John Medeski před pražským koncertem: Odložte své ego
Kultovní americká jam bandová kapela Medeski, Martin & Wood vystoupí v pondělí 23. dubna v pražské Meetfactory. „Hrajeme hudbu bez ohledu na kategorie,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas klávesista tria John Medeski.
Medeski, Martin & Wood (MMW) jsou považováni za zakladatele takzvané jambandové scény, v níž se mísí odkaz newyorského downtownu, funku a rocku. Jak řekl John Medeski v rozhovoru při své poslední návštěvě Prahy, velký vliv na ně měl i hip-hop:
„Na hip hopu je nejlepší, že dává velký prostor imaginaci, ve struktuře nabízí velký prostor pro kreativitu. V tonalitě se odehrávají věci, které lidi nikdy dřív nedělali, a jeho rytmus je velmi osvěžující, protože malinko swinguje. V osmdesátých letech rytmy v popu prudily, nebyl v nich žádný prostor pro improvizaci. Hip hop otevřel celý nový svět plný rytmických variací, který nabízí podobné možnosti jako jazz.“
Zatím jediné české vystoupení MMW se odehrálo na festivalu United Islands v roce 2006. Pro tehdejší koncert na Žofíně Medeskimu zapůjčili analogové syntezátory i někteří čeští jazzmani.
„Z jejich vystoupení se hudebně vnímaví návštěvníci festivalu v přilehlých hospůdkách nemohli vzpamatovat ještě druhý den. Medeski, Martin & Wood za sebou zanechali jasnou stopu, která ani po letech nezapadla. A jako vždy v jejich kariéře mířila zcela novým směrem, na východ od funku a na západ od groovových experimentů,“ vzpomněl na onen koncert později Daniel Konrád v recenzi alba Radiolarians 1.
Jako pozvánku na koncert odvysílá v sobotu internetové rádio Euro Jazz sestřih ze staršího evropského turné kapely s Johnem Scofieldem. Pianista a syntezátorový mág polského původu John Medeski poskytl před pražským vystoupením interview pouze dvěma českým médiím: Českému rozhlasu 3 a časopisu Harmonie. S jejich svolením publikujeme úryvek v textu i audiu.
Ve vašem životopise jsem objevil, že jste v mládí na Floridě hrál nejen s Jacem Pastoriem, ale i se zpěvákem Markem Murphym. Byly to jednorázové koncerty, nebo šlo o dlouhodobější spolupráci?
Většinou šlo o příležitostné kšefty na gymplu, ale s Jacem jsme hráli pravidelněji, byl to hrozně milej člověk. Dokonce jsem s ním měl jet na turné do Japonska, ale bylo mně šestnáct a máma mě nepustila (smích). Asi měla pravdu, Jaco byl opravdu divokej. Ale bylo to pozitivní, byl strašně charismatický, samozřejmě tam byly drogy atd., ale byla to nesmírná osobnost. Hrál jsem tehdy hodně vážnou hudbu a on to reharmonizoval, opravdová osobnost.
Jak se po dvaceti letech v kapele Medeski, Martin & Wood vyhýbáte ponorkové nemoci? Je to něco, na čem vědomě pracujete?
Po pravdě řečeno, my na tom nemáme žádnou zásluhu, my už jsme prostě takhle nastavení jako jedinci. A pomáhá nám skutečnost, že je naše hudba hodně improvizovaná, hrajeme v konkrétním okamžiku. I když je to skladba, kterou známe, protože jsme ji napsali, vždycky jsou tam prvky a pasáže, které jsou pokaždé nové a ta hudba pro nás zůstává „čerstvá“. Nevyhýbáme se za každou cenu starším skladbám, ale zůstáváme otevřeni novým vlivům, mj. i proto, že každý z nás má zároveň spoustu vlastních projektů, které zpětně vyživují i naše společné hraní. Zároveň nás tři spojuje určitá chemie, která tam byla od samého začátku a z níž vyrůstá náš společný jazyk. Ale nejdůležitější je improvizace, soustředění se na okamžik, v němž hrajeme. Když prožíváš každý okamžik, nenudíš se.
Omlouvám se za ten pseudointelektuálský žargon, ale označil byste způsob, jakým v tvorbě MMW kombinujete různé vlivy, za postmoderní? Jde o něco vědomého, jakési konceptuální východisko vaší hudby, anebo vůbec ne?
Ne, opravdu ne. Hudba je jazyk a my k ní přistupujeme z čistě hudební perspektivy. To neznamená, že mám s podobnými škatulkami nějaký problém, vůbec ne, sám je každou chvíli používám. Ale neuměli bychom takhle dělat hudbu, my musíme vycházet z hudby samotné, z našeho života, z naší vlastní palety, ať už je na ní cokoliv. My ani nevíme, co to je. Proto mluvil Billy (Martin) o naší hudbě jako o hudbě „bez domova“, protože jsme se nikdy necítili součástí nějakého hnutí, trendu nebo kategorie.
To neznamená, že nepřemýšlíme o tom, co hrajeme. Já uvažuju o každé notě, kterou hraju. A co hrajeme, je ovlivněno vším, co se učíme, co posloucháme a co vstřebáváme – může to být cokoliv: hudba, kterou slyšíme, peruánská jungle music, cokoliv nás obklopuje, počínaje východem slunce. Všechno, co revitalizuje naši energii. Mohl bych samozřejmě mluvit o technických aspektech hudby atd., ale nejdůležitější je ten feeling, od kterého se vše odvíjí.
Mimochodem – vozíte s sebou hammondky na všechna turné i přes jejich velikost a nepraktičnost?
Ve Spojených státech máme náklaďák, do kterého se nám vejde všechno, hammondky i reproduktor Leslie, cembalo, dva Wurlitzery – klavír a varhany, koncertní křídlo Steinway a melotron. Billy Martin mně přezdívá Key-j v narážce na termín DJ. Je pravda, že já se umím spokojit s kterýmkoliv ze zmíněných nástrojů, každý nabízí miliony zvukových možností. Ale na druhou stranu rád hraju na víc nástrojů, protože to rozšiřuje moji zvukovou paletu, každý z nich hudbu unáší do jiných končin.
Plnou verzi rozhovoru s Johnem Medeskim najdete v dubnovém čísle Harmonie.
Medeski, Martin & Wood – Praha
Meet Factory, 23.4. 2012
John Medeski – hammond organ, syntezátory, melodika, Fender Rhodes
Billy Martin – bicí
Chris Wood – kontrabas, baskytara
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
