dělám. Když to zjednoduším, Krajňák je více „hancockovský“, zatímco Klaudiův doprovod více vyhovuje tomu, co zrovna potřebuju pod své hraní, čerpá z McCoye Tynera, tedy široká harmonie, hodně prostoru pro různé alterace a vybočení. 

Plnou verzi rozhovoru najdete v květnovém čísle měsíčníku Harmonie

Autor:  Jan Kyncl

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace