Jason Lindner: Byla pro mě čest pracovat s Davidem Bowiem
Vrcholem 5. ročníku festivalu ČRo Jazz v pražském klubu Jazz Dock bude vystoupení amerického groove-jazzového tria Now vs. Now. V jeho čele stojí americký pianista a klávesista Jason Lindner, jehož jméno je však v posledním roce skloňováno především v souvislosti s albem Blackstar.
Čtyřiatřicetiletý hudebník však stojí za pozornost nejen díky spolupráci s Davidem Bowiem. Je to právě Lindner, kdo se soustavně věnuje propojování jazzu a elektroniky, za což byl oceněn prestižním Jazz Journalists Association Jazz Awards a hned několika cenami časopisu Down Beat.
Se svolením časopisu Harmonie publikujeme úryvek které s Jasonem Lindnerem pořídila hudební publicistka Anna Mašátová. V plné verzi vychází v prosincovém čísle tohoto měsíčníku.
Kdy vám cestu zkřížila elektronická hudba?
Vlastně byla v mém životě přítomna odjakživa. Táta hrával na Moog syntezátor, a v době kdy to bylo populární, měl také Yamaha DX7 syntezátor. Tak jsem si je zkoušel. V současnosti nejvíce využívám syntezátory Prophet 6 a 12 od syntezátorové legendy David Smith Instruments. To on vyrobil v sedmdesátých letech Prophet V. Byl současníkem Roberta Mooga i Toma Oberheima. Je úžasné, že stále aktivně tyto instrumenty staví, pro muzikanty je to přímo požehnání. Většina ostatních tvůrců původních syntezátorů už zemřela.
Máte na kontě značně prestižní spolupráce, třeba s americkou hudebnicí Meshell Ndegeocello. Ta také produkovala první album vašeho projektu Now vs. Now. Co jste si ze společné práce odnesl?
To je dobrá otázka. Album spíše koprodukovala, dělali jsme na něm dohromady. Nesmírně nám pomohla. A právě díky této zkušenosti jsem se naučil sám produkovat, za což jsem opravdu vděčný. V tu dobu jsme si byli blízcí, hodně jsme spolu hráli, působil jsem u ní čtyři roky. Dokonce jednou zaskakovala za basistu Now vs. Now Andreu Panagiotise.Od té doby jsem sám produkoval třeba nadcházející afro-beatovou desku Henryho Colea nebo album Dromomania New York Gypsy All Stars. Miluju producentskou práci!
Nelze nezmínit podstatnou událost tohoto roku, album Blackstar Davida Bowieho, na kterém participujete coby člen Donny McCaslin Group. Zájem o jednotlivé muzikanty z Blackstar se zdá být enormní, pociťujete to?
Uvidíme, jaký to bude mít dopad. Na příští rok chystám hned dvě nová alba, jedno z nich bude s Now vs Now. Co mi účast na Blackstar nepochybně přinesla, je pevné místo v hudebním průmyslu a hudební historii. Ale tou hlavní hodnotou toho celého je nezměrná inspirace a nové poznatky. Moci tvořit a pracovat s jedním z největších umělců všech dob.
Dobrodružství s Bowiem vlastně částečně pokračuje. Skladby z Blackstar hrajete právě s Donnym McCaslinem naživo, v říjnu vyšlo McCaslinovo album Beyond Now, na kterém také hrajete. A prý jste to byl vy, kdo navrhl, aby se na desce ocitla úprava Bowieho písně Warszawa.
Je pravda, že to byl můj návrh, ale bylo to Donnyho rozhodnutí ji na desku opravdu dát. Původní nahrávka Warszawy Davida s Brianem Enem je ‒ ostatně jako všechna jejich společná tvorba ‒ jednoduše kouzelná. Říkal jsem si, že bychom tu píseň mohli dobře ztvárnit a stala se nakonec projevem úcty, kterou k němu chováme.
Co všechno nabídne letošní ČRo Jazz Fest? Poslechněte si pozvánku dramaturga stanice Petra Vidomuse:
Čtěte také: Newyorští Now vs. Now vrcholem ČRo Jazz Festu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
